Short K.F.1

V roce 1929 navštívil rochesterskou továrnu firmy Short Brothers šéfinženýr japonské firmy Kawaniši Jošio Hašiguči. Japonské námořnictvo v té době hledalo nový rychlý hlídkový létající člun s dlouhým doletem jako náhradu za dosluhující F.5. Hašigučimu byly v Rochesteru předvedeny létající čluny Singapore I a Calcutta, a zvlášť Calcutta mu padla do oka. Její zásadní nevýhoda ovšem byla v motorech Bristol Jupiter, na jejichž výrobu vlastnil licenci konkurent Kawaniši, firma Nakadžima. Japonci měli ale zkušenosti s motory Rolls-Royce Eagle, které byly používány na jejich Felixstowech, a firma Rolls-Royce proto nabídla své nové Buzzardy, které Hašiguči shledal vhodnými.


Výsledkem byl stroj označený jako K.F.1, který obecně vypadal jako Rangoon, byl ale podstatně větší, s rozpětím 30,73 m a celkovou hmotností 17690 kg oproti 28,35 m a 10886 kg Rangoonu. Křídla byla celokovová, s duralovými nosníky, motory byly umístěny v gondolách mez křídly s vertikálním chladičem mezi každou gondolou a horním křídlem. Na horním i spodním křídle se nacházela křidélka typu Frise, a střední část křídel zabíraly vystupující palivové nádrže o obsahu dostačujícím pro požadoaný dolet 2000 mil. Ocasní plochy se skládaly z jednoduché svislé plochy s vyváženou směrovkou a z uprostřed uchycené vodorovné plochy s měnitelným úhlem náběhu, na které se také nacházela dvě malé pomocné směrovky určené pro potlačení stáčení do strany v případě výpadku motoru. Stejně jako u Singaporu byla spodní část trupu tvořena skořepinou z nerezového plechu. Prostory pro osádku se skládaly ze dvou otevřených kokpitů vedle sebe v přídi, pracoviště mechanika a radisty, jídelny, kuchyňky a dalších prostor potřených pro osmičlennou osádku při dálkovém letu. Obranu poskytovala střeliště na přídi, na zádi za směrovkou a dvě na hřbetě, každé vybavené kulometem Lewis na oběžném kruhu Scarff.


K.F.1 poprvé vzlétl v Rochesteru 10. října 1930, již s firemním označením M-2 na bocích a s japonskými Hinomaru, pilotován Johnem Parkerem. Po firemních zkouškách ještě prošel testy na stanici námořnictva ve Felixstowe, kde také v prosinci pro Kawanishi získal Osvědčení o letuschopnosti a poté byl lodí dopraven do Japonska. Skupina zaměstnanců firmy Short vedená C. P. T. Lipscombem stroj doprovázela do Narua, kde pomohla s jeho znovusestavením a také zalétáním - F.K.1 v Japonsku poprvé vzlétl 8. května 1931, opět s Parkerem za kniplem. Krátce nato byl F.K.1 akceptován Kawanishi do licenční výroby, která sice vedla ke stavbě pouhých čtyř exemplářů pod označením H3K1, znamenala ale pro Kawanishi zisk důležitých zkušeností, které bohatě využila při návrhu a stavbě létajících člunů použitých za druhé světové války, jako byly H6K Mavis, H8K Emily a konec konců i dodnes stavěné stroje řady Šin Meiwa PS-1/US-2. K.F.1 pravděpodobně dožil po boku svých licenčních bratrů ve službě u Takejama Kokutai.

http://www.airwar.ru/enc/flyboat/h3k.html
www.secretprojects.co.uk

Trojpohledový náčrtek
Zdroj uveden výše