Pamětní dekorace kozáků bojujících v jednotkách německé armády
Трагедия Лиенца
Tragedie zajatců, kozáků a jejich rodin v prostoru rakouského města Lince je dnes již známá, ale ne zcela vyjasněna. Dalším faktem je i to, že zapojení do války na straně německých okupantů je zcela pochopitelně i v současném Rusku chápáno minimálně rozporuplně.
Vzhledem k tomu, že zájmová skupina kozáků, příslušníků a potomků těchto rodin stále s touto tragedii žije, je jistě i pochopitelně, že existuje několik zajímavých pamětních a vzpomínkových dekorací, které se objevuji i na našem faleristickém trhu a které si představíme alespoň na obrázcích.
Dne 1. června 1945 je dnem počátku tragedie kozáků a jejich rodin. Ve středu tábora na vyvýšeném místě stojí kněží(pop) obklopeni kozáky, ženami, dětmi a starci. Na vnějším okruhu mladí kozáci ochotní bránit své rodiny. Celkem na 15000 nešťastných lidí bylo připraveno k odsunu do Ruské ( SSSR ) okupační zony k předání orgánům NKVD. Kozáci odmítali splnit nařízení anglického velitele a proto bylo použito hrubého násilí, lidé umírali pod palicemi anglických vojáků, mnozí volili dobrovolnou sebevraždu. Podobné scény byli k vidění i v jiných zajateckých táborech. Podle nepřesných seznamů bylo Ruské straně předáno více jak 40 000 zajatců i s rodinami. Britové uprchlé kozáky honili po lesích za vydatné pomoci rakouského obyvatelstva. Osudy kozáků v bývalém Sovětském svazu nejsou oficielně známy, ale muži, kteří se prokazatelně dopustili válečných zločinů byli popraveni a ostatní odsouzení do koncentračních táborů (gulagů) a ti, kteří přežili byli perzekováni systémem v tehdejším Rusku. Děti jsou matkám odebrány a vychováváni v dětských domovech a jejich matky zařazeny na pracovní místa v „ochranných“ táborech. Není celkem bez zajímavosti, že jednotky NKVD i v bývalém Československu pátrali a dokázali likvidovat občany bývalého carského Ruska, kteří po roce 1919 požádali o politický azyl. Takto zlikvidovali i bývalého generála naší armády, armádního generála S. Vojcechovského, statečného a čestného důstojníka.
Pamětní a jubielní dekorace si ukážeme na ilustračních obrázcích. Obrázky jsou převzaty z ruských stránek a stránek Kozáckého muzea.
Literatura:
http://www.dobr20.ru/nomer/8/121.htm
http://dic.academic.ru/dic.nsf/ruwiki/158448
Трагедия Лиенца
Tragedie zajatců, kozáků a jejich rodin v prostoru rakouského města Lince je dnes již známá, ale ne zcela vyjasněna. Dalším faktem je i to, že zapojení do války na straně německých okupantů je zcela pochopitelně i v současném Rusku chápáno minimálně rozporuplně.
Vzhledem k tomu, že zájmová skupina kozáků, příslušníků a potomků těchto rodin stále s touto tragedii žije, je jistě i pochopitelně, že existuje několik zajímavých pamětních a vzpomínkových dekorací, které se objevuji i na našem faleristickém trhu a které si představíme alespoň na obrázcích.
Dne 1. června 1945 je dnem počátku tragedie kozáků a jejich rodin. Ve středu tábora na vyvýšeném místě stojí kněží(pop) obklopeni kozáky, ženami, dětmi a starci. Na vnějším okruhu mladí kozáci ochotní bránit své rodiny. Celkem na 15000 nešťastných lidí bylo připraveno k odsunu do Ruské ( SSSR ) okupační zony k předání orgánům NKVD. Kozáci odmítali splnit nařízení anglického velitele a proto bylo použito hrubého násilí, lidé umírali pod palicemi anglických vojáků, mnozí volili dobrovolnou sebevraždu. Podobné scény byli k vidění i v jiných zajateckých táborech. Podle nepřesných seznamů bylo Ruské straně předáno více jak 40 000 zajatců i s rodinami. Britové uprchlé kozáky honili po lesích za vydatné pomoci rakouského obyvatelstva. Osudy kozáků v bývalém Sovětském svazu nejsou oficielně známy, ale muži, kteří se prokazatelně dopustili válečných zločinů byli popraveni a ostatní odsouzení do koncentračních táborů (gulagů) a ti, kteří přežili byli perzekováni systémem v tehdejším Rusku. Děti jsou matkám odebrány a vychováváni v dětských domovech a jejich matky zařazeny na pracovní místa v „ochranných“ táborech. Není celkem bez zajímavosti, že jednotky NKVD i v bývalém Československu pátrali a dokázali likvidovat občany bývalého carského Ruska, kteří po roce 1919 požádali o politický azyl. Takto zlikvidovali i bývalého generála naší armády, armádního generála S. Vojcechovského, statečného a čestného důstojníka.
Pamětní a jubielní dekorace si ukážeme na ilustračních obrázcích. Obrázky jsou převzaty z ruských stránek a stránek Kozáckého muzea.
Literatura:
http://www.dobr20.ru/nomer/8/121.htm
http://dic.academic.ru/dic.nsf/ruwiki/158448