Nakadžima C3N1

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 3.400,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Nakadžima C3N1

Nakajima C3N1 / 九七式舰上侦察机

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Nakadžima C3N1 Nakajima C3N1
    Originální název:
    Original Name:
    九七式艦上偵察機
    Kategorie:
    Category:
    průzkumný/pozorovací letoun reconnaissance/scout aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha, Ota, Prefecture Tokyo
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1936-DD.MM.1936
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    2
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.10.1936
    Osádka:
    Crew:
    3
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    pevný fixed
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    1805 kg 3979 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    3000 kg 6614 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    13,950 m 45ft 9,21in
    Délka:
    Length:
    10,000 m 32ft 9,69in
    Výška:
    Height:
    3,000 m 9ft 10,11in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    37,70 m2 405.8 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    79,576 kg/m2 16.3 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    1
    Typ:
    Type:
    Nakadžima Hikari 2, vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec o vzletovém výkonu 626 kW, maximální výkon 596,5 kW v h= 3 500 m, nominální výkon 522 kW.
    Vrtule trojlistá s konstantní rychlostí otáček o průměru 3 200 mm.
    Nakajima Hikari 2, nine-cylinder air-cooled radial engine rated at 840 hp for take-off, 800 hp at 11,483 ft, nominal power 700 hp,
    driving a three bladed constant-speed propeller of the diameter 10ft 6in.
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    ? ?
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    387 km/h v 3500 m 240.5 mph in 11483 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    300 km/h v 3000 m 186.4 mph in 9843 ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    ? m/s ? ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    ? min do ? m ? min to ? ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    6720 m 22047 ft
    Dolet:
    Range:
    1970 km 1224.1 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    2278 km 1415.5 mi
    Výzbroj:
    Armament:
    1x pevný kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
    1x pohyblivý kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm.
    One fixed forward-firing 0.303 Typ 92, 500 rounds and
    one flexible rear-firing Typ 92, 485 rounds.
    Uživatelské státy:
    User States:
    Japonsko (Císařské armádní letectvo) Japan (Imperial Japanese Navy Air Service)
    Poznámka:
    Note:
    九七式艦上偵察機 / Kjúnana šiki kandžó teisacuki / Námořní palubní průzkumný letoun typ 97.


    Viz historie typu
    九七式艦上偵察機 / Kyunana shiki kanjo teisacuki / Type 97 Carrier Reconnaissance Aircraft


    In 1935, the Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha submitted a design to meet an Imperial Japanese Navy Air Service (Kaigun Koku Hombu) specifications for a carrier based-reconnaissance aircraft. The design, designated Type S that was being developed in parallel with the Nakajima B5N torpedo-bomber.
    The Type S was a low-winged monoplane of all metal construction, with upward folding wings for ease of stowage aboard carriers. Undercarriage was of fixed tailwheel type. Powerplant was by the same Nakajima Hikari 2 radial engine used by early B5Ns
    The first of two prototypes was completed in October 1936. After testing and completing carrier qualification, the type was officially adopted as the Type 97 Carrier Reconnaissance Aircraft, or the short designation of C3N1. No production followed, because the B5N was considered adequate in the reconnaissance role.


    The two C3N1s were sent to China to perform tests in a combat conditions in 1937. During the early months of the Second Sino-Japanese War, being used operationally with great success for land based reconnaissance missions in the Hankou and Shanghai regions.
    Zdroje:
    Sources:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN 0-87021-313-X
    Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941 US Naval Institute Press, rok 1990, ISBN:10-1557505632
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28963#102255Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Nakajima C3N1


    九七式舰上侦察机 / Kjúnana šiki kandžó teisacuki / palubní průzkumný letoun typ 97


    Historie:
    Technickými specifikacemi 10-Shi z konce roku 1935 požadovalo velení japonského námořního letectva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu) po výrobcích letecké techniky jednak torpédový bombardér a zároveň také průzkumný letoun pro letadlové lodě.
    Společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále v textu jen Nakajima) projevila zájem o výrobu těchto obou typů palubních letadel. Kaigun Kōkū Hombu vypsalo soutěž na palubní torpédový bombardér. Projekt bombardéru byl v továrně pracovně označen písmenem "K", na projektu pracoval konstrukční tým pod vedením inženýra Katsuji Nakamury a výsledkem byl letoun Nakajima B5N1.


    Projektové práce na průzkumném letounu zadalo Kaigun Kōkū Hombu bez soutěže přímo společnosti Nakajima, a o něco později, po posouzení projektu, byla společnosti předána objednávka na stavbu dvou prototypů. Konstrukční tým, který pracoval na průzkumném letounu vedl inženýr Yasudo Fukuda, tento projekt byl továrně označen písmenem "S".

    Pro projekt byly určující technické požadavky námořního letectva podrobně uvedené ve specifikacích. Průzkumný letoun nesměl mít rozpětí křídel větší než 14 metrů, délka trupu pak byla omezena na 10 metrů, tyto rozměry byly limitovány výtahy a hangáry letadlových lodí. Kaigun Kōkū Hombu dále požadovalo tříčlennou osádku, což s ohledem na navigaci nad rozsáhlými plochami oceánu považuji za správné. Maximální rychlost měla být nejméně na úrovni 370 km/h a dolet 2 200 km. Technické požadavky umožnily konstruktérům výběr ze dvou typů motorů, byl to jednak devítiválec Nakajima Hikari nebo konkurenční čtrnáctiválec Mitsubishi Kasei.


    Oba tovární konstrukční týmy začaly pracovat na svých projektech počátkem roku 1936, průzkumný letoun brzy získal náskok, protože se konstruktéři rozhodli upravit již existující, ale dosud nevyužitý projekt lehkého armádního bombardéru Nakajima Ki-31.
    Ke cti vedení společnosti Nakajima je nutno říci, že oba týmy spolu opravdu maximálně spolupracovaly, pravidelně docházelo k výměně jednotlivých konstrukčních řešení a zároveň bylo pamatováno na jistou unifikovanost dílů a součástek pro oba letouny, tím se měla zjednodušit samotná výroba a také pozdější opravy v polních podmínkách, např. pohonná jednotka i s motorovým ložem byla u obou letounů shodná.
    Jako první byl ve druhé polovině roku 1936 dokončen a následně byl také zalétán palubní průzkumný letoun. Zajímavostí, a pro mne trochu záhadou je použití pevného podvozku, musíme si uvědomit, že hlavní obranou jinak jen lehce ozbrojeného letounu měla být jeho vysoká rychlost, no a pevný podvozek byl zdrojem značného aerodynamického odporu, který rychlost srážel.

    Zalétání obou průzkumných prototypů bylo takřka bezproblémové a bez závad, ani tovární a ani námořní piloti neměli podstatné výhrady a připomínky a tak byly brzy oba stroje odeslány na bojové vyzkoušení do Číny, kde v té době probíhaly urputné boje. Oba letouny se v letech 1937-1940 v bojích v oblasti Šanghaje plně osvědčily, Piloti i pozemní personál měli tyto stroje ve značné oblibě. Ačkoliv bylo toto bojové nasazení vysloveně úspěšné, tak k sériové výrobě nedošlo. Osudovou ránu prototypům C3N1 zasadil jejich sourozenec palubní bombardér B5N1. Kaigun Kōkū Hombu, již v průběhu zkoušek palubního bombardéru, nabylo přesvědčení, že nové palubní bombardéry dokáží splnit i průzkumné úkoly a tudíž je zcela zbytečné zavádět do výzbroje dva typy letadel, C3N1 se proto již dále nevyráběl. Teprve později námořní letectvo zjistilo, že bombardérů mělo trvalý nedostatek a navíc bombardéry ne vždy stačí svým doletem na dlouhé průzkumné lety. To byl nakonec také důvod, proč došlo k nákupu upravených pozemních letadel Mitsubishi Ki 15 Babs, námořnictvo je znalo pod označením C5M (20 ks C5M1 a 30 ks C5M2).
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28963#102256Verze : 4
    MOD
    Avatar
    Fotografie letadla Nakajima C3N1 - spojenecký kód nebyl přidělen.


    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28963#102257Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Další dvě fotografie C3N1.




    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28963#108847Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN 0-87021-313-X
    Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941 US Naval Institute Press, rok 1990, ISBN:10-1557505632
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
    Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
    http://www.airwar.ru/enc/spyww2/c3n.html
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/28963#245233Verze : 0
    MOD