Grumman F4F Wildcat

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
Sraz říjen 2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Grumman F4F Wildcat

Přehled verzí

    Avatar
    Grumman F4F Wildcat
    Přehled verzí



    Model G-16 / XF4F-1
    První stíhací jednoplošník firmy Grumman byl objednán na konci roku 1935, tedy v době, kdy jeho předchůdce XF3F-1 teprve procházel úvodními testy. V listopadu 1935 americké námořnictvo iniciovalo výběrové řízení na nový palubní stíhač a v následujících měsících rozhodlo o stavbě prototypů firem Grumman a Brewster. Grumman nabídl svůj Model G-16, dvouplošník pokračující v linii F3F-1 s menšími rozměry, ale silnějším motorem Wright XR-1670 nebo P&W XR-1535. Tento návh byl objednán 2. dubna 1936 a dostal přiděleno prototypové označení US Navy XF4F-1. Protože ale vývoj F3F naznačoval dospět ke stejným výsledkům a protože plánované výkony konkurenčního projektu, jednoplošníku Brewster XF2A-1 ukazovaly mnohem nadějnější výsledek, práce na původním návrhu byly ukončeny ve prospěch jednoplošné úpravy.


    Model G-18 / XF4F-2
    28. července 1936 byl námořnictvem objednán nový prototyp, XF4F-2, tovární označení Model G-18. Šlo o upravený původní návrh, zcela předělaný do podoby středoplošníku s motorem Pratt & Whitney R-1830-66 Twin Wasp o výkonu 785 kW a neskladatelnými křídly a celokovovou konstrukcí. Výzbroj se skládala ze dvou 7,62mm kulometů v trupu a možností umístit do křídel další dva 12,7mm kulomety a podvěsit dvě 45kg pumy pod křídla. Podvozek vycházel z osvědčeného systému, použitého na předchůdcích F2F a F3F. První vzlet XF4F-2 proběhl 2. září 1937 s pilotem Robertem L. Hallem. V testech dosáhl Grumman vyšší rychlosti, ale kvůli problémům s přehříváním motoru, vedoucím i k poškození stoje při havárii, byl v červnu 1938 vítězem soutěže vybrán Brewsterův XFA-1 Buffalo.


    Model G-36 / XF4F-3
    Kvůli slibným výsledkům XF4F-2 byla ale jeho výrobci dána ještě jedna šance a v říjnu 1938 získal Grumman kontrakt na přestavbu poškozeného prototypu na vylepšený Model G-36. Ten měl kromě nového motoru XR-1830-76 Twin Wasp s dvoustupňovým turbokompresorem také delší křídla a upravené ocasní plochy. 12. února 1939 jako XF4F-3 poprvé odstartoval a výkony dané novým motorem naprosto potvrdily očekávání. Výsledkem byla objednávka na 54 sériových strojů F4F-3 ze srpna 1939.


    F4F-3
    První sériové stroje víceméně odpovídaly prototypu, lišily se převážně zesíleným podvozkem a doplněným pancéřováním. Upravena byla také výzbroj, na dva 12,7mm kulomety v trupu a stejný počet v křídlech. Dodávány byly od konce roku 1940 a byly umístěny na letadlových lodích USS Ranger a USS Wasp. Část těchto prvních stojů také mohla nést dvě 45kg pumy.


    G-36A / Martlet Mk.I
    Ještě před převzetím prvních F4F-3 americkým námořnictvem byla v roce 1939 Francií objednána exportní varianta s firemním označením G-36A, jejímž hlavním rozdílem od strojů amerického námořnictva byla zástavba motoru Wright R-1820-G205A Cyclone a výzbroji šesti francouzskými kulomety Darne, které ale měly být nainstalovány až po doručení do Francie. První dorazily v květnu 1940, ale kvůli porážce Francie byly všechny stroje převzaty britským námořním letectvem jako Martlet Mk.I a doplněny britským standardním vybavením a výzbrojí.


    G-36B / Martlet Mk.II
    V roce 1939 objednali svou exportní verzi G-36B i Britové. Tato úprava měla motory R-1830-S3C4-G Twin Wasp. Původně měly mít pevná křídla, ale většina byla dokončena s novým křídlem sklopným. Dodávány byly od srpna 1941 a zařazeny k FAA jako Martlet Mk. II.


    XF4F-5, XF4F-6
    Dva prototypy XF4F-5 byly určeny k ověření možností zástavby motoru Wright R-1820-40 Cyclone pro případ problémů s motory Twin Wasp s dvoustupňovým turbokompresorem. Tyto stroje z velké části odpovídaly G-36A. Stejně vznikl i XF4F-6, který dostal motor P&W R-1830-90 Twin Wasp s jednodušším jednostupňovým turbokompresorem. Přestože to znamenalo ztrátu výkonu ve větších výškách, byla podle tohoto stroje objednána výroba sériové verze označené F4F-3A.


    F4F-3A / Martlet Mk.III
    Sériová varianta podle prototypu XF4F-6 až na motor odpovídající prvním F4F-3. 30 strojů bylo prodáno Řecku, ale než mohly být doručeny, Řecko bylo také poraženo. Na Gibraltaru stroje převzali Britové jako Martlet Mk.III. Americké stroje byly nasazeny na USS Enterprise.


    F4F-3P
    Určité množství strojů bylo v polních podmínkách upraveno pro fotografický průzkum zástavbou fotokamery do zadní části trupu. Všechny si zachovaly původní výzbroj. Nasazeny byly v jižním Pacifiku a při invazi do severní Afriky.


    F4F-3S
    Kvůli letecké podpoře předsunutých jednotek vznikla idea úpravy F4F-3 na plovákový letoun, schopný obejít se i bez letištní plochy. Prototyp F4F-3S "Wildcatfish" vzlétl 28. února 1943. Kvůli omezeným výkonům a velice rychlé výstavbě letišť nebylo nutné zahájit sériovou výrobu.


    F4F-4
    Americké námořnictvo projevilo zájem o variantu se sklopnými křídly. Tato verze dostala označení F4F-4 a prototyp poprvé vzlétl 14. května 1941. Po problémech s váhou hydraulického systému byl nahrazen manuálním sklápěním a první sériové stroje byly dodány v březnu 1942. Výzbroj byla rozšířena na šest 12,7mm kulometů. Dodatečně bylo také umožněno používání 220l přídavných nádrží pod křídly.


    F4F-4B / Wildcat Mk.IV
    Pro britské námořní letectvo byla vyvinuta verze Martlet Mk. IV, lišící se od F4F-4 motorem Wright R-1820-40B Cyclone. Alespoň jeden stroj byl upraven pro použití neřízených raket. Kvůli standardizaci jmen letounů britského a amerického námořnictva se Angličané přizpůsobili a bylo upuštěno od původního britského jména Martlet (od ledna 1944).


    F4F-4P
    Fotografická úprava obdobná verzi F4F-3P


    General Motors FM-1 / Wildcat Mk.V
    Vzhledem k významu Wildcatu pro spojenecké síly bylo rozhodnuto o jeho výrobě také u koncernu General Motors v jeho pobočce Eastern Aircraft Division, čímž se mateřská firma mohla soustředit na nový F6F Hellcat. Objednávka byla zadána 18. května 1942. Tyto stroje odpovídaly F4F-4, ale odlišovaly se zástavbou pouze čtyř půlpalcových kulometů. Asi třetina strojů byla dodána Británii pod označením Wildcat Mk.V.


    F4F-7
    Počátkem roku 1941 Grumman zahájil práci na dálkové fotoprůzkumné verzi, vycházející z F4F-4. Nová verze neměla kvůli odlehčení sklopná křídla, za kabinu byla umístěna fotokamera a měla autopilota pro dlouhé lety. Postaveno bylo pouze 21 strojů, nasazených na Šalamounových ostrovech.


    XF4F-8
    Kvůli stále rostoucí hmotnosti, způsobené novými a novými úpravami na základě bojových zkušeností se zhoršovaly výkony. Proto vznikly dva prototypy XF4F-8 s výkonnějším motorem Wright XR-1820-56 Cyclone o 1010 kW. Došlo také k odlehčení konstrukce ve snaze umožnit vzlet i z kratších palub doprovodných letadlových lodí. Kvůli výkonnějšímu motoru musela být prodloužena směrovka Podle těchto prototypů byla zahájena sériová výroba u General Motors.


    General Motors FM-2 / Wildcat Mk.VI
    V polovině roku 1943, po ukončení výroby F4F u Grummanu, Eastern Division zahájila výrobu sériové verze XF4F-8 pod označením FM-2. Tyto stroje dostaly motory R-1820-56W se vstřikováním vody. Nová verze měla mnohem lepší stoupavost a dostup, jednostupňový turbokompresor ovšem omezoval výkony ve větších výškách. Kromě 4 407 strojů, vyrobených pro US Navy, bylo dalších 370 předáno Fleet Air Arm pod označením Wildcat Mk.VI. Posledních tisíc 1400 strojů mělo odpalovací lyžiny pro neřízené rakety HVAR.


    Zdroj:
    Jarski, Adam: F4F Wildcat, Monografie Lotnicze 20. Gdaňsk, AJ-Press 1995. ISBN 83-86208-29-5
    Swanborough, F. G., Bowers, P. M.: US navy Aircraft Since 1912, Putnam Aeronautical Books, London 1990. ISBN 0-85177-838-0
    Linn, Don. F4F Wildcat in action, Aircraft Number 84. Carrollton, Squadron/Signal Publications 1988. ISBN 0-89747-200-4
    www.aero-web.org
    http://www.aerofiles.com/_grum.html
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/16158#296238Verze : 0
    MOD