Micubiši Ki 46 Šin Šintej "Dinah"

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 3.400,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Micubiši Ki 46 Šin Šintej "Dinah"

Mitsubishi Ki-46 (Shin Shintei) "Dinah" / 三菱 キ46「新司偵」

    Avatar

    Mitsubishi Ki-46 - přehled verzí


    三菱 キ46


    一〇〇式司令部偵察機 / Ichi rei rei-shiki shirei-bu teisatsu-ki / armádní průzkumný letoun typ 100


    Japonské jméno: 新司偵 - Shin Shintei (neoficiální)


    Allied reporting name: "Dinah"



    Označení Provedení letounu - popis
    Mitsubishi Ki-46 prototype postaveno celkem 8 prototypů, první vzlet listopad 1939, motory Mitsubishi Ha-26-I o výkonu 900 k.
    Mitsubishi Ki-46-I 26 letadel, provedením odpovídaly prototypům, dobré vlastnosti, výkon nesplnil zadání - max. pouze rychlost 540 km/h.
    Mitsubishi Ki-46-II celkem 1 022 v této verzi, vzlet březen 1941, motory Mitsubishi Ha-102 o výkonu 1 055 k, splnil všechny požadavky.
    Mitsubishi Ki-46-II KAI asi 71 cvičný letoun, třímístná tovární úprava předešlé verze.
    Mitsubishi Ki-46-III prototype 2 prototypy zalétány v prosinci 1942, motory Mitsubishi Ha-112-II o výkonu 1 500 k a aerodynamické úpravy.
    Mitsubishi Ki-46-III 611 sériových letadel, dosaženo ještě vyšších výkonů, zvýšen objem palivových nádrží.
    Mitsubishi Ki-46-IIIb Otsu 75 letadel ve stíhací úpravě, zavedena v létě 1944, instalace dvou kanónů Ho-5 do přídě a závěsníků pro dvě protiletadlové pumy Ta.
    Mitsubishi Ki-46-III KAI nebo Otsu/Hei 15 upravených letadel do podoby těžké stíhačky se šikmo uloženým kanónem ráže 37 mm, od říjena 1944.
    Mitsubishi Ki-46-IVa 4 letouny s motory Ha-112-II Ru s turbokompresory, zálet únor 1944.
    Mitsubishi Ki-46-IVb 4 nedokončené prototypy stíhacích letadel, turbokompresory přeplňované motory Ha-112-II Ru, 2x kanón Ho-5



    Vyrobeno celkem 1 742 letounů tohoto typu.
    Výroba proběhla u společnosti: 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha, Nagoya and Toyama
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28814#101497Verze : 3
    MOD
    Avatar
    Vývoj:
    V roce 1937 se na schůzce zástupců technického odboru velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) a majorem Yuzo Fujitou, který byl uznávaným odborníkem na dálkové lety v japonském armádním letectvu, podařilo zformulovat technické požadavky na vývoj strategického průzkumného letounu. Nový letoun měl nahradit již zastarávající Mitsubishi Ki-15 Karigane. Právě úspěchy jednomotorového letounu Karigane vedly k tomu, že vývoj nového letounu byl svěřen přímo společnosti 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsbishi) bez výběrového řízení.

    Práce se zde ujal mladý konstruktér inženýr Tomio Kubo se svými asistenty. Ve specifikacích bylo armádním letectvem požadováno aby nový letoun operoval ve výškách 4 000 až 6 000 m rychlostí 400 km za hodinu po dobu šesti hodin. Hlavní obranou průzkumného letounu měla být maximální rychlost, ta měla dosahovat až 600 km za hodinu (psal se rok 1937 nebo 1938!), konstruktéři si mohli vybrat z několika pohonných jednotek buď motor vlastní provenience Ha-26 o výkonu 860 koní nebo od konkurenční společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) typy Ha-20b nebo Ha-25. Pro prototyp vybral konstrukční tým dvojhvězdicové čtrnáctiválcové motory Mitsubishi Ha-26-I o výkonu 900 koní. Velký důraz byl kladen také na dokonalou aerodynamiku, jen na krytech motorů odvedl velký a snad i úspěšný kus práce profesor Kowada z Leteckého výzkumného ústavu Tokijské univerzity. Kryty motorů potom zaručily ještě přijatelné chlazení ale především malý odpor vzduchu. Trup byl postaven jako poloskořepina, kde měl své místo pilot a radista, který zároveň obsluhoval jedinou a spíše symbolickou zbraň – kulomet Type 89, který byl sice zastaralý, ale byl dosud armádním letectvem hojně používán. Kromě prostor pro osádku zde bylo nutno umístnit poměrně velké množství paliva a tak i oba členy osádky oddělovaly palivové nádrže, ty byly ještě mezi hlavními a pomocným nosníkem v křídle. V trupu bylo ještě místo pro kameru Type 96, radiostanici Hi-4 Type 96-2 a tlakové kyslíkové láhve, které umožnily osádce plnit bojové úkoly ve velkých výškách. Letoun byl ofukován v aerodynamickém tunelu a na základě těchto zkoušek byl také doupravován. První prototyp byl připraven ke vzletu v listopadu roku 1939 na základně v Kagamigahaře.

    Prototyp létal dobře, ale nedosahoval předpokládaných výkonů, zejména maximální rychlost zůstala na hodnotě 540 km/hod ve výšce 4 000 metrů, ale i přes tento nedostatek byl letoun přijat do výzbroje jako „velitelský průzkumný letoun Type 100“ (japonsky 一〇〇式司令部偵察機 - Ichi rei rei-shiki shirei-bu teisatsu-ki), zkráceně „Shintei“. Do výzbroje byl přijat v srpnu 1940 a bylo vyrobeno 34 letadel Ki-46-I, včetně prototypů. Jen několik strojů se dostalo k do kambodžského Phnompenhu k bojové jednotce, ale většina byla dále testována v Armádní letecké škole v Shimoshizu. Zde se podíleli na odstraňování nedostatků instruktoři i žáci letecké školy. Tak se podařilo odstraňovat některé závady ještě poměrně v klidu.


    V březenu 1941 je vyroben plnohodnotný stroj Ki-46-II, který dostal nově dokončené výkonnější motory Mitsubishi Ha-102, tyto motory konečně umožnily dosáhnout specifikacemi požadované maximální rychlosti, vrtule měly o 200 mm větší průměr (nyní 2 950 mm). Jediné zhoršení vlastností u nové verze byla její vyšší hmotnost a tím také vyšší plošné zatížení. Na začátku války, tedy v době, kdy Spojenci neměli ve výzbroji dostatečně rychlé stíhačky, přinášely Ki-46-II zprávy a fotografie nepřátelských sil takřka beztrestně, také u Spojenců si tyto stroje získaly značný respekt a bylo jim přiděleno kódové jméno Dinah. Výstroj zahrnovala dokonalejší kameru Type 100 a radista obsluhoval modernější radiostanici Type 99-2 a obranný kulomet, ten osádka velmi často nechávala na zemi, aby letounu odlehčila. Výroba dala celkem 1 093 letadel této verze a byla ukončena až koncem roku 1944.

    Bez dalšího označení bylo upraveno a zkoušeno 17 letadel postavených v Armádním leteckém arsenálu v Tachikawě (陸軍航空技術研究所 - Tachikawa Rikugun Kōkū Gijutsō Kenkyujō (Rikugun, Giken)). Jednalo se o úpravu na těžkou stíhačku proti těžkým bombardérům Boeing B-17 Flying Fortress.Úprava spočívala v zástavbě uzpůsobeného protitankového kanónu Type 94 ráže 37 mm do přídě letounu Ki-46-II. V lednu 1943 vzlétl první takto upravený stroj. Slabinou tohoto stroje byla malá rychlost palby - 3-5 ran za minutu, kanón bylo nutno ručně nabíjet, ale na druhou stranu věci je nutno říci, že na zničení létajíví pevnosti Boening B-17 stačil zpravidla jediný zásah. Dalším problémem byla zásadní změna těžiště, což výrazně ovlivnilo letové vlastnosti a přesnost palby. Na přelomu října a listopadu 1944 vznikla ještě další varianta protibombardérové Ki-46-II, kanón ráže 37 mm byl nyní již poloautomaticky nabíjený a byl vestavěn do trupu a střílel nahoru pod úhlem 75°. Tato přestavba vznikla v polních dílnách jednotky Dokuritsu 17. Chutai.


    Pod označením Mitsubishi Ki-46-II KAI létalo 70 cvičných v letecké škole v Shimoshizu, šlo o úpravu průzkumných Ki-46-II, u kterých byl nad pilotní kabinu instalován „hrb“, tedy kabina instruktora. Tato úprava byla navržena kapitánem Kusanem v listopadu roku 1943 a až v dubnu roku 1944 byl hotov prototyp. Přestavby byly provedeny do června téhož roku. Letoun nesl nižší zásobu paliva.


    Do výzbroje na straně Spojenců přicházely výkonnější stíhací typy a s touto kvalitativní a později i kvntitativní změnou se nadvláda "Dinah" stávala ohroženější. Na základě těchto poznatků a zkušeností z bojiště přistoupila společnost Mitsubishi k výrobě výkonnější verze, ta ostatně byla zástupci Rikugun Kōkū Hombu objednána již dříve. Tehdy se ještě dařilo prosazovat pravidlo, při zavedení nového stroje do výroby ihned objednat vývoj následníka. Od května roku 1942 se pracovalo na Ki-46-III, tato verze byla aerodynamičtější a nejmarkantnější byla změna zasklení kabiny, která již nebyla stupňovitá. Výkonnější verze motorů Ha-112-II poskytovaly výkon 1 500 koní při vstřiku směsi vody a metanolu do válců. Změnou prošel výfukový systém, každý válec měl svůj vlastní výstup výfukových plynů a dokonce tak byl vyvozován i mírný dopředný tah, který zvyšoval maximální rychlost o více než 10 km/hod. První série však měla ještě mohutný kolektor zakončený společnou výfukovou rourou. Rikugun Kōkū Hombu požadovalo také větší dolet a ochranu palivových nádrží, proto byl objem nádrží mírně zvětšen a pod trup bylo možno zavěsit přídavnou nádrž. Interní palivové nádrže dostaly obaly ze surové gumy a tím byla vyřešena samosvornost při průstřelu. První prototyp mohl být zalétán v březnu roku 1943 a další rok trvaly jeho tovární a armádní zkoušky. Bylo zjištěno, že hodnoty maximální rychlosti a doletu byly zvýšeny, ale na druhou stranu se v důsledku nárůstu hmotnosti podstatně snížila stoupavost. Sériová výroba začala v srpnu 1944 a dala 611 letadel. Změny se projevily také ve výstroji pro snímání byla použita kamera Type 1 a radiostanice byla typu Hi-1. Jedinou obranou této verze byla již jen její rychlost, protože kulomet nebyl montován.

    Vysoká rychlost a slušná nosnost tohoto letadla vedla k různým úpravám, které měly umožnit stíhaní těžkých čtyřmotorových bombardérů Boeing B-29 Superfortress. Nejprve se tak stalo opět u Dokuritsu 17. Chutai. Opět byl použit upravený kanón ráže 37 mm. Zbraň byla namířena pod úhlem 75° nahoru. U několika letadel byly do této pozice zabudovány také kanóny Ho-5 ráže 20 mm. V květnu 1944 byla zahájena přestavba na stíhací verzi v letecké technologické laboratoři. Úprava spočívala ve změně přídě, ta byla nyní stupňovitá a v přídi byly namontovány dva kanóny Ho-5 ráže 20 mm, což byly asi nejlepší japonské letecké zbraně vůbec, každý pak měl zásobu 200 nábojů (těchto letounů bylo asi 75). Několik letounů (zřejmě 15) bylo vybaveno ještě kanónem Ho-203 ráže 37 mm, což byl již letecký poloautomatický kanón, pro který bylo neseno střelivo v bubnových zásobnících o celkovém počtu 200 granátů. Zásobníky po vystřílení vyměňoval radista. Asi padesát stíhacích letounů "Dinah" neslo pod trupem závěsník na protiletadlovou pumu Ta-Dan. Trochu zmatku je v označování této verze, starší literatura je označuje jako Ki-46-III KAI a nerozlišuje subverze s kanónem Ho-203. Toho se drží i několik současných zdrojů, naproti tomu někteří autoři (zejména američtí) označují verzi bez šikmého kanónu jako Ki-46-III Otsu a s kanónem Ki-46-III Hei nebo Otsu/Hei.


    Poslední verzí, která se nakonec dočkala i operačního nasazení, byla Ki-46-IV. Tato verze vznikla zástavbou motorů Ha-112-II Ru, označení motorů nám napovídá, že byly přeplňovány turbokompresory. První prototyp vzlétl v lednu 1944, turbokompresory byly ale nevyzrálé pro operační nasazení a tak byly zdrojem neustálých potíží. Do konce války se patom podařilo dokončit pouze čtyři prototypy, nichž tři v březnu 1945 operovaly nad Okinawou. Letoun dosahoval ve výšce destitisíce metrů ještě rychlost 630 km/hod.


    Letoun Mitsubishi Ki-46 Shintei sloužil snad na všech bojištích, kde bojovala japonská armáda od Kurilských ostrovů až po lety nad Austrálií. Vzlétal k průzkumným i stíhacím úkolům a samozřejmě se mu nevyhnul osud snad všech japonských letadel - byl nasazen také k sebevražedným náletům na spojenecké lodě, potom měl podvěšenou pumu o hmotnosti 500 - 800 kilogramů.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28814#153375Verze : 7
    MOD
    Avatar
    Technický popis:


    Mitsubishi Ki-46 byl samonosný dolnokřídlý dvoumotorový jednoplošník s jednoduchými ocasními plochami, se zatahovacím podvozkem záďového typu.
    Křídla - celokovová, s dvounosníková, před křidélky a vztlakovými klapkami byl ještě nosník pomocný. Centroplán byl pevně připojen k trupu a na něj byly napojeny vnější části křídel včetně motorových gondol. Vztlakové klapky byly odštěpného typu byly hydraulicky ovládané.
    Trup - celokovová poloskořepinová konstrukce poměrně úzkého oválného průřezu a byl tvarovaný přesně podle obrysu lidské postavy. Části kabiny pro pilota a pozorovatele / radistu byly odděleny navzájem prostorem pro palivové nádrže
    Ocasní plochy - celokovové, samonosné. Kormidla měla duralovou kostru, která byla potažena plátěným potahem. Neobvyklý tvar měla nízká trojúhelníková svislá ocasní plocha.
    Podvozek - byl záďového typu. Hlavní kola byla uchycena letmo na samonosných jednoduchých hydro-pneumatických vzpěrách a zatahovala se hydraulicky do motorových gondol. Ostruhové kolo se zvedalo do trupu. Ukotvení podvozkových vzpěr v gondolách bylo v důsledku nadměrné úspory hmotnosti nedostatečně tuhé a tuto závadu se nepodařilo zcela odstranit.
    Motory - dvouhvězdicové čtrnáctiválce, vzduchem chlazené. Přeplňování mechanickým dvoustupňovým dvourychlostním kompresorem u motoru Ha-112-II Ru bylo přeplňování turbokompresorem. Problémem motorů byla příliš těsná kapotáž prstencovými kryty typu NACA s regulačními klapkami na zadní straně. Chlazení nebylo příliš účinné, a chlazení oleje, bylo trvalou závadou těchto letounů, krom posledních čtyř prototypů Ki-46-IV, kde chladiče byly pod motorovými gondolami. Individuální vyústění výfuků vyvozovalo měřitelný tah, který dokázal zvýšit maximální rychlost letounu. Typy a výkony jsou popsány u jednotlivých verzí.
    Zásoba paliva - Ki-46-I a Ki-46-II 1 675 litrů; Ki-46-III 1 895 litrů a Ki-46-IV nesl 1 977 litrů
    Vrtule - byly třílisté, u prvních sériových letounů vícepolohové, pozdější výroba již dodávala vrtule automaticky stavitelné s konstantní rychlostí otáčení.
    Výzbroj - popsána v předešlém textu
    Výstroj - popsána v předešlém textu
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28814#153738Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Použité prameny:
    Rene J Francillion Ph.D, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987; ISBN-13: 978-0870213137
    Robert C. Mikesh, Japanese Aircraft, 1910-1941, Putnam Aeronautical Books, rok 1990, ISBN-13: 978-1557505637
    William Green a Gordon Swanborough, WW2 Aircraft Fact Files: Japanese Army Fighters, part 2, London, Macdonald & Jane's, rok 1977, ISBN 0-354-01068-9
    Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
    Rene J.Francilion, Profile Publications The Mitsubishi Ki-46, rok 1966
    Mgr. Martin Ferkl, Mitsubishi Ki-46 Dinah, Revi Publications, Vydání 1., Ostrava 2004, ISBN: 80-85957-10-8
    L+K 11/1974, Monografie Mitsubishi Ki-46 Dinah, Václav Němeček
    L+K 16/1956, Letadla 1939-45
    www.historyofwar.org
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki46.html
    http://www.vectorsite.net/avdinah.html
    http://www.airwar.ru/enc/spyww2/ki46.html
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28814#248193Verze : 0
    MOD