Tato jednotka byla formovana vichistickou vladou v listopadu 1942 v ramci nemecke 334. pesi divize. Africka falanga mela za úkol bojovat proti spojeneckym vojakum a branit uzemi, která byla dosud verna vichisticke vlade. Ministersky predseda Pierre Laval mel v planu vytvorit v severni Africe novou Imperialni legii jako nahradu za nespolehlivou kolonialni armadu, jejichz prislusnici po invazi prebihali ke spojencum Pro rychly postup anglo-americkych sil pres Maroko a Alzirsko se cinnost falangy omezila na uzemi Tuniska. Proto se tato jednotka také oznacuje jako Légion des Volontaires Française de Tunisie.
Celkova sila falangy se pohybovala mezi 400-450 muzi, kontingent byl tvoren ze dvou tretin z Francouzu a z jedne tretiny z Alziranu.
Naboru a vycviku velel od 21. listopadu 1942 Pierre Simon Cristofini, nekdejsi kapitan 3. pluku alzirskych strelcu a Korsican italskeho puvodu.
23. ledna 1943 byl plukovnik Cristofini zranen granatem při vycviku a evakuovan na Sicili (pozdeji na Korsice ochotne spolupracoval s italskymi okupacnimi silami, za coz byl Svobodnymi Francouzi 3.5. 1944 popraven).
Novym velitelem se stal Henri Curnier.
Vetsinu jednotky tvorili nekdejsi prislusnici Doriotovy Parti Popular Francais, legionari Service d'ordre légionnaire a Armee d'Afrique. Nejlepsi muzi byli soustredeni do Französische Freiwillige Kompanie, coz byla motorizovana strelecka rota o sile 6 dustojniku, 42 poddustojniku a 212 muzu.
Dne 16. dubna 1943 svedlo 8 muzu africke falangy boj s padesati britskymi vojaky predsunuteho oddilu u Fguira-Mermah. Pet Britu bylo zabito a tri zajati, za coz byli desatnik Perinne, desatnik Berg a legionar Krotoff vyznamenani Zeleznym krizem.
Pozdeji, 24. dubna byla cela jednotka obklicena 8. britskou armadou a musela se za cenu 100 padlych, ranenych a zajatych probit z okliceni. Další strety probihaly s oddily Svobodnych Francouzu. 14 falangistu, kteří byli zajati popravili degaulliste za zradu. Poslednich 150 prezivsich falangistu skoncilo 8. kvetna 1943 v Quartier Faidherbe, kde vojaci dostali trimesicni zold a jednotka byla rozpustena.
Jednotky Svobodnych Francouzu na zbyle cleny falangy zahajili hon. Clenum falangy nepomohl ani ukryt k kostele, který jim zaridil tunisky arcibiskup Gounot a vetsina tech, kteří se rozhodli v Tunisku zustat byla zatcena. 49 dobrovolniku bylo pozdeji odsouzeno za vlastizradu k trestu smrti a popraveno.
Prameny
http://www.axishistory.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Corsican_Italians
Celkova sila falangy se pohybovala mezi 400-450 muzi, kontingent byl tvoren ze dvou tretin z Francouzu a z jedne tretiny z Alziranu.
Naboru a vycviku velel od 21. listopadu 1942 Pierre Simon Cristofini, nekdejsi kapitan 3. pluku alzirskych strelcu a Korsican italskeho puvodu.
23. ledna 1943 byl plukovnik Cristofini zranen granatem při vycviku a evakuovan na Sicili (pozdeji na Korsice ochotne spolupracoval s italskymi okupacnimi silami, za coz byl Svobodnymi Francouzi 3.5. 1944 popraven).
Novym velitelem se stal Henri Curnier.
Vetsinu jednotky tvorili nekdejsi prislusnici Doriotovy Parti Popular Francais, legionari Service d'ordre légionnaire a Armee d'Afrique. Nejlepsi muzi byli soustredeni do Französische Freiwillige Kompanie, coz byla motorizovana strelecka rota o sile 6 dustojniku, 42 poddustojniku a 212 muzu.
Dne 16. dubna 1943 svedlo 8 muzu africke falangy boj s padesati britskymi vojaky predsunuteho oddilu u Fguira-Mermah. Pet Britu bylo zabito a tri zajati, za coz byli desatnik Perinne, desatnik Berg a legionar Krotoff vyznamenani Zeleznym krizem.
Pozdeji, 24. dubna byla cela jednotka obklicena 8. britskou armadou a musela se za cenu 100 padlych, ranenych a zajatych probit z okliceni. Další strety probihaly s oddily Svobodnych Francouzu. 14 falangistu, kteří byli zajati popravili degaulliste za zradu. Poslednich 150 prezivsich falangistu skoncilo 8. kvetna 1943 v Quartier Faidherbe, kde vojaci dostali trimesicni zold a jednotka byla rozpustena.
Jednotky Svobodnych Francouzu na zbyle cleny falangy zahajili hon. Clenum falangy nepomohl ani ukryt k kostele, který jim zaridil tunisky arcibiskup Gounot a vetsina tech, kteří se rozhodli v Tunisku zustat byla zatcena. 49 dobrovolniku bylo pozdeji odsouzeno za vlastizradu k trestu smrti a popraveno.
Prameny
http://www.axishistory.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Corsican_Italians