Kawaniši H6K typ 97 [Mavis]

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Kawaniši H6K typ 97 [Mavis]

Kawanishi H6K Type 97 - přehled verzí

    Avatar

    Kawanishi H6K - přehled verzí


    九七式飛行艇 - Kjúnana shiki hikótei / Létající člun typu 97 nebo
    九七式大型飛行艇 - Kjunana shiki daikei hikótei / Velký létající člun typ 97



    Japonské jméno: ?


    Reporting code name: Mavis (Tillie)



    Označení Provedení letounu - popis
    Kawanishi H6K1 - 9-Shi 4 prototypy, motory Nakajima Hikari 2,
    Kawanishi H6K1 Model 1 úprava původních třech prototypů, zástavba čtrnáctiválců Mitsubishi Kinsei 43
    Kawanishi H6K2 11 Mavis 11 letounů, motory Mitsubishi Kinsei 43, třílisté kovové vrtule
    Kawanishi H6K3 Mavis 2 letouny (některé zdroje 4 letouny), motory Mitsubishi Kinsei 43, upravené H6K2 pro dopravu 10 - 18 VIP pasažérů
    Kawanishi H6K4 22 Mavis 64 letadla, první skutečně sériově vyráběné stroje, motory Mitsubishi Kinsei 43.
    Kawanishi H6K4 23 Mavis 63 letadla, mírně výkonnější motory Mitsubishi Kinsei 46,
    Kawanishi H6K5 23 Mavis 36 letadel, výkonné motory Mitsubishi Kinsei 51 nebo Kinsei 53
    Kawanishi H6K2-L Tillie 14 dopravních letadel, základem je verze H6K2
    Kawanishi H6K4-L Tillie 20 dopravních letadel, základem je verze H6K4



    Vyrobeno celkem 215 (včetně 4 prototypů) letounů tohoto typu.
    Výroba prototypů proběhla v továrně川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha v Nauru .
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/30569#110706Verze : 1
    MOD
    Avatar

    Kawanishi H6K - přehled verzí


    九七式飛行艇 - Kjúnana shiki hikótei / Létající člun typu 97 nebo
    九七式大型飛行艇 - Kjunana shiki daikei hikótei / Velký létající člun typ 97



    Japonské jméno: ?


    Reporting code name: Mavis (Tillie)


    Historie letounu:
    Japonské námořní letectvo (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu), v roce 1932 vydalo specifikace 8-Shi, zde byly formulovány technické podmínky a požadavky na nová letadla, která námořnictvo po výrobcích letecké techniky požadovalo. Námořní letectvo tento rok požadovalo tyto kategorie letadel: dvoumístný stíhací letoun, palubní střemhlavý bombardér, průzkumný letoun pro pozemní základny, malý průzkumný plovákový letoun a konečně průzkumný létající člun. Musím ještě poznamenat, že Japonci nerozlišovali mezi plovákovým letounem a létajícím člunem, bližší rozlišení pak bylo dáno velikostí nebo počtem členů osádky.


    Specifikace na létající člun byly zaslány přímo společnosti 川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha v Nauru (dále jen Kawanishi) . V roce 1932 zde probíhala licenční výroba velkých dvouplošných létajících člunů typ 90-2 pro nás známějších pod označením H3K1 a připravovala se výroba výkonnější verze H3K2. Připomenu, že byly vyrobeny dva létající čluny od každé verze. Nyní, na základě nových specifikací, konstruktéři navrhli dva projekty, první byl označen písmenem Q a jednalo se o čtyřmotorový létající člun, druhým projektem pak byl třímotorový člun označený písmenem R. Na základě obou projektů byly postaveny malé dřevěné makety, které byly ofukovány v aerodynamickém tunelu.


    Výpočty a výsledky aerodynamických zkoušek posloužily námořnímu letectvu pro stanovení technických požadavků na zcela nový, nyní již čtyřmotorový létající člun značných rozměrů, maximální dolet byl požadován alespoň na úrovni 2 500 námořních mil (4 630 km), maximální rychlost měla být nejméně 160 uzlů (296 km/h), ekonomická cestovní rychlost se měla pohybovat okolo 125 uzlů (231 km/h), osádka měla být devítičlenná a pod křídla měla být zavěšena dvě letecká torpéda. Tyto nové požadavky byly společnosti Kawanishi předány prostřednictvím specifikací 9-Shi. Práce na projektu, továrně označeném S, řídili dva zkušení konstruktéři, inženýři Yoshio Hashiguchi a Shizuo Kikuhara. Pod jejich vedením vzniká velký létající člun s celokovovou konstrukcí s křídlem typu parasol, to znamená, že křídlo bylo nad trupem a bylo s trupem spojeno pomocí vzpěr. Před náběžnou hranou křídla byla prostorná pilotní kabina, osádka byla dle požadavků devítičlenná. Pro pohon prototypu byly vybrány devítiválcové hvězdicové motory Nakajima Hikari 2. Obranná výzbroj byla u prototypů ještě slabá, složena byla ze třech kulometů ráže 7,7 mm, umístěny byly po jednom v horním a ocasním střelišti, třetí kulomet byl určen pro střelbu z bočních střelišť v trupu. Pumová výzbroj byla nepoměrně účinnější, na vzpěry bylo možno zavěsit dvě torpéda o hmotnosti 806 kg nebo čtyři pumy o hmotnosti 250 kilogramů.


    První prototyp H6K1 9-Shi vzlétl 14. července 1937, let dopadl velmi dobře, piloti letounu vytýkali pouze malou stabilitu na hladině, ta byla způsobena malým ponorem. Do námořních zkoušek se ještě v roce 1937 zapojily další dva prototypy a počátkem následujícího roku ještě prototyp čtvrtý. Kaigun Koku Hombu bylo ze zkouškami spokojeno a výrobci před zavedením do výroby doporučilo provedení několika změn – nahradit motory Hikari dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Mitsubishi Kinsei, zvětšit plochu křidélek a tvarově upravit ocasní střeliště. Upravené letouny byly přijaty do výzbroje jako námořní létající člun typ 97 model 1, nebo byly známé pod označením Kawanishi H6K1.


    V roce 1938 bylo vyrobeno celkem osm létajících člunů typ 97 model 1-1 (H6K2). Tyto stroje zhruba odpovídaly předchozím upraveným prototypům. Poslední dva létající čluny byly přestavěny na následující nevyráběnou verzi.


    Nová verze měla sloužit pro dopravu osob a nákladů, byla označena H6K3, úprava spočívala v odstranění výzbroje, to pro případ jeho zavedení u civilních leteckých společností, pokud by letoun létal u námořního letectva, výzbroj měla být redukována. Kaigun Koku Hombu tuto verzi zamítla s odůvodněním, že přednostní jsou dodávky plně vyzbrojených strojů.


    Nejpočetněji vyráběnou verzí je Velký létající člun typ 97 model 2-2, nám známější pod kratším označení H6K4. Tato verze přinesla zásadní úpravy, zásoba paliva byla téměř zdvojnásobena až na 13 409 litrů, bylo to nutné, protože nové motory Kinsei 46 měly vyšší spotřebu a zároveň bylo účelné prodloužit akční rádius letounů. Dalšími změnami prošla obranná výzbroj. Do ocasního střeliště byla instalována účinná zbraň - letecký kanón typ 99 ráže 20 mm, boční střeliště byla nahrazena vypouklými kryty, které vylepšily výhled a zároveň bylo možno z nich vést obrannou palbu. Střeliště na hřbetě bylo otevřené a střelbu bylo možno vést kulometem typu 92 ráže 7,7 mm a nově bylo zřízeno také otevřené střeliště v přídi. Výroba této verze běžela od roku 1939 až do roku 1942 a dala celkem 129 létajících člunů.


    Poslední bojovou verzí vyráběnou v roce 1942 byl létající člun typ 97 model 2-3. Vyrobeno bylo 36 letounů nám známějších pod označením H6K5. U této verze byly podstatné dvě změny, nejpodstatnější byla změna motorů, použity byly motory Kinsei nyní ve verzi 53. Druhou změnou bylo nahrazení předního otevřeného střeliště malou věžičkou těsně za kabinou pilotů.


    Vraťme se ještě k dopravním verzím, nepřijetí verze H6K3 neznamenalo, že tyto létající čluny nebudou mít své čistě dopravní verze. Nakonec se vyráběly dvě, obě byly postaveny na základě zcela odzbrojené verze H6K4, nejdříve se v letech 1940 – 42 vyráběla dopravní verze H6K2-L, celkem bylo vyrobeno 14 těchto létajících člunů a v letech 1942 – 43 bylo postaveno ještě 20 letounů H6K4-L, ty byly poháněny výkonnějšími motory Kinsei 46, jinak se lišily pouze v nepodstatných detailech. Oproti průzkumným letounům jsou rozeznatelné podle absence jakékoliv výzbroje, proto byla odstraněna vypouklá střeliště na bocích a na trupu přibyla kulatá okénka v souvislých řadách po obou stranách trupu. Tyto čluny používalo jak námořní letectvo pro přepravu nákladů a vyšších důstojníků, tak i civilní letecká společnost Dai Nipponu Koku K. K. Zde létaly až do konce války. Civilní stroje počátkem války létaly pro námořní letectvo.


    Létající čluny H6K dostaly od spojenecké zpravodajské služby kódové jméno Mavis a dopravní verze byly označeny Tillie. Toto pojmenování není příliš známé, ale je to nejspíše dáno malým počtem vyrobených transportních letounů. Společnost Kawanishi vyrobila celkem 215 létajících člunů ve všech verzích. Výroba běžela až do roku 1943, ale v tomto roce byl vyroben již pouze jediný kus H6K4-L.


    Operační činnost:
    Létající čluny Mavis zasáhly do bojů poprvé na čínském bojišti a po vypuknutí války v Pacifiku operovaly snad ve všech oblastech bojů, tyto letouny bombardovaly Holandskou východní Indii, Port Moresby na Nové Guinei, australská města Townsville a Mossman a další cíle. Od roku 1942 se začaly naplno projevovat konstrukční nedostatky Mavisů – slabá obranná výzbroj, zcela chybějící ochrana palivových nádrží a prostorů pro osádku. Letouny H6K byly navíc pomalé a příliš velké a tak jejich ztráty rostly, od roku 1943 byly již většinou u druholiniových jednotek, jejich počet stále klesal, ať to bylo v důsledku ztrát způsobených nepřítelem, nebo jejich špatným technickým stavem. Dopravní letouny létaly až do konce války i za cenu možných ztrát. Několik letounů létalo krátce po válce, tyto letouny nesly na místech obvyklých pro japonské znaky Hinomaru zelené kříže pokory, účastnily se pomocných transportních letů, potom byly všechny stroje sešrotovány.


    Jednotky mající létající čluny ve své výzbroji: 8. Kokutai, 14. Kokutai, 851. Kokutai, 901. Kokutai, Sasebo Kokutai, Toko Kokutai, Jokohama Kokutai a Jokosuka Kokutai.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/30569#111029Verze : 5
    MOD
    Avatar
    Použité prameny:
    ] René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
    Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
    William Green, War Planes of the Second World War, Flying Boats, Volume Five, MacDonald, London, Revised and reprinted 1969, ISBN 356-01449-5
    David Donald, The Complete Encyclopedia of World Aircraft, Barnes & Nobles Books, rok 1997, ISBN-10: 0760705925
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
    Pavel Dvořák, Kawanishi H6K „Mavis“, HPM č. 8 a č. 9, ročník VII – 1997, ISSN 1210-1427
    L+K 6/1992, Letadla 39-45
    L+K 5/1969, Letadla 1939-1945
    http://www.go2war2.nl/artikel/535
    www.pacificwrecks.com
    www.lemaire.happyhost.org
    http://www.combinedfleet.com/ijna/h6k.htm
    pzkpfw.tripod.com
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/30569#250436Verze : 1
    MOD