Hugo Arelatský

Hugo se narodil kolem roku 880. Byl synem hraběte Theotbalda z Arles a Berty, nelegitimní dcery krále Lothara II. V roce 912 pojal za manželku Willu Burgundskou, dceru dolnoburgundského krále Bosa Viennského a vdovu po hornoburgundském králi Rudolfu I. Poté, co byl dolnoburgundský král Ludvík v roce 905 oslepen, předal výkon řady svých pravomocí právě svému Hugovu, se kterým byl v příbuzenském vztahu. V polovině dvacátých let desátého století byla jeho pozornost upřena do Itálie. Zde vládl král Rudolf, který byl současně králem hornoburgundským (zde jako Rudolf II.). Pro úplnost dodejme, že byl synem jeho manželky. Rudolfovi nepřátelé z řad velmožů se v roce 926 obrátili na Huga s nabídkou trůnu. Ten ji přijal a vyrazil přes Alpy do severní Itálie. Rudolfa vyhnal a v Pavii se nechal korunovat na italského krále.


Ludvík Slepý, formálně stále dolnoburgundský král, předal hrabství viennské svému synovi Karlu Konstantinovi, což mělo předznamenat jeho pozdější nástup na trůn. Když Ludvík zemřel, podařilo se Hugovi zabránit Karlu Konstantinovi k nástupu na trůn, sám se ovšem formálně králem také nestal. Reálně ovšem zemi na dálku z Itálie vládl. Na podzmim 928 se Hugo setkal se západofranským králem Rudolfem a Herbertem II. z Vermandois. Hugo přiznal Herbertovu synovi Odovi hrabství Vienne. Dolnoburgundský král Hugo doufal ve spojenectví se západofranským králem Rudolfem, který byl současně burgundským vévodou proti Rudolfovi II., královi hornoburgundskému. Karel Konstantin měl ovšem viennské hrabství pod kontrolou a měl podporu právě západofranského krále.


Pod dojmem neúspěchů se Hugo rozhodl zaměřit svou pozornost na upevnění moci v Itálii. Přiměl italské šlechtice, aby uznali jeho syna Lothara jako jeho následníka. V dubnu 931 byl Lothar korunován. Ve stejném roce obvinil svého nevlastního bratra Lamberta Toskánského ze spiknutí a nahradil ho svým bratrem Bosem (v roce 936 pak nahradil Bosa svým synem Humbertem). Lambertovi věrní se obrátili na Rudolfa Burgundského. Rizik jeho zásahu Hugo eliminoval tím, že se s ním dohodl. Dolní Burgundsko vyměnil v roce 933 s Rudolfem za jeho zřeknutí se nároků v Itálii. Součástí dohody byl i sňatek Hugova syna Lothara s Rudolfovou dcerou Adelaidou.


Hugo chtěl posílit svoji pozici svatbou s Maroziou, římská senátorka a skutečná vládkyně Říma, vdova po Alberichovi I. ze Spoleta a Vítovi Toskánském, Hugovu nevlastním bratrovi. Tento sňatek odporoval kanonickému právu a Hugo se snažil dopředu eliminovat případné problémy. Toskánsko udělil svému příbuznému Bosovi. Jenže to spíše přispělo k aktivitě Albericha II., syna Marozie a Albericha I. Ten využil negativního vztahu Římanů k cizím vojskům, které si sebou přivedl Hugo, a provedl v průběhu svatebních slavností převrat. Hugovi se sice podařilo utéci, avšak Marozia byla uvězněna a po čase ve vězení zemřela. Tato cesta tedy Hugovi nevyšla. Nepřátelství se mu nakonec podařilo zmírnit tím, že Albericha oženil s jednou ze svých dcer.


Pokračoval též v boji proti vnějším nepřátelům - Maďarům a muslimským pirátům. A dosáhl v tom i určitých úspěchů. Vedle toho udržoval také dobré vztahy s Byzancí. Avšak jeho vnitřní politika byla vnímána negativně. Hugo totiž uděloval úřady a území pouze svým příbuzným a přátelům, což nelibě nesli italští velmoži, kteří se cítili v ohrožení. Jejich nelibost nakonec přerostla v povstání. Hugo nejprve dosáhl úspěchu a v roce 941 vyhnal Berengara Ivrejského a jeho marku zrušil. Avšak Berengar se v roce 945 vrátil z exilu a svedl s Hugem vítěznou bitvu. Na sněmu v Miláně byl poté Hugo sesazen. Podařilo se mu alespoň vyjednat to, že si nominálně podržel královský titul pro sebe a svého syna, avšak všechna reálná moc byla v Berengarových rukou. Hugo odešel do Prevence, kde v roce 947 zemřel.




Zdroje:
- www.mittelalter-genealogie.de
- http://en.wikipedia.org/wiki/Hugh_of_Italy
- František HONZÁK, Marek PEČENKA, František STELLNER, Jitka VLČKOVÁ: Evropa v proměnách staletí, Libri, Praha, 2001