General Aviation C-14

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

General Aviation C-14

Fokker F.14 - přehled verzí

    Avatar

    Fokker F.14


    Fokker F.14 se objevil v roce 1929, společně s obřím F-32 a úspěšným Super Universalem. Druhý z nich plnil podobnou roli, F.14 byl také dopravní a poštovní letoun, s kapacitou 7-9 pasažérů. Podstatně se ale lišil umístěním křídla, šlo totiž o parasol, a pilota. Otevřený kokpit byl totiž na hřbetě za křídlem, takže F.14 působil jako přerostlá stíhačka. Jinak šlo o standardní Fokkerovu konstrukci, s dřevěným klíženým křídlem a svařovanou ocelovou konstrukcí trupu. Jedinou další změnou byl potah horní části trupu vlnitým duralovým plechem. Oproti Super Universalu měl ale podstatně menší obchodní úspěch. Bylo postaveno pouze 13 strojů, které většinou létaly u společnosti Transcontinental & Western Air. V roce 1932 byl postaven jeden stroj varianty F.14A, který dostal výkonnější verzi motoru Hornet, ale hlavně křídlo sedělo přímo na trupu a pilot byl přesunut dopředu. Tento stroj krátce používala Gotham Aircraft Corp., a nakonec skončil v Kanadě v majetku hotelu McDonald, a již následující rok byl zničen při vzletu na letišti v Edmontonu. Druhým jedináčkem byl F.14B, který byl pravděpodobně shodný s F.14, měl ale také motor Hornet B. Tento stroj byl prodán do Kostariky, kde brzy zmizel.


    Největším uživatelem se tedy stalo armádní letectvo. V roce 1931 objednalo 20 strojů s mírně odlišným uspořádáním interiéru, které byly poháněny motorem Wright Cyclone místo Pratt & Whitney Hornet. Tyto vojenské stroje dostaly označení General Aviation Y1C-14 (Y1 znamenalo, že byly zaplaceny z mimořádných fondů; firma navíc mezitím změnila majitele a jméno) a rozděleny po jednom či dvou strojích mezi devět nejdůležitějších letišť. Po přijetí do služby bylo zjednodušeno jejich označení na C-14. Létaly jako spojovací, nákladní, a zapojily se do řady různých testů, např. padáků a systémů automatického přistávání. V této roli byly nakonec úspěšnější než ve své původní, protože ačkoli byly F.14 znatelně větší než typy, které měl doplnit či nahradit, měl pouze mírně větší nosnost, a byl také poměrně pomalý, hlavně v porovnání s typy jako Consolidated Y1C-11 Fleetster a Lockheed Vega Y1C-12.


    Ještě v roce 1931 dostal poslední dodaný C-14 motor kapotovaný Cyclone o 575 koňských silách, vybavený trojlistou vrtulí. jeho označení znělo Y1C-14A, resp. C-14A. Výkony se příliš nelišil od C-14 a sloužil po jejich boku. Podobně dopadla další "kusovka", stroj s/n 31-381, který dostal motor Pratt & Whitney R-1690-5. Jako C-14B byl v roce 1935 na Wright Field zapojen do vývoje automatického přistávání. Po dvouletém vývoji provedl první skutečně automatické přistání 23. srpna 1937, se třemi pozorovateli na palubě - ředitelem instrumentállní a navigační laboratoře letectva kapitánem aCalrem Cranem, zástupcem ředitele kapitánem George Hollomanem (po němž byla později pojmenoávána Hollomanova základna) a vedoucím projektu Raymondem Stoutem.


    Devátý C-14 prošel důkladnější úpravou a ještě v roce 1931 se z něj stal sanitní letoun Y1C-15. Vojenské letectvo v té době plánovalo nákup několika letadel určených pro leteckou zdravotnickou evakuaci a záchranné mise, nemohlo si to ale kvůli malému rozpočtu dovolit. Konverze tedy byla jedinou možností. Y1C-14 s/n 31-389 byl upraven, aby pojmul troje nosítka, sedadla pro polního chirurga a asistenta a potřebné vybavení a zásoby včetně potravin. V roli přepravy pacientů z letišně na letiště byl velice efektivní, bohužel ale zklamal v druhé hlavní roli, kteroou měl - kvůli své hmotnosti a velikosti nebyl schopen provozu z malých nezpevněných letišť, natožpak z polí a luk. Podobně jako C-14A dostal v roce 1932 motor Wright Cyclone o 575 ks a třílistou vrtuli a byl přejmenován na C-15A. V této podobně byl sice rychlejší, většina původních problémů ale přetrvala.


    Jak C-14, tak C-15A dosloužily ještě ve 30. letech.


    Hegener, Henri. Fokker - The Man and his Aircraft. Harleyford Publications, Letchford 1961.
    Johnson, E. R. American Military Transport Aircraft Since 1925. McFarland & Company, Inc., Jefferson 2013. ISBN 978-0-7864-6269-8.
    Fahey, James C. U.S. Army Aircraft 1908-1946. Ships and Aircraft, Falls Church, 1964.
    www.nationalmuseum.af.mil
    www.nationalmuseum.af.mil
    www.nationalmuseum.af.mil
    www.nationalmuseum.af.mil
    www.nationalmuseum.af.mil
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/206018#584567Verze : 0
    MOD
    Avatar
    www.nationalmuseum.af.mil


    Y1C-14B.




    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/206018#584568Verze : 0
    MOD