GBU-15/B EOGB II
Elektro-opticky naváděná klouzavá puma ráže 2000 lb. Bojovou část tvoří všeobecně použitelná puma Mk.84 nebo průbojná puma BLU-109/B, podle typu cíle.
V anglických pramenech se můžete setkat s označením CWW (Cruciform Wing Weapon). EOGB II (Electro-Optical Guided Bomb). Vznikla v rámci programu Pave Strike, jako náhrada za řízené pumy starší generace HOBOS. Křížové nosné plochy -odtud její anglické označení- jí umožňují i při odhozu v malé výšce doletět - doklouzat k vzdálenému cíli. Při odhozu v malých výškách (80 - 200 metrů), pro které je hlavně určena, má překonat několik kilometrů. Což se může zdát mnoho. Pamatujme ale na to, že puma má v momentu odhození stejnou rychlost jako její nosič - letadlo. 800-900 km/h -rychlost kulky z revolveru- není problém. Pumu lze navíc nadhodit, lobovat. Tzv. pull-up manévr, odhoz během stoupavého letu. Pilot začne stoupat, přitahuje s přetížením 3-4 G (maximálně 45 stupňů stoupání) a během tohoto manévru uvolní pumu. Myslím, že termín ,jak z praku, by nebyl v tého souvislosti úplně nesprávný.
Při zkouškách odhozů z velkých výšek zasahovaly GBU- 15 cíle vzdálené téměř 40 kilometrů. Směle ji tedy můžeme zařadit do skupiny Stand-off-weapons, tedy ,zbraní pro použití z odstupu,. Výhody této koncepce či strategie jsou jasné - proč se producírovat nad silně bráněným cílem, když to za vás může udělat bomba. Pilot se vyhne průletu nad cílovou oblastí, může odhodit pumu na cíl ještě mimo dosah jeho protivzdušné obrany.
Puma může být použita dvěma způsoby. Při přímém způsobu pilot nebo operátor (RIO, WIZZO, chlápek v zadu, zátěž,…u doumístných mašin) zachytí cíl TV kamerou umístněnou v přídi pumy, která přenáší obraz na obrazovku v kokpitu. Manévrem letounu nebo natočením kamery pumy se snaží dostat záměrnou značku na obrazovce na cíl. Když se mu to zhruba povede, označí cíl. Click. Kamera se stabilizuje na označeném prostoru, je schopna 8 násobného přiblížení, které umožňuje přesné zaměření (zdalipak Saddáma navštíví dveřmi nebo tím otevřeným oknem v prvním patře). Cíl se uzamče, hotovka. Po odhození se puma navádí autonomně.
Při druhém, tzv. nepřímém způsobu útoku pilot odhodí pumu mimo vizuální kontakt s cílem. Tedy 100% stand off, způsob pro slabší povahy J. Cíl se zachytí kamerou v hlavici pumy až v průběhu klouzavého letu. Obraz se opět přenáší na obrazovku v letadle, dále je postup stejný jako u prvního způsobu útoku. V obou případech může pilot okamžitě po odhození zahájit obranné manérvy - obrat o 180 stupňů, sklesat, …rychle pryč do bezpečí zatímco puma letí k cíly. Operátor (pilot, ….) může v případě potřeby pumu řídit během celého jejího letu ručně. Od odhození do dopadu. Přesnost pum je velká. Američtí piloti s jejich pomocí např. sfukovaly hořící ropné vrty v Perském zálivu. Existuje i verze GBU-15 2/B u které je TV kamera nahrazena infračerveným modulem převzatým po menších úpravách z AGM-65D Maverick.
Celková hmotnost 1187 kg.
Cena za kus: 130 000 USD.
Elektro-opticky naváděná klouzavá puma ráže 2000 lb. Bojovou část tvoří všeobecně použitelná puma Mk.84 nebo průbojná puma BLU-109/B, podle typu cíle.
V anglických pramenech se můžete setkat s označením CWW (Cruciform Wing Weapon). EOGB II (Electro-Optical Guided Bomb). Vznikla v rámci programu Pave Strike, jako náhrada za řízené pumy starší generace HOBOS. Křížové nosné plochy -odtud její anglické označení- jí umožňují i při odhozu v malé výšce doletět - doklouzat k vzdálenému cíli. Při odhozu v malých výškách (80 - 200 metrů), pro které je hlavně určena, má překonat několik kilometrů. Což se může zdát mnoho. Pamatujme ale na to, že puma má v momentu odhození stejnou rychlost jako její nosič - letadlo. 800-900 km/h -rychlost kulky z revolveru- není problém. Pumu lze navíc nadhodit, lobovat. Tzv. pull-up manévr, odhoz během stoupavého letu. Pilot začne stoupat, přitahuje s přetížením 3-4 G (maximálně 45 stupňů stoupání) a během tohoto manévru uvolní pumu. Myslím, že termín ,jak z praku, by nebyl v tého souvislosti úplně nesprávný.
Při zkouškách odhozů z velkých výšek zasahovaly GBU- 15 cíle vzdálené téměř 40 kilometrů. Směle ji tedy můžeme zařadit do skupiny Stand-off-weapons, tedy ,zbraní pro použití z odstupu,. Výhody této koncepce či strategie jsou jasné - proč se producírovat nad silně bráněným cílem, když to za vás může udělat bomba. Pilot se vyhne průletu nad cílovou oblastí, může odhodit pumu na cíl ještě mimo dosah jeho protivzdušné obrany.
Puma může být použita dvěma způsoby. Při přímém způsobu pilot nebo operátor (RIO, WIZZO, chlápek v zadu, zátěž,…u doumístných mašin) zachytí cíl TV kamerou umístněnou v přídi pumy, která přenáší obraz na obrazovku v kokpitu. Manévrem letounu nebo natočením kamery pumy se snaží dostat záměrnou značku na obrazovce na cíl. Když se mu to zhruba povede, označí cíl. Click. Kamera se stabilizuje na označeném prostoru, je schopna 8 násobného přiblížení, které umožňuje přesné zaměření (zdalipak Saddáma navštíví dveřmi nebo tím otevřeným oknem v prvním patře). Cíl se uzamče, hotovka. Po odhození se puma navádí autonomně.
Při druhém, tzv. nepřímém způsobu útoku pilot odhodí pumu mimo vizuální kontakt s cílem. Tedy 100% stand off, způsob pro slabší povahy J. Cíl se zachytí kamerou v hlavici pumy až v průběhu klouzavého letu. Obraz se opět přenáší na obrazovku v letadle, dále je postup stejný jako u prvního způsobu útoku. V obou případech může pilot okamžitě po odhození zahájit obranné manérvy - obrat o 180 stupňů, sklesat, …rychle pryč do bezpečí zatímco puma letí k cíly. Operátor (pilot, ….) může v případě potřeby pumu řídit během celého jejího letu ručně. Od odhození do dopadu. Přesnost pum je velká. Američtí piloti s jejich pomocí např. sfukovaly hořící ropné vrty v Perském zálivu. Existuje i verze GBU-15 2/B u které je TV kamera nahrazena infračerveným modulem převzatým po menších úpravách z AGM-65D Maverick.
Celková hmotnost 1187 kg.
Cena za kus: 130 000 USD.