Náčelník generálního štábu arm. gen. Václav Kratochvíl schválil 31. března 1952 požadavek Velitelství tankového a mechanizovaného vojska (VTMV) na vývoj lehkého obrněného automobilu, který měl mít podobné vlastnosti jako BA-64B a při jeho vývoji měl být využit podvozek 1,5 tunového terénního automobilu Tatra 805 s minimálními úpravami. Poměrně záhy, 21. května 1952, navrhli zástupci Vojenského technického ústavu (VTÚ) přepracovat nevhodný původní podvozek s motorem vpředu na provedení se samonosnou korbou s motorem Tatra 603 vzadu. Zástupci VTMV toto řešení přijali a VTÚ ve spolupráci s Automobilovými závody, národní podnik v Mladé Boleslavi (AZNP) vypracoval technicko - taktické požadavky. Volba AZNP jako dodavatele prototypu byla vcelku logická, protože se zde začala od 1. dubna 1952 rozbíhat výroba terénního automobilu Tatra 805, delimitovaná z národního podniku Tatra v Kopřivnici. Koncem roku 1954 byl vyroben první prototyp s měkkou korbou, následovaný počátkem roku 1955 druhým a třetím prototypem. Prototypy OA Škoda 971 Jarmila procházely v roce zkouškami v Tankové a výzkumné stanici v Doksech. Náčelník generálního štábu oznámil 14. srpna 1956 veliteli VTMV, že OA Škoda 971 nebude zařazen do výzbroje a ani do perspektivního plánu výroby. Armádní průzkumné jednotky byly vybaveny motocyklem M-72 s přívěsným vozíkem, což již přestalo vyhovovat a tak se v roce 1957 objevila myšlenka vyzbrojit OA Škoda 971 Jarmila 82 mm bezzákluzovým kanonem, jehož vývoj právě probíhal. Po posouzení ideového návrhu byla tato úprava na počátku listopadu 1957 zavržena a byla dána přednost vývoji nové opancéřované karosérii na podvozku Tatra 805 s motorem vpředu.
Koncem padesátých let velení Ministerstva národní obrany (MNO) hledalo pro průzkumné jednotky všech druhů vojsk vhodný malý obrněný kolový automobil. Podle perspektivního plánu na roky 1956 až 1960 mělo dovézt ze SSSR obrněné transportéry (OT) BTR-40 na podvozku nákladního automobilu GAZ-63, ale z ekonomických důvodů sledovalo i domácí vývoj podobného OT na podvozku terénního automobilu Tatra 805 s motorem vpředu. MNO – Správa materiálního plánování navrhla v lednu 1956 veliteli VTMV vypracovat rozbor možností vývoje OT na podvozku T 805 nebo rozhodnout o dovozu lehkých OT. VTMV vypracovalo dva ideové návrhy, prvním byl OT s motorem vpředu na podvozku T 805 pro osm vojáků. Druhý byl odvozen z OA Škoda 971 Jarmila a jednalo se o tzv. nízké průzkumné vozidlo pro čtyři vojáky. Na oba návrhy se v této fázi snesla vlna kritiky a řešením mohl být lehký obrněný automobil na podvozku terénního automobilu Škoda 973 P.
V červnu 1957 bylo náčelníkem Automobilní a traktorové správy (ATS) gen. mjr. Jiřím Mastným navrženo pro výzbroj průzkumných jednotek malé pancéřové vozidlo, které mělo být postaveno na sérovém podvozku Tatra 805 a v otočné věži mělo mít dva 82 mm bezzákluzové kanony. Mezitím byla sériová výroba automobilů Tatra 805 přenesena do Závodů Vladimíra Iljiče Lenina, národní podnik v Plzni (ZVIL) a tak byl předpoklad, že po ukončení jejich výroby ZVIL vyrobí 900 kusů navrhovaných obrněných vozidel. V rámci unifikace výzbroje bylo toto řešení 5. listopadu 1957 přijato a úkol byl začleněn do státního plánu na rok 1958. Úkol byl svěřen národnímu podniku Tatra v Kopřivnici, řešitelem otočné věže byly Závody „Říjnové revoluce“ národní podnik Vsetín, vývojový závod Brno. Do konce dubna 1958 byl pravděpodobně v režii ATS postaven funkční vzorek. Konstrukce Tatry projekt rozpracovala pod označením Tatra T 811, resp. OA-82 Jarmila II. Jako vedlejší produkt jeho vývoje vznikl OT-8 pro osm vojáků, který měl shodný podvozek a přední část s OA-82. roty obrněných automobilů průzkumných praporů měly používat OA-82 a OT-8 spojovací čety motostřeleckých pluků motostřeleckých divizí, automobilní čety motostřeleckých divizí, čety chemické ochrany protiletadlových dělostřeleckých brigád a protiletadlových dělostřeleckých divizí. Nakonec bylo podle návrhu ze 4. února 1959 upuštěno od zpracování výrobní dokumentace OA-82, neboť kopřivnická Tatra byla vytížená vývojem samohybného protiletadlového kompletu Samota. Tím byl domácí vývoj obrněných automobilů této kategorie ukončen a pro potřeby československé armády bylo dovezeno 124 kusů obrněných transportérů BRDM-1, což byly modernizované BTR-40 a původně označované BTR-40P. Od roku 1965 je pak začaly nahrazovat OT-65, což byly BRDM-2 licenčně vyráběné v Maďarsku pod označením FUG D-442. Paradoxně měl umístěný motor vzadu, což bylo řešení navrhované u Škoda 971 Jarmila I.
Do dnešní doby se nezachoval žádný z postavených vzorků obrněných automobilů Jarmila I a Jarmila II. Na military akcích se přibližně od roku 2006 objevuje replika OA-82 s maketami 82 mm bezzákluzových kanonů vz. 59. Postavila jej parta nadšenců ze Všenického útvaru zvláštního určení VÚ7374 ze Všenic u Rokycan, která se snaží uchovávat tradice 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově.
Fotografie repliky OA-82 pocházejí z Plzeňských leteckých dnů 2012, konaných na líňském letišti ve dnech 25. a 26. srpna 2012. Fotografie interiéru repliky OA-82 pocházejí z leteckého dne, konaného v Plasích 27. a 28. dubna 2013.
Mrg. Martin Dubánek - Prototypy obrněných automobilů a transportérů z let 1956-1959 na podvozku T 805, HPM č.8/2006, ISSN: 1210-1427
Vlastní foto z leteckého dne v Plasích 28. dubna 2013 Zveřejněno s laskavým svolením autora
URL : https://www.valka.cz/CZK-OA-82-Jarmila-II-t159792#487262
Verze : 1
Reklama
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.