Císař Aurangzéb
(1618 - 1707)
Narodil se 3. listopadu 1618 v Dhódě, jako třetí syn císaře Šáhdžahána z dynastie Mughalů. Ze všech císařových synů byl nejnadanější voják a administrátor, což ho předurčovalo pro nástupnictví. Nejdříve porazil své starší bratry a pak svrhnul a uvěznil svého otce v Ágře. Na trůn nastoupil v roce 1658 jako Aurangzéb - což znamená "ozdoba trůnu". Pak celé dva roky pronásledoval své bratry, dokud nedostal jejich hlavy. Byl fanatický muslim sunnitského směru, nepil víno, nezajímal se o hudbu ani o umění a jeho nejmilejší knihou byl Korán, z něhož si nechal pravidelně předčítat. Když mu v srpnu 1659 donesli hlavu jeho staršího bratra, prohlásil: "Nedíval jsem se do tváře toho nevěřícího za jeho života, nemám k tomu chuť ani teď".
Asi do roku 1680 byla jeho vláda stabilní. V roce 1678 vypuklo rozsáhlé povstání hinduistů, kteří se bouřili proti omezením, jež na ně Aurangzéb uvalil. Zároveň došlo k povstání sikhů v Pandžábu. Císař vytáhl proti povstalcům a v roce 1681 je rozdrtil. Poté se obrátil na jih a v letech 1686 - 87 dobyl hinduistická království Bidžápúr a Gólkondu, čímž Mughalská říše dosáhla svého největšího územního rozmachu. Aurangzéb se poté začal nazývat Álgamir - vládce světa.
Velikost jeho říše byla paradoxně i příčinou její slabosti, neboť s územním rozmachem rostly i náklady na státní správu, zejména v nově připojených provinciích, kde nikdy neutichl odpor proti muslimské nadvládě.
Aurangzéb zemřel po 39 letech vlády 2. března 1707 v Ahmadnagaru. Po jeho smrti se Mughalská říše začala pomalu, ale jistě rozpadat.
(1618 - 1707)
Narodil se 3. listopadu 1618 v Dhódě, jako třetí syn císaře Šáhdžahána z dynastie Mughalů. Ze všech císařových synů byl nejnadanější voják a administrátor, což ho předurčovalo pro nástupnictví. Nejdříve porazil své starší bratry a pak svrhnul a uvěznil svého otce v Ágře. Na trůn nastoupil v roce 1658 jako Aurangzéb - což znamená "ozdoba trůnu". Pak celé dva roky pronásledoval své bratry, dokud nedostal jejich hlavy. Byl fanatický muslim sunnitského směru, nepil víno, nezajímal se o hudbu ani o umění a jeho nejmilejší knihou byl Korán, z něhož si nechal pravidelně předčítat. Když mu v srpnu 1659 donesli hlavu jeho staršího bratra, prohlásil: "Nedíval jsem se do tváře toho nevěřícího za jeho života, nemám k tomu chuť ani teď".
Asi do roku 1680 byla jeho vláda stabilní. V roce 1678 vypuklo rozsáhlé povstání hinduistů, kteří se bouřili proti omezením, jež na ně Aurangzéb uvalil. Zároveň došlo k povstání sikhů v Pandžábu. Císař vytáhl proti povstalcům a v roce 1681 je rozdrtil. Poté se obrátil na jih a v letech 1686 - 87 dobyl hinduistická království Bidžápúr a Gólkondu, čímž Mughalská říše dosáhla svého největšího územního rozmachu. Aurangzéb se poté začal nazývat Álgamir - vládce světa.
Velikost jeho říše byla paradoxně i příčinou její slabosti, neboť s územním rozmachem rostly i náklady na státní správu, zejména v nově připojených provinciích, kde nikdy neutichl odpor proti muslimské nadvládě.
Aurangzéb zemřel po 39 letech vlády 2. března 1707 v Ahmadnagaru. Po jeho smrti se Mughalská říše začala pomalu, ale jistě rozpadat.