URL : https://www.valka.cz/Guckov-Alexandr-Ivanovic-t31258#552993
Verze : 0
Alexandr I. Gučkov - ministr vojenství a námořnictva (1862 - 1936)
- narozen 14. října 1862 v Moskvě v rodině obchodníka - 80. léta - studoval historii na univerzitách v Moskvě, Berlíně, Heidelberku a Vídni - 1885-1886 - sloužil u carské gardy - 1897 - propuštěn z armády pro účast v souboji - 1899 - na výzvu P. Krügera se jako dobrovolník zúčastnil tzv. búrské války proti Britům - 1900 - bojoval proti interventům v Číně za tzv. boxerského povstání - 1904 - 1905 - účastník rusko-japonské války jako zplnomocněný zástupce ruského Červeného kříže - 1903 - bojoval jako dobrovolník proti Turkům v Makedonii - 1905 - zakladatel a předseda strany okťabristů, stoupenců konstituční monarchie, silné ústřední vlády "jediného a nedělitelného" Ruska s autonomií pro národnostní menšiny - 1910-1911 - poslanec a prezident 3. státní dumy - podporoval reformy P. A. Stolypina - 1914 - na počátku války jmenován předsedou ruského Červeného kříže - 1915-1917 - předseda Ústředního vojensko-průmyslového výboru - vystupoval proti vlivu G. J. Rasputina, byl obviněn ze spiknutí proti monarchii, připravovaný proces zastaven "únorovou" revolucí 1917 - 1917 březen - květen - ministr vojenství a námořnictva Prozatímní vlády knížete G. J. Lvova - prosazoval ofenzívní vedení války a byl z funkce odvolán září - podpořil puč generála Kornilova a byl dočasně uvězněn, amnestován A. F. Kerenským - 1918 - emigroval do Paříže, odkud finančně podporoval Dobrovolnickou armádu generála Děnikina - zemřel v Paříži 14. února 1936
URL : https://www.valka.cz/Guckov-Alexandr-Ivanovic-t31258#112714
Verze : 1
Reklama
Alexandr Ivanovič Gučkov
Narodil se roku 1862 v Moskvě, při studiu na 2. moskevském gymnáziu chtěl jako dobrovolník do rusko-turecké války (osvobození Bulharska). Po gymnáziu vystudoval historicko-filozofickou fakultu moskevské univerzity (1886)se stážemi Berlině, Vídni a Heidelbergu. 1886 nastoupil ke smírčímu soudu v Moskvě. 1895 spoječně s bratrem Fjodorem podnikl špionážní cestu po tureckých posádkách. 1897 vstoupil do ruské armády, 1898 vyslán na Dálný východ k ochraně výstavby stavby ruskočínské železnice. 1899 propuštěn pro urážku stavebního inženýra, po které ho vyzval na souboj. Při zpáteční cestě do evropského Ruska s bratrem projel Čínu, Mongolsko a Střední Asii. Poté se jako dobrovolník přihlásil do búrské armády (dobrovolníci z Ruska byli většinou motivování pomstou angličanům za porážku v Krymské válce). v bojích v Jižní Africe byl zraněn a padl do britského zajetí. 1901 byl jmenován ředitelem moskevské banky. Finančními spekulacemi se propracoval na vedoucího pojištovací společnosti. 1903 odcestoval do Makedonie aby se účastnil protitureckého povstání. v době rusko-japonské války působil jako představitel ruského červeného kříže na bojišti. Po bitvě u Mukdenu padl do zajetí když odmítl opustit raněné s ustupující ruskou armádou a zůstal s nimi ve městě. Po propuštění po návratu zakládá stranu Hnutí 17. října - známé jako Okťabristé. Stává se poslancem Dumy a v letech 1910-1911 jejím předsedou. 1908 vyzval na souboj vůdce strany kadetů P.N.Miljukova za osočení ze lži, sekundanti nakonec dosáhli usmíření. 1909 proběhl souboj s členem hospodářské komory hrabětem A.A.Uvarovym, souboj skončil zraněním Uvarova. 1912 proběhl souboj s podplukovníkem S.N.Mjasojedovem Těsně před první světovou válkou se Gočkovovi dostalo do rukou několik dopisů - mezi nimi i list carevny - adresovaný G.J.Rasputinovi, což ho zdiskreditovalo v očích cara. Za války působil na frontě jako zplnomocněnec ruského červeného kříže. 1915-17 působil v čele vojenskoprůmyslové komise - organizace, vytvořené průmyslovými magnáty k účelu zásobovat armádu. V roce 1915 založil Gučkov Progresivní blok, koalici s Konstitučními demokraty. V roce 1916 začal spolu s nezávislým průmyslníkem Michailem Tereščenkem a Kadetem Nikolajem Někrasovem přesvědčovat cara, aby se vzdal. Za únorové revoluce 1917 byl vedoucím dočasné komise která přebírala ministerstvo války. 2.3.1917 se v Pskově účastnil abdikace Nikolaje II. z trůnu. Stal se ministrem války a námořnictví za Prozatímní vlády, ale místo na refurmu armády se zaměřil na čistky, což nakonec vedlo k rezignaci v dubnu 1917. Oficiálním důvodem bylo nepotlačení anarchie v armádě. Poté žil v Kyslovodsku, skrýval se před bolševiky a agitoval pro Bílé a finančně je podporoval. Dělal politického poradce A.I. Děnikonovi. Ten ho poté poslal jako svého vyslance do Evropy. v emigraci dožil ve Francii, umírá po nemoci v únoru 1936
URL : https://www.valka.cz/Guckov-Alexandr-Ivanovic-t31258#552997
Verze : 0
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.