Nakadžima Ki 43 Hajabusa [Oscar]

Nakajima Ki-43 Hayabusa - přehled verzí

Nakajima Ki-43 - přehled verzí


中島 キ43「隼」


一式戦闘機 - Ichishiki sentōki - "Armádní stíhací letoun typ 1"


Japonské jméno: 隼 - Hayabuza - Stěhovavý sokol


Allied reporting name: "Oscar"



Označení Provedení letounu - popis
Nakajima Ki-43-Ia Ko výzbroj 2x kulomet Type 89 ráže 7,7 mm; sériová výroba od září 1940
Nakajima Ki-43-Ib Otsu výzbroj 1x kulomet Type 89 ráže 7,7 mm a 1x kulomet Ho-103 ráže 12,7 mm; výroba plynule navázala na předešlou verzi.
Nakajima Ki-43-Ic Hei výzbroj 2x kulomet Ho-103 ráže 12,7 mm, piloti se o těchto letadlech vyjadřovali jako přetížených.
Nakajima Ki-43-IIa Ko výzbroj 2x Ho-103 ráže 12,7 mm, výkonější motor Ha-115, zmenšené rozpětí a zpevněná konstrukce křídla,
ochrana pilota a samosvorné nádrže; výroba od února 1942
Nakajima Ki-43-IIb Otsu změna umístnění chladiče oleje a instalace závěsníků pum.
Nakajima Ki-43-IIc KAI instalace individuálních výfukových rour; výroba od léta 1943.
Nakajima Ki-43-IIIa Ko zástavba motoru Nakajima Ha-115 přinesla nárůst výkonů.
Nakajima Ki-43-IIIb existovaly dva prototypy, motor Mitsubishi Ha-112, zkoušky nebyly zřejmě dokončeny, protože Tachikawa byla téměř zničena nálety

Výrobci:


中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha, at Koizumi and Ota
- 3 239 letadel
立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha, Tachikawa, Tokyo Prefecture
- 2 629 letadel + 2 prototypy Ki-43-IIIb
陸軍航空技術研究所 - Tachikawa Rikugun Kōkū Gijutsō Kenkyujō (Rikugun, Giken), Army Aerotechnical Research Institute
- 49 letadel typu Ki-43-IIa


Použité prameny:
Richard M. Bueschel, Nakajima Ki-43 Hayabusa I.-III. in Japanesa Army Air Force RTAF-CAF-IPSF Service, Reading, Berkshire, Osprey Publications, rok 1970, ISBN 0-85045-022-5
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
William Green, War Planes of the Second World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
Martin C. Windrow & René J. Francillon, Nakajima Ki 43 Hayabusa, Aircraft profile 46. rok 1967
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-43-Hajabusa-Oscar-t28860#101809 Verze : 5

Nakajima Ki-43 Hayabusa

(Stěhovavý sokol - jap.)
Spojenecké kódové jméno: Oscar


„armádní stíhací letoun typ 1“


Specifikace na snad nejznámější a početně nejvýznamnější japonskou armádní stíhačku druhé světové války zadalo 大日本帝国陸軍航空本部 - Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (Císařské armádní letectvo) v prosinci roku 1937. Byla to tehdy zažitá praxe, že v době přijetí nového letounu do služby byly výrobcům zadány nové technické požadavky na nový letoun, který měl být připraven k výrobě v době, kdy právě zařazený typ bude zastarávat. V té době (prosinec 1937) byl přijat do výzbroje úspěšný stíhací letoun Ki-27 Nate "armádní stíhací letoun Typ 97“. Požadavky na jeho nástupce kladly zásadní důraz především na vysoký stupeň obratnosti. Tu měl mít nový letoun na stejné úrovni jako právě přijatá devadesátsedmička, maximální rychlost nové stíhačky měla vzrůst jen mírně a to na hodnotu 500 km/hod, na výšku 5 000 metrů měl nový stroj vystoupat za 5 minut. Naproti všem těmto požadavkům kladlo Rikugun Kōkū Hombu na hlavňovou výzbroj - ta měla zůstat zcela beze změn – pouhé dva kulomety Type 89 Model 2 ráže 7,7 mm. Navíc, tento typ kulometu již nebyl příliš výkonný, ale v Japonsku byl stále hojně používán. Je až s podivem, že se armádní letectvo spokojilo s tak slabou výzbrojí, jeho věčný rival Kaigun Kōkū Hombu (námořní letectvo) přibližně v této době pro svou tehdy projektovanou palubní stíhačku Mitsubishi A6M požadovalo již výzbroj složenou z kulometů a dvacetimilimetrových kanónů. (Pravdou sice je, že námořní kanóny typu 99 znehodnocovala poměrně malá kadence a také zásoba granátů nebyla příliš velká, ale nasporným faktem bylo, že zásah byť jediného granátu byl nepoměrně ničivější než zásahy několika střel puškové ráže).


Na novém projektu začal v roce 1938 ve společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) pracovat profesor Hideo Itokawa, ten také byl duchovním otcem staršího Ki-27, od svého předchůdce zdědil nově navržený letoun několik společných konstrukčních rysů. První prototyp vzlétl v lednu roku 1939, poháněn byl čtrnáctiválcovým motorem Nakajima Ha-105. Zkušební piloty si však tento prototyp vůbec nezískal. Výtky směřovaly na příliš velkou hmotnost, na nedostatečnou obratnost, na malou ovladatelnost (na řízení bylo nutno vynaložit velké síly) a také výkon byl letounu byl nedostatečný. Profesor Itokawa se se svým týmem znovu pustil do práce a předělávali, doplňovali a předělávali a předělávali... Podstatné úpravy se tak dočkal trup, ocasní plochy změnily tvar (původně se podobaly ocasním plochám Zera), pozměněna byla kabina, křídla byla osazena japonskou obdobu Fowlerových klapek. Letoun se nevyhnul odlehčení a nové byly i regulační klapky motorového krytu. Zajímavou skutečností bylo, že se výzbroj u předsériových strojů změnila na dva kulomety Ho-103 ráže 12,7 mm (armádní letectvo tehdy ještě nemělo své skvělé kanóny Ho-5). V této podobě byl nakonec přijat do jako „armádní stíhací letoun Typ 1 model 1a“ v systému Kitai bylo tomuto typu již dříve přiděleno označení Ki-43-Ia Ko (キ43-I甲).


Sériová výroba se rozeběhla v dubnu 1941, ale první sériové stroje zase znamenaly ústup, instalován byl méně výkonný motor Nakajima Ha-25 o výkonu 975 koní, přeplňovaný jednorychlostním mechanickým kompresorem, vrtule byla dřevěná dvoulistá, vrtulové listy měly pevný úhel náběhu. Tato málo efektivní vrtule byla až u pozdějších strojů zaměněna za účinnější stavitelnou dvoupolohovou vrtuli s kovovými listy. Kulomety se opět vrátily k ráži 7,7 mm. První dodávky nových letadel byly směrovány k 59. Sentai a k 64. Sentai, u těchto jednotek se již 8. prosince 1941 dostaly do bojů nad Malajsií.


Bojoví piloti byli obratností a letovými vlastnostmi nových stíhaček doslova nadšeni. Počátkem roku 1942 se do výroby dostává další verze Ki-43-Ib Otsu (キ43-I乙), u které je jeden kulomet ráže 7,7 mm nahrazen mnohem výkonnějším kulometem Ho-103 a téměř po dalším roce, kdy již byl velkorážních kulometů dostatek, z výrobní linky vychází Ki-43-Ic Hei (キ43-I丙)s výzbrojí dvou kulometů ráže 12,7 mm. Někteří piloti se však o této verzi vyjadřují jako o přetížené! Je ale pravdou, že motor zůstal i nadále stejný a maximální rychlost stále nedosahovala hodnoty, kterou armádní letectvo požadovalo ve svých specifikacích v roce 1937.


V únoru roku 1942 konečně vzlétl první z pěti prototypů Ki-43-IIa Ko (キ43-II甲). Nový letoun se konečně dočkal výkonnější pohonné jednotky Nakajima Ha-115, tento motor, díky účinnému přeplňování dvourychlostním mechanickým kompresorem, dosahuje slušného výkonu 1 105 koní, na letoun byla unstalována účinná kovová trojlistá vrtule, vrtulové listy měly automaticky nastavitelným úhel náběhu. Nový motor nebyl jedinou změnou, další změny se týkaly především konstrukce křídla, u kterého byla zvýšana pevnost, protože právě s problémy s pevností křídla, při bojových obratech, se potýkaly předešlé verze. Rozpětí křídel bylo mírně zmenšeno a konstrukce zpevněna natolik, že bylo možno pod každou polovinu zavěsit i pumu o maximální hmotnosti 250 kg, popřípadě přídavnou nádrž na 200 litrů paliva, možná byla i kombinace obou. Vylepšení se dočkala také pasivní bezpečnost letadla a to zavedením primitivních samosvorných nádrží a pancéřováním pilotního sedadla.


Nová verze se do výroby dostala od listopadu 1942, výzbroj byla na úrovni Ki-43-Ic, tedy dva velkorážné kulomety Ho-103. Verze Ki-43-IIb (キ43-II乙) dostala nový olejový chladič pod motor, tím byl odstraněn archaicky vyhlížející trubkový chladič oleje těsně za vrtulí, další změnou bylo vyústění sběracího výfukového potrubí. Poslední variantou „dvojek“ byla verze Ki-43-IIc KAI (キ43-I丙), která se dá identifikovat podle individuálních výfukových trubek, těmito výstupy údajně vznikal i měřitelný tah, který napomáhal k dosažení vyšší rychlosti letounu, faktem je, že tato verze byla o 10 km/hod rychlejší oproti verzi předešlé.


Poslední verzí tohoto typu, která se dostala ještě do sériové výroby byla verze Ki-43-IIIa (キ43-III甲). Prototypy těchto strojů se dostaly do vzduchu v květnu 1944 a po deseti kusech vyrobených společností Nakajima, vyrobila několik letounů společnost 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha. Motor těchto letadel byl ještě výkonnější - Nakajima Ha-115-II (1 190 koní). Několik stíhaček bylo použito speciálními útočnými jednotkami Shimbu-tai k sebevražedným útokům na spojenecké bombardéry.


Poslední verzí byl pouze ve dvou prototypech Tachikawou postavený Ki-43-IIIb (キ43-III乙), pro pohon byl vybrán motor Mitsubishi Ha-112 (Ha-33-42), nad motorem se konečně objevila účinnější výzbroj - dvojice vynikajících kanónů Ho-5 ráže 20 mm. Do sériové výroby se tyto stroje již nedostaly, jednak byla továrna společnosti Tachikawa téměř úplně zničena náletem a následně Japonsko kapitulovalo.


Pravdou zůstává, že Oscar, tak znělo spojenecké kódové jméno Ki-43, budil u spojeneckých pilotů poměrně dlouho značný respekt a to především díky jeho až extrémní obratnosti. Pro japonské armádní letectvo znamenal to samé jako Zero pro letectvo námořní. Byl používán po celou dobu války a jeho nástupce jej početně nikdy nenahradil. Spojencům se v polovině roku 1943 podařilo získat málo poškozeného Oskara a následně jej vyzkoušet a tím bylo možno stanovit nejvýhodnější taktiku pro boj s ním. Spojeneckým pilotům bylo doporučeno aby se, pokud to bude možné, vyhnuli přímému manévrovacímu souboji, doporučována byla taktika „Udeř a uteč“. Neméně důležitým poznáním bylo, že Oscar nevydrží větší poškození v boji a jeho výzbroj není příliš účinná (zejména proti čtyřmotorovým bombardérům).


Celkem bylo vyrobeno 5 919 letadel Ki-43, většina z nich (3 239) byla vyrobena společností 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha v Koizumi a také továrnou ve městě Ota. Největším licenčním výrobcem byla 立川飛行機株式会社 - Tachikawa Hikōki Kabushiki Kaisha se sídlemv Tachikawě, Tokyo Prefecture a 49 letadel vyrobil Armádní letecký arzenál v Tachikawě (陸軍航空技術研究所 - Rikugun Kōkū Gijutsō Kenkyujō (Rikugun, Giken), Army Aerotechnical Research Institute, Tachikawa).
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-43-Hajabusa-Oscar-t28860#136739 Verze : 4
Použité prameny:
Richard M. Bueschel, Nakajima Ki-43 Hayabusa I.-III. in Japanesa Army Air Force RTAF-CAF-IPSF Service, Reading, Berkshire, Osprey Publications, rok 1970, ISBN 0-85045-022-5
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
William Green, War Planes of the Second World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
William Green a Gordon Swanborough, WW2 Aircraft Fact Files: Japanese Army Fighters, part 2, London, Macdonald & Jane's, rok 1977, ISBN 0-354-01068-9.
Waldemar Pajdosz, Mark T. Wlodarczyk and Adam Jarski, Nakajima Ki 43 Hayabusa "Oscar" (in Polish), Monografie Lotnicze 48, Gdańsk, AJ-Press, 1998, ISBN 83-86208-97-X.
Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha, rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
Jaroslav Schmid, Stíhací a bombardovací letadla Japonska, díl 2., Nakladatelství Fraus Plzeň, rok 2000, ISBN 80-7238077-x
Martin C. Windrow & René J. Francillon, Nakajima Ki 43 Hayabusa, Aircraft profile 46. rok 1967
Letectví a Kosmonautika čísla 13 a 14/1986, Václav Němeček Monografie Nakajima Ki-43 Hayabusa.
http://www.airwar.ru/enc/fww2/ki43.html
http://www.aviation-history.com/nakajima/ki43.html
www.geocities.com
www.xs4all.nl
http://www.warbirdforum.com/hayabusa.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-43-Hajabusa-Oscar-t28860#242755 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více