Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu

    Avatar
    Stručný nástin struktury nacistických bezpečnostních složek v protektorátu:


    Budu rád za Vaše doplňující informace


    S německou armádou přišli do Prahy i pracovníci Bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei), Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst, SD) a Abwehru (vojenská zpravodajská služba). Bezpečnostní a policejní úřady nacistů v protektorátu se dělily na bezpečnostní policii (Sicherheitspolizei, SiPo), kterou tvořila tajná státní policie (Geheime Staatspolizei) a kriminální policie (Kriminalpolizei, KriPo) a pořádkovou policii (Ordnungspolizei, OrPo), členící se na ochrannou policii (Schutzpolizei), četnictvo (Gendarmerie), obecní výkonnou policii (Gemeindevollzugspolizei) a požární ochrannou policii (Feuerschutzpolizei). Se SiPo úzce spolupracovala bezpečnostní služba (Sicherheitsdienst, SD).


    Činnost bezpečnostní služby a bezpečnostní policie byla řízena Hlavním úřadem říšské bezpečnosti v Berlíně, pořádková policie podléhala tamnímu Hlavnímu úřadu pořádkové policie. Koordinováním aktivity všech formací SS a policie v českých zemích a od 1944 i v Sudetech byl pověřen K. H. Frank. Všechny složky nacistického bezpečnostního aparátu působily v protektorátu již od 15.3.1939. Nejvyšší německou policejní instituci v protektorátu představoval Úřad velitele bezpečnostní služby a bezpečnostní policie, přidělený k úřadu říšského protektora. Přímo mu podléhaly mj. Ústředna pro židovské vystěhovalectví, služebna Terezín, říšská škola bezpečnostní služby a bezpečnostní policie v Praze a od roku 1944 i zbytek pražské ústředny abwehru.


    Vedoucí úřadovna KriPa, jehož posláním bylo vyšetřování kriminálních zločinů, hospodářských deliktů a černého obchodu, se nacházela také v Praze. Jí podléhala úřadovna v Praze, venkovní služebny a kriminální stanice. Šéfem Kriminalpolizei byl Friedrich Sowa.


    Veliteli bezpečnostní služby a bezpečnostní policie, jež na jaře 1945 tvořila na 2 000 příslušníků, postupně byli Otto E. Rasch, od června 1939 Walther Stahlecker (zemřel 23.3.1942 při atentátu v Rize, kde řídil vyhlazování Židů), od dubna 1940 Horst Böhme a od září 1942 Erwin Weinmann (nar. 6.7.1909, ženský lékař, od 1937 u berlínské centrály SD, po válce předán do SSSR, jeho další osud není znám).


    Uniformovanou policii řídil velitel OrPo. Měl dozor nad uniformovanou českou policií, podřízena mu byla i protivzdušná obrana (Luftschutz) a technická nouzová pomoc (Technische Nothilfe). Jeho síly se dělily na policejní sbory (kasernované jednotky) a samostatnou uniformovanou službu (četnické jednotky u oberlandrátů, strážní ochrany aj.). V čele OrPo, jež mělo na jaře 1945 16 500 mužů, se vystřídali genpor. Jürgen von Kamptz, od května 1941 genmjr. Otto von Oelhafen, od srpna 1941 genpor. Paul Riege, od září 1943 gen. E. Hitzegrad a od února 1945 gen. P. O. Geibel.


    Bezpečnostní služba (SD) byla zpravodajská služba SS a jejím hlavním úkolem bylo shromaždovat a vyhodnocovat informace o náladách obyvatelstva a dodávat podklady zvláště pro činnost SiPo. Prováděla i vnitřní politické zpravodajství a po zrušení abwehru i špionáž v zahraničí. Struktura SD byla hierarchická: nejnižšími články řetězu byly pobočky (Aussenstelle), dále služebny, resp. venkovní služebny (Dienststelle, resp. Aussendienststelle) a úsekové služebny (Leitabschnitt), které byly podřízeny Říšskému hlavnímu bezpečnostnímu úřadu (RSHA) v Berlíně. Sicherheitsdienst měl v protektorátu pět hlavních venkovských služeben: v Praze, Brně (velitelem Erich Endlicher, nar. 21.12.1908, po válce nezvěstný), Českých Budějovicích (vedoucími služebny byli Hans Remmer, od 1940 Hans Zimmermann, od 1942 Werner Eichler a od 1944 Willy Scholz), Moravské Ostravě, Plzni a Hradci Králové (v čele stál sudetský Němec Wernfried Pfaff, po válce agent I. správy Stb působící ve Spolkové republice pod krycím jménem POP), kratší dobu existovaly v Kladně, Kolíně, Jičíně, Jihlavě (veliteli byli postupně Karl Otto Rühl a Theodor Friedrich Unbehaunen), Klatovech, Mělníku, Olomouci, Pardubicích, Táboře a ve Zlíně. Řídícím orgánem byla nejprve Ústředna bezpečnostní služby pro Čechy a Moravu a od listopadu 1939 Vedoucí úsek bezpečnostní služby Praha, v jehož čele se vystřídali Horst Böhme (nar. 24.8.1909, obchodník, od září 1933 vedoucí úřadovny bezpečnostní policie v Drážďanech a později v Kielu, velel oddílu SD při vypálení Lidic, jeden z vedoucích akce KOSTEL, od září 1942 šéf bezpečnostní policie a SD ve Východním Prusku v Königsbergu, od března 1943 velitel Einsatzgruppe B a od září 1943 Einsatzgruppe C na východní frontě, od listopadu 1944 znovu v centrále v Berlíně, jeho poválečný osud není znám) a od září 1942 Walter Jacobi (nar. 2.7.1909, právník, od 1934 u berlínské centrály RSHA, po okupaci u SD v Praze jako vedoucí referátu B, velel jednotkám SD, nasazeným v listopadu 1939 proti vysokoškolským studentům, od dubna do srpna 1942 vrchní komisař SD, popraven 3.5.1947 v Praze). V odtrženém pohraničí byla zřízena úseková služebna v Liberci, hlavní venkovní služebny pak v Opavě, Ústí nad Labem a Karlových Varech. Pobočky těchto služeben existovaly např. v Litoměřicích nebo v Mostu. Od roku 1944 SD v tzv. Sudetech podléhala organizačně Praze (do té doby Drážďanům). Pozice SD v Sudetech nebyla zdaleka tak významná jako v Protektorátu. Celkem měla SD v Protektorátu asi 170 příslušníků.


    Agenturní síť, kterou Sicherheitsdienst vytvářel, byla následující: nejvýše v pomyslné hierarchii stáli čestní spolupracovníci (Ehrenamtliche Mitarbeiter). Byli to téměř výhradně Němci. Spolupracovali vědomě, za svou “práci″ nedostávali odměny, a dokonce skládali zvláštní přísahu. Další skupinou byli důvěrníci (V - Männer). Po nich následovali tzv. donašeči (Zubringer). I tady byla spolupráce víceméně dobrovolná, nebyla honorována. Národnost zde nehrála takovou roli jako u čestných spolupracovníků (donašeči mohli být Němci i Češi). Předposlední skupinou byli agenti. Ti byli za svou činnost honorováni, kupodivu se jich ale používalo jen velmi zřídka. Poslední skupinu tvořili tzv. informátoři. Byli to většinou osoby bez vztahu k SD, kteří příležitostně dávali informace, aniž často věděli, že budou použity v SD. V podstatě každý vědomý spolupracovník SD si mohl vytvářet vlastní agenturní síť, a to jak z vědomých, tak nevědomých spolupracovníků.


    Abwehr měl svoji úřadovnu v Praze, pobočku v Brně a jí podřízenou skupinu v Moravské Ostravě. Abwehrstelle Prag se dělila na oddělení I. ofenzivního zpravodajství, II. sabotážní a III. obranné. Náčelníkem pražské služebny Abwehru byl plk. von Kornatzki, jeho zástupcem plk. von Engelmann, vedoucím agenturních sítí byl plk. Paul Thümmel alias Paul Steinberg.


    Z hlediska teroru vůči obyvatelstvu byla ale nejdůležitější jedna z částí bezpečnostní policie, a to gestapo (Geheime Staatspolizei), tajná státní policie. Řídící úřadovně v Praze (v čele Hans Ulrich Geschke (nar. 16.5.1907, právník, právní zástupce jednotek SA, od 1935 šéf služebny gestapa v Kielu, osobně zatýkal gen. Aloise Eliáše, na kterého poté vypracoval žalobu, za II. stanného práva šéf stanného soudu, nese hlavní podíl viny na vypálení Lidic, po odchodu z protektorátu vedl bezpečnostní policii a SD v Poznani a poté v Budapešti. Jeho poválečný osud není znám) a od 15. října 1942 Ernst Gerke (nar. 6.5.1909, právník, od 1935 u SS a později gestapa, šéf úřadovny gestapa ve Vratislavi, od 1939 v Praze. Po válce žil beztrestně pod svým jménem v západoněmeckém Bielefeldu, kde 7.12.1982 zemřel) byly podřízeny venkovní služebny v Benešově, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Jičíně, Kladně, Klatovech, Kolíně, Mladé Boleslavi, Německém Brodě, Pardubicích, Plzni, Táboře a zvláštní protipartyzánská služebna v Chrudimi. Řídící úřadovně v Brně (vedli ji G. Hermann, od května 1941 Wilhelm Noelle (nar. 26.1.1904, vybudoval rozsáhlou agenturní síť, neblaze proslul jako šéf stanného soudu, vedl akci na dopadení desantu ZINC a BIVOUAC, 1944 převelen do Paříže, kde jeho stopa mizí ), od května 1944 E. Rennau a od prosince 1944 Max Rausch (nar. 14.10.1898, popraven 2.3.1947 v Brně) podléhaly venkovní služebny v Hranicích na Moravě, Jihlavě, Kroměříži, Moravské Ostravě, Olomouci, Prostějově, Přerově, Uherském Hradišti, Zlíně, Vsetíně a venkovní stanice v Třebíči a Velkém Meziříčí. Již od 16.10.1938 byla v odtrženém pohraničí zřízena řídící úřadovna v Liberci a úřadovny v Karlových Varech a Opavě. Řídící úřadovny se členily na oddělení, referáty, podreferáty a sektory. Nejdůležitější bylo IV. oddělení (tzv. výkonná složka) se 13 referáty: IV 1 – opozice, včetně protikomunistického referátu, IV 2 – sabotáže, podreferát partyzáni a parašutisté, radiové protihry, IV 3 kontrašpionáž, IV N – kontrarozvědka, evidence konfidentů… V závěru války působilo u gestapa v protektorátu na 2 000 osob.


    K předním pracovníkům a konfidentům gestapa patřili:


    Praha


    Willi Abendschön (28.7.1905) – začínal jako číšník na zaoceánské lodi, od 1939 vrchní kriminální tajemník na III. oddělení pražského gestapa, řídil vyšetřování skupiny B+M+M, osobně zatýkal plk. Churavého a agenta A - 54, v Praze vedl krycí kancelář GLAWA, od roku 1944 vedoucí kontrašpionážního referátu IV N, po osvobození předán do SSSR, kde jeho stopa mizí.


    Josef Böhm (12.4.1900) – číšník, od března 1939 tlumočník gestapa, od září 1941 pracovník protikomunistického referátu II A, vyšetřoval např. Julia Fučíka, popraven 1.5.1947 v Praze.


    Heinz Diabo (18.10.1910) – vrchní kriminální tajemník pražského gestapa, zástupce komisaře Pannwitze v referátu II G a od listopadu 1943 v referátu IV 2, spolupracoval při vyšetřování atentátu a spolu s Hornischerem měl na starost radiové protihry, opatroval konto Karla Čurdy. Po válce nezvěstný.


    Manfred Dietze – pražský Němec, šachový velmistr, po okupaci účetní pražského gestapa, spolupracoval s odbojem, roku 1947 se dobrovolně vystěhoval do Německa, kde byl zakrátko zavražděn agenty Stb, protože příliš věděl o spolupráci vysokých funkcionářů KSČ s gestapem.


    František Eliášek (16.11.1901) – konfident SD „Cyril Urban“, ve 30. letech pro zpronevěru vyloučen ze sociální demokracie, v touze po pomstě udal mnoho členů strany, z nichž většina zaplatila jeho snaživost životem, 24.8.1946 popraven v Praze.


    Robert Eret (9.3.1906) – holič, po okupaci kriminální zaměstnanec pražského gestapa v referátu II G a od podzimu 1942 v podreferátu IV – 5a, asistoval při eskortách vězňů, jeho manželka byla sestrou manželky Karla Čurdy, po válce vězněn, 1952 vystěhován do SRN.


    Jaroslav Fiala (13.4.1900) – komunistický funkcionář, absolvent Leninské školy v Moskvě, pro odbojovou činnost zatčen 21.2.1943, stal se agentem – provokatérem, zapříčinil odhalení celého vedení III. ilegálního ÚV KSČ, jehož byl členem, měl na svědomí stovky obětí, jako nepohodlný svědek zastřelen 2.5.1945 v Terezíně.


    Oskar Fleischer (7.12.1892) – před válkou šéf úřadovny gestapa v Annabergu v Sasku a též člen drážďanského Abwehru, po okupaci kriminální inspektor III. oddělení, referátu III A pražského gestapa, kde proslul svojí brutalitou, měl na svém kontě největší počet zatčených, řídil vyšetřování proti skupině B+M+M, po válce nebyl odhalen, v 60. letech žil údajně v SRN.


    Johann Freylach (9.8.1895) – řezník, po okupaci u pražského gestapa v referátu II G a později IV – 2b, účastník zatýkání členů desantu ANTIMONY a parašutisty Vladimíra Hauptvogela (CHALK), popraven 21.10.1946 v Praze.


    Adolf Fuchs (8.2.1909) – po okupaci velitel gestapa v Kolíně, poté v Praze v referátu II B, od listopadu 1941 velitel gestapa v Českých Budějovicích, vedl akce proti desantu INTRANSITIVE, od prosince 1943 opět v Praze jako vedoucí referátu II BM (česká pravice), po válce nezvěstný.


    Otto Gall – úředník pražského gestapa, byl ve spojení s odbojem, který varoval před zatýkáním a informoval o akcích gestapa, začátkem roku 1945 zatčen a uvězněn v Terezíně, odkud byl po osvobození odvezen do SSSR, kde jeho stopy končí.


    Theodor Hohaus (3.1.1900) – dozorce ve věznici gestapa na Pankráci, od roku 1941 v Terezíně, kde sloužil jako dozorce, šéf vězeňské kuchyně a potravinového skladu, po válce žil beztrestně v ČSR jako agent Stb, v 60. letech vystěhován do SRN.


    Nestor Holejko (28.10.1902) – elektroinženýr, do roku 1936 člen KSČ, zároveň činný v ukrajinském nacionalistickém hnutí, zatčen 16.3.1939, přistoupil na spolupráci a stal se agentem – provokatérem v rámci protikomunistického a později protiparašutistického referátu, často vystupoval jako sovětský parašutista, po válce se přes Švýcarsko dostal do USA, kde beztrestně strávil konec života.


    Alois Hornischer (15.10.1913) – právník, po okupaci se dal do služeb gestapa, pracoval nejprve v protikomunistickém referátu, osobně vyslýchal např. Vladislava Vančuru nebo Bedřicha Václavka, od listopadu 1942 v protiparašutistickém referátu, nejvíce se uplatnil při zorganizování rádiových protiher HERMELÍN, SENI a WALLENSTEIN. Po válce zatčen, zemřel ve vazbě na Pankráci 13.3.1947.


    Josef Chalupský (21.7.1901) – policejní úředník, po okupaci tlumočník gestapa, přijal německé občanství, účastník akcí proti skupině B+M+M, osobně vyslýchal parašutistu Františka Pavelku (PERCENTAGE), účastnil se i akce proti ukrytým parašutistům v kostele v Resslově ulici, měl na svědomí mnoho promarněných životů, po válce zůstal nepotrestán a působil jako agent Stb.


    Joachim Illmer – zástupce šéfa pražského gestapa, za 1. stanného práva předseda stanných soudů, účasten na akci v Lidicích, poté jmenován vrchním zemským soudním radou u Lidového soudního dvora v Berlíně, má na svědomí smrt stovek českých vlastenců, po osvobození nezvěstný


    Heinz Jantur (8.9.1909) – rolník, od 1936 člen SD, v Praze od 2.3.1942 jako zástupce H. Pannwitze v referátu II G, koordinoval vyšetřování atentátu, od 1.11.1942 do konce války šéf protikomunistického referátu IV – 1a, po válce zatčen a 30.4.1947 popraven v Praze


    Josef "Harry" Jelínek (14.10.1905) - král českých hochštaplerů, podvodník světového formátu, jeho nejznámnějším podvodem byl prodej hradu Karlštejna americkému milionáři, po okupaci se stal redaktorem a vydavatelem časopisu znova, který vyjadřoval názory fašisticlké skupiny ANO (Akce národní obrody). Kromě toho se stal agentem Sicherheitsdienstu a založil Evropské nakladatelství, ve kterém vydával protibenešovskou literaturu. V podniku tiskl např. knihy převzaté z vydavatelství NSDAP. V dubnu 1945 uprchl do Bavorska a odtud do Itálie. Zemřel v roce 1986.


    Kurt Kahlo (19.1.1909) – vrchní kriminální asistent III. oddělení, pobočník W. Abendschöna, účastník přestřelky s Václavem Morávkem 21.3.1942, při akci proti parašutistům, ukrytým v kostele postřelen, po válce nezvěstný.


    Fritz Kiesewetter (22.10.1902) – čalouník, od 1936 zaměstnanec gestapa v Berlíně, po okupaci referent pražského gestapa pro církevní záležitosti, proslul svojí krutostí, účastník akce KOSTEL, popraven 3.3.1947 v Praze.


    Karl Kowalczyk (11.8.1907) – vrchní kriminální asistent pražského gestapa nejprve v referátu II B (církve, sekty, Židé, zednáři) a poté ve III. oddělení, účastník zatýkání Václava Morávka, 1944 odvelen do Chorvatska, 19.8.1948 odsouzen na 7 let, 1956 vyhoštěn do SRN.


    Heinrich Krupke – do října 1940 vedoucí protikomunistického referátu


    Willi Leimer (25.7.1912) – stavební inženýr, po nástupu Hitlera k moci byl jako sovětský nelegál (důstojník NKVD) nasazen do služeb gestapa a stal se jedním z nejlepších. Už za války byl Stalinem tajně vyznamenán Leninovým řádem. V letech 1940 – 42 vedl u pražského gestapa protikomunistický a 1942 – 45 protiparašutistický referát, má na svědomí stovky životů českých odbojářů. Po roce 1945 byl předán do SSSR, kde působil v centrále KGB.


    Otto Mai (18.7.1897) – postupně kriminální tajemník gestapa v Táboře, Českých Budějovicích a v Praze, vedl tým zkoumající věci získané na místě atentátu, později v referátu IV – 5a (zvláštní úkoly), 1943 odvelen na východní frontu, kde jeho stopy mizí.


    Anthon Malloth (13.2.1912) – řezník, člen pražského gestapa, od června 1940 jmenován vězeňským zřízencem v Terezíně, patřil k nejkrutějším dozorcům, má na svědomí asi 60 osob, které sám umlátil, 1948 odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, žil beztrestně v Itálii a SRN, v květnu 2001 odsouzen na doživotí, zemřel 31.10.2002 ve Straubingu.


    Herbert Mende (2.1.1919) – polský Němec, boxer, člen pražského gestapa, od června 1940 jmenován vězeňským zřízencem v Terezíně, znám svými krutými výslechy, 24.9.1948 odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, žil beztrestně v NDR a od roku 1969 v SRN, kde 1997 zemřel. Jako dozorkyně v Terezíně pracovala i jeho žena Hildegarda, která dokázala utlouct holou rukou vězenkyni.


    Hans Mohrbeck (26.6.1900) – kriminální tajemník, od 1941 vedoucí referátu II B, v době atentátu zjišťoval všechny mimopražské stopy, od prosince 1943 vedoucí venkovní služebny gestapa v Českých Budějovicích, od 1945 nezvěstný


    Jaroslav Nachtman (1.11.1915) – původně zubní dentista, pozdějui příslušník české policie, profesionální boxer, po okupaci přijal německé občanství a stal se agentem – provokatérem pražského gestapa v referátu II BM, stal se i členem NSDAP a SS, osobně zatýkal Josefa Balabána, kterého srazil pěstí, má na svědomí stovky životů českých vlastenců, od listopadu 1942 vedoucí pracovník protiparašutistického referátu SBF, dostal do styku skoro se všemi organizacemi odbojového hnutí a řídil nově vytvořenou agenturní síť, v níž byly jednotlivé izolované odbojové skupiny kontrolovány konfidenty. 7.5.1945 zatčen, ale v polovině května předán jednotce Směrš a transportováín do SSSR, zde v prosinci 1945 odsouzen na 15 let nucených prací. V sibiřských táborech Siblag a Ozorlag navázal na svoje konfidentské řemeslo a pod krycím jménem Eva vzorně informoval vedení táborů. V říjnu 1955 amnestován, dostal služební byt a pracoval na poliklinice KGB v Tajšetu. V březnu 1963 byl v Sovětském svazu zatčen, předán StB a zvláštním letadlem přepraven do Prahy. Byla mu prokázána nepřímá vina na smrti 200 účastníků odboje a 1. října 1964 byl odsouzen na 14 let vězení za trestný čin obecného ohrožení, neboť stíhání za vraždu bylo zastaveno. Tři týdny po rozsudku požádal obhájce, aby byl Nachtmanovi do uloženého trestu započítán i více než desetiletý pobyt v sovětských táborech. V průběhu výkonu trestu ve Valdicích už byl opět konfidentem - tentokráte StB, jeho osobní svazek byl veden už od 2.11.1962. Po odpykání trestu 22.11.1966 se zavázal k další spolupráci s StB pod krycímy jmény MÍLA nebo JARDA. StB mu obstarala místo ve zdravotnickém zařízení. Pracoval na zubní ambulanci ve Voticích. V létě 1968 byla v tisku odhalena Nachtmanova totožnost. Po těchto událostech se stal Nachtman pro StB prakticky neupotřebitelný. Začátkem května 1974 se vystěhoval do SRN. Zemřel 2.5.1995 v německém Regenu.


    Antonín Nerad (19.10.1899) – důstojník čs. armády, po okupaci jako člen ON brzy zatčen, stal se agentem – provokatérem pražského gestapa, po jeho udání byl zatčen plk. Josef Balabán či člen vedení PVVZ František Andršt, svou činností zavinil smrt stovek obětí, od března 1944 pomocník v pankrácké sekyrárně, popraven 25.4.1947 v Praze.


    Martin Neubecker (22.1.1903) – expert na zbraně, od března 1939 zástupce velitele gestapa v Mladé Boleslavi, od dubna 1941 v Praze v referátu II G, s Janturem a Pannwitzem prováděl první ohledání místa atentátu, 3.5.1947 odsouzen k smrti, 26.4.1949 trest změněn cestou milosti na doživotí, později vystěhován do SRN.


    Kurt Friedrich Oberhauser (27.5.1903) – po okupaci vedoucí referátu II B a později referátu IV - 4a (církve, sekty, Židé, zednáři), podílel se na akci KOSTEL, zadržené tělesně týral, osobně mučil biskupa Gorazda, popraven 18.4.1947 v Praze.


    Jaroslav Panenka (1.2.1908) – policejní inspektor, po okupaci pracovník gestapa jako agent – provokatér, odhalil několik skupin napojených na atentátníky, popraven 22.10.1949 v Praze.


    Heinz Pannwitz (8.7.1901) – soustružník, od srpna 1939 šéf referátu II G (sabotáže, zbraně, třaskaviny), po atentátu šéf zvláštní vyšetřovací komise, vedle Fleischera měl na kontě nejvíce zatčených, od září 1942 u jednotky ZbV zvláštního komanda „Brandenburg 800“, obléhajícího Leningrad, od ledna 1943 u berlínského gestapa a od srpna 1943 velitel zvláštního komanda, které ve Francii pátralo po členech Rudé kapely, po válce předán do SSSR, kde se stal agentem NKVD a po proškolení předán zpět do SRN. Zemřel v roce 1975.


    Erich Pfitsch (3.1.1912) – kriminální asistent v Praze, původně v referátu II BM, později v podreferátu IV – 1b 2a (česká pravicová opozice), podílel se na rozbití PÚ a ÚVOD, účasten při výsleších většiny jejich vůdců, popraven 3.5.1947 v Plzni.


    Stanislav Růžička – tajemník ilegálního okresního vedení KSČ na Zlínsku, po svéím zatčení v roce 1941 přední konfident gestapa, zlikvidován odbojáři v listopadu 1942 v Březnici


    Johann Schindelar (16.11.1907) – novinář, ještě před válkou pracoval jako německý agent, po okupaci vyslán jako agent – provokatér do Francie, odkud po jejím obsazení přivezl archív ČSNV, poté v referátu II C (technika), po válce nezvěstný.


    Oskar Schindler (28.4.1908) – český Němec ze Svitav, od poloviny 30. let spolupracovník Abwehru, od 1935 člen SdP, zatčen 18.7.1938 a obviněn z velezrady (udal ho policista ze Svitav Rudolf Huschka, kterého nechal Schindler po okupaci popravit), po Mnichovu byl propuštěn, vstoupil do NSDAP, stal se členem SS a začal pracovat u Abwehru jako hlavní důvěrník pro Moravu pod krycími jmény "Osi" a "inženýr CEILER", podílel se na provokačním útoku proti rozhlasovému vysílači v Glivicích, který byl pro Německo záminkou k rozpoutání druhé světové války. Po obsazení Polska přešel jako agent Abwehru do Krakova a jako krytí zde začal řídit malou zbrojařskou firmu, ve které zaměstnával Židy z nedalekého gheta, za své služby byl oceněn Zlatým odznakem NSDAP a od Hitlera obdržel jako dar osobní vůz. V říjnu 1944 přenesl svoji továrnu do Brněnce nedaleko Svitav. Po válce byl v Československu a Polsku označen za válečného zločince, uprchl do Argentiny a v roce 1961, krátce po procesu s Eichmannem byl jako jeho údajný pozitivní protějšek vyhlášen v Izraeli za „Spravedlivého“. Zemřel 9.10.1974.


    Wilhelm Schultze (18.9.1909) – zvěrolékař, od 1941 vedoucí kontrarozvědného III. oddělení pražského gestapa, kde vybudoval silný zpravodajský tým, hlavní vyšetřovatel premiéra Aloise Eliáše, jeden z velitelů akce KOSTEL, milenec Hany Krupkové, od 1945 nezvěstný, podle některých zdrojů agent britské Secret Service.


    Bohumil Siebert (16.4.1909) – konfident gestapa a SD, jako člen Vlajky se zúčastnil 8.8.1940 útoku na sekretariát Národního souručenství, po válce odsouzen na doživotí, stal se agentem Stb, spolupracoval s Rudolfem Barákem, kterému potvrdil konfidentskou minulost prezidenta Antonína Novotného a dalších komunistů, propuštěn 1965, zemřel 1991 v Praze.


    Hans Siebert (23.7.1910) – kriminální zaměstnanec pražského gestapa, zpracovával problematiku letáků, vyslýchal členy ÚVODu včetně Rudolfa Mareše, kterému do nezahojených ran sypal sůl a pepř, utýral několik lidí k smrti, po válce nezvěstný.


    Josef Veselý – agent – provokatér protiparašutistického oddělení, po válce vysoký funkcionář KSČ, ředitel Filmového studia Barrandov, 1964 odsouzen na 8 let, zemřel 26.10.1986.


    Kurt Wachholz (10.8.1909) - člen pražského gestapa, od listopadu 1940 jmenován vězeňským zřízencem v Terezíně, jeden z nejhorších zločinců, při bití používal bambusových holí, po válce žil beztrestně v NDR, odhalen až koncem 60. let, odsouzen k smrti a popraven.


    Alois Weiss (16.10.1906) – bývalý pomocný skladník z Mnichova a pomocník mnichovského kata Reichardta, od února 1943 mistr popravčí v pankrácké sekyrárně (do května 1945 zde bylo popraveno 1079 osob), jeho pomocníky byli Antonín Nerad, Alfréd Engel, Robert Týfa, Jan Křížek a Otto Schweiger. Po válce žil v SRN, zemřel v 80. letech ve Straubingu


    Klaus Winkler (2.4.1916) – kriminální asistent, účastník zatčení Františka Peltána a Rudolfa Mareše v Kinského sadech 11.7.1942, postřelil Mareše do břicha, po válce uvězněn, 1948 vydán do Rakouska.


    Fritz Winter (16.3.1907) – úředník, po okupaci u protikomunistického referátu II A, účastník akce KOSTEL, zatýkání desantu ANTIMONY i Vladimíra Krajiny, řídící orgán Hany Krupkové, od listopadu 1942 v protiparašutistickém referátu, popraven 26.4.1947 v Praze.


    Jaroslav Žícha – konfident protikomunistického referátu, krátce po osvobození 16.5.1945 spáchal sebevraždu oběšením.


    Brno


    Jan Cwirz (28.6.1924) – člen KSČ, zatčen 5.12.1942, získán ke spolupráci jako agent – provokatér v protikomunistickém referátu, krycí jméno HANS, účastnil se výslechů a vězně osobně mlátil, má na svědomí desítkx popravených včetně své války, po válce deportován do SSSR, vrácen v prosinci 1953, odsouzen k smrti a popraven 15.10.1954 v Praze.


    Franz Duba (27.4.1902) – vrchní vězeňský dozorce u brněnského gestapa, poté správce věznice v Kounicových kolejích, osobně prováděl mučení i popravy vězňů, po válce zatčen, podařilo se mu však uprchnout, další osudy nejsou známy.


    Wolfgang Dyck (28.1.1915) – agent – provokatér, nasazený do sítě ON, v rámci zpravodajského referátu N budoval volavčí sítě, v nichž uvízly stovky odbojových pracovníků, aktivně účasten při zatčení O. Pechala, popraven 26.2.1947 v Brně.


    Hermann Ebert (13.12.1911) – zástupce velitele brněnského gestapa, 1941 a 1942 předseda stanného soudu v Brně, od 1943 vedoucí služebny gestapa v Krakově a nakonec šéf policejního soudu v Praze. Po roce 1945 nezvěstný.


    František Foukal (29.7.1917) – agent – provokatér, letecký mechanik, konfident zlínského gestapa, v roce 1941 udal skupinu leteckých odborníků z Baťova, kteří pracovali pro SSSR – bylo zatčeno několik desítek osob, 58 popraveno a 22 zemřelo v koncentračních táborech, koncem roku 1944 nasazen mezi partyzány 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky, později udal i desant CLAY, s kterým spolupracoval. Po válce byl velitelem internačního tábora pro zajaté Němce v Mirošově, kde měl se svými spolupracovníky na svědomí smrt více než dvou set vězňů. Krátce po válce vstozupil do KSČ, působil jako agent OBZ ve Zlíbně, 1948 člen krajského akčního výboru, po únoru 1948 byl jako agent Stb č. AK-106, krycí jméno GORJAČI nasazen do skupiny Hory Hostýnské. Zemřel v roce 1989.


    Olga Františáková (březen 1926) – agentka – provokatérka, spolupracovnice a milenka Otty Koslowského, se sestrou Jiřinou pracovala pro gestapo v Budapešti, v roce 1943 nasazena do partyzánské skupiny Jana Žižky, vytvořila vlastní skupinu OLGA, která působila v Beskydech, brzy se stala proslulou svými loupežnými přepadeními a vraždami nevinných Čechů i Němců. Po válce se jako členka KSČ stala uznávanou odbojářkou.


    Franz Hoffer (4.6.1898) – pracovník referátu II K (daktyloskopie, fotografování), v době stanného práva přísedící stanného soudu, podílel se na 130 rozsudcích smrti, po válce nezvěstný.


    Friedrich Jahn (9.1.1898) – agent – provokatér referátu v IV – 1b a později IV - N, jeho vilka u Kniničské přehrady posloužila k zatčení parašutisty Oldřicha Pechala, 1944 odvelen do wehrmachtu, 1945 zatčen americkou armádou, další osudy nejsou známy.


    Stanislav Jizera – důstojník čs. armády, po okupaci jako agent sovětské NKVD začal pracovat jako agent gestapa, byl nasazen na PRNV a Radu tří, zemřel na jaře 1946 ve vězení údajnou sebevraždou.


    Joseph Kemmeter (18.2.1906) – jeden z nejvýkonnějších příslušníků protikomunistického referátu II A, na konci války zatčen Rudou armádou, později předán do Československa a 30.12.1948 v Brně popraven.


    Otto Koslowski (17.4.1900) – bankovní úředník, od června 1939 vedoucí protikomunistického referátu IV – 1a, kde brzy získal rozsáhlou síť informátorů, takže do konce roku 1942 prakticky zlikvidoval komunistický odboj na Moravě, od 1941 řídil i potlačování komunistického odboje na Slovensku, spolu s vedoucím protikomunistického referátu slovenské Ústředny státní bezpečnosti Imrichem Suckým zatýkal a ke spolupráci s gestapem získal Viliama Širokého (ten udal své kolegy Júlia Ďuriše a Ludovíta Benadu a předal mikrofilm s nejtajnějšími instrukcemi moskevské Komunistické internacionály pro partyzánskou činnost na Slovensku), zlikvidoval slovenskou a bulharskou síť Rudé kapely, v roce 1946 zatčen v jednom uprchlickém táboře, odvezen do Československa, kde ho vyslýchal Augustin Schramm. Koslowski udal svou síť spolupracovníků v komunistickém odboji, což vyvolalo velké zděšení a z Moskvy přišel jasný rozkaz k umlčení nepohodlného svědka, 3.5.1947 spáchal sebevraždu ve vězení v Brně pistolí, kterou mu Schramm nabídl.


    Kurt Leischke (22.11.1905) – do léta 1941 u venkovní služebny gestapa v Karlových Varech, v Brně vedoucí referátu II BM a poté IV – 1b (české pravicové hnutí odporu), má na svědomí smrt stovek českých vlastenců, popraven 9.4.1947 v Brně.


    Bruno Lettow (19.1.1910) – šéf II. oddělení a zástupce šéfa brněnského gestapa, od listopadu 1941 do konce roku 1943 v berlínské centrále RSHA, poté u venkovních služeben gestapa v Karlových Varech a v Prostějově, po válce nezvěstný.


    Walter Marquart (23.4.1905) – smluvní policejní lékař brněnského gestapa, účastnil se mučení vězňů a asistoval při popravách, popraven 11.12.1946 v Brně.


    Karel Paprskář (27.10.1895) – agent – provokatér pod šifrou A - 9, působil nejprve v Istanbulu a na Středním Východě, jako „zemský velitel ON gen. Miroslav Fassati“ se na Moravě podílel na řadě provokací proti odboji, účastník dopadení O. Pechala, později nasazen proti Radě tří, udal zrádcovskou činnost Ryšánka a Jizery, čímž si zachránil život, 1946 odsouzen na doživotí.


    Friedrich Pilny (29.6.1912) – smluvní policejní lékař brněnského gestapa, účastnil se týrání vězňů, asistoval při popravách, od jara 1944 u Waffen SS, 21.5.1948 popraven v Brně.


    Siegfried Pribyl (20.3.1908) – pracovník referátu IV Ra později IV – 2b, organizoval zátah na parašutistu Ivana Kolaříka a jeho rodinu, osobně vyslýchal Oldřicha Pechala a Libora Zapletala, 13.12.1948 odsouzen na doživotí, 1956 odsunut do Rakouska.


    Karl Franz Prudky (10.11.1901) – agent - provokatér v referátu IV – 1b a později IV - N, správce fingované firmy ERLAN, kde sídlila tajná konspirační kancelář gestapa, podílel se na zatčení parašutisty Oldřicha Pechala, popraven 11.2.1949 v Brně.


    Viktor Ryšánek (25.12.1902) – důstojník čs. armády, jako agent NKVD začal po okupaci pracoval i jako agent gestapa pod krycím jménem Pavel Vévoda a šifrou A - 13, podílel se na zatčení velitele desantu ZINC Oldřicha Pechala a desítek dalších osob, byl nasazen proti Radě tří, popraven 7.10.1946 v Brně.


    Emil Seitz (26.2.1915) – působil v protikomunistickém referátu II A, kde osobně řídil činnost některých konfidentů, popraven 21.12.1946 v Brně.


    Richard Schetke (5.9.1906) – po celou válku v referátu II BM, řídící pracovník Viktora Ryšánka, účastník dopadení Oldřicha Pechala, v rámci ON vybudoval fingovanou ilegální organizaci z konfidentů a pracovníků gestapa, 13.1.1947 popraven v Brně.


    Heinz Schlagenweith (20.6.1912) – pracovník protikomunistického referátu II A, v květnu 1944 převelen do Budapešti, po válce osud neznámý.


    Paul Swaty (29.6.1913) – člen referátu II A, později zpravodajský expert v obranném zpravodajství IV – 3a a IV – 2a (sabotáže, zbrojní průmysl, zbraně), v posledních dnech války padl v Brně.


    František Šmíd (5.10.1913) – strojní zámečník v brněnské Zbrojovce, po okupaci člen Národního hnutí pracující mládeže, byl napojen na ON, zatčen v listopadu 1939, agent – provokatér B - 105, bývalý komunistický funkcionář, gestapu vydal na 2 500 osob, byl nasazen v několika skupinách, znám též jako Velký Franta, zastřelen 7.2.1945 ve Valašském Meziříčí partyzány jako zrádce.


    Ewald Taudt (18.5.1909) – po okupaci vedoucí referátu IV – 1b (české pravicové hnutí), přísedící stanného soudu v Brně, podílel se na dopadení parašutisty Oldřicha Pechala, od 1941 vedoucí referátu IV N (volavčí sítě), od 1945 nezvěstný.


    Karl Wochian (17.9.1909) – působil v referátu II BM a později IV – 1, patřil mezi nejvýkonnější pracovníky, řídící důstojník V. Ryšánka, 23.1.1947 popraven v Brně.


    Johann Zehetmayer (28.4.1909) – příslušník protikomunistického referátu II A, zatýkal člena vedení PÚ Ferdinanda Richtera, čímž zahájil likvidaci celé skupiny, později pracoval v referátu IV – 1a, 30.6.1945 spáchal sebevraždu.


    Kladno


    Oskar Felkl (13.4.1913) - vyučený strojní zámečník, 1934 – 36 sloužil u 154. protiletadlového dělostřeleckého pluku československé armády, 1937 – 40 u českého četnictva, od 1940 u gestapa Kolín jako tlumočník, od 1941 až do konce války jako kriminální asistent gestapa v Kladně. Po válce zatčen a 24.7.1947 v Praze na Pankráci popraven.


    Alfred Forfel (27.3.1906) – do listopadu 1940 sloužil u venkovních služeben gestapa v Pardubicích a Havlíčkově Brodě, poté v referátu II BM kladenského gestapa, osobně zatkl 67 občanů, 24.4.1947 odsouzen na 30 let vězení, 1955 propuštěn do NDR.


    Hans Gutweniger (31.10.1909) – truhlář, dozorce vězňů na Pankráci, poté u kladenského gestapa, při vypálení Lidic pořizoval fotky z celé akce, po osvobození odsouzen na 13 let, 1955 vysídlen do SRN.


    Mario Mareš (27.9.1911) – právník, jeden z nejznámějších agentů kladenského SD, který svými udáními zavinil větší počet zatčení a věznění v koncentračních táborech. 1940 – 41 zástupce vedoucího Vlajky ve Velvarech, 1942 – 45 pro hospodářský delikt vězněn v koncentračním táboře. Po válce zatčen a 15.4.1947 v Praze na Pankráci popraven.


    Hans Quido Skalak (31.3.1903) – kriminální rada II. oddělení referátu II BM v Kladně, účastník vypálení Lidic, lidickým ženám odebíral před transportem děti a cennosti, po válce nezvěstný.


    Harald Wiesmann (22.4.1909) – od března do června 1939 velitel zásahového komanda v Kolíně, od června 1939 velitel gestapa v Benešově, od října 1939 velitel gestapa v Kladně, jeden z hlavních aktérů vypálení Lidic, popraven 24.4.1947 v Praze se svými spolupracovníky, kriminálním tajemníkem Otto Gehlem (1.5.1901), řidičem gestapa Rudolfem Vlčkem (7.4.1910) a kriminálním tajemníkem Oskarem Felklem.


    Pardubice


    Gerhard Clages (26.6.1902) – velitel služebny, vedl většinu akcí proti SILVER A, osobně navrhl vypálení Ležáků a zastřelení tamních žen, což se nestalo ani v Lidicích, od února 1944 velitel gestapa v Budapešti, v říjnu 1944 spolu s Ottou Skorzenym osvobodil Benita Mussoliniho, zemřel při postání v Budapešti 15.10.1944.


    Walter Kröger (24.6.1905) – boxer, vedoucí referátu II BM v Pardubicích, účastník vypálení Ležáků, od 1944 u gestapa v Praze, v zimě 1945 nasazen na Slovensku, nezvěstný, patrně zastřelen partyzány.


    Walter Lehne (19.3.1891) - zástupce velitele, řídil popravy pomocníků SILVER A v pardubickém Zámečku, od 1945 nezvěstný.


    Ludwig Mikisek (1.7.1904) – zlatník, řidič pardubického gestapa, proslulý cynik a hrubián, mrtvým vytrhával kleštěmi zlaté zuby a popel popravených sypal do řeky, 1943 převelen k wehrmachtu, další osud neznámý.


    Z místní úřadovny byli po osvobození popraveni 17.12.1946 Alois Aschenbrenner (nar. 20.10.1914), 10.12.1946 Hubert Hanauske (19.5.1900) a 21.12.1946 Ludwig Schulz (2.9.1907).


    Hradec Králové


    Albert Hardtke (21.2.1898) – velitel služebny, popraven 22.2.1947 v Hradci Králové.


    Franz Liebl – zástupce velitele, jeho sestra Veronika byla manželkou Adolfa Eichmanna, popraven 22.2.1947 v Hradci Králové.


    Willi Siewert (22.8.1903) – šéf kontrarozvědného referátu III A hradeckého gestapa, velel akci proti radistovi SILVER A Jiřímu Potůčkovi.


    Gustav Žid – agent – provokatér, odpovědný za tragický konec paraskupiny BARIUM.


    Mladá Boleslav


    Martin Hausmann (13.10.1893) – vedoucí venkovní služebny, odhalil rozsáhlou ilegální síť KSČ na Mladoboleslavsku, Nymbursku a Mělnicku, jeho poválečný osud není znám.


    Jičín


    Eduard Fischer (24.1.1901) – od května 1942 vedoucí služebny, účastník akce proti desantu ANTIMONY a Vladimíru Krajinovi, od května 1943 vedoucí služebny gestapa v Plzni, po válce žil v SRN.


    Hans Fischer (31.3.1908) – příslušník jičínského gestapa, později jeden z nejbrutálnějších dozorců v Terezíně, člen popravčích čet, má na svědomí stovky životů.


    Tábor


    Arthur Albrecht – velitel služebny od listopadu 1940 do března 1943, účastnil se poprav odbojářů, nechal zastřelit několik těhotných žen, po válce žil beztrestně v SRN.


    August F. Giehl (12.1.1902) – od března 1939 do října 1940 zástupce velitele služebny, poté pracoval u řady referátů (II BM, III A), po válce agent čs. rozvědky, 1956 odešel do SRN.


    Klatovy


    Kilian Ruprecht (14.12.1914) – zástupce velitele, vedoucí referátu IV – 1a, proslul brutalitou, týral i ženy a děti, po válce žil v SRN.


    Heinrich Winkelhoffer (14.1.1902) – velitel služebny, velel akci proti desantu INTRANSITIVE, nechal popravit řadu jejich spolupracovníků, po válce zatčen a 30.4.1947 v Klatovech popraven.


    Zlín


    Prvním velitelem služebny byl Backhaus, kterého zakrátko vystřídal Otto Köhler. Ten však vůči vznikajícímu odboji postupoval velmi laxně, takže ho již v roce 1940 nahradil Hans Ziegler, který určil ostrý kurz. Šéfem SD byl po dobu války Rudi Hamm.


    Karl Heimerl – 1940 – 45 vrchní kriminální asistent a vedoucí obranného zpravodajství.


    Po válce byli popraveni kriminální komisař Helmuth Heinecke, řidiči Rembrandt Lindenthal a Mainhardt Weinkert, kriminální vrchní asistent Josef Urbanek, Karl Ullrich, vrchní kriminální asdistent Karl Heimerl, tlumočník Joseph Schlögel, zástupce šéfa služebny Karl Raschka, do vězení byl odsouzen šéf služebny Otto Köhler. Sebevraždu spáchali šéf služebny Hans Ziegler a vrchní kriminální asistent Erich Zacharius, NKVD byli předáni Robert Holzheuer a Johann Kraiger.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#97634Verze : 0
    Avatar
    Znění závazného prohlášení (Verpflichtungserklärung) konfidenta gestapa:


    Tímto se zavazuji spolupracovat s bezpečnostní policií v záležitostech týkajících se politických věcí. Současně se zavazuji veškeré získané poznatky sdělovat těm orgánům bezpečnostní policie, kterým budu podléhat. Jakákoliv politická spolupráce s jinými úřadovnami je mi přísně zakázána. O všem, co se dovím v souvislosti se svou spoluprací s bezpečnostní policií, musím zachovávat co nejpřísnější mlčení, a to i tehdy, nebudu-li již s bezpečnostní policií spolupracovat. Současně jsem byl poučen o tom, že se mám neustále řídit sdělenými příkazy. V opačném případě musím počítat s nejostřejším postihem ze strany bezpečnostní policie.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#98434Verze : 0
    Avatar
    Nazdar, rad by som sa opytal jednu malickost: na brnenskom gestape posobil aj isty Florian, ktoreho by som potreboval krsne meno. Nespominas ho.
    Tiez by ma zaujimal material, z ktoreho si cerpal.


    P.S. Sucky nebol veducim referatu ale veducim detektivnej skupiny na protikomunistickom odd. USB, Siroky neudal Durisa, ale Duris bol vystopovany nezavisle na Sirokom a s Benadom je to tiez komplikovanejsie. Podobne sovietskych rezidentov na Slovensku zatkla USB na zaklade vlastnych informacii.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#128407Verze : 0
    Avatar
    Florianovo křestní jméno začínalo písmenem A, víc jsem bohužel nezjistil. Crying or Very sad Na brněnském GESTAPU se A.Florian (ještě s Z.Seitzem) mimo jiné zabýval výrobou falešných "ilegálních" časopisů a letáků, s jejichž pomocí si pak spolupracovníci GESTAPA F.Šmída a O.Chalupa získávali důvěru skutečných odbojářů.


    Zdroj: O.Sládek, Zločinná role Gestapa
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#128423Verze : 0
    Avatar
    Na brnenskom Gestape mal tiez pracovat isty Letow, ktoreho krsne meno mi nie je zname.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#128758Verze : 0
    Avatar
    Pravděpodobně se jedná vládního radu SS-Sturmbannführera dr. Bruno Letowa (jeden ze zástupců řídícího úřadovny GESTAPA v Brně G.Hermanna). Letow sloužil v na GESTAPU v Brně od srpna 1939 do prosince 1941.


    BTW: dr.Bruno Letowa zmiňuje i M.Šimůnek v prvním příspěvku tohoto fóra. Smile
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#128830Verze : 0
    Avatar
    Hej, nejak sa mi to podarilo prehliadnut. Moja chyba. Dik.


    A este mam jedneho: isty Eibl
    Tiez by to mal byt pracovnik z Brna, pravdepodobne tiez protikomunisticke odd., mal sa zucastnit spolu s Koslowskim, Florianom a Zehetmayerom a spolu s USB velkeho zatykania komunistov v okolo Banskej Bystrice v lete roku 1941.


    P.S. K tomu Florianovi - ten chlap sa nevenoval len vyrobe letakov, aktivne sa zucastnil zatykania spominaneho Benadu v Martine (ak sa dobre pamatam). Benada vtedy zbadal, ze sa jedna o pascu a zacal utekat a Florian mu pri uteku prestrelil nohu. Benadu zatkli az o par dni neskor.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#129153Verze : 0
    Avatar
    Opravte prosim udaje o plk. Abwehru Engelmannovi. Oberst Engelmann z Abwehru, napriklad na oddeleni 4 v Dansku, nema nic spolecneho s Johanenem Waltrem Engelmannem, popravenym v Jihlave, ktery byl NSDAP Kreisleiter in Iglau a souzen a popraven za masaker v Tresti 7/8. kvetna 1945.


    Zdravim
    Bob
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#179286Verze : 0
    Avatar
    Právě jsem dočetl Rudou zradu od Rudolfa Ströbigra. O jejím nasazení v Budapešti tu není ani slovo. Její sestra pro Gestapo také nepracovala. S partyzány se spojila až v roce 1944.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#316911Verze : 0
    Avatar
    Já sice vím, o kom je řeč, ale vědí to i ostatní čtenáři?
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#316913Verze : 0
    Avatar
    Vážený pane rád zpřesním Vaši informaci o konfidentu a agentovi gestapa z Brna Chrlic.....Jmenovaný František Šmíd alias Velký Franta...či agent gestapa B 105 byl správně 7.2.1945 zastřelen partyzánem Čestmírem Podzemným po nástražné akci odbojové skupiny.



    edit buko1: zmenené na diskusné, nie je uvedený zdroj
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#318305Verze : 0
    Avatar
    Poznámek bych měl několik:
    1) K předním pracovníkům a spolupracovníkům Gestapa patřili - měkké "i" po l Wink
    2) Že byl Otto Koslowski bankovním úředníkem je sice pravda, ale pouze do roku 1926, kdy přestupuje ke kriminální policii, kde působí až do roku 1936, kdy přechází ke Gestapu (konkrétně levicový referát II A v Düsseldorfu). Do Brna přichází v červnu 1939 a stává se vedoucím referátu II A, po reorganizaci řídících úřadoven v létě 1943 vede oddělení IV/Ko. Po válce se dostává do Marburgu, kde je zatčen americkou vojenskou policí, která jej na žádost ČSR zasílá nejdříve do Plzně, odkud pak putuje do Brna, aby stanul před MLS. Pokusy o sebevraždu spáchal hned 2, jeden v Plzni (20.2.1947, žiletkou si podřezal žíly) a druhý v Brně (3.4., střelil se pistolí, kterou vyšetřovatel zapomněl v aktovce na vyšetřovně, 2x do prsou). Oba ale přežil, 30.4. byl odsouzen MLS k trestu smrti a 3.5. 1947 ve 12:21 oběšen v Brně. Rozsudek vykonal kat Pleskač na nádvoří věznice krajského soudu na Cejlu, o této popravě se můžeme dočíst v Národní obrodě ze 4.5.1947 na straně 7. Je mi to líto, ale žádný Augustin Schramm se nekonal. Varuji také před Ströbingerovou "Rudou zradou", podle které by byla Olga Františáková Koslowského milenkou už ve svých 13 letech (autor se ani neobtěžoval zjistit, jak stará vlastně Olga byla).
    3) K dotazu na kriminálního asistenta Floriana - jeho křestní jméno bylo Arnošt (německy Ernst).
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#433341Verze : 0
    Avatar

    Citace - Michal Šimůnek :




    Mladá Boleslav


    Martin Hausmann (13.10.1893) – vedoucí venkovní služebny, odhalil rozsáhlou ilegální síť KSČ na Mladoboleslavsku, Nymbursku a Mělnicku, jeho poválečný osud není znám.



    Hansmann byl po válce odsouzen a popraven. Ke gestapu v MB viz tento článek:
    http://csol-mb.net/pdf/boleslavan_2012a.pdf
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#433463Verze : 0
    Avatar
    Vrátím se tady k Olze Františákové. Je nesmysl, že pracovala pro gestapo a jak tvrdí němečtí "historikové" již od roku 1939. To jí bylo třináct let. Ona i její sestra byly členkami 1.čs.partyzánské brigády Jana Žižky. Její oddíl i když se tvrdí, že velitelem byl jen Pepek Houfek, není to pravda. Murzin pověřil Olgu vedením jedné ze skupin PBJŽ. Ale nakonec si mezi sebe velitelské funkce rozdělili nebo rozhodoval Houfek sám, protože tehdy ženu jako velitelku podle mnohých nechtěli akceptovat. Oddíl Olga byl jedním z nejůspěšnějších oddílů odboje u nás vůbec. Např. vypuštění ohromného množství paliva, zatčení generál-majora Mülera a jiné. Stinnou stránkou je povaha a minulost Houfka. Byl na začátku války ve wehrmachtu ze kterého jej vyhodili. Později již u partyzánů několi svých podřízených zabil nebo nechal zabít a to brutálním způsobem.
    Olga Františáková je jen obětí smyšlenek pseudohistoriků. A kdo by to chtěl vyvrátit, ať u svých knih uvede zdroje, kde si můžeme ověřit pravdivost opačných tvrzení. Např. JUDr. Pospíšil v knize Hyeny nejen u Františákové uvádí zkreslené polopravdy a není sám. Já sám jsem z regionu, kde také působila PBJŽ a to velmi aktivně, z naší obce bylo 27 partyzánů přímo ve zbrani a stejný počet po válce dostal dekret pomocníka partyzánů,mimo těch, které němečtí,slovenští a maďarští vojáci popravili 23.4.1945./kdo neví je to vesnice Prlov/. Partyzáni se chovali v drtivé většině korektně. Za výstřelky proti civilistům byla kulka, nekompromisně. Nemluvím tady o Rudých nebo Revolučních gardách, kde bylo bývalých partyzánů minimum. Je smutné, že premiér země, která byla okupována šest let a statisíce Čechů a Moravanů přišlo o život, zlehčuje odboj a bagatelizuje dobu po kterou se bojovalo. Premiér Nečas tvrdil, že se partyzáni vyrojili v dubnu až už bylo po všem. Tím plive do tváří všem účastníkům Květnového povstání českého lidu. I kdyby někdo vzal pušku 5.května a šel na barikády bojovat - podtrhuji bojovat ne lynčovat, tak je u mně hrdina. Němci měli ještě potenciál postřílet x tisíc lidí a jen díky povstalcům a také pomoci ROA - generála Vlasova k tomu nedošlo. Partyzáni u nás na Valašsku bojovali od října 1944 do května 1945. Padlo jich na 400. A nebyli to jenom Češi,Moravané, Slováci nebo Sověti. V 1.Čs.part.brig.J.Žižky bojovali i Belgičané, Němci, Maďaři, Rakušané, Angličané, Jugoslávci a jiní. Celkem 22 národností i když asi 10 tvořili příslušníci Rudé armády, tedy Sověti. Buďte opatrní v úsudku na takováto témata. Historie není černobílá.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#465710Verze : 0
    Avatar
    František Foukal (29.7.1917) – agent – provokatér, letecký mechanik, konfident zlínského gestapa, v roce 1941 udal skupinu leteckých odborníků z Baťova, kteří pracovali pro SSSR – bylo zatčeno několik desítek osob, 58 popraveno a 22 zemřelo v koncentračních táborech, koncem roku 1944 nasazen mezi partyzány 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky, později udal i desant CLAY, s kterým spolupracoval. - Kolego, chtělo by to uvést zdroj, ze kterého jste čerpal tyto informace. Je to zatím kontroverzní postava, ale v archivech o jeho aktivní spolupráci z gestapem není zmínka. Mgr.Marie Hrošová - pracovnice VHÚ ve své knize Na každém kroku boj - 2012, tedy je aktuální tvrdí totéž. Pokud napíšete plný zdroj, jde to ověřit, tímto způsobem můžete očernit kohokoli. Bylo běžnou praxí a i samotný Murzin jednal s gestapem a s Němci o zachování Baťovy továrny ve Zlíně./Ulož to - Černý generál- doporučuji- bohužel je to jen pro ty co umí rusky./
    Partyzánská brigáda JŽ - úzce spolupracovala nejen s Josefem Sousedíkem napojeným na paraskupinu Clay, ale i s dalšími paraskupinami ze západu, nejvíce s Wolframem. Velitel Wolframu kpt.Otisk - dal Murzinovi k dispozici i značné finanční obnosy. Členové Wolframu cvičili mladé partyzány v bojových operacích. Odboj musíte znát do detailu a stejně aby jste o něm mohl takto psát a neuvádět zdroje.
    Mé zdroje jsou Archiv bezpečnostních složek - hlavně fond 325, MZa-pozůstalost DR.Přikryla, předního historika na dobu II.odboje.
    Kolego, lidé kteří tehdy nasazovali krky, stále žijí a já jsem s nimi v častém kontaktu, takovéto články je urážejí. Je možné, že se o F.Foukalovi najde nějaký usvědčující dokument, ale do té doby bych si nedovolil psát tyto informace, píši poněkolikáté bez zdroje!
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#465712Verze : 0
    Avatar
    Možná by mohla pomoci i kniha Málo známé zločiny - SD ve východních Čechách. Mám tu knihu doma asi 2 roky, ale ještě jsem ji nečetl, tak nemůžu pomoc jinak, než "hodit" link Smile


    http://www.seznamzbozi.cz/knizky/2959129/
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#496359Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Vedeli by ste poskytnut viacej informacii k osobe náčelníka pražské služebny Abwehru plk. von Kornatzki?
    aspon krstne meno
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#515385Verze : 0
    Avatar
    mohl by to být Leonhard von Kornatzki
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/27364#515390Verze : 0
    MOD