Berlín 2015 podruhé - cestovní report

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Berlín 2015 podruhé - cestovní report

    Avatar

    Úvod




    Když jsme na jednom z jarních srazů plánovali náš první výlet do Berlína, netušil jsem, že mně příjemná shoda náhod dovolí tuto cestu si poměrně záhy znovu zopakovat. Když jsem ale psal ten první cestovní report, mohl jsem tušit, ze Tolkienovská analogie "cesta tam a zase zpátky" bude pokulhávat - více než cestu osamělého Hobita to připomínalo Společenstvo prstenu a naší cestu do nitra temného Mordoru. A onu hobití cestu jsem si mohl nechat až na tento výlet - tentokrát mě totiž nedoprovázel nikdo, a mohl jsem tak naplno využít každé minuty.


    Slyšte tedy příběh o druhé cestě do Berlína v termínu od 9. 6. do 14. 6. 2015



    Úterý - středa 9. - 10. 6. - práce




    Do Berlína mě zanesla příjemná pracovní cesta, takže úterý - čtvrtek do oběda jsem strávil konferencováním, obžerstvím a dalšími kratochvílemi těžce pracujících. V mezičase ale zbyl čas na návštěvu berlínské ZOO, která mě velmi příjemně překvapila a mohu ji doporučit každému, kdo se do Berlína chystá. Na rozdíl od té pražské tam nenarazíte na žádný kopec, naopak tam narazíte na řadu druhů, které u nás nepotkáte. A pokud zbyde čas a nějaké to euro navíc na vstup, tamní akvárium rozhodně stojí za to!


    Radost mi pouze kalila skutečnost, že do centra Berlína je vjezd pro auta pouze se zelenou eko nálepkou, pro vozy mladší roku výroby 2006, což moje věrná Volkswagen Oktavia nesplňovala, a tak jsem ji musel zanechat za hranicemi pásma u druhého hotelu, který se měl stát mým útočištěm po skončení firemních aktivit.



    Čtvrtek 11. 6.




    Obžersví a pracovní povinnosti pominuly v rozpáleném berlínském odpoledni, a po zralé úvaze, zdali je již čas se přesunout do turecké části města do hotelu, nebo zdali ještě někam nezajít, jsem zvolil druhou variantu a vydal se znovu navštívit Bendler Block, nyní Stauffenbergstrasse. Místo, které jsme navštívili již během první expedice, místo, kde byl popraven von Stauffenberg a někteří další, kteří se pokusili o atentát na Hitlera. Dvě patra této budouvy jsou nyní určena jako Památník německého odporu vůči fašismu a Hitlerovi. Muzeum je zejména "textové" a fotografické, na velkých panelech v angličtině a němčině se dozvíte řadu příběhů hrdinství, ale i zoufalství, zradě a smrti. Popravy odpůrců režimu probíhaly až do samotného konce války, což připomíná i dočasná výstava v prvním patře, věnovaná mj. věznici v Plötzensee, cíli mého dalšího putování.


    Udělal jsem pár posledních fotek na nádvoří, ale v hlavě jsem měl pořád ten panel s desítkami fotografií lidí, kteří se nebáli nacistům postavit. Tak nějak jsem měl v hlavě i podobné panely z naší staré výstavy o odboji v Protektorátu a nemohl jsem se zbavit pocitu, že těch lidí, kteří se Hitlerovi a jeho katům dokázali v Německu postavit, bylo zoufale málo.


    Zavolal sem si taxi, jehož řidič se mě pokusil okrást úplně stejně, jako to dělají taxikáři v Praze (a zřejmě kdekoliv jinde na světě) a zvolil cestu delší, o to dražší. Alespoň jsme si mohli trochu popovídat o tom, jak se v Berlíně v současnosti žije, a o tom, že i politici jsou stejné kurvy všude na světě a krade se nakonec také všude stejně.


    Uklidněn těmito skutečnostmi jsem podpořil místní tureckou komunitu nákupem večeře a spánkem podpořil svou tělesnou schránku před dalším dnem, který již měl být plný cest za minulostí.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/184024#537371Verze : 4
    MOD
    Avatar

    Pátek 12. 6.




    Pátek sliboval opět velmi teplý a slunečný den, přede mnou byl nabitý program a tak jsem vyrazil do berlínského provozu směr Plötzensee, abych tam byl k začátku otvírací doby.


    Věznice a popraviště v Plötzensee bylo místem represí a pomsty vůči všem, kteří se postavili nacistickému režimu, ale i těm, co se provinili často velmi zanedbatelným způsobem. Vězení je zčásti funkční, coby nápravné zařízení pro mladistvé delikventy, ale část je vyhrazena v místech, kde stálo popraviště, a kde pouhé dvě budovy připomínají hrůzy války. V jedné jsou šibenice, v druhé pak krátká a na takové místo až překvapivě chudá textová výstavka, připomínající osudy nemnoha z těch, co tu zemřeli. S 677 vykonanými rozsudky smrti jsou mezi zavražděnými na pomyslném druhém místě naši, Češi a Slováci Sad Čtu ty rozsudky smrti nad českými bojovníky, jejich dopisy na rozloučenou, precizní německé zprávy o tom, jak odsouzený k popravě přistoupil, jak dlouho její vykonání trvalo, a je mi zle. Toto není nějaké náhodné pomotání rozumu, ta systematičnost vraždění a chladnokrevnost, se kterou k ní bylo přistupováno, je hrozivá.


    Návštěva byla díky malému rozsahu krátká, a tak jsem se vzpamatovával na cestě do leteckého muzea v Gatowě, které jsme při naší první návštěvě nestihli projít a nafotit dle našeho očekávání, a tak se pachatel vrací na místo činu. Měl jsem víc štěstí než rozumu, přijet o den později, asi bych si rval vlasy, protože se na zbytcích letiště chystal letecký den modelů letadel a sraz fanoušků modelařiny. Muzeum tedy procházelo změnou dispozic, část letadel byla přesunuta, z posledního hangáru byla letadla vyvezena ven a byla tam vytvořeno improvizované sezení pro návštěvníky. Alespoň sem si tedy mohl některé stroje nafotit za denního světla. Důkladně jsem si prošel výstavu v posledním hangáru, věnovanou z části protivzdušné obraně Německa, jednotlivým systémům, dále raketám a nakonec strojům F-104 a F-4 ve službách západoněmeckého a sjednoceného německého letectva. Opět jsem tam strávil přes tři hodiny, takže se mé doporučení ohledně času na toto muzeum dostalo na nějakých 5-6 hodin, pokud si v klidu chcete projít a pročíst vše, co toto muzeum nabízí.


    Náhodou jsem našel odkaz na sovětský hřbitov, který měl být nedaleko na cestě do Postupimi, a když jsem tedy skončil v Gatově, rozhodl sem se, že se tam zajedu podívat. Hřbitov jsem po chvíli hledání našel u rušné silnice na Postupim, protože téměř nic nenasvědčovalo tomu, že se v lese podél silnice něco takového nachází. Až při prohlídce náhrobních kamenů jsem si uvědomil, že se nejedná o hřbitov druhoválečný, jak jsem si původně myslel, ale poválečný, zejména z 50. let. Co asi stálo tolik sovětských vojáků život, v té době? Sám nevím, ale hřbitov byl dost rozlehlý.


    Po prohlídce hřbitova bylo sotva půl třetí, program na dnešek byl v podstatě vyčerpán, a tak jsem se zahloubal do navigace, kam bych se mohl ještě zajet podívat. A protože ženský koncentrační tábor Ravensbrück se stále nacházel na seznamu "neviděl jsem", rozhodl jsem se navzdory pražícímu slunci vyrazit na sever ke zhruba 140 km vzdálenému místu.


    Viděl jsem za života už řadu koncentračních a vyhlazovacích táborů, ale místo jako je KZ Ravensbrück člověka dostane, ať si myslí, že je jakkoliv odolný. Místo, kde se nacistický režim mstil na ženách a dětech, je opravdu strašlivé. Z tábora samotného zbylo jen pramálo, několik budov, ve kterých je velmi rozsáhlá a kvalitně zpracovaná výstava věnovaná vězenkyním, jejich životu a smrti, dozorcům, "lékařům" a zástupcům represivního aparátu nacistické říše. Často lidí, kteří se ke své "povinnosti" mlátit a zabíjet ženy a děti přihlásili dobrovolně. Kromě toho je zachováno i krematorium. Zeď se jmény zemí, jejiž ženy zde byly uvězněny, vede k hájku, kde jsou pomníky řady z nich. Za zády se nad jezerem vypíná vysoký podstavec se sochou. Zpět u parkoviště pak pohlížím na velké domy, které stojí před branami tábora. Nepotřebuji se dívat na mapu, abych věděl, že toto byly domy dozorců a jednotek strážících tábor. Podobně jako v Buchenwaldu, i tyto budovy dnes slouží jako studenstké ubytovny. Já bych tam asi klidného spaní neměl.


    Při výjezdu od tábora fotím ještě sovětskou samohybku, která připomíná osvobození tábora Rudou armádou, ale pak už se po neoblíbené silnici B96 vracím do Berlína. Cestou se ještě zastavím u druhé protiletadlové věže v parku Humboldthain. Park je přesně na hranici eko zóny, takže chvíli hledám parkování, ale nakonec vybíhám navršený kopec k zbytkům betonové věže, která dnes slouží jako vyhlídka a místo povalování se a popíjení alkoholou. No, budiž.


    Zbývá už jen cesta do hotelu, sprcha, večeře a spánek.

    Rozsudek smrti ... jak stručné ...

    562 dětí se narodilo v tomto pekle
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/184024#537375Verze : 4
    MOD
    Avatar

    Sobota 13.6.




    Je vedro. Zase. Už mi to pomalu leze krkem (kéž bych tehdy věděl, že až to budu sepisovat, bude venku 39 stupňů a o červnových třicítkách si můžu nechat jen zdát Smile ). Plán na dnešek je prostý - berlínské Technické muzeum a pokud zbyde čas, tak ještě nedaleké židovské muzeum ... Uvidíme.


    Tentokrát je to na cestu metrem, technické muzeum je vzdáleno od zastávky pár stovek metrů. Muzeum je postupně rozšiřováno, vstupuji do prostorné "nové" budovy muzea. Odkládám batožinu a zahlédnuvš jakýsi tkalcovský stav propadám lehké depresi, jestli sem zvolil správně. Deprese mě ale záhy opouští, když spatřím první počítače vyrobené v Německu... Mají jich tu pěknou sbírku (několik místností, co místnost, to počítač... Very Happy ), to jsem zatím ještě neviděl! A bude to ještě lepší - místnosti věnované televizní technice ve mě budí přímo gigantické nadšení. Nejen že vzpomínám na tátu, téměř hrdinu kralupských domácností, neb jeho profesí bylo opravovat televize, ale nacházím zde opravdové skvosty z prvopočátků televizního vysílání. A jako bonus dokonce sadu přístrojů pro německé rakety vyrobené v Tanvaldu. Tak tedy skutečně existují, famózní. Podobně je tomu v oddělení rádií, telefonů a telegrafů. Jsem nadšen. Pletací stroje a různou podobnou mašinerii nechávám vcelku bez povšimnutí, to není můj šálek čaje, i když je zajímavé vidět stroje na pletení měděných drátů a podobně. Přecházím do pavilonu, který je honosně nazván lodě a letadla. Jo to určitě, kam by to tam dali... vstupuji, a zůstává mi sanice viset. Lodě sem dostali prostě tak, že je postavili coby modely. Desítky a desítky modelů lodí. A další. A další. Od prvních kocábek po trojstěžníky, od rybářských lodí po ponorky. Klobouk dolů! Navíc je výstava uspořádána tak zajímavě, ze i prostého suchozemce to musí uchvátit.


    Dvě patra lodí, dobře. A co bude dál? Co ta letadla? Ani tato sekce nezklamala. Je logické, že letadel se do budovy příliš mnoho nevejde, ale o to zajímavější exempláře zde najdeme - od prvních létacích přístrojů přes Taube, He-162, Hs-117, Ju-88, Bf-110 po Ju-52. Ale to nejzajímavější se dle mého skrývá v nenápadných kabinetech v rohu sekce první světové války. Neil W. O´Connor věnoval v roce 1998 muzeu svou sbírku fotografií a vyznamenání věnovanou letectví první světové války. Vytahuji šuplík za šuplíkem a nestíham se divit. Stovky fotografií nejznámějších pilotů první světové války, ale i těch, kteří se slávy nedožili. Desítky vyznamenání a dalších sběratelských předmětů, to vše zajišťuje zábavu pro zainteresované na řadu hodin.


    Končím se sekcí letectví a přecházím mostkem ke dvěma točnám, ve kterých se pro změnu nacházejí lokomotivy a vagóny. Vzhledem k velikosti těchto strojů a omezenému prostoru i nedostatku světla to není moc na focení, ale zajímavé to je. A opět se skláním před uměním autora modelů vagónů v měřítku 1:5, kterých je zde skutečně požehnaně. Nedaleká modelová železnice je už jenom třešničkou na dortu, být dítě, asi právě dostávám nějaký euforický záchvat Smile Ale zpátky na zem, mezi lokomotivami najdeme i válečnou BR-52 a vagón, který sloužil k deportaci Židů do koncetračního tábora. Vagón je přístupný, a i z krátkého pobytu v tomto dobytčáku člověku není zrovna dobře na duši.


    Ani se mi nechce věřit, že jsem v muzeu strávil přes šest hodin času, ale stálo to za to. Na zbytek už se nějak nedostává sil, navíc se blíží bouřka, takže měním plány a místo do dalšího muzea se jde na metro, nakoupit jídlo na neděli a fofrem do hotelu, kam mě stíhají první dešťové kapky.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/184024#537377Verze : 6
    MOD
    Avatar

    Neděle 14.6.




    Podruhé se tento rok loučím s Berlínem a vyrážím na jihozápad, abych si projel několik významných míst, než se otočím zpět k domovu.


    Prvním zastavením bylo Torgau na Labi. Místo, které snad ani nemusím připomínat, se uvádí jako místo, kde se poprvé setkaly hroty americké a sovětská armády na sklonku druhé světové války. V Torgau toto připomínají hned dva památníky, na každém břehu řeky jeden. K vidění tu kromě zámku je i zbytek původního mostu přes řeku, ten nový stojí jen o pár desítek metrů dál.


    Po krátkém zastavení v Torgau jsem se vydal do dalšího místa, kde se také poprve setkaly hroty americké a sovětské armády (taková místa existují zhruba tři). Po cestě jsem se ale zastavil na místě původního zajateckého tábora Stalag IV B (Muhlberg) a pozdějí sovětského tábora NKVD č. 1 nedaleko obce Neuburxdorf. Zbytky tábora jsou ukryty v lese, ale cesta, která je značena na navigaci, jakkoliv se jeví jen jako lesní, je dobře průjezdná autem a dovede vás až do centra tábora. Tam je dobré auto odstavit a vydat se po vlastní ose k hřbitovu, kde jsou pohřběny oběti sovětských represí po konci války. V již zmíněném Neuburxdorfu se pak nachází u civilního hřbitova i hřbitov vojenský, kde je pohřbeno na 3000 obětí krutých podmínek tábora Stalag IV B. Najdeme zde vojáky z celé Evropy, od Belgie a Francie přes Itálii, Slovensko, Polsko až po Holandsko nebo Jugoslávii.


    Odtud vedla má cesta k sovětskému hřbitovu v Zeitheinu, které je místem posledního odpočinku obětí tábora Stalag 304 IV H Zeithein, jednoho z 14 táborů vybudovaných v přípravách na přepadení Sovětského svazu. Hřbitov tak má připomínat více než 30 tisíc vojáků Rudé armády.


    Další krátká zastávka vedla do nedalekého Lozenkirchu, kde se tedy poprvé setkaly hroty americké a sovětské armády a tuto událost připomíná kámen s nápisem April 1945 a několik dokumentů na nástěnce tamního kostela.


    Odtud mě cesta vedla k dalšímu zajateckému táboru, tentokrát pro spojenecké důstojníky na zámku Colditz. Prošel sem si tamní muzeum, ale byl jsem z toho popravdě velmi zklamán, kromě dvou místností, kde jsou artefakty různých pokusů o útěk z tohoto tábora, několika pozůstatků místností důstojníků na nádvoří zámku a několika fotografií zde nenajdete z druhé světové války a příběhu pevnosti a zajateckého tábora zhola nic.


    A protože času zbývalo ještě dost a dost, rozhodl sem se obrátit se naposledy zády k domovu a zajet do Lipska, resp. na bojiště památné bitvy národů z října roku 1813. Tamní mohyla /památník/ rozhledna je naprosto kolosální stavba, ve které si můžete projít či výtahem vyjet do jednotlivých pater, která nabízejí krásný výhled na okolí.


    Napoleon byl poražen, nacistické Německo taktéž, a tak byl čas, abych své berlínské putování uzavřel a naplněn dojmy se vrátil domů. Fotogalerie z této cesty brzy přidám mezi své galerie, abyste se i vy mohli podívat, co vše se dá za tak krátkou dobu vidět sotva tři, čtyři hodiny jízdy autem od našich hranic Smile
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/184024#537402Verze : 3
    MOD