PĚCHOTA
Pěší divize a pluky
Obecně
Číslování divizí
V době mobilizace existovaly 1.–36. a 44.–46. pěší divize, 1.–3. horská divize, 1.–5. tanková divize a 1.–4. lehká divize. Tyto divize mírového vojska označujeme souhrnně za divize 1. vlny. Pojem vlna (Welle) označuje skupinu divizí zformovanou ve stejný čas a podle stejné systemizace. Systematizací máme na mysli to, že měli stejné členěné dle předpisu zvaného Kriegsstärkenachweisung (KStN) a stejnou výzbroj dle předpisu zvaného Kriegsausrüstungsnachweisung (KAN). Divize přejmenované nejprve na pěší divize (motorizované) a později na divize tankových granátníků si podržely čísla, která nesla jako pěší divize.
Divize 2. vlny obdržely čísla 50–100, divize 3. vlny čísla 200–250, pro divize 4. vlny byla rezervována čísla 251-300. Ne všechna čísla ale byla využita. Čísla 141–200 byla (s výjimkami) určena pro náhradní a záložní divize a čísla 401–500 pro divizní štáby ke zvláštnímu použití. Ve skupině čísel 501–600 jsou v roce 1940 zřizovány divize zemských střelců na Horním Rýnu a v roce 1944 granátnické a lidové granátnické divize. V šesté stovce se ke konci války setkáváme s divizemi vytvořenými z divizí ke zvláštnímu použití. V sedmé stovce se nacházely divize 15. vlny určené k obraně rozsáhlých obranných postavení (tzv. bodenständige Divisionen). Čísla nad 801 byla přidělována krátkodobě existujícím formacím zřizovaným v britských a amerických táborech válečných zajatců. Číslo 999. obdržela lehká africká divize. Vzniklé mezery, především skupina čísel 300–400, byly zacelovány divizemi, jež byly zřizovány podle potřeby po vypuknutí světové války.
Vedle číslovaných divizí existovaly v pěchotě divize se jménem. Jednalo se o divize jako např. Großdeutschland, vůdcovy divize či divizi Brandenburg. Patří sem i říšská granátnická divize Hoch- und Deutschmeister vzniklá přejmenováním ze 44. pěší divize. Řada ac hoc formací pojmenovaných podle jména velitele byla časem etatizována a očíslována. Jména nesly i stínové divize 24., 26. a 28. vlny, které měly nahradit silně opotřebované divize. Byla jim přidělována jména místní či jména výcvikových prostor.
Ke konci války byly pod vlivem SS a RAD zřizovány pěší divize nesoucí jména význačných osobností německých dějin (např. Friedrich Ludwig Jahn) a rovněž lidové granátnické divize nesoucí jména odkazující na slavná místa pruských vojenských dějin (např. Möckern).
Číslování pluků (a samostatných praporů)
V okamžiku mobilizace nesly aktivní pěší pluky, pluky horských myslivců a hraničářské pěší pluky průběžná čísla začínající číslem 1. Pluky 2. vlny čísla od 151. pluky 3. vlny čísla od 301 a pluky 4 vlny od čísla 451. Nebyla ale využita všechna čísla a tyto mezery byly zaplňovány v dalších válečných letech. Pokud byl nějaká pluk změněn z pěšího na střelecký, nebylo jeho číslo znovu obsazováno žádným nově vzniklým plukem. Výjimku představují čísla od 541 10. vlny. Výrazná čísla nesly některé nestandardní jednotky - 500 měl probační prapor, 600 náhradní prapor Altenburg, 800 stavební pluk Brandenburg a 900 pěší instrukční pluk. Posledním číslem mělo být číslo 999, avšak postupně byla využita i vyšší čísla. Mezi formace s nejvyššími pořadovými čísly patřily pevnostní pěší prapory či Vlasovovy jednotky.
Při některých vlnách označovalo poslední číslice číslo vojenského okrsku, v němž byl pluk zformován. Ke konci války byla znovu obsazována čísla patřící předtím již zrušeným či transformovaným plukům. Jen někdy se tak stalo z důvodů tradičních, většinou neměly tyto jednotky vztah k jejich předchůdcům stejného čísla. V roce 1945 se objevují pluky nesoucí jméno. Jednalo se buď o jména jejich velitelů, jména z německé historie či o jména míst, v nichž byl pluk zřízen.
Do pořadí pěchotních pluků spadaly pěší pluky, granátnické pluky, fyzilírské pluky, myslivecké pluky, pluky horských myslivců, útočné pluky, motorizované pěší pluky, motorizované granátnické pluky, pluky tankových granátníků v sestavách pěších divizí (motorizovaných) a později divizí tankových granátníků (do jejich převedení do řad tankových vojsk 1. dubna 1943), pevnostních pěších pluků, polních braneckých pluků a polních výcvikových pluků. Týkalo se to i brigád a samostatných praporů.
Naopak se to netýkalo lyžařských pluků, mysliveckých pluků (L), náhradních pluků, záložních pluků, zeměbraneckých pluků, polních náhradních pluků a polních náhradních praporů. Mimo standardní pěchotní průběžné číslování byly vedeny i fyzilírské prapory, divizní prapory, myslivecké prapory kulometné prapory, minometné prapory a protiletadlové dělostřelecké prapory.
ROZPRACOVÁNO