ITA - Carcano 1891

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

ITA - Carcano 1891

opakovací puška

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Carcano 1891 Carcano M 1891
    Originální název:
    Original Name:
    Fucile Modello 1891
    Kategorie:
    Category:
    puška rifle
    Výrobce:
    Producer:
    Fabbrica Reale d´Armi di Terni
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost nenabité zbraně:
    Weight Unloaded:
    3,82 kg 8.42 lb
    Ráže:
    Calibre:
    6,5 mm
    Náboj:
    Cartridge:
    6,5 x 52 mm
    Délka:
    Length:
    1290 mm 4ft 2,78in
    Délka hlavně:
    Barrel Length:
    780 mm 2ft 6,71in
    Kapacita zásobníku:
    Magazine Capacity:
    6
    Výkony:
    Performance:
     
    Rychlost střelby:
    Rate of Fire:
    - ran/min - rpm
    Úsťová rychlost:
    Muzzle Velocity:
    710 m/s 2329.4 ft/s
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    A. B. Žuk: Pušky a samopaly, nakl. Naše vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0150-3
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/1239#568521Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Carcano M 1891




    Historie a vývoj




    Zavedení pušky Lebel 1886 vyvolalo v ostatních evropských státech zahájení vývoje nových pěchotních pušek obdobných vlastností. Pozadu nezůstávala ani Itálie, která v té době měla ve výzbroji opakovačky Vetterli-Vitali Model 1870/87 na náboje plněné černým prachem ráže 10,35 mm. Byly to dobré pušky, vybavené otočným odsuvným závěrem a středovou nábojovou schránkou, kterou bylo možno plnit shora pomocí primitivního dřevěného rámečku. Po zasunutí nábojů do pušky byl pak rámeček vytažen směrem vzhůru za provázek připevněný k jeho horní straně. Ačkoliv na svoji dobu byly tyto zbraně bezesporu moderní, s příchodem střeliva na bezdýmný prach rychle zastaraly. Italská armáda se proto začala poohlížet po pušce modernější koncepce.


    Vývojem byl pověřen tým, který vedl Salvatore Carcano, konstruktér turínské zbrojovky. Tým pracoval pod dozorem vládní komise, v jejímž čele stál generál Parravicino z arzenálu v Terni.


    Jako základní konstrukční uzly bylo zvoleno použití otočného odsuvného závěru a nabíjení pomocí plechových nábojových rámečků. Toto řešení poprvé použil Ferdinand rytíř von Mannlicher u svých konstrukcí. Možná proto bývá výsledná zbraň někdy označována jako Mannlicher-Carcano, ačkoliv konstrukčně má s mannlicherovkami jen pramálo společného. Oficiálně byla zbraň přijata do výzbroje pod označením Fucile Modello 1891 (puška vzor 1891), avšak je podstatně známější pod názvem Carcano 91.


    Ve skutečnosti měla puška daleko blíže k německým puškám Kommissiongewehr 1888 - používala také otočný odsuvný závěr (mannlicherovky měly závěr přímotažný) s velmi podobným systémem uzamčení a zdokonalený rámečkový systém nabíjení. Mannlicher totiž pro své zbraně zvolil náboje s okrajem, které musely být v rámečku řazeny stupňovitě, aby se navzájem nezachytávaly za okraj nábojnice. To způsobilo, že tvar rámečku měl při pohledu z boku tvar kosodélníku, a tudíž jej bylo možno zasunout do pušky jen v jediné správné poloze. Němci naproti tomu použili náboje bezokrajové s drážkou. To umožnilo náboje řadit nad sebe a rámeček proto mohl mít tvar obdélníku – díky tomu mohl být do pušky zasunut i „vzhůru nohama“.





    Zásadní odlišností od většiny ostatních pušek této třídy bylo zvolení relativně malé ráže – pouze 6,5 mm při délce nábojnice 52 mm. To bylo diktováno snahou snížit pokud možno hmotnost munice, a tak zvýšit jak palebný průměr (množství střeliva neseného jedním vojákem), tak množství přepravené munice při stejné hmotnosti. Itálie se totiž v té době stále více pokoušela angažovat v koloniálních válkách na africkém kontinentu. Ze zkušeností ostatních evropských koloniálních armád vyplývalo, že v divočině je zásobování operujících jednotek velmi obtížné a pomalé. Proto bylo snížení hmotnosti munice jedním ze zásadních požadavků na novou zbraň.


    Zkušenosti z kolonií také přinesly požadavek na změnu hnací náplně nových nábojů. Původně byl zvolen balistit (typ bezdýmného prachu, u něhož je želatinace nitrocelulózy provedena nitroglycerinem), jenž však způsoboval značnou erozi hlavně pušky a byl nestabilní v horkém a vlhkém tropickém klima. Proto byl později nahrazen stabilnějším typem prachu.


    K balistitu se v souvislosti s puškou Carcano 91 váže zajímavá historka. Když totiž Italové pátrali po vhodném bezdýmném prachu (jehož výroba byla ve všech státech, jež jej už vyvinuly, utajována), narazili na Alfreda Nobela, jenž právě vyvinul právě balistit a neúspěšně jej nabízel francouzské vládě. Francouzi však už mezitím zavedli bezdýmný prach Poudre B, používaný v nábojích pušek Lebel 1886, takže o novou střelivinu neměli zájem. Nobel se proto dohodl na prodeji svého patentu do Itálie, což proti němu zvedlo doma ve Francii takovou vlnu nevole (např. mu zde byl zakázán další výzkum a výroba výbušnin), že se musel přestěhovat do Itálie, kde strávil zbytek svého života.


    Výsledná zbraň byla roku 1891 předložena ke zkouškám a 29. března 1892 oficiálně přijata do výzbroje. Tak jako u ostatních pušek té doby byla od základního modelu odvozena řada zkrácených typů pro jezdectvo či speciální jednotky (ženisté a dělostřelci), neboť tyto druhy vojsk nepotřebovaly vést palbu na velké vzdálenosti, naopak, jejich hlavním požadavkem byla větší skladnost a menší hmotnost. Těmito variantami se však nebudeme blíže zabývat.


    Puška úspěšně bojovala po celou Velkou válku. Pro nás je samozřejmě zajímavý zejména fakt, že tyto pušky byly také ve výzbroji čs. legionářů v Itálii.


    S několika dalšími drobnými modifikacemi sloužila puška M 91 až do roku 1938, kdy měla být nahrazena modernější zbraní. Hlavní změnou byl požadavek na nový náboj, neboť zkušenosti z bojového nasazení prokázaly, že střela ráže 6,5 mm disponuje příliš vysokou průbojností a menším ranivým účinkem. Roku 1938 proto byla zahájena výroba modifikované pušky M 91 nyní označené jako Fucile Modello 38 v ráži 7,35 x 51 mm. Nových pušek však nebylo dost, takže původní model 91 v ráži 6,5 x 52 mm zůstal i nadále ve službě. Po vypuknutí 2. světové války však tato dualita nábojů přinášela značné logistické problémy, proto byly pušky M 38 stahovány z výzbroje a prodávány např. do Finska, kde se uplatnily v Zimní válce proti SSSR. Model 38 byl i nadále vyráběn, avšak s hlavní komorovanou pro původní náboj 6,5 x 52 mm. Tato varianta byla označena Modello 91/38.


    Pušky M 91 a jejich modifikace sloužily v italské armádě až do roku 1959. U některých méně exponovaných ozbrojených složek dokonce vydržely ve výzbroji až do 80. let. Pušek bylo vyrobeno kolem 3 miliónů kusů a po válce byly pušky Carcano hojně prodávány v komerčním sektoru jako lovecké a sportovní zbraně. Jednou z nich (Model 91/38 sériové číslo C2766) byl podle oficiální verze zastřelen L. H. Oswaldem americký prezident J. F. Kennedy. Během nedávných bojů v Libyi je bylo možno zahlédnout v rukou povstalců, takže tato zbraň i 120 let po svém vzniku stále „zpívá svou válečnou píseň“.


    Technický popis




    Puška Carcano M 91 je šestiranná opakovací puška s pevnou středovou nábojovou schránkou nabíjenou nábojovými rámečky a otočným odsuvným závěrem.


    Hlaveň je dlouhá 780 mm a má ráži 6,5 mm. Ve vývrtu se nacházejí čtyři pravotočivé drážky.


    Závěr je válcový otočný odsuvný, uzamčený dvěma symetrickými ozuby na hlavě závorníku. Páka závěru je kolmá k ose těla závěru a při uzamčeném závěru je ve vodorovné poloze, přičemž zapadá do vybrání v pouzdru závěru, takže působí jako třetí uzamykací prvek. K odemčení závěru je třeba páku zvednout nahoru a tím závěr pootočit o 90° doleva, tak vyjdou ozuby na čele závorníku z drážek v zadní části hlavně. Stažením závěru vzad dojde k vytažení prázdné nábojnice z komory a jejímu vyhození z nábojiště. Tlakem na páku závěru směrem vpřed závěr vysune náboj z rámečku a následně jej zasune do komory. Podavač současně náboje v rámečku posune vzhůru, takže se do nábojiště dostane další náboj. Sklopením páky závěru doprava je potom závěr opět uzamčen.


    Pojistka má tvar křidélka na zadním konci závěru. K odjištění či zajištění pušky je třeba toto křidélko posunout trochu vpřed a otočit buď doprava či nahoru.


    Nabití pušky se provádí zasunutím nábojového rámečku se šesti náboji otevřeným závěrem do nábojové schránky. Spodní náboj přitom stlačí odpružené rameno podavače. Rámeček jeho tlakem není vyhozen zpět, protože se zvláštním výstupkem zachytí za ozub zachycovače v nábojové schránce. Stisknutím tlačítka na zadní straně nábojové schránky (uvnitř lučíku spouště) je možno tento záchyt uvolnit a rámeček s náboji opět ze schránky vyjmout, a tak pušku vybít. Rámeček má při pohledu shora tvar písmene U, přičemž horní i dolní okraje rámečku (při pohledu zepředu) jsou ohnuty tak, že náboje je možno vysouvat pouze dopředu (jsou přidržovány prolisovanou drážkou ve stěně rámečku, zapadající do drážky nábojnice). Rameno podavače je uchyceno na přední stěně nábojové schránky, přičemž jeho šířka je menší než rozteč bočních stěn rámečku. Rameno tak působí pouze na náboje, nikoliv na rámeček samotný. Proto, po zasunutí posledního náboje do nábojové komory, rámeček vlastní vahou vypadne směrem dolů otvorem ve dně nábojové schránky.


    Pažbení je dvoudílné. Pažba, její krk a předpažbí jsou z jednoho kusu dřeva; před pouzdrem závěru a hledím je oddělené nadpažbí, kryjící zadní polovinu hlavně. V dutině předpažbí je pod hlavní umístěn vytěrák.


    Mířidla jsou klasická otevřená s pevnou muškou a stavitelným hledím. Muška je pevná na široké základně. Hledí je sektorové, tlačítko k ovládání jeho klapky je na levé straně. Po stisknutí je možno vyklápět směrem vzhůru páčku na pravé straně a tím zvyšovat dálku střelby až do vzdálenosti 2000 m. Pro střelbu na krátké vzdálenosti (do 300 m) je třeba klapku hledí překlopit směrem od střelce a mířit pomocí pevného zářezu hledí, který se tak objeví.


    Součástí pušky je nožový bodák s ocelovou středohrotou čepelí o délce 30 cm. Čepel má šavlový typ výbrusu, přičemž u jejího hřbetu je po obou stranách obdélníkový vylehčovací žlábek. Zbraň je vybavena křížovou záštitou o délce 9 cm, s ramenem na straně ostří končícím kulovitým knoflíkem a na hřbetní straně kruhovou objímkou (s vnějším průměrem 18 mm a vnitřním průměrem 13 mm) k nasunutí na hlaveň pušky. Jílec má dřevěné střenky, upevněné dvěma nýty. Na jeho hlavici je 3,5 cm dlouhá drážka ve tvaru T určená k upnutí zbraně pod hlaveň pušky. K uvolnění bodáku slouží tlačítko na pravé straně hlavice jílce. Celková délka bodáku je 41 cm. Během 1. sv. války se vyráběly také zjednodušené levnější bodáky.


    Náboj




    Náboj 6,5 x 52 mm má válcovou nábojnici o délce 52 mm s drážkou a dosedacím kuželem. Od roku 1895 byla zápalka v jejím lůžku zajištěna kruhovým prolisem kolem zápalky. Původní prachovou náplň tvořil balistit, jenž byl roku 1900 nahrazen jiným typem nitrocelulózového prachu. Od roku 1932 byla střela v místě usazení do krčku nábojnice opatřena drážkou. Střela byla původně plášťována slitinou mědi a niklu, v průběhu 2. sv války byla tato slitina nahrazena ocelí, plátovanou tombakem. Také nábojnice byla od roku 1942 vyráběna z lakované oceli. Náboj byl také prodáván komerčně jako lovecký a sportovní. Počáteční rychlost střely o hmotnosti 10,36 g dosahuje 720 ms-1.


    Produkce pušek Carcano 91:


    VýrobceObdobí produkceMnožství kusů
    Terni1892-1918, 1932-1936, 19412 820 000
    Roma1917-1918233 000
    Turín1892-1900184 000
    Torre Annunziata1894-1900148 000
    Mida1916-1918129 000
    Brescia1895-189751 000
    Beretta1937-194022 000



    Zdroje:


    J. Hýkel, V. Malimánek: Náboje do ručních palných zbraní, nakl. Naše vojsko, Praha 2002, ISBN 80-206-0641-6
    A. B. Žuk: Pušky a samopaly, nakl. Naše vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0150-3
    http://candrsenal.com/riflescat/
    www.vhu.cz
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/1239#568522Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Carcano M-1891


    Technické údaje
    Kaliber: 6,5x52 mm Mannlicher Carcano.
    Zásobník: integrovaná nábojová schránka.
    Kapacita: 6 nábojov.
    Typ zbrane: opakovacia, s odsuvným valcovým záverom.
    Režim streľby: jednotlivými ranami.
    Uzaknutie záveru: dvoma uzamykacími ozubmi závorníku (typu Mauser).
    Celková dĺžka: 1290mm (puška), 920mm (karabína).
    Dĺžka hlavne: 780mm, resp. 450mm.
    Hmotnosť: 3,9 kg, resp. 3,0 kg.
    Mieridlá: otvorené plátkové mieridlá 500 až 1500 m (puška 500 až 2000 m).
    Manuálna poistka: krídelková v zadnej časti záveru.
    Pažba: drevo.
    Dalšie údaje: Zbraň má vývrt s progresívnym stúpaním (smerom k ústiu hlavne sa zrýchľuje). Karabína Carcano M-1891 je vybavená dlhým sklorným špicatým bajonetom. Modely vyrábané od roku 1891 používali strelivo kalibru 6,5x52 mm Mannlicher Carcano. Konštrukcia zbraní Mannlicher Carcano mala mnoho slabých miest. Jedným z nich bol nábojový pásik, ktorý spôsoboval rýchle znečistenie nábojovej schránky. Vzhľadom k sérii nových koncepčných modifikácii (v rokoch 1895, 1897, 1907, a 1912) je zbraň známa v niekoľkých prevedeniach.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/1239#5031Verze : 0
    Avatar
    Přidám fotku jezdeckého "muschetonu" M91 z roku 1941. A dodám, že jediným slabým místem této zbraně je použití mosazného nábojového rámečku. Má to tiž malou tuhost a při nabíjení se kroutí a nedrží náboje tak jak by měl. O dost lepší jsou ocelové později vyráběné rámečky, pak je vše v pořádku.


    Zdroj: Vlastní zbraň
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/1239#299038Verze : 0
    Avatar
    VHÚ 30.9.12, vlastní foto


    Na pušce je nasazen puškový granát Benaglia.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/1239#457486Verze : 0
    MOD