Nakadžima C6N

Rozpočet tohoto webu pro rok 2016 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 56.655,- Kč Chci přispět
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Nakadžima C6N

舰上侦察机

    Avatar
    Nakajima C6N - přehled verzí


    舰上侦察机 / Palubní průzkumný letoun / noční stíhač


    Japonský název: 彩雲 - Saiun (Malovaný oblak - jap.)


    Spojenecký kód: Myrt


    Nakajima 17-Shi
    První prototyp s motorem Nakajima NK9A Homare 11 o výkonu 1820 koní


    Nakajima C6N1 11
    sériově vyráběné stroje s motorem Nakajima NK9H Homare 21


    Nakajima C6N1-B 21
    projekt torpédového bombardéru, který byl ukončen ještě před stavbou prototypu, Kaigun Koku Hombu ztratilo zájem o tutu kategorii letadel.


    Nakajima C6N1-S 21
    Úprava na noční stíhací zástavbou kanónů do kabiny za pilota, osádka byly dvoučlenná


    Nakajima C6N2
    prototyp s motorem Nakajima NK9K-L Homare 24 o výkonu 1980 koní, motor byl přeplňován turbokompresorem


    Nakajima C6N3 KAI-I
    neuskutečněný projekt s motorem Nakajima NK9K-L Homare 24 měl sloužit jako noční stíhač


    Nakajima C6N4 KAI-2
    opět neuskutečněný projekt tentokrát s motorem Mitsubishi MK9A, měl sloužit jako průzkumný letoun


    Celkem bylo vyrobeno 463 letadel


    Výrobce: Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha v Koizumi a v Handu od března 1943 do srpna 1945


    Použité prameny:
    WWII TECH: World War II History - Japanese Aircraft. Nakajima C6N
    Francillon R. J. Japanese Aircraft of the Pacific War
    http://www.combinedfleet.com/ijna/c6n.htm
    http://www.aviastar.org/air/japan/nakajima_c6n.php
    http://www.airwar.ru/enc/spyww2/c6n.html
    koapp.narod.ru
    http://www.cofe.ru/avia/N/N-21.htm
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/32976#118881Verze : 0
    Vláďa MOD
    Avatar
    Nakajima C6N
    彩雲 / Saiun / Myrt
    舰上侦察机 / - / Námořní palubní průzkumný letoun Saiun


    海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu (velení námořního letectva) v roce 1942 vydalo své specifikace 17-Shi, těmito specifikacemi informovalo japonské továrny o svých potřebách nové techniky,ale zároveň zde byly stanoveny technické požadavky, které požadovaná výzbroj musela splňovat. Po dodavatelích letecké techniky v tomto roce námořnictvo požadovalo mimo další, novou palubní stíhačku (A7M1), přepadovou stíhačku (J3K, J4M a A7M3-J), pozemní útočný bombardér (G9K1) a také průzkumné letouny pro pozemní základny (R2Y1) a pro paluby letadlových lodí. Na základě těchto posledně uvedených technických požadavků vznikl výborný a především výkonný letoun Nakajima C6N1 Saiun (Malovaný oblak). Nový letoun měl na palubách letadlových lodí nahradit střemhlavé bombardéry Judy, upravené do průzkumné podoby D4Y1-C a D4Y2-C. Tyto letouny si nevedly při plnění průzkumných úkolů špatně, ale velení japonského námořního letectva mělo na průzkumné letouny vyšší požadavky a není divu, Japonsko, jako ostrovní říše, mělo v této kategorii vždy velmi výkonné stroje.


    Technický odbor Kaigun Kōkū Hombu požadavky odeslal přímo do společnosti 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) a pro tuto kategorii letadel požadoval splnění těchto požadavků: osádka byla požadována tříčlenná, maximální rychlost, měla být jednou z hlavních ochran letounu, 648 kilometrů za hodinu ve výšce šesti tisíc metrů, do této výšky měl vystoupat za osm minut. Dolet měl být úctyhodný 1 500 námořních mil (2 780 km) a přídavnou nádrží až 2 500 námořních mil (4 630 km). Od 30. června 1942 byl projekt označen továrním označením N 50 a konstrukční a projektové práce řídili inženýři Yasuo Fukuda a Yoshizo Yamanoto. Původní návrh počítal ze spojením dvou motorů o výkonu po tisíci koních, kterými měly být poháněny dvě vrtule na náběžných hranách křídel. Naštěstí byla tato idea zavčasu zavržena a dále se počítalo s dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Nakajima Homare, u kterého byl očekáván výkon až dvou tisíc koní. Projekt byl změněn na klasický jednomotorový dolnoplošník, jehož rozměry byly limitovány rozměry palubních výtahů.


    Nejprve byla dokončena dřevěná maketa, která byla námořnictvem schválena 8. srpna 1942, potom se v továrně usilovně pracovalo na prvním prototypu, ten byl dokončen 26. dubna 1943. Výsledkem byl letoun ladných tvarů, trup měl kruhový průřez, nad něj vystupovala protáhlá kabina pro tříčlennou osádku. V dolnoplošně uloženém křídle s rychlostním laminárním profilem bylo osm nádrží na celkem 1 356 litrů paliva. Fowlerovy klapky a výsuvné sloty na náběžné hraně křídel měly letounu zabezpečit bezpečné přistání na palubách letadlových lodí. Motor pohánějící prototyp byl typu Nakajima Homare 11 o vzletovém výkonu 1 825 koní, vrtule, kterou motor roztáčel, byla čtyřlistá VDM C6 P10 o průměru 3 500 milimetrů. Vlevo pod motorem byl umístněn chladič oleje, tento chladič a vpřed ukloněná SOP se staly charakteristickými pro letouny Saiun. Poslední člen osádky obsluhoval dvě kamery s různou ohniskovou vzdáleností a velikostí, ovládal dále jediný kulomet Typ 1 ráže 7,92 mm (licence MG 15), kterým chránil letoun proti zezadu útočícím stíhačům (nejlepší ochranou však měla být a také byla rychlost letounu). Prototyp úspěšně prošel zkouškami a byl přijat do výzbroje jako „Námořní palubní průzkumný letoun Saiun“.


    Sériová výroba se rozeběhla od června 1944 v továrně Nakajima ve městě Handa, letoun byl označen zkráceně C6N1 11, sériové letouny byly poháněny motorem Homare 21 s třílistou vrtulí, motor dával při startu 1 990 koní. Sériové Saiuny, co se rychlosti týče, nenaplnily zcela očekávání námořního letectva, ale překonaly je v doletu, ten s podvěšenou přídavnou nádrží o objemu 726 litrů činil neuvěřitelných 3 000 námořních mil (5 550 kilometrů).
    Do konce války bylo vyrobeno celkově 463 Saiunů, v to je započtena i licenční výroba šedesáti pěti letadel dodaných malou továrnou 是什麽意思 Nihon Hikoki Kabushiki Kaisha, výroba trvala až do srpna 1945.


    K prvnímu operačnímu nasazení došlo koncem května 1944 (jednalo se o předsériové stroje) u 121. Kokutai na Mariánách, jednotka měla svou základnu na ostrově Tinian, spojenecká zpravodajská služba jim přidělila kódové jméno Myrt. Letounům se podařilo mnoho velmi úspěšných průzkumných akcí a americké Hellcaty je nedokázaly účinně stíhat, to ostatně potvrzuje radiové hlášení jedné osádky z průzkumného letu: „Žádný Grumman nás nemůže chytit!“. Letouny sloužily u těchto jednotek 132., 343., 601., 653., 752. a 762. Kokutai, u několika dalších složilo pouze několik málo strojů. Saiuny byly přijaty do výzbroje jako palubní letouny, není mi však znám jediný případ o nasazení Saiunu na palubě letadlové lodi.


    Vysoké výkony průzkumných Saiunů vedly k myšlence na jeho přestavbu do podoby palubního torpédového bombardéru označeného C6N1-B. Krom podvěšeného torpéda měl tento letoun nést ještě pevné zbraně pro střelbu vpřed. Úprava nepřekročila stádium projektu, protože pro tento letoun by v japonském námořnictvu už nebyla použitelná letadlová loď, ze které by operoval.


    Polní úpravou by se dala nazvat úprava, kterou provedl velitel 302. Kokutai námořní kapitán Yasuno Kozono, ten do několika průzkumných Saiunů nechal nainstalovat nejdříve dva šikmo uložené kanóny Type 99 a později jeden kanón Type 2 ráže 30 mm. Tyto zbraně byly nainstalovány do střední části kabiny na místo navigátora, letoun byl potom dvoumístný. Byla to obdoba Schräge Musik, zavedených u německých nočních stíhaček. Bohužel, osádka stíhacího Saiunu se musela spoléhat pouze na svůj zrak, protože žádné zařízení usnadňující vyhledání či navádění stíhače na cíl nebylo nainstalováno. Letoun byl více zatížený a hůře stoupal do operační výšky bombardérů B-29. Tato verze je označována jako C6N1-S.


    Problém vyššího dostupu a lepší stoupavosti měl pomoci vyřešit turbokompresor Ru-212, kterým byl přeplňován motor Nakajima Homare 24. Letoun byl dokončen v únoru 1945 a první vzlet se konal v červenci 1945, bylo konstatováno, že výškové vlastnosti letounu C6N2 12 se zlepšily, zvýšila se maximální rychlost na 639 kilometrů v hodině, ale zároveň se zvýšila poruchovost pohonné jednotky. Tato verze tak zůstala zřejmě u jediného exempláře a ten prováděl pouze zkušební lety.


    Další verze zůstaly ve stádiu nerealizovaných nebo nerealizovatelných projektů, byl to noční stíhač s turbokompresorovým motorem C6N3, C6N4 měl být zase poháněn motorem Mitsubishi MK9A, který měl být opět přeplňován turbokompresorem a C6N6 měl být převážně stavěn z nedeficitních surovin.


    Letoun Saiun přišel včas, aby udržel japonské průzkumné letectvo na skutečně dobré úrovni. Byl to moderně konstruovaný letoun, který například nepostrádal samosvorné obaly palivových nádrží a navíc mu jeho vysoká maximální rychlost mu skutečně zaručovala jistou nezranitelnost před spojeneckými námořními stíhačkami, až ironický je fakt, že posledním sestřeleným japonským letounem byl právě C6N1 Saiun. K sestřelu došlo 15. srpna 1945 v 5 hodin 40 minut, tedy pět minut před ukončením všech nepřátelských akcí mezi Spojenými státy a Japonskem. Průzkumné námořní letectvo si, jako jedna z mála zbraní, zachovalo potřebnou výkonnostní převahu nad spojeneckým letectvem.



    Použité prameny:
    Rene J. Francillion PhD, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
    REVI č. 44/2002, Malovaný oblak, str. 2 - 9, REVI Publications, ISSN 1211-0744
    L+K 12/1976, Letadla 1939 - 45, C6N1 Saiun
    http://www.aviastar.org/air/japan/nakajima_c6n.php
    http://www.combinedfleet.com/ijna/c6n.htm
    http://www.airwar.ru/enc/spyww2/c6n.html
    koapp.narod.ru
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/32976#314755Verze : 3
    Vláďa MOD