Stráž obrany státu byla zřízena vládním nařízením č. 270 Sb., O stráži obrany státu, ze dne 23. října 1936. Úkolem jednotek SOS byla ochrana neporušitelnosti a nedotknutelnosti státních hranic, společně s působení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti. K její faktické aktivaci došlo až v noci z 20. na 21. května 1938. Ke dni 24. září 1938 u ní sloužilo celkem 29 611 osob, z toho 16 582 příslušníků čs. armády (tzv. vojenských posil), 4 917 četníků, 1 674 příslušníků státní policie a 6 438 příslušníků finanční stráže. Celkem od počátku září 1938 do 15.ledna 1939 padlo nebo zemřelo 262 příslušníků SOS, dalších 316 bylo zraněno a do Německa bylo odvlečeno 2 029 osob. Na závěr své existence se ještě zapojila do bojů při maďarské okupaci Podkarpatské Rusi a východního Slovenska.
Na jižní Moravě byla sídla praporů v Hodoníně, ve Znojmě, v Moravských Budějovicích. Obvody praporů tvořily správní obvody okresních úřadů Dačice - Jihlava - Moravské Budějovice, Moravský Krumlov - Znojmo, Hustopeče - Mikulov - Hodonín. Velitelství ze Znojma po odstoupení pohraničí sídlilo od 10. 10. 1938 v Brně. Nižšími jednotkami byly roty, čety a družstva. Sídla velitelů rot byla umístěna většinou na četnických stanicích nebo na odděleních finanční stráže, velitelé čet byli v terénu. V době zvýšeného ohrožení republiky se jejich příslušníci v září a říjnu 1938 podíleli na zabezpečování územní celistvosti a státní suverenity Československa. Po dobu krize byly jednotky SOS podřízeny místním vojenským velitelstvím. V případě jižní Moravy to byla vyšší jednotka typu divize nazvaná Hraniční oblast 38, která chránila tzv. Hraniční pásmo XIV sahající od řeky Moravy až po pomezí Čech a Moravy s velitelským stanovištěm v Brně.
7. září bylo na Šatovsku zatčeno 7 podezřelých z vyzvědačství a zabavena radiostanice, 17.září byla odhalena dvě skladiště zbraní v Březí a 23. září v Dolních Věstonicích. Množily se ilegální útěky Němců do Rakouska, příslušníci SOS tak vykonávají především hlídkovou a zpravodajskou službu. Od 20. září dochází k prvním vážným ozbrojeným přepadům stanovišť SOS v jihomoravském pohraničí, především celnic. Dne 20. září byl ostřelován celní úřad v Hnánicích. V noci z 21. na 22. září byla napadena celnice v Úvalech u Valtic (Rajsna). Nejvýznamnější jihomoravský incident se odehrál u celního úřadu Hnánice na Znojemsku, když 22. září přepadlo 300 povstalců celní úřad. Boje se postupně rozšířily a německé oddíly pronikly v noci na 26. září do obce. Jednotky SOS sice následujícího dne povstalce vyhnaly, ale celnice byla obsazena až do odstoupení pohraničí 3. října 1938. K dalšímu střetu došlo 26. září v Jaroslavicích, kdy při dvouhodinové přestřelce postoupili povstalci na samý okraj vesnice, avšak byli vytlačeni zpět na hranici. Jihomoravské pohraničí bylo okupováno v průběhu 8. -9. října. Jednotky SOS opouštěly svá postavení až po odchodu armády z pohraniční linie. K incidentu pak došlo 8.října 1938 v Mikulově. Ordneři a civilní obyvatelstvo po příchodu německé armády napadli příslušníky SOS, kteří čekali v autobusech na odjezd do vnitrozemí. Po celé délce demarkační čáry docházelo v ještě průběhu října 1938 k incidentům, při nichž došlo i k obětem na životech. Nasazení jednotek SOS na jižní Moravě bylo ukončeno 26.listopadu 1938, kdy byla jejich pohotovost zrušena.
Na úseku praporů Hodonín, Znojmo a Mor. Budějovice bylo zraněno 15 mužů z jednotek SOS a pět zabito:
Úsek praporu Znojmo: por. Chlup, fin. respicient Gerš, fin. respicient Hillík a 1 vojín (zabiti při přepadu celnice Hnánice), Šatov – Augustin Fučík (těžký průstřel ruky), Havraníky – Rudolf Obořil (těžké ranění pravého boku), Šatov – Jindřich Bláha (řezná rána na hlavě), Vysočany – Ludvík Valenta (zraněn střepinou)
Úsek praporu Moravské Budějovice: Nové Syrovice – František Heneš (při bránění rvačce těžce zraněn na hlavě), Jevišovice – Vladimír Zásměta (zastřelen na demarkační čáře)
Úsek praporu Hodonín: Mikulov – zraněni, ztýráni a zadrženi František Brhel, Jan Tindeisek, Alois Marušák, Karel Kosina, Jan Otáhal, Alois Páral, Karel Schoman, Luis Nissel, Bedřich Mährischel (poslední dva příslušníci RW Mikulov, němečtí antifašisté, zajati a po celou dobu 2SV vězněni v koncentračním táboře).
V novinách tehdejší doby bylo raženo heslo „Členové SOS, vlast na vás nikdy nezapomene“. Představitelé vlasti a jejich následovníci, kterou příslušníci SOS od května do listopadu 1938 s nasazením životů bránili, své slovo nedodržela. Po 15. březnu mnohým z nich šlo o život znovu, neboť byli za svoji činnost v jednotkách SOS vězněni v koncentračních táborech. Po roce 1948 pro své názory znovu. V roce 1938 je však spojovalo odhodlání bránit svoji vlast.
Domnívám se, že v mnohém tito příslušníci SOS by se daly nazvat předchůdci současných Aktivních záloh Armády České republiky, s nimiž mají mnoho společných rysů. Přestože bylo na tyto jednotky SOS v minulosti zapomínáno, je nutné je považovat za nedílnou součást vojenských tradic našeho národa a nemělo by to být jen díky klubům vojenské historie, ale především armádou.
Na jižní Moravě byla sídla praporů v Hodoníně, ve Znojmě, v Moravských Budějovicích. Obvody praporů tvořily správní obvody okresních úřadů Dačice - Jihlava - Moravské Budějovice, Moravský Krumlov - Znojmo, Hustopeče - Mikulov - Hodonín. Velitelství ze Znojma po odstoupení pohraničí sídlilo od 10. 10. 1938 v Brně. Nižšími jednotkami byly roty, čety a družstva. Sídla velitelů rot byla umístěna většinou na četnických stanicích nebo na odděleních finanční stráže, velitelé čet byli v terénu. V době zvýšeného ohrožení republiky se jejich příslušníci v září a říjnu 1938 podíleli na zabezpečování územní celistvosti a státní suverenity Československa. Po dobu krize byly jednotky SOS podřízeny místním vojenským velitelstvím. V případě jižní Moravy to byla vyšší jednotka typu divize nazvaná Hraniční oblast 38, která chránila tzv. Hraniční pásmo XIV sahající od řeky Moravy až po pomezí Čech a Moravy s velitelským stanovištěm v Brně.
7. září bylo na Šatovsku zatčeno 7 podezřelých z vyzvědačství a zabavena radiostanice, 17.září byla odhalena dvě skladiště zbraní v Březí a 23. září v Dolních Věstonicích. Množily se ilegální útěky Němců do Rakouska, příslušníci SOS tak vykonávají především hlídkovou a zpravodajskou službu. Od 20. září dochází k prvním vážným ozbrojeným přepadům stanovišť SOS v jihomoravském pohraničí, především celnic. Dne 20. září byl ostřelován celní úřad v Hnánicích. V noci z 21. na 22. září byla napadena celnice v Úvalech u Valtic (Rajsna). Nejvýznamnější jihomoravský incident se odehrál u celního úřadu Hnánice na Znojemsku, když 22. září přepadlo 300 povstalců celní úřad. Boje se postupně rozšířily a německé oddíly pronikly v noci na 26. září do obce. Jednotky SOS sice následujícího dne povstalce vyhnaly, ale celnice byla obsazena až do odstoupení pohraničí 3. října 1938. K dalšímu střetu došlo 26. září v Jaroslavicích, kdy při dvouhodinové přestřelce postoupili povstalci na samý okraj vesnice, avšak byli vytlačeni zpět na hranici. Jihomoravské pohraničí bylo okupováno v průběhu 8. -9. října. Jednotky SOS opouštěly svá postavení až po odchodu armády z pohraniční linie. K incidentu pak došlo 8.října 1938 v Mikulově. Ordneři a civilní obyvatelstvo po příchodu německé armády napadli příslušníky SOS, kteří čekali v autobusech na odjezd do vnitrozemí. Po celé délce demarkační čáry docházelo v ještě průběhu října 1938 k incidentům, při nichž došlo i k obětem na životech. Nasazení jednotek SOS na jižní Moravě bylo ukončeno 26.listopadu 1938, kdy byla jejich pohotovost zrušena.
Na úseku praporů Hodonín, Znojmo a Mor. Budějovice bylo zraněno 15 mužů z jednotek SOS a pět zabito:
Úsek praporu Znojmo: por. Chlup, fin. respicient Gerš, fin. respicient Hillík a 1 vojín (zabiti při přepadu celnice Hnánice), Šatov – Augustin Fučík (těžký průstřel ruky), Havraníky – Rudolf Obořil (těžké ranění pravého boku), Šatov – Jindřich Bláha (řezná rána na hlavě), Vysočany – Ludvík Valenta (zraněn střepinou)
Úsek praporu Moravské Budějovice: Nové Syrovice – František Heneš (při bránění rvačce těžce zraněn na hlavě), Jevišovice – Vladimír Zásměta (zastřelen na demarkační čáře)
Úsek praporu Hodonín: Mikulov – zraněni, ztýráni a zadrženi František Brhel, Jan Tindeisek, Alois Marušák, Karel Kosina, Jan Otáhal, Alois Páral, Karel Schoman, Luis Nissel, Bedřich Mährischel (poslední dva příslušníci RW Mikulov, němečtí antifašisté, zajati a po celou dobu 2SV vězněni v koncentračním táboře).
V novinách tehdejší doby bylo raženo heslo „Členové SOS, vlast na vás nikdy nezapomene“. Představitelé vlasti a jejich následovníci, kterou příslušníci SOS od května do listopadu 1938 s nasazením životů bránili, své slovo nedodržela. Po 15. březnu mnohým z nich šlo o život znovu, neboť byli za svoji činnost v jednotkách SOS vězněni v koncentračních táborech. Po roce 1948 pro své názory znovu. V roce 1938 je však spojovalo odhodlání bránit svoji vlast.
Domnívám se, že v mnohém tito příslušníci SOS by se daly nazvat předchůdci současných Aktivních záloh Armády České republiky, s nimiž mají mnoho společných rysů. Přestože bylo na tyto jednotky SOS v minulosti zapomínáno, je nutné je považovat za nedílnou součást vojenských tradic našeho národa a nemělo by to být jen díky klubům vojenské historie, ale především armádou.
