Aiči E16A Zuiun [Paul]

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 3.346,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 851 příspěvků vloženo, 3141 editováno a 456 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Aiči E16A Zuiun [Paul]

Přehled verzí

    Avatar

    Aichi E16A1 - přehled verzí


    水上侦察机「瑞雲」- námořní průzkumný plovákový letoun typ 3 (Zuiun)


    Bojové jméno: 瑞雲 – Zuiun – Šťastný oblak


    Allied reporting name: "Paul"



    Označení Provedení letounu - popis
    Aichi E16A1 16-Shi / AM-22 prototyp z května roku 1942, postaven dle specifikací 16-Shi.
    Druhý a třetí prototyp nesly různá vylepšení a především účinnější výzbroj.
    (AM-22 znamená – Aichi Monoplane 22. projekt)
    Aichi E16A1 11 první sériové provedení letounu vyráběné od ledna 1944
    Aichi E16A1 12 verze vyráběná souběžně s předchozí verzí, instalace motoru Kinsei 54. Výroba probíhala až do konce války
    Aichi E16A2 12 prototyp, nedostal se již do sériové výroby, výkonnější motor Kinsei 62.




    Upravil moderátor Vláďa s použitím pramenů:
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
    Famous Airplanes of the World, Imperial Japanese Navy Reconnaissance, No. 47, Bunrindo Co. Ltd., rok 1994/7, ISBN4-89319-044-X
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/1254#5062Verze : 2
    MOD
    Avatar

    Aichi E16A Zuiun




    Historie:
    V roce 1939 formulovalo velení císařského námořnictva (海軍航空本部 - Kaigun Kōkū Hombu), technické specifikace 14-Shi, kterými požadovalo dvoumístné plovákové průzkumné letadlo. Zde si musíme uvědomit, že námořnictvo teprve začalo testovat do výzbroje ještě nezařazené trojmístné průzkumné plovákové letadlo, které bylo až o rok později přijaté jako „Námořní průzkumné plovákové letadlo Typ 0“, známější pod označením E13A1 nebo pod spojeneckým kódovým jménem Jake. Císařské námořnictvo tak již rok před zařazením nového letadla do výzbroje, požadovalo po výrobcích letecké techniky, aby zahájili projektové práce na výkonnějším typu, který právě zkoušený letoun v budoucnu nahradí.
    Společnost 愛知時計電機株式会社 - Aichi Tokei Denki Seizo Kabushiki Kaisha, Funakata, Nagoya dokázala využít již rozpracovaný projekt letadla, který byl továrně označen AM-22 a v říjnu 1940 jej předložila námořnictvu již s úpravami dle specifikací 14-Shi a pozdějších doporučení námořního letectva. Na základě tohoto projektu jsou v lednu 1941 vydány nové upřesněné specifikace 16-Shi. Společnost Aichi zpracovala upřesňující požadavky a v červenci 1941 námořnictvo po posouzení projektu vystavilo objednávku na stavbu tří prototypů.


    První prototyp byl dokončen v květnu 1942. Byl to elegantní dolnoplošník se smíšenou konstrukcí, trup, plováky a křídla byly kovové, ocasní partie a konce křídel měly dřevěnou konstrukci, ovládací plochy byly potaženy plátnem. Dvoučlenná osádka seděla v prostorné podlouhlé kabině, pro obranu zadní části byl v zadní části byl kulomet Type 97. Stejné kulomety byly v po jednom v každé polovině křídla. Pohonnou jednotkou byl dvouhvězdicový čtrnáctiválec Mitsubishi MK8E Kinsei 51 o výkonu 1 300 koní, ten poháněl třílistou kovovou vrtuli. Specifikacemi 16-Shi byla námořnictvem, mimo jiné, požadována možnost střemhlavého náletu, letoun byl tedy vybaven aerodynamickými brzdami, které se rozevíraly proti směru letu z plovákových vzpěr. Jejich použitím bylo možno snížit rychlost střemhlavého náletu na úroveň, která umožnila zaměření a odhození stoosmdesáti kilogramové pumy a také bezpečné „vybrání“ střemhlavého letu. Použití těchto brzd však způsobilo nebezpečné vibrace trupu a to byl u prototypu asi základní nedostatek. První prototyp vykazoval ještě další nedostatky - nadměrné ponoření plováků a tím byla dána obtížná manévrovatelnost na vodní hladině a dlouhý vzlet. Takřka tradiční závada u japonských letadel se projevila i zde - nespolehlivost hydraulických systémů, hydraulicky se ovládaly vztlakové klapky a brzdné štíty. Vývoj letadla byl již ovlivněn i zkušenostmi z bojů v Tichomoří, proto námořnictvo požadovalo mohutnější výzbroj jak hlavňovou tak i pumovou.


    Vibrace způsobené aerodynamickými brzdami se podařilo odstranit děrováním brzdných štítů. Pevná výzbroj byla zesílena a křídlech byly nyní namontovány dva kanóny Type 99 ráže 20 mm, střelec ovládal v přetvarované zadní části kabiny velkorážný kulomet Type 2. Pumový náklad byl zvýšen a pod trup bylo možno zavěsit pumu o hmotnosti 250 kg. Kvůli značnému plošnému zatížení bylo mírně zvětšeno rozpětí křídel z původních 12,70 m na 12,81 m, dostalo si i na robustnější plováky s větším výtlakem. Tyto změny byly postupně provedeny a odzkoušeny na druhém a třetím prototypu. Prototypy se po ukončení zkoušek staly vzorovými kusy pro sériovou výrobu.


    Kaigun Kōkū Hombu přijalo letoun pod zkráceným označením E16A1, plný název byl „námořní průzkumný plovákový letoun Typ 3 Model 11“ a přidělilo mu bojové jméno Zuiun. Sériová výroba se rozeběhla až lednu 1944, letadla prvních výrobních sérií byly dodávány ještě s motory Kinsei 51, později byly nahrazeny motory Kinsei 54 se shodným výkonem. Spojenecká zpravodajská služba letoun označila kódovým jménem Paul.


    Neštěstím pro tento jinak velmi dobrý letoun bylo, že se dostal do výzbroje až v roce 1944, tedy v době, kdy spojenecké síly již vybojovaly naprostou převahu na všech bojištích. V průběhu operačního nasazení bylo zjištěno, že je téměř nemožné Zuiun při útoku nepřátelské stíhačky ubránit, plovákové letouny již nebyly potřebné a nemohly se při spojenecké převaze ani prosadit, takřka do slova byly zmasakrovány na Filipínách. Na vedlejších základnách nebo na palubách válečných lodí a tam, kde Američané ještě neoperovali, prokazoval Zuiun své velmi dobré vlastnosti, spojeneckým postupem však těchto míst rychle ubývalo a tak se nakonec i Zuiuny dostaly do smutné a neslavné role sebevražedných letadel nejvíce jich takto bylo nasazeno v bojích o Okinawu. Výroba běžela až do posledních válečných dní, to je samo o sobě paradoxní, protože, jak jsem již napsal, v roce 1944 Japonsko takové stroje nepotřebovalo, již dříve bylo nuceno přejít do obrany.


    Další vývoj byl zaměřen na zvýšení výkonů a tak do jediného prototypu letadla E16A2 byl instalován výkonnější motor Mitsubishi MK8P Kinsei 62 o vzletovém výkonu 1 560 koní. Je až s podivem, kolik energie a práce Japonci vynaložili na výrobu a vývoj pro již tak málo potřebnou kategorii letadel a to vše ještě v roce 1945.



    Jednotky:
    Kitaura Kōkutai
    Yokosuka Kōkutai
    634. Kōkutai
    801. Kōkutai
    301. Reconnaissance Hikōtai
    302. Reconnaissance Hikōtai




    Vyrobeno celkem 256 letadel
    Výroba probíhala u:
    愛知時計電機株式会社 - Aichi Tokei Denki Seizo Kabushiki Kaisha, Eitoku, Nagoya
    3 prototypy v roce 1942


    愛知航空機株式会社 - Aichi Kōkūki Kabushiki Kaisha, Eitoku, Nagoya
    193 letadel od ledna 1944 do května 1945
    1 prototyp E16A2 v roce 1944


    Nipon Hikoki Kabushiki Kaisha, Tomioka Yokohama
    59 letadel od srpna 1944 do srpna 1945



    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
    Airplanes of the World, Imperial Japanese Navy Reconnaissance, No. 47, Bunrindo Co. Ltd., rok 1994/7, ISBN4-89319-044-X
    http://avions.legendaires.free.fr/e16a.php
    http://www.airwar.ru/enc/sww2/e16a.html
    www.republika.pl
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/1254#101392Verze : 4
    MOD