Marobud

Marobud pocházel z urozeného markomanského rodu. A tak, v souladu s dobovou praxí, strávil své dětství jako rukojmí v Římě. Zde se mu dostalo příslušného vzdělání a pochytil římskou kulturu. Přesné datum jeho návratu ke svému kmeni neznáme, nicméně bylo to někdy před rokem 9 př. n. l. Marobud se po příchodu zpět stal jejich králem.

Markomané tehdy sídlili ve středním Německu, které ale v letech 9-7 př. n. l. opustili kvůli tlaku římských legií. Za své nové sídlo si zvolili českou kotlinu. Osídlili střední Čechy, Poohří, východní a jižní Čechy. Minimálně zčásti se museli potkat s Kelty a nějakou dobu s nimi žít, neboť došlo k převzetí zeměpisných jmen.

Marobud podporoval obchod se sousedními římskými provinciemi. Ze získaných prostředků budoval velkou armádu, s níž si pak podmanil řadu okolních kmenů, včetně na Moravě usazených Kvádů. V době největšího rozmachu bylo Markomanům podřízeno území až na dolním Labi a dolní Visle. Jednalo se o tedy o poměrně rozsáhlou říši, což vyvolávalo obavy v římské říši, ačkoliv Marobud se snažil o neutrální politiku vůči svému jižnímu sousedovi.

Římané roku 6. n. l. uskutečnili preventivní vojenskou výravu, která se skládala ze dvou velkých proudů. Jeden směřoval z Carnunta (a vedl ho pozdější císař Tiberius) a druhý z Mogontiaca. Tedy z oblasti dnešní Vídně a Mohuče. Výprava se nejspíše blížila úspěšnému konci, jenže v Panonii vypuklo povstání, které si vyžádalo nasazení jednotek, které se dosud podílely na výpravě proti Marobudovi. Ten nyní měl velkou příležitost k protiútoku, avšak rozhodl se pokračovat ve své mírové politice a s Římany uzavřel smlouvu, která mu zajistila klid.

To se vyplatilo i Římu, neboť Marobud se v roce 9 n. l. odmítl připojit k povstání, které vedl cheruský Arminius. I tak ale utrpěli Římané těžké ztráty. Naopak Arminiova moc rostla. Ten si také postupně podroboval kmeny, které dosud respektovaly Marobudovu moc. I v Marobudově okolí se množily hlasy, které požadovaly lepší vztahy s Arminiem a boj proti Římanům. Marobud se ale držel své linie. V roce 17 došlo k vojenskému střetu s Arminiem a v následujícím roce byl Marobud svržen Katvaldou. Uchýlil se pak do římského exilu a zbytek života strávil v internaci v Ravenně.

Zdroje:
Droberjar, Eduard: Příběh o Marobudovi a jeho říši, Nakladatelství Set Out Roman Míšek, Praha, 2000
Bláhová, Marie - Frolík, Jan - Profantová Naďa: Velké dějiny zemí Koruny české I., Paseka, Praha - Litomyšl, 1999