Pessi, Giorgio

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Pessi, Giorgio

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Pessi Pessi
    Jméno:
    Given Name:
    Giorgio Giorgio
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Giorgio Pessi
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    Nadporučík First Lieutenant
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    17.11.1891 Terst /
    17.11.1891 Trieste /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    18.07.1933 Středozemní moře
    18.07.1933 Mediterranean Sea
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    - -
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    Stíhací eso se 6 sestřely
    Zahynul při leteckém neštěstí
    Fighter Ace with 6 victories
    Killed in flying accident
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    http://www.theaerodrome.com/aces/italy/pessi.php
    en.wikipedia.org
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/112507#393332Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Mládí


    Giorgio Pessi se narodil 17. listopadu 1891 v rodině Italů žijících v tehdy rakousko-uherském Terstu. To nebylo samo o sobě nic neobvyklého – Terst po staletí představoval kulturní a náboženskou křižovatku Jadranu, místo, kde vedle sebe žily komunity všech národností rakousko-uherského mocnářství. Italové přitom patřili mezi nejpočetnější.


    Pessiho rodina byla zámožná, což Giorgiovi umožnilo studovat ve Vídni a Mnichově inženýrství a architekturu. Celá rodina byla navíc silně proitalsky založená, proto nepřekvapí, že když v květnu 1915 vyhlásila Itálie Rakousku-Uhersku válku, Pessi se okamžitě rozhodl vstoupit dobrovolně do italské armády.


    Vojákem


    Pessi byl v hodnosti podporučíka (sottotenente) zařazen ke kavalerii, avšak brzy si podal žádost o přidělení k letectvu. V říjnu 1916 složil pilotní zkoušky, při nichž patrně udělal dojem, protože byl ihned zařazen do funkce leteckého instruktora a školil nové piloty.


    3. května 1917 vydalo italské vrchní velení nařízení, aby si všichni rakousko-uherští dobrovolníci, sloužící v italské armádě, změnili jména. Rakušané k nim totiž přistupovali jako ke zběhům – v případě zajetí jim proto hrozil trest smrti a případné perzekuce hrozily též jejich rodinám žijícím v Rakousku-Uhersku. Pessi proto od té doby používal pseudonym Giuliano Parvis a jako místo narození udával Řím.


    Stíhačem


    Hrozba zajetí ovšem nijak netlumila jeho touhu po boji. Nepřestal žádat o přeložení k bojové jednotce, proto byl 25. května 1917 zařazen k 78. peruti (78a Squadriglia), operující s letouny typu Nieuport.


    Když byl na stáži u 91. perutě (91a Squadriglia) kvůli přeškolení na nové Spady VII, všiml si jeho pilotních kvalit sám velitel perutě major Francesco Baracca. Ten se zasadil o Pessiho převelení ke své peruti, považované za elitní jednotku – přezdívalo se jí „Squadriglia degli Assi“ (peruť es). Pessi se u 91. perutě hlásil 15. 7. 1917.


    Peruť v té době operovala z letiště Santa Caterina. Italové na srpen chystali další (v pořadí již jedenáctou) ofenzívu na Soči. Úkolem stíhačů bylo zamezit činnosti nepřátelských pozorovacích strojů.


    Pessi se ihned zapojil do bojů. Již na konci července osvědčil své bojové schopnosti, když rozehnal dvojici nepřátelských letadel. 2. srpna potom zaznamenal první úspěch – sestřelil dvoumístný Hansa-Brandenburg C.I. Kolem tohoto sestřelu však panují jisté nejasnosti, neboť podle některých údajů mu nebylo toto vítězství přiznáno (viz. níže).


    Na další sestřel si pak musel počkat až do 29. září, kdy participoval na zničení dalšího pozorovacího Brandenburgu. Opět zde panují jisté nejasnosti ohledně ověření tohoto sestřelu.


    Italové jako sestřel uznávali pouze letoun, jehož dopad na zem byl pozorován dvěma nezávislými svědky z řad pozemních jednotek, dělostřeleckých nebo balónových pozorovatelů. Tento systém však začal platit až v červnu 1918. Problém ověřených italských sestřelů tak spočíval v tom, že všechna hlášená vítězství byla po válce (roku 1919) přezkoumána italskou komisí a ta řadu starších „revidovala“. Některá vítězství pak byla potvrzena, jiná ne, komise pak každému pilotovi poslala úřední dopis, v němž jej informovala, které z jeho sestřelů oficiálně potvrdila. Právě to dnes způsobuje určité nejasnosti ohledně toho, které sestřely jsou „oficiální“, a které nikoli.


    Situace na frontě se zatím změnila. Italové museli 12. září zastavit svoji 11. ofenzívu na Soči po těžkých ztrátách, které čítaly téměř 170 000 mužů. 24. října 1917 pak začala úspěšná protiofenzíva vojsk Centrálních mocností na italské frontě, známá jako bitva u Caporetta. Hned druhého dne začalo docházet k urputným bojům, 91. peruť hlásila 25. 10. šest sestřelů (z toho jeden Baracca, Pessi vyšel naprázdno). Italští stíhači se pokoušeli krýt prchající italské jednotky, které se nakonec počátkem listopadu zastavily k obraně na řece Piavě.


    Pessiho si v té době vyhlédl sám Baracca jako svoje číslo a tomuto „tandemu“ se začalo brzy dařit. Hned 26. října, dva dny po začátku bojů u Caporetta, získala dvojice dokonce dvě vítězství v jednom dni, když Baracca s Pessim k zemi srazili dva německé DFW C.V v plamenech. Sestřely byly započítány oběma letcům, což byla u Italů běžná praxe. (Pokud se více letců podílelo na zničení jednoho stroje, sestřel byl započítán každému z nich. Počet sestřelů tak ovšem nesouhlasil s počtem skutečně zničených nepřátelských letadel.)


    Na přelomu října a listopadu však již byly stávající Spady 91. perutě tak opotřebené, že jednotka musela během prvního listopadového týdne létat na starších Nieuportech 17 a Hanriotech HD 1. Potom přeletěla na letiště u Padovy, kde převzala nové Spady. 6. listopadu se vrátila na frontu. Toho dne pak dvojice Baracca-Pessi zaznamenala svůj další úspěch.


    Ráno odstartovali oba letci na hlídku, přičemž poblíž řeky Tagliamento narazila na dva Albatrosy D.III Oeffag od elitního Flik 41. Oba Italové se spustili k útoku. Pessiho protivník, podpraporčík (Feldwebel) Radames Iskra, po krátkém boji se svým D.III (ev. č. 153.08) unikl k západu a nouzově přistál blízko Trevisa (možná se jednalo o dezerci) a Pessi se znovu připojil k Baraccovi. Ten zatím pronásledoval svého soupeře a o útoku na oba Albatrosy uvedl: „Jeden, napadený Parvisem, po krátkém boji uprchl směrem k Latisaně. Můj, poplašený mým útokem, stále unikal klesajíce ve spirálách. Střílel jsem krátkými dávkami do té doby, než jsme byli jen 50 metrů nad stromy, já těsně za svým protivníkem a stále jej obtěžujíce, dokud nepřítel nespadl a nenarazil do země.“


    Baraccovým soupeřem byl nadporučík (Oberleutnant) Rudolf Szepessy-Sököll Freiherr von Négyes és Rénö, který se teprve den předtím sám stal esem, když sestřelil dva italské hydroplány a dosáhl tak svého čtvrtého a pátého sestřelu. Szepessy-Sököll zemřel s kulkou v zádech krátce po svém tvrdém přistání.


    Hlídka ovšem ještě nekončila. „Po chvíli jsme se setkali se dvěma německými průzkumnými letadly asi ve 3400 metrech. Zatímco jsme se přibližovali, uviděl jsem dva nepřátelské stíhače, kteří přispěchali zachránit jejich dvoumístné letouny, asi 300 metrů pod námi. Já jsem sledoval stíhače, zatímco Maggiore Baracca napadl jednu z dvousedadlovek. Pak jsem se spustil směrem k druhé... Vypálil jsem několik ran, dvousedadlovka spadla do vývrtky a potom se roztříštila blízko Codegy,“ napsal Pessi do bojového hlášení.


    Jeho obětí se stalo DFW C.V od Fl. Abt. 219. Jeho posádka ve složení pilot nadrotmistr (Vizefeldwebel) Werner Schröder (jindy psáno Schroeder) a pozorovatel/velitel letounu poručík (Leutnant) Albrecht Binder zahynula. Baraccovi i Pessimu byly oba sestřely započítány jakožto vítězství dosažená ve spolupráci.


    Následujícího dne dvojice Baracca-Pessi sestřelila další DFW C.V poblíž Orsaga. Jeho posádka ve složení pilot svobodník (Gefreiter) Wilhelm Appelt a pozorovatel/velitel letounu poručík (Leutnant) Paul Wilkening od Fl. Abt. (A) 204 opět zahynula.


    23. listopadu zažil Pessi patrně svůj nejtěžší vzdušný boj. Toho dne, společně s poručíkem (Tenente) Guido Kellerem, doprovázeli bombardéry Caproni při náletu na Feltre. Cestou domů, spatřili oba stíhači nepřátelský pozorovací Hansa-Brandenburg C.I nedaleko Mount Grappa a ihned na něj zaútočili. Rakouský pozorovatel byl ale dobrý střelec a poškodil Pessiho letadlo. Brzy poté byli Italové napadení nepřátelskou hlídkou z elitního Flik 55 ve složení por. (Ltn ) Egbert Lupfer (4 sestřely), četař (Zugsführer) Alexander Kasza (k tomuto dni 3 sestřely, na konci války eso se šesti vítězstvími) a desátník (Korporal) Bohumil Munzar (1 sestřel). Po dlouhém manévrovém boji se Italům podařilo uniknout a po přistání v Istraně Parvis zjistil, že rakouský pozorovatel zasáhl jeho Spad natolik přesně, že letadlo muselo být odepsáno.

    Kvůli kombinaci špatného počasí a dovolené se Pessi nedostal do akce po dobu několika měsíců a 16. března byl stažen z fronty a povolán na Vrchní komisariát letectva (v té době byli z fronty stahováni i ostatní rakousko-uherští dobrovolníci). Na tomto postu pak zůstal až do konce války. Poručík (Tenente) Giorgio Pessi dosáhl během války celkem 6 potvrzených vzdušných vítězství. Dvakrát byl vyznamenán Stříbrnou medailí za chrabrost (d'Argento Medaglia al Valore Militare).


    Po válce


    Po válce Pessi působil jako zkušební pilot firmy Caproni. Aby demonstroval dobré vlastnosti výrobkůutéto firmy, bombardéru Caproni Ca.3 (podle jiných údajů Ca.5) podletěl s ním roku 1919 dokonce Brooklynský most!


    Později předváděl letouny Caproni v různých evropských hlavních městech až do roku 1922. Později si založil leteckou školu, nakonec ovšem skončil v letecké dopravní společnosti Societa di Navigazione Aerea Aero Espresso Italiana v Janově a létal na hydroplánech CMASA Wal (v Itálii licenčně stavěné Dornier Wal) s cestujícími přes Středozemní moře. Ačkoliv později byl jmenován generálním ředitelem letecké linky Brindisi-Atény-Rhodos-Istanbul, nikdy nepřestal osobně létat. Zahynul 18. července 1933, když jeho CMASA Wal s imatrikulací I-AZEE zmizel v Egejském moři někde mezi Aténami a Rhodem. Jeho letadlo (ani jeho trosky) nebylo přes pečlivé pátrání nikdy nalezeno.


    Tabulka vítězství G. Pessiho podle The Aerodrome:
    Poř. č.Datum/Čas Vlastní jednotka Vlastní letounProtivníkMísto
    102.08.1917/08.3091a SquadrigliaSPAD VIIHansa-Brandenburg C.IOvcia Draga
    29.09.1917/10.40 91a SquadrigliaSPAD VIIHansa-Brandenburg C.I jezero Pietra Rossa
    226.10.1917/11.15 91a SquadrigliaSPAD VII DFW C.VClabuzano
    326.10.1917/12.00 91a SquadrigliaSPAD VII DFW C.Vjižně od Pietro Natisone
    06.11.1917/10.30 91a SquadrigliaSPAD VII Albatros D.IIIFossalta
    406.11.1917/11.00 91a SquadrigliaSPAD VII DFW C.VGodega, jižně od Urbana
    506.11.1917/11.45 91a SquadrigliaSPAD VII DFW C.Vblízko Orsaga
    606.11.1917/- 91a SquadrigliaSPAD VII dvoumístný strojMt. Franchin/Moncader




    Tabulka vítězství G. Pessiho podle P. Varrialeho:
    Poř. č.DatumProtivníkMístoPoznámka
    129.09.1917 Hansa-Brandenburg C.I ev. č. 329.16 od Flik 28 jezero Pietra RossaVe spolupráci s por. Rizzottem a Sabellim
    226.10.1917 DFW C.VSan Lucia di TolminoVe spolupráci s mjr. Baraccou
    326.10.1917DFW C.VMatajur Ve spolupráci s mjr. Baraccou
    406.11.1917Albatros D.III ev. č. 153.54 od Flik 41Fossalta Ve spolupráci s mjr. Baraccou. Pilot Oblt. Szepessy-Sököl padl.
    506.11.1917 DFW C.V od FA (A) 219Godega Ve spolupráci s mjr. Baraccou. Posádka Vfw. Schröder a Ltn. Binder zahynula.
    607.11.1917DFW C.V ev. č. 3955.17 od FA (A) 204 Orsago Ve spolupráci s mjr. Baraccou. Posádka Gefr. Appelt a Ltn. Wilkening zahynula




    Zdroje:


    J. Guttman: SPAD VII Aces of World War 1, nakl. Osprey Publishing, Oxford 2001, ISBN 1 84176 222 9
    P. Varriale: Italian Aces of World War 1, nakl. nakl. Osprey Publishing, Oxford 2009, ISBN 13; 978 1 84603 426 8
    www.ipmsstockholm.org
    http://www.theaerodrome.com/aces/italy/pessi.php
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/112507#394201Verze : 1
    MOD
    Avatar





    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/393334
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/112507#393335Verze : 0
    MOD
    Avatar





    Linked from : http://forum.valka.cz/topic/postview/393334
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/112507#393337Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Pessiho sériový Spad VII je zbarven v typické francouzské „žluté“ povrchové úpravě. Kovové povrchy byly natřeny chromově žlutým lakem (na bázi chromanu olovnatého PbCrO4), zatímco plátěné povrchy byly natřeny chromově žlutým celulózovým lakem s přídavkem hliníkového prášku. Tato směs (58 % chromanu olovnatého ku 42 % hliníkového prášku), byla jemně tmavší, méně živá a trochu nazelenalá oproti verzi používané na kovové plochy. Efekt byl navíc umocněn špatnou kvalitou hliníkového prášku, který byl tehdy šedivější a méně lesklý než je tomu dnes.


    Při studiu černobílých fotografií Pessiho letounu může nastat dojem, že kovové plochy byly natřeny jinou barvou, neboť se jeví výrazně tmavší než povrchy plátěné. To je však způsobeno sníženou citlivostí tehdy běžných ortochromatických filmů na nátěrové hmoty na bázi chromanu olovnatého. Protože plátěné povrchy byly natřeny směsí obsahující chromanu méně, jeví se jako světlejší.


    Zelená-bílo-červené kokardy byly na obou stranách trupu. Průměr zeleného vnějšího kruhu byl 60 cm, průměr bílého 38 cm, průměr vnitřního červeného 16 cm.


    Černý půlměsíc za byl Pessiho osobní znak. Že byl půlměsíc černý, víme od poručíka Guido Taramelliho, pilota bombardéru Caproni, jenž ve svém hlášení o náletu 20. srpna 1917 pochválil stíhací doprovod vedený „SPADem s černým půlměsícem“.


    Dvě sériová čísla na směrovce vznikla patrně při opravě či „kanibalizaci“. Je možné, že byla použita směrovka z jiného Spadu a doplněna číslem původního Pessiho stroje.


    Stabilizátor byl pravděpodobně poškozen, protože jeho plátěný potah je výrazně světlejší než ostatní plátěné potahy.


    Kokardy na křídlech byly menší než francouzské kokardy, jejich průměr byl 100 cm. Spodní plochy obou křídel nesou typické italské značení pro rychlou identifikaci cizí-vlastní od pozemních jednotek: červená na spodním levém křídle a zelená na pravém.


    Zdroj:


    P. Varriale: Italian Aces of World War 1, nakl. nakl. Osprey Publishing, Oxford 2009, ISBN 13; 978 1 84603 426 8
    www.ipmsstockholm.org
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/112507#394360Verze : 0
    MOD