Bronzová a pozlacená pamětní medaile z roku 1874 vydaná k poctě vítěze v bitvě u Trutnova, generála jízdy Ludvíka svobodného pána GABLENZE a vítěze v námořní bitvě u Lissy, kontraadmirála Viléma svobodného pána TEGETTHOFFA.
Honosný název skrývá pěknou pamětní či veteránskou medaili, která se vzácněji objevuji v našich sbírkách.
AVERS:
Medaile je kvalitně ražena, průměr medaile je 40 mm při síle 3,4 mm. Okraj je oboustranně zvýšený. V ploše medaile je výrazný, plastický dvojportrét jmenovaných vojáků. Ludvík von Gablenz je v popředí a Vilém von Tegetthof v pozadí. Hlavy vojevůdců jsou zobrazeny z pravé strany hledící k levému okraji medaile. Při pravé straně (heraldicky) je jednoduchý opis:
GABLENZ a při levé TEGETTHOF
REVERS:
Při okraji medaile je velký plastický věnec vavřínu jako připomínka vítězství. Uprostřed v ploše medaile, mezi věncem je čtyřřádkový nápis:
DEN / HELDEN / UND / SIEGERN (Hrdinům a vítězům)
Zcela dole je letopočet 1874 a podpis autora, kterým byl medailér JAUNER.
Medaile má ouško, které je poměrně velké (10 mm v průměru). Stuha navazuje na tradicí Válečné medaile z roku 1873. Medaile je však známá i jako stolní medaile bez ouška, která tedy nebyla nositelnou veteránskou dekorací. Medaile byla ražena i v cínu.
Poznámka: (Václav Měřička)
Ludvík von Gablenz se narodil ve vojenské rodině saského generála 19. července 1814 v Jeně a nejprve sloužil jako poručík v armádě saského krále. V roce 1833 vstupuje do služby Rakouska. Upozornil na sebe v Italské válce v roce 1848 a po bitvě u Custozzy se stal majorem generálního štábu a byl převelen ke štábu maršála Alfréda Windischgrätze do Uher. Posléze byl přidělen ke štábu armádního sboru generála Šlika, kde se výrazně vyznamenal a ve službě prokázal své velitelsko-štábní schopnosti.
V roce 1849 byl již v hodnosti podplukovníka přidělen k dvorními doprovodu ministerského předsedy Felixe knížete Schwarzenberga do Varšavy a v průběhu uherské surgence byl rakouským komisařem u ruské armády.
V době od roku 1851 - 1854 slouží jako vyšší důstojník Generálního štábu Rakouské armády. V hodnosti generálmajora doprovází okupační armádu do dunajských knížectví.
V Italské válce, v roce 1859 velí brigádě u Solferina a kryl u Gavriana ústup středu bojující armády. V hodnosti podmaršála převzal v roce 1863 6. armádního sboru začleněné do spojené prusko-rakouské armády ( pod Wrangelem ). Dne 1. února roku 1864 ve válce překročil se svým sborem řeku Eider a dne 3. února vítězí u Oberselku a dobyl Königshügel. Následně obsadil Schleswig a dne 6. února zvítězil nad dánskou armádou v bitvě u Oeversee a Veile.
Po uzavření míru se vrací do Vídně, ale již 4. září 1865 je císařem určen do funkce místodržícího v Holštýnsku, svůj úkol zvládl skvěle. V roce 1866 přebírá velení a stává se velitelem 10. armádního sboru. Ve dnech 27.—28. července 1866 vítězí nad Prušáky u Trutnova.
V roce 1867 se mu dostává vysoké pocty neb je jmenován doživotním členem Panské sněmovny a v roce 1868 je jmenován do hodnosti generála jízdy. V roce 1869 je jmenován do funkce velitele armády v Uhrách. Tuto funkci zastává do roku 1871, kdy odchází do výslužby.
Generál GABLENZ v roce 1874 spáchal sebevraždu ve Švýcarském Curychu. Rozhodnutím císaře je Gablenz v roce 1906 převezen ze Švýcarska k uložení do památníků v Trutnově, který byl zřízen pro slavného velitele Rakouské armády.
V současnosti je památník v Trutnově opravený a láká k výletům nejen zájemce o vojenskou historii.
Literatura:
Václav Měřička: Dekorace z Prusko-Rakouské války v roce 1866.
Honosný název skrývá pěknou pamětní či veteránskou medaili, která se vzácněji objevuji v našich sbírkách.
AVERS:
Medaile je kvalitně ražena, průměr medaile je 40 mm při síle 3,4 mm. Okraj je oboustranně zvýšený. V ploše medaile je výrazný, plastický dvojportrét jmenovaných vojáků. Ludvík von Gablenz je v popředí a Vilém von Tegetthof v pozadí. Hlavy vojevůdců jsou zobrazeny z pravé strany hledící k levému okraji medaile. Při pravé straně (heraldicky) je jednoduchý opis:
GABLENZ a při levé TEGETTHOF
REVERS:
Při okraji medaile je velký plastický věnec vavřínu jako připomínka vítězství. Uprostřed v ploše medaile, mezi věncem je čtyřřádkový nápis:
DEN / HELDEN / UND / SIEGERN (Hrdinům a vítězům)
Zcela dole je letopočet 1874 a podpis autora, kterým byl medailér JAUNER.
Medaile má ouško, které je poměrně velké (10 mm v průměru). Stuha navazuje na tradicí Válečné medaile z roku 1873. Medaile je však známá i jako stolní medaile bez ouška, která tedy nebyla nositelnou veteránskou dekorací. Medaile byla ražena i v cínu.
Poznámka: (Václav Měřička)
Ludvík von Gablenz se narodil ve vojenské rodině saského generála 19. července 1814 v Jeně a nejprve sloužil jako poručík v armádě saského krále. V roce 1833 vstupuje do služby Rakouska. Upozornil na sebe v Italské válce v roce 1848 a po bitvě u Custozzy se stal majorem generálního štábu a byl převelen ke štábu maršála Alfréda Windischgrätze do Uher. Posléze byl přidělen ke štábu armádního sboru generála Šlika, kde se výrazně vyznamenal a ve službě prokázal své velitelsko-štábní schopnosti.
V roce 1849 byl již v hodnosti podplukovníka přidělen k dvorními doprovodu ministerského předsedy Felixe knížete Schwarzenberga do Varšavy a v průběhu uherské surgence byl rakouským komisařem u ruské armády.
V době od roku 1851 - 1854 slouží jako vyšší důstojník Generálního štábu Rakouské armády. V hodnosti generálmajora doprovází okupační armádu do dunajských knížectví.
V Italské válce, v roce 1859 velí brigádě u Solferina a kryl u Gavriana ústup středu bojující armády. V hodnosti podmaršála převzal v roce 1863 6. armádního sboru začleněné do spojené prusko-rakouské armády ( pod Wrangelem ). Dne 1. února roku 1864 ve válce překročil se svým sborem řeku Eider a dne 3. února vítězí u Oberselku a dobyl Königshügel. Následně obsadil Schleswig a dne 6. února zvítězil nad dánskou armádou v bitvě u Oeversee a Veile.
Po uzavření míru se vrací do Vídně, ale již 4. září 1865 je císařem určen do funkce místodržícího v Holštýnsku, svůj úkol zvládl skvěle. V roce 1866 přebírá velení a stává se velitelem 10. armádního sboru. Ve dnech 27.—28. července 1866 vítězí nad Prušáky u Trutnova.
V roce 1867 se mu dostává vysoké pocty neb je jmenován doživotním členem Panské sněmovny a v roce 1868 je jmenován do hodnosti generála jízdy. V roce 1869 je jmenován do funkce velitele armády v Uhrách. Tuto funkci zastává do roku 1871, kdy odchází do výslužby.
Generál GABLENZ v roce 1874 spáchal sebevraždu ve Švýcarském Curychu. Rozhodnutím císaře je Gablenz v roce 1906 převezen ze Švýcarska k uložení do památníků v Trutnově, který byl zřízen pro slavného velitele Rakouské armády.
V současnosti je památník v Trutnově opravený a láká k výletům nejen zájemce o vojenskou historii.
Literatura:
Václav Měřička: Dekorace z Prusko-Rakouské války v roce 1866.