CZK - TDV-100 (přívodná radiostanice / nesměrový radiomaják)

• Přívodná rádiová stanice TDV – 100


Souprava vysílače TDV 100 je určena k použití jako traťový, přibližovací a vyčkávací nesměrový radiomaják - nejčastěji byl zasazován na stanovištích dálné přívodné radiostanice( v nové terminologii Letecké radionavigační služby jako polohový radiový maják NDB).


Je koncipována jako dvojice vzájemně zálohovaných vysílačů s kontrolními a ochrannými obvody a s obvody umožňujícími automatické doladění vysílačů při změně vnějších podmínek antény. Umožňuje místní i dálkové ovládání s přenosem informací o stavu zařízení.


Takticko – technická data:


Kmitočtový rozsah: 150 – 1200 kHz ( DV a SV ), pracuje na jednom pevném kmitočtu pevném kmitočtu ( nelze přelaďovat). Přeladění mohou provést specialisté dílen, kteří provedou záměnu krystalu za jiný kmitočet a provedou doladění všech obvodů vysílače ).
Výkon vysílače: min. 100 W, 160 W, 200 W (při A0/A1 až 200W, min. 50W).


Dosah vysílače při výšce letu: 150 km, při výšce letu h – 1000 m


Druh provozu:
- AM modulace
- A0/A1 – přerušovaná nosná,
- A0/A2 – přerušovaná nosná modulačním signálem,
- A3A – modulace slovním doprovodem, používá se v režimu "HORMON"
Hloubka modulace: M% - 95 %


Napájení:
- AC 230V/50Hz přes zdroj 40V, - 3 ks AKU 12 V/ 110 Ah, které jsou při provozu se sítě automaticky dobíjeny
Ovládání: - místní
- dálkové přes zařízení AMS – 1 ( má prioritu)


Modulační kmitočet: 400 Hz a 1200 Hz
Spolehlivost: vysílač pracuje se 100 % zálohou ( v soupravě jsou 2 ks vysílačů).


K přepnutí na záložní vysílač dojde v těchto případech:
- Chyba CH – 1 výkon vysílače poklesne pod 55 %,
- Chyba CH – 2 výpadek identifikační značky nebo při poklesu hloubky modulace pod 75 %.


Ve stojanu vysílače TDV–100 jsou:
- blok anténního dílu
- blok ovládání, ochran a kontroly
- blok vysílače I
- blok vysílače II
- blok hlavního přepínače a stykačů
- blok MKR – 3
- blok "Hormonu"
- blok zdroje
- blok dobíječe


Na stojanu se nachází měřič kmitočtu MK – 400 PAR a blok přepínání radiového a linkového "HORMONU".



Zdroj: pplk. Ing. K. Kadlec
Foto z vlastního archivu

Jíž v "pravěku" používání přívodných radiostanic (z vlastní zkušenosti z období vzs v r. 1959 bylo vyzkoušeno předání nezbytných povelů pilotovi z pozemní stanice JEDNOSMĚRNÝM SPOJENÍM.


Tedy, jak to bylo: "Při poruše rdst VKV na palubě letounu, bylo "aktivováno" jednosměrné spojení z PAR-7 (na dálné u 5. prpzn) na palubu letounu do ARK-5. Z VS po linkovém vedení byly předány povely na "dálnou" a odtud vysílačem PAR-7 (fonií) přetlumočeny na frekvenci 290 kHz vedle značky "MR". Pilot "slyšel" tlumočené pokyny v "odposlechu" ARK a bezpečně přistál".


Později byl "systém" jednostranného spojení zdokonalován a vešel do povědomí jako HORMON, což bylo heslo pro "tíseň" spojení.
Ke spojení mezi ŘLP či VS a stanovištěm přívodné/nesměrového majáku se používalo radiové spojení prostřednictvím radiostanice (na př. R-809M2) k retlansaci spojení s letouny.