DD - Fubuki

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

DD - Fubuki

Fubuki class / 吹雪型

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Fubuki Fubuki class
    Originální název:
    Original Name:
    吹雪型 / ふぶきがた
    Kategorie:
    Category:
    torpédoborec Destroyer
    Období výroby:
    Production Period:
    19.06.1926-19.05.1932
    Přehled vyrobených plavidel:
    Summary of Built Boats:
    Fubuki
    Širajuki
    Hacujuki
    Mijuki
    Murakumo
    Šinonome
    Usugumo
    Širakumo
    Isonami
    Uranami


    Ajanami
    Šikinami
    Asagiri
    Júgiri
    Amagiri
    Sagiri
    Oboro
    Akebono
    Sazanami
    Ušio


    Akacuki
    Uživatelské státy:
    User states:
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    http://military.sakura.ne.jp/ ; http://wikipedia.org/
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/14697#55586Verze : 0
    Avatar

    Třída Fubuki




    Celkem dvacet čtyři jednotek, postavených v letech 1926 až 1933, tvořilo třídu torpédoborců Fubuki japonského císařského námořnictva (吹雪型 / ふぶきがた / Fubuki-gata). Jednotky třídy Fubuki byly prvními "speciálními torpédoborci" (特型駆逐艦 / とくがたくちくかん / tokugataёkučikukan) japonského námořnictva.
    Svou velikostí, silnou hlavňovou a zejména torpédovou výzbrojí překonávaly všechny dosavadní japonské i zahraniční konkurenty. Kromě jiného se vyznačovaly uzavřeným můstkem a silnou dělostřeleckou výzbrojí, která byla složena ze šesti 12 cm L/50 kanony typ 3 ve třech zakrytým pancéřovaných věžích. Ze všech 24 zkonstruovaných jednotek přežily válku pouze dvě, z nichž jedna byla následně předána sovětskému námořnictvu. Osm dalších bylo zničeno spojeneckými letouny a o osud stejného počtu se postarala torpéda vypálená z amerických ponorek. Další čtyři jednotky byly ztraceny při střetech se spojeneckými hladinovými plavidly, jedna jednotka najela na námořní minu a jedna se stala obětí kolize v roce 1934.


    Pozadí vzniku


    Po podpisu washingtonské dohody bylo Japonsko nuceno dodržovat stanovená omezení při výstavbě těžkých plavidel a dodržovat poměr 5 : 5 : 3 (Británie - USA - Japonsko) ve standardním výtlaku válečných lodí. Z těchto důvodů se císařské námořnictvo snažilo nevýhodný poměr vyrovnat kvalitativní převahou stavěných plavidel. Štáb císařského námořnictva (軍令部 / ぐんれいぶ / gunreibu) tedy vznesl požadavek na konstrukci nových torpédoborců, které byly s to, svojí údernou silou překonávat své západní protějšky. Dne 10. října 1922 tedy byly konstruktérům předloženy požadavky, aby budoucí torpédoborce disponovaly čtyřmi 12 cm nebo 12,7 cm děly v dvojúčelovém provedení, tedy s vysokým elevačním úhlem, který umožňoval účinnou protiletadlovou palbu vedenou hlavní výzbrojí. Dále měly jednotky nést jedno 76 mm protiletadlové dělo a tři tříhlavňové torpédomety ráže 610 mm. Projekt F42 z května 1924 také počítal s předpokládaným výtlakem plavidel 1900 t a rychlostí 40 uzlů. Navazující projekt F43 pak počítal rovněž s devíti torpédomety stejné ráže a hlavňovou výzbrojí složenou ze šesti 127 mm děl (3x II), jednoho 76mm protiletadlového děla a čtyř 40mm rychlopalných protiletadlových kanónů, doplněnou o dva 7,7 mm kulomety, a to při výtlaku 1680 t a zredukované rychlosti 35 uzlů. Při realizaci výstavby posléze došlo k vypuštění 76 mm a 40 mm kanonů. Celkem bylo postaveno 24 jednotek, a to ve třech sériích. Třetí série plavidel bývá někdy v pramenech označovaná jako samostatná třída Akacuki. U jednotek první série bylo odvětrávání kotelen řešeno dvěma velkými větráky umístěnými vedle předního komínu. Uranami, představující poslední jednotku první série, měla vyústění odvětrávání kotelen řešeno jako lem kolem předního komínu. Toto řešení pak bylo převzato pro všechny následující japonské torpédoborce. Třetí série se dá snadno identifikovat podle užšího předního komínu.


    Konstrukční řešení


    Hlavní nástavba první serie sestávala ze čtyř základních úrovní: dolní patro na přední palubě (首楼甲板 / しゅろうかんぱん / šuró-kanpan), druhé patro horní můstkové paluby (上部艦橋 / じょうぶかんぱん / džóbu-kankjó), dále můstek (羅針艦橋 / らしんかんきょう / rašin-kankjó) a plošinu s dálkoměrem. Můstek byl uzavřené konstrukce a představoval novinku, kterou později převzala všechna následující japonská plavidla typu torpédoborec. Plošina nad můstkem byla částečně uzavřená a byla opatřena zastřešující plachtou proti nepřízni počasí, která se natahovala na kovovou konstrukci. Na ní byl umístěn dvoumetrový a 66 cm stereoskopický dálkoměr a zaměřovač 127mm děl, který postrádal typickou věžičku. Na střeše můstku se ještě nacházely dva 30 cm světlomety.
    Hlavní nástavba u druhé série byla řešena podobně jako u první série. Spodní tři stupně byly prakticky identické, lišily se ale vnitřním uspořádáním. Čtvrtá úroveň byla tvořena můstkovou palubou se čtyřmi 12 cm dalekohledy a dvěma 30 cm světlomety a která byla zastřešitelná plachtou na konstrukci. Pátá úroveň se vyznačovala přítomností prostředku pro řízení palby typu 91 pro děla hlavní výzbroje s dvoumetrovým dálkoměrem na samostatné platformě za věžičkou.
    I třetí série disponovala celkem pěti úrovněmi a vycházela z nástavby druhé série. Lišila se především vnitřním uspořádáním dolních tří pater a hlídkovou můstkovou palubou. Ta byla opatřena pevnou plechovou střechou a byla vybavena dvěma zaměřovači typu 14 pro odpalování torpéd. Dálkoměr typu 91 za věžičkou byl v tomto případě třímetrový.


    Pohonná soustava


    Dvě sestavy parních turbín Kampon zajišťovaly pohon těchto moderních a výkonných plavidel. Každá sestava byla tvořena jednou vysokotlakou a jednou nízkotlakou turbínou, které byly instalovány naproti sobě do páru a dále jedné samostatné turbíny s vysoko i nízkotlakými stupni, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. Výkon každé ze sestav činil 18387,5 kW při 400 otáčkách za minutu. Každá sestava byla vybavena turbínou pro plavbu cestovní rychlostí, která byla přes převodovku napojená na samostatnou turbínu. Je třeba říci, že toto uspořádání bylo mezi plavidly císařského námořnictva od torpédovek výše naprostou raritou. Každá sestava vážila 72 tun z čehož 43 tun vážily turbíny a 29 tun převodovky. Lodní šroub dosahoval průměru 3,2 metrů se 3,7 metrovým stoupáním. Pára o tlaku 1,958 MPa byla generována kotly Ro-gó Kampon šiki. Třída Fubuki byla poslední třídou, jejíž turbíny poháněla sytá pára a nebyly vybaveny předehřívači vzduchu.


    Výzbroj


    Hlavní výzbroj byla tvořena šesti 12 cm L/50 kanony typ 3 ve třech uzavřených dvouhlavňových lafetách. Umístěny byly jedna na přídi a dvě na zádi. Nešlo ale o plnohodnotné věže, neboť pod lafetou se nacházela jen manipulační komora. Muniční výtahy, kryté barbetou, vedoucí až k muničním skladištím na skladovací palubě chyběly. Na první sérii byla použita lafeta modelu A a plavidla druhé a třetí série nesly lafetu modelu B. Munice byla k dělům dopravována ze zásobníků pod každou lafetou, což významně usnadňovalo obsluhu.
    Protiletadlová výzbroj byla tvořena zpočátku jen dvěma 7,7 mm kulomety. U pozdějších jednotek pak byly lafetovány 13 mm těžké kulomety typ 93.
    Torpédovou výzbroj představovaly tři otočné torpédomety modifikovaného modelu 1923 s osmnácti 610 mm torpédy typu 8. Devět torpéd bylo nabito v torpédometech a devět jich bylo uloženo v zásobnících na palubě. Jeden torpédomet byl na nástavbě mezi oběma komíny a dva na palubě za zadním komínem. Od roku 1933 byla torpéda typu 8 nahrazována mnohem výkonnějšími torpédy typu 93 na kyslíkový pohon, nazývanými "Dlouhá kopí".


    Modifikace


    Během Incidentu 4. loďstva se ukázala nedostatečná pevnost konstrukce nejenom torpédoborců třídy Fubuki. Například plavidla Júgiri a Hacujuki přišly ve vlnobití prakticky o celou příď až po můstek a také docházelo ke zborcení plátů pancéřové obšívky na přídi i na zádi. Proto od listopadu 1935 až do konce roku 1938 docházelo k posilování konstrukce a přidávání balastu. U jednotek třetí série byla hlavní nástavba snížena o jednu úroveň odstraněním hlídkové paluby. Proto čtvrtá, nejvyšší úroveň byla tvořena 66 cm dálkoměrem, zaměřovačem typu 94 pro 127mm děla ve věžičce a 3m dálkoměrem na vrcholu věžičky zaměřovače.
    Po roce 1937 byla plavidla vybavována dvěma 25 mm protiletadlovými automatickými kanon typ 96. V průběhu tichomořské kampaně byla dále posilována protiletadlová a i protiponorková výzbroj. Ve čtyřicátých letech byly pak lodě vybavovány radiolokátory. Metrovým přehledovým radiolokátorem typu 13 Gó pro sledování vzdušných cílů a centimetrovým přehledovým radarem 22 Gó proti vzdušným i hladinovým cílům. Protiponorková výzbroj byla posílena na čtyři vrhače hlubinných pum s 36 pumami.



    zdroje:
    en.wikipedia.org
    https://homepage2.nifty.com/nishidah/e/stc0423.htm
    https://homepage2.nifty.com/nishidah/e/stc0424.htm
    www.globalsecurity.org
    www.globalsecurity.org
    https://combinedfleet.com/ships/fubuki


    Fubuki (konstrukční výkres)

    Fubuki ve třicátých letech
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/14697#485952Verze : 2
    Avatar
    zdroj:
    en.wikipedia.org

    Na snímku je Isonami 9. jednotka první série v roce 1939. Na fotu je vidět vyústění větráků vedle předního komína, dělových věží modelu A pro 127mm děla, nezakrytovaných torpédometů a uzavřeného můstku.

    Ajanami jako první jednotka druhé série někdy v roce 1930. Ze snímku je patrné umístění 127mm děl v dělových věžích modelu B a lemu chránícího vyústění větrání kotelen na předním komínu.

    Akacuki, třetí serie, je patrné snížení nástaveb o jeden stupeň na čtyři.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/14697#485955Verze : 0