Západní Halič

1.7.2013 hodlám navštívit po prve v životě oblast kolem Želichowa za Dunajcem. 7.5.1915 tam byl zraněn můj děd a do polní nemocnice odeslán. Tolik poslední zpráva o něm, od té doby je nezvěstný. Dokáže mi někdo přiblížit průběh tamějších květnových bojů, nebo zdroj informací, abych si je mohl před návštěvou nastudovat? Není li mi známo místo dědova hrobu, hodlám jeho památku uctít alespoň návštěvou místa,kde naposledy žil. Děkuji, vnuk.

Znáte útvar, u něhož děd sloužil?

Vřelé díky za váš zájem. Kaprál Johann Havliček sloužil u K.k.landsturminfanterieregiment Olmütz No.13. 6.feldkompanie. Poslední feldkartu napsal rodině 1.5.1915. Pak ještě, zřejmě na žádost babičky, došla k Uničovu zpráva od feldkuráta, že byl dne 7.5. raněn. V seznamech Vrlustliste vyaných 30.6. je též uveden jako zraněný. Zřejmě byl, ale to nemám doloženo, posléze prohlášen za mrtvého. Babička vychovala čtyři děti sama, nikdy se již nevdala. Možná chovala naději do poslední chvíle života. Děkuji,Hugo.

No, jsem spíše romantický fabulátor než odborník, nicméně bych to odhadoval následovně:
Dva a půl praporu k.k.Landsturm-Infanterie Regiment Olmütz No. 13 byly v květnu 1915 součástí 121. k. k. Landsturm-Infanterie Brigade, která byla počátkem května 1915 součástí kombinované pěší divize Stöger-Steiner (na přiložené mapce zkratka "Str.-St."), která bojovala na levém křídle 4. armády...

Skláním Vám Karle hlubokou poklonu. Jste určitě vynikající odborník na tuto problematiku. Identifikace, lokalizace i časové zařazení situace určitě sedí. Smím si tu mapku vytisknout na cestu? A uměl by jste odhadnout, kam umísťovali ony polní nemocnice? A proč, zemřel li pak v takovém zařízení voják, proč to nebylo oznámeno rodině i s místem jeho pohřbení? Umím si samozřejmě představit nezvěstné přímo po boji,či při zajetí,příp. po zběhnutí. Po odsunu za frontu mi to připadá zvláštní. Snad jen, že se ani odsunout nestačil a nový útok vojáka pohřbil bez jeho identifikace. V nemocnicích se přece museli vést seznamy, záznamy průběhu léčby či co. Ne tak asi na polním obvazišti, než se odsun podařilo realizovat. A ponechání zraněného na takovém obvazišti jeho jednotka zřejmě evidovala jako odsun do pol. nemocnice. Jinak si neumím dědovo zmizení vysvětlit.Mohu Vás poprosit ještě o názor na moji úvahu? Děkuji a už pak snad dám pokoj. Hugo.

Vážený (patrně vrstevníku - podle toho dědy) Hugo, poklonu nezasloužím, neboť opravdu nejsem badatelem na úrovni těchto stránek obvyklé. Mapku si samozřejmě vytisknout smíte, neboť jsem ji sám okopíroval ze stránek našich badatelů opravdových. Můj vlastní děda si válku odbyl v Itálii, kde to bylo svým způsobem přehlednější, hlavně ji ovšem přežil, díky čemuž jsem se patrně narodil. Jinak Vaše úvaha o "černé díře" mezi polním obvazištěm a týlovou nemocnicí se mi jeví jako zcela reálná (mimo jiné i na základě množství přečtené válečné literatury), navíc v tomto případě, kdy se nejspíš jednalo o akci provizorně zařazených jednotek, které navíc operovaly zcela mimo hlavní směr útoku, bych nevylučoval vůbec nic...

nabízím fotku ze které se dají vyčíst místa nasazení domobraneckého pluku č. 13 z Olomouce.
( landsturm infanterie regiment nr.13, Olmütz).

Jak krásně ty střípky dokumentů od neznámých nadšenců do sebe zapadají. Mapa rozmístění vojsk v dané době i užitečně "civilně" zachycený záznam míst působení pluku se s datem a místem zranění mého dědy protínají v jediném bodě. Návštěva tohoto místa po téměř sto letech od události, kdy není známo nic jiného, sice hrob předka nenahradí, ale vyplní alespoň to velké vakuum, kterým pro potomky do nedávna byl jen termín "ruská fronta". Vážím si vaší pomoci pánové o to více, že z oficielních míst (VHÚ Praha,VÚA Praha) se mi dosud nepodařilo získat žádnou informaci.
Jenom lituji, že se této "lokalizace" nedočkala moje matka a její sourozenci.
Děkuji, děkuji, děkuji. Hugo Smyčka.

Jen odbočím ... je to nádherné, když někdo 100 let ještě schovává feldpostkarty, fotografie atd. Určitě to má pro jednotlivé rodiny velký význam, když to nezapadlo při úklidech, sami máme doma...
A ještě skvělejší je, že se najdou nadšenci, kteří se touto tématikou zaobírají a pomáhají rozplétat dosud tajemné příběhy a dávat dohromady "jak to tenkrát asi mohlo být". Díky.

Malá otázočka na znalcov RU armády - nešli by informácie z tejto diskusie použiť v téme venovanej domobraneckému pluku č. 13, ktorý asi ešte na valke neexistuje (aspoň ho nenachádzam - /category/view/504617/ )?

Trefná připomínka. Nebo jemný pokyn? Ač "znalec" z nejmenších, pokusím se jít do sebe

Zdravím skuste ešte archív vo Viedni či nie je zapísaný v totenkatei ,mohol by tam byt ak zomrel v nemocnici,kedže nastupnicke štáty dost dokumentov skartovali a stratili vo Viedni všetky záznamy ostali.Stojí to okolo 40eur ,ale skusil by som.Mne prišiel odtial výpis z totenkartei kde je uvedene miesto a čas pochovania vid obrazok.

Zdravím a děkuji za radu a hlavně za vaši víru, že se něco najde. Ve Vídni mi archiv hlídá vzdálený příbuzný, žije tam. Už asi měsíc čekáme na výsledek a do odjezdu to asi nestihnou. Pokud se najde hrob, pojedu znovu. ÚVA Praha se od května veřejnosti uzavřel z důvodu stěhování. Asi na rok. Jinak máte ve všem pravdu, ještě jednou děkuji, Hugo.

Zdravím ešte ma niečo napadlo, skuste hladat v zoznamoch strat napr.Hawlicek alebo ine odvodene priezvyska po polsky alebo nemecky,stávalo sa ak zomrel v nemocnici že mohli jeho priezvysko pozmenit.

Díky, beru na vědomí, máte pravdu. Jednou je uváděn jako Jan, jindy Johann. S příjmením to může být obdobné. Seznamy ztrát jsou snad ty Vrlustlistene? Tam jsme dědu našli jako zraněného. Nerozumím ale, proč až v tom ze 30.6.1915,jestliže ke zranění došlo již 7.5. 1915. To se častěji nevydávaly?
Došel mi mail od Želichowa, že tam jeden hrob Jana Havlíčka mají??? Jsem zvědav. Hugo.

Verlustlisty se vydávaly velmi často, skoro každý den, ale informace do nich putovaly mnohdy velmi dlouho (obzvláště v případě zajatých). To, že tam je už 30.6., je vlastně celkem brzy. Zkuste ovšem pátrat dál - protože o pár dní, týdnů či měsíců později tam může být další záznam o něm, tentokrát o úmrtí.

Tak už jsme doma. Bylo to rozhodně zajímavé i když jsme samozřejmě dědu nenašli. Ta zpráva z Greboszówa, že snad na hřbitově vojáků z velké války v Ujšcie Jezuickie se hrob s jménem dědy nachází pravdivá nebyla. To by musel být i na obrázcích Signum belli. Ty jsou velice věrné, ostatně stejně jako jejich reportáže z cest po Haliči. Je možné, že jsme nad některým hromadným či bezejmenným hrobem stáli dědovi nablízku. Až tam na místě a nad těmi hromadami rozpadlých těl otců či bratrů člověk přestane přemýšlet o svém předku a marně se snaží chápat. Ne, nejde to. Veškeré znalosti z dějepisu, všechna ta data a čísla nemohou vysvětlit proč člověk cíleně, chtěně, prakticky v jednu chvíli vytvoří hromady tlejících těl ze zdravých, silných mužů. A nemenší hromady utrpení a bolesti jejich blízkých. Vlastně stále a opakovaně. To přece člověk nemůže chtít. Nemůže přece existovat nic, co by stálo za takovou cenu. Proč?
Až na místě se najednou otázka proč stane zásadnější, než otázka kde. Hugo.

Milí přátelé. Bude správné, Vám, kteří jste se snažili mi pomoci při hledání konce života mého dědy, napsat, co se mi podařilo doposavad zjistit. Avšak nečekejte žádné rozuzlení, spíše naopak.
Ve Vídni v archivu mi příbuzný našel a ofotil originální, rukou psaný zápis z Verlustliste, kde je děda uváděn jako raněný. V záhlaví předtištěné tabulky je připsaná poznámka, že ztráty se týkají bojů na Dunajci u Siedliszovice v době od 2. do 7.5. 1915. Z těchto údajů zřejmě vycházel feldkurát, když podával vyžádanou zprávu pro farní úřad do dědova bydliště koncem července 1915. To, že byl Jan Havlíček do polní nemocnice odeslán, si bohužel, sice logicky, ale přece jen neověřeně domyslel. Neboť další dokument ze stejného archívu uvádí dědu od 21.5.1915 jako pohřešovaného! Dále se tam ještě nachází poznámky o odeslaných zprávách na faru dědova rodiště z 2.12.1915 a Červenému kříži z jara 1916. Tolik Vídeň.
Potom se jinému příbuznému úplnou náhodou podařilo najít v matrice zápis z r. 1933. Ve zkratce, že usnesením kraj.soudu v Olomouci z 29.5.1933 se Jan Havlíček prohlašuje za mrtvého. Pátral tedy dál po onom soudním řízení a ve spisu našel výpověď dědova spolubojovníka, vzdáleného příbuzného a kamaráda, Josefa Havlíčka, který sloužil u stejné kumpanie. Po sedmnácti letech od události vypovídá, jak se za nepřátelské dělostřelecké palby kryli každý za jinou hromadou hlíny. Když palba ustala, nenašel dědu, ani onu hromadu hlíny, za kterou se děda kryl. Byla prý úplně rozstřílena. ???

.

Přátelé, tím bych své pátrání měl ukončit. Už se smiřuji se skutečností, že dědovi nebyl žádný hrob souzen a nemůžu jej tedy ani najít. Ostatně, Jan Havlíček nebyl zdaleka sám, koho podobný osud potkal. Co se však ukončit nedá, jsou myšlenky, úvahy a pochybnosti nad tím, jak se věci opravdu staly.
Je zřejmé, že svědecká výpověď dědova kamaráda je poněkud účelová. Ani v nejmenším mu to nemám za zlé a chápu, že jak rodině, tak i úřadům přišlo vhod, že se mohlo to dlouhé období nejistot nějak oficielně ukončit. Zvláště, když už bylo téměř jisté, že po tak dlouhé době se již živý voják objevit nemůže. Několik dní po onom boji a dědově zmizení se tentýž svědek lístkem ze 2.6.1915 (je přiložen v soudním spise)táže babičky, má li zprávu o manželovi, že snad měl být raněn a žádá informaci kde že je hospitalizován?
K tomu ještě ty další, lety a převyprávěním jistě všelijak pozměněné, jiné verze, dalších, vrátivších se spolubojovníků: "že večer se uchýlili do nějaké stodoly, ale ráno tam již děda nebyl". Nebo že: "po přestřelce šel hledat jejich velitele a už se nevrátil". Tak že, co je asi pravda? Nakonec i přes všechny ty vyhrabané dokumenty "vím, že nic nevím" a že "válka je vůl" a že VALKA je užitečná. A ještě si myslím, že by děda měl radost, že se na něj po sto letech nezapomnělo. Děkuji vám, Hugo.

.