Nakadžima B6N Tenzan [Jill]

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Nakadžima B6N Tenzan [Jill]

Nakajima B6N Tenzan - přehled verzí

    Avatar

    Nakajima B6N - přehled verzí


    中島 B6N
    Japonské jméno: 天山 - Tenzan - "Heavenly Mountain" (Božská hora)


    Spojenecké kódové jméno: Jill



    Označení Provedení letounu - popis
    Nakajima B6N1 14-Shi vyrobeny dva prototypy, motor NK7A Mamori, čtyřlistá vrtule
    Nakajima B6N1 11 vyrobeno 133 letadla, výroba od února do července 1943 – operační nasazení
    Nakajima B6N2 12 vyrobeno 1 133 letadla, výroba od června 1943 do srpna 1945, motor Mitsubishi MK4T Kasei 25, výstřelný kanál pro střelbu pod trup
    Nakajima B6N2a 12a varianta předchozí verze, výroba je zahrnuta, kulomet typ 92 byl nahrazen výkonnějším typem 2 ráže 13,0 mm.
    Nakajima B6N3 13 vyrobeny dva letouny, pozemní verze bez palubního vybavení, motor MK4T-C Kasei 25c



    Vyrobeno celkem 1 268 letounů tohoto typu.
    Výroba prototypů proběhla v továrně 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha v Koizumi


    Použité prameny:
    Leszek A. Wieliczko and Peter Argyropoulos, Nakajima B6N "Tenzan", Famous Airplanes 3 (Bi-lingual Polish/English), Lublin, Poland, Kagero, 2003. ISBN 83-89088-36-3.
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/32810#118576Verze : 2
    MOD
    Avatar
    Historie:

    Nástupce palubního bombardéru Nakajima B5N2 byl navržen podle specifikací 14-Shi (14. rok panování císaře Hirohita) vydaných v roce 1939. Pomocí těchto specifikací 大日本帝國海軍航空隊 Dai-Nippon Teikoku Kaigun Kōkū-tai (námořní letectvo) oznámilo své technické požadavky na nový bombardér. Podle těchto požadavků měl nový letoun dosahovat maximální rychlosti 465 km/h a cestovní rychlost se měla pohybovat okolo 370 km/h, požadovaný dolet byl 1 850 km i s pumovým nákladem o hmotnosti 800 kg. Bez pum měl bombardér doletět na vzdálenost 3 335 km. Zcela podceněna byla výzbroj, neboť námořnictvem byl požadován pouze jeden kulomet v zadní části kabiny. Námořníci doufali, že nový letoun budou moci zařadit do své výzbroje do dvou let, uvidíme, že to byl velmi optimistický předpoklad.


    Společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima), byla císařským námořním letectvem oslovna přímo - bez soutěže. Vedení společnosti pověřilo vedením prací na projektu označeném písmeny BK inženýra Kenichi Matsumuru, ten se při projektování nového bombardéru přidržel osvědčené konstrukce předchozího typu B5N. První prototyp byl ke zkouškám připraven již v březnu 1941. Vzhledově se mírně podobal svému předchůdci, nový projekt byl mnohem lépe navržen s ohledem na aerodynamiku, požadované vyšší výkony však splňoval především díky o 80 % vyššímu výkonu motoru Nakajima NK7A Mamori 11, který disponoval výkonem 1 850 koní. Kaigun Koku Hombu sice požadovalo použití motoru Mitsubishi MK4T Kasei, ale nakonec od tohoto požadavku ustoupilo, protože motor Mamori měl nižší měrnou spotřebu paliva a dle výrobce zde byl i vyšší výkonostní potenciál. Nosná plocha křídel se přibližně shodovala s plochu křídel starší Nakajimy B5N2 Kate. Křídla bylo možno složit podél trupu tak, aby letoun na hangárové palubě zabíral co nejméně místa. Projekt byl představiteli námořnictva schválen a následovala objednávka na stavbu dvou prototypů.


    První let byl proveden 14. března 1941, letové zkoušky, ihned po zahájení, však odhalily celou řadu nedostatků, velký klopný moment čtyřlisté vrtule způsoboval značnou nestabilitu, což je u palubního torpédového bombardéru dosti podstatná závada. Pomoci mělo zvětšení SOP a její mírné vyosení. S úhlem vyosení se svislé ocasní plochy se trochu laborovalo, až se od třicátého vyrobeného letounu začalo používat vyosení o 2°10´ vlevo. Dalším, neméně závažným problémem byly silné vibrace motoru, dále jeho sklon k přehřívání a aby toho nebylo málo, podvozek měl sklon ke zkolabování, protože neměl dostatečnou pevnost. Postupné odstraňování těchto závad bylo náročné a zdlouhavé, zkoušky se zdržovaly a tím se oddalovalo i zavedení nového palubního bombardéru do výzbroje. Palubní zkoušky probíhaly na letadlových lodích Ryúhó a Zuikaku, zde se projevily další problémy s pevností podvozku a uchycením záchytného háku.


    Začátkem roku 1943 je konečně Nakajima B6N1 shledán způsobilým pro zařazení do výzbroje, V japonském námořním letectvu byl znám pod bojovým jménem Tenzan (Božská hora). Do boje se dostává nový bombardér poprvé dostává v bitvě o Filipíny, zde mu spojenecká zpravodajská služba přidělila kódové jméno Jill. Bohužel pro Jill, Američané v té době již získali nadvládu ve vzduchu a Hellcaty amerického námořního letectva nový japonský torpédový bombardér velmi tvrdě zdecimovaly.


    Japonci se snažili ještě o vylepšení a tak motor byl vybaven samostatnými výfukovými rourami, tato úprava nepřinesla očekávaný výsledek a bylo od ní upuštěno. Výkon motoru Mamori nebyl pro start plně podvěšeného letounu z paluby malých letadlových lodí dostatečný a tak došlo k úpravě, která umožnila zavěsit pod trup pomocné startovací raketové motory na tuhé palivo, tyto motory usnadnily takovýto vzlet. Celkem bylo vyrobeno 133 letadel typu B6N1 model 11. Hlavním důvodem pro ukončení jejich výroby byl nedostatek motorů Mamori 11, tyto motory se přestaly vyrábět a konstruktéři museli v roce 1944 do Tenzanu nainstalovat motor, který byl námořnictvem původně požadován - Mitsubishi MK4T Kasei 25, tak vznikl typ B6N2 model 12. Motor Kasei byl nepoměrně spolehlivější a méně poruchový, protože prošel delším vývojem a protože tento typ motoru měl o necelých 150 kg menší hmotnost, než jakou měl motor Mamori, musela být, pro zachování těžiště letounu, prodloužena o 500 mm příď letounu. Posunutím požární přepážky bylo možno nepatrně (o 10 litrů) zvýšit objem trupové nádrže paliva.
    Na nové verzi letounu byly zavedeny ještě další novinky - výstřelný kanál pro kulomet Type 92, tímto kulometem bylo možno v omezené míře bránit prostor pod břichem bombardéru. Prvních 70 vyrobených Tenzanů neslo v levém křídle pevný kulomet typ 97 se zásobou 400 nábojů, bojová hodnota této zbraně však byla nevelká a byla často u bojových jednotek odstraněna. Ostruhové kolečko již nebylo u této verze zatažitelné. Konstruktéři se snažili zvýšit pasivní bezpečnost a tak na nejméně jednom letounu byly zkoušeny samosvorné obaly palivových nádrží, nakonec byly zavrženy (to se psal rok 1944!), protože tyto nádrže měly o 30 % menší objem.


    Japonské námořnictvo nedokázalo již nahrazovat ztráty svých letadlových lodí a tak se stalo, že mnoho z 1 133 vyrobených B6N2 operovalo z pozemních základen, přibližně jedna třetina bombardérů sloužila k protiponorkovému hlídkování a byla vybavena jednoduchým radiolokátorem typu H-6. Přítomnost tohoto radiolokátoru na palubě Tenzanu prozrazují velké antény na náběžné hraně křídla a na obou stranách trupu. Mnoho Tenzanů skončilo velmi smutně – vzlétlo k sebevražednému náletu.


    Do výroby se dostala ještě varianta B6N2a 12a, u které byl kulomet typu 92 ve střelišti na konci kabiny nahrazen účinnějším kulometem typu 2 ráže 13,2 mm a kulomet ve spodní výstřelné štěrbině byl nahrazen modernějším a účinnějším kulometem Type 1 ráže 7,92 mm.

    Pro provoz na pozemních základnách byla navržena verze označená jako Nakajima B6N3 Model 13, ta však vznikla úpravou dvou sériových letounů. Logicky došlo k odstranění zařízení pro skládání křídel, kola podvozku byla zvětšena, neboť se předpokládal provoz i na nezpevněných letištních plochách. Ušetřená hmotnost odstraněného námořního vybavení, spolu s mírně výkonnějším motorem Kasei 25 Hei, měla dopomoci k vyšším výkonům. Výroba se již nerozjela, protože Japonsko mezitím kapitulovalo.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/32810#118680Verze : 2
    MOD
    Avatar
    Použité prameny:
    Rene J. Francillion PhD, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
    Tadashi Nozawa, Encyclopedia of Japanese Aircraft 1900-1945, Volume 5, Nakajima Aircrafts. Shuppan-Kyodo Publishers, Tokyo, Japan, rok 1983
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
    Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
    L+K 1/1976, Letadla 1939-45
    http://www.combinedfleet.com/ijna/b6n.htm
    www.century-of-flight.net
    www.ww2aircraft.net
    http://www.aviastar.org/air/japan/nakajima_b6n.php
    http://www.airwar.ru/enc/bww2/b6n.html
    koapp.narod.ru
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/32810#251276Verze : 0
    MOD