Nakadžima C6N Saiun "Myrt"

Rozpočet tohoto webu pro rok 2016 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 80.678,- Kč Chci přispět
Sraz 17.12.2016 Karviná | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Nakadžima C6N Saiun "Myrt"

Nakajima C6N (Saiun) "Myrt" / 中島 C6N 「彩雲,」

    Avatar

    Nakajima C6N - přehled verzí


    艦上偵察機 - Kanjō tei-satsuki - Palubní průzkumný letoun


    Japonský název: 彩雲 - Saiun (Malovaný oblak - jap.)


    Allied reporting name: "Myrt"



    Označení Provedení letounu - popis
    Nakajima 17-Shi 3 prototypy s motorem Nakajima NK9A Homare 11 o výkonu 1 820 koní
    Nakajima C6N1 11 sériově vyráběné průzkumné letouny s motorem Nakajima NK9H Homare 21
    Nakajima C6N1-B 21 pouze projekt torpédového bombardéru, který byl ukončen ještě před stavbou prototypu.
    Nakajima C6N2 12 prototyp s motorem Nakajima NK9K-L Homare 24-Ru o výkonu 1 980 koní, motor byl přeplňován turbokompresorem
    Nakajima C6N3 KAI-1 neuskutečněný projekt s motorem Nakajima NK9K-L Homare 24-Ru měl sloužit jako noční stíhač
    Nakajima C6N4 KAI-2 prototyp tentokrát s turbokompresorovým motorem Mitsubishi MK9K-L Ha 43-11 Ru o výkonu 2 200 k, měl sloužit jako průzkumný letoun.
    Nakajima C6N5 KAI-3 pouze projekt torpédového bombardéru




    Celkem bylo vyrobeno 463 letadel tohoto typu.
    Výroba proběhla u společnosti: 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha v Koizumi a v Handu od března 1943 do srpna 1945


    Použité prameny:
    René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, London, Putnam & Company Ltd., 1970, ISBN 0-370-00033-1.
    René J. Francillion Ph.D., Japanese Carrier Air groups 1941-45, London, Osprey Publishing Ltd., 1979, ISBN 0-85045-295-3.
    Famous Airplanes of the World, Carrier Recon. Plane "Saiun", No. 108, 2005, Bunrin Do Co., Ltd., Printed in Japan, ISBN 4-89319-119-5.
    http://www.combinedfleet.com/ijna/c6n.htm
    http://www.aviastar.org/air/japan/nakajima_c6n.php
    http://www.airwar.ru/enc/spyww2/c6n.html
    koapp.narod.ru
    http://www.cofe.ru/avia/N/N-21.htm
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/32976#118881Verze : 4
    Vláďa MOD
    Avatar

    Nakajima C6N


    舰上侦察机 / - / Námořní palubní průzkumný letoun Saiun


    Japonské bojové jméno: 彩雲 - Saiun – Malovaný oblak


    Allied reporting name: „Myrt“


    Specifikace 17-Shi
    海軍航空本部 - Kaigun Kōkū Hombu - velitelství císařského námořního letectva na jaře roku 1942 zformulovalo specifikace 17-Shi, těmito specifikacemi informovalo japonské továrny o svých potřebách a zároveň zde byly technické požadavky, které požadovaná výzbroj musela splňovat. Po dodavatelích letecké techniky v tomto roce námořnictvo požadovalo novou palubní stíhačku A7M1, přepadovou stíhačku, odpovědí byly (J3K, J4M a A7M3-J, dále byl požadován pozemní útočný bombardér a tak vzniká projekt (G9K1 a také byly žádány průzkumné letouny, jednak pro pozemní základny (R2Y1), ale i pro paluby letadlových lodí. Na základě těchto posledně uvedených technických požadavků vznikl výborný a především výkonný letoun Nakajima C6N1 Saiun (Malovaný oblak (jap.)). Nový letoun měl na palubách letadlových lodí nahradit střemhlavé bombardéry Judy, upravené do průzkumné podoby Označené D4Y1-C a modernější verzi D4Y2-C. Tyto letouny si nevedly při plnění průzkumných úkolů špatně, ale velení japonského námořního letectva mělo na průzkumné letouny mnohem vyšší požadavky a není divu, Japonsko, jako ostrovní říše, mělo v této kategorii vždy velmi výkonné stroje.


    Projekt a prototypy C6N1 17-Shi
    Technický odbor Kaigun Kōkū Hombu požadavky na palubní stíhačku obeslal bez soutěže přímo společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima). Požadavky pro tuto kategorii letadel byly takové: osádka byla požadována tříčlenná, maximální rychlost, měla být nejdůležitější obranou průzkumného letounu a měla být nejméně na úrovni 648 kilometrů za hodinu, touto rychlostí měl letoun letět ve výšce šesti tisíc metrů, do této výšky měl vystoupat za osm minut. Dolet měl být úctyhodný 1 500 námořních mil (2 780 km) a přídavnou nádrží až 2 500 námořních mil (4 630 km). Dne 30. června 1942 bylo projektu přiděleno tovární označení N-50. Konstrukční a projektové práce řídili inženýři Yasuo Fukuda a Yoshizo Yamanoto. Původní návrh počítal se spojením dvou motorů o výkonu po tisíci koních, kterými měly být poháněny dvě vrtule na náběžných hranách křídel. Naštěstí byla tato idea zavčasu zavržena a dále se počítalo s dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Nakajima Homare 11, od kterého byl očekáván výkon až dvou tisíc koní. Projekt tak byl změněn na klasický jednomotorový dolnoplošník, jehož rozměry byly limitovány rozměry palubních výtahů.

    Nejprve byla dokončena dřevěná maketa, která byla námořním letectvem bezodkladně schválena 8. srpna 1942, následně se v továrně usilovně pracovalo na prvním prototypu, ten byl dokončen 26. dubna 1943, zalétnut byl 15. Května téhož roku a již při tomto prvním letu bylo dosaženo rychlosti 639 km/h! Prototyp byl letounem velice ladných tvarů, trup byl poměrně dlouhý a štíhlý, kruhový průřez jen nepatrně převyšoval průměr motoru, nad trup vystupovala podlouhlá kabina pro tříčlennou osádku. V dolnoplošně uloženém křídle s rychlostním profilem umožňující laminární obtékaní vzduchu, bylo namontováno celkem osm nádrží pro celkem 1 356 litrů paliva. Fowlerovy klapky a výsuvné sloty na náběžné hraně křídel měly letounu zabezpečit bezpečné přistání na palubě letadlové lodi. Motor pohánějící prototyp byl typu Nakajima NK9A Homare 11 o vzletovém výkonu 1 825 koní, vrtule, kterou motor roztáčel, byla čtyřlistá VDM C6 P10 o průměru 3 500 milimetrů. Vlevo pod motorem byl umístněn chladič oleje, tento chladič a vpřed nakloněná svislá ocasní plocha se staly charakteristickými pro letouny Saiun. Poslední člen osádky obsluhoval tři kamery s různou ohniskovou vzdáleností a také jediný kulomet Typ 1 ráže 7,92 mm (licence německého kulometu MG 15), kterým měl chránit letoun proti zezadu útočícím nepřátelským stíhačům (zde je názorně vidět, že nejlepší ochranou měla být a také byla rychlost letounu). Nakajima postavila tři prototypy a šestnáct předsériových strojů, které byly testovány továrními a následně i námořními piloty. Motory NK9B nedosahovaly očekávaných výkonů, proto byly na čtyřech předsériových strojích použity jeho výkonnější verze NK9K Homare 22 se čtyřlistou vrtulí a třetí předsériový letoun byl poháněn Motorem NK9H Homare 21 s trojlistou vrtulí o průměru 3 200 milimetrů. Konečným řešením bylo použití motoru Homare 21 a vrtule Sumitomo KL38C o průměru 3 500 mm. Všechny tyto motory měly jednou společnou nectnost – neočekávaný pokles otáček kompresoru recipročně způsoboval značný pokles plnícího tlaku vzduchu a tím došlo k okamžité ztrátě výkonu motoru. Ostatně výkon motoru a jeho závady byly nejčastějšími výtkami, které měli zkušební piloti k těmto letounům. Letové vlastnosti byly dobré a tak letoun prošel zkouškami, po kterých byl přijat do výzbroje jako „Námořní palubní průzkumný letoun Saiun“.


    C6N1 model 11
    Sériová výroba se rozeběhla od června 1944 v továrně společnosti Nakajima ve městě Handa, letoun byl označen zkráceně C6N1 11, sériové letouny byly poháněny motorem Homare 21 s třílistou vrtulí, motor dával při startu 1 990 koní. Sériové Saiuny, co se rychlosti týče, nenaplnily zcela očekávání a požadavky námořního letectva, ale překonaly tyto požadavky svým doletem, ten s podvěšenou přídavnou palivovou nádrží o objemu 726 litrů činil neuvěřitelných 3 000 námořních mil (5 550 kilometrů).
    Do konce války se Japoncům podařilo vyrobit celkem 463 Saiuny, do tohoto množství je započtena i licenční výroba šedesáti pěti letadel dodaných malou továrnou 是什麽意思 Nihon Hikoki Kabushiki Kaisha. Výroba Saiunů probíhala až do konce války - do srpna 1945.


    K prvnímu operačnímu nasazení došlo koncem května 1944, jednalo se o předsériové stroje patřící 121. Kōkūtai na Mariánách, jednotka měla svou základnu na ostrově Tinian, spojenecká zpravodajská služba novým strojům přidělila kódové jméno Myrt. Letounům se podařilo mnoho velmi úspěšných průzkumných akcí a americké palubní Hellcaty je nedokázaly účinně stíhat, to ostatně potvrzuje nadšené radiové hlášení jedné osádky z průzkumného letu: „Žádný Grumman nás nemůže chytit!“. Letouny Saiun se následně dostaly do výzbroje těchto jednotek: 132., 343., 601., 653., 752. a 762. Kōkūtai, u několika dalších pluků potom sloužilo pouze několik málo strojů. Saiuny byly přijaty do výzbroje jako palubní letouny, není mi však znám jediný případ o nasazení Saiunu z paluby letadlové lodi.


    Projekt C6N1-B
    Vysoké výkony průzkumných Saiunů vedly k myšlence na jeho přestavbu do podoby palubního torpédového bombardéru označeného C6N1-B. Krom podvěšeného torpéda měl tento letoun nést ještě pevné zbraně pro střelbu vpřed. Úprava však nepřekročila stádium projektu, ostatně pro tento letoun by už těžko hledala vhodná letadlová loď, ze které by operačně vzlétal.


    C6N1-S
    Polní úpravou by se dala nazvat úprava, kterou nechal provést velitel 302. Kōkūtai 海軍大佐 - Kaigun Daisa (námořního kapitán) Yasuno Kozono. Tato jednotka se specializovala na noční stíhání amerických čtyřmotorových bombardérů a její velitel se snažil upravit a vyzkoušet, co možno nejvíce typů letadel do podoby noční stíhačky. Není tak divu, že do několika průzkumných Saiunů nechal nainstalovat nejdříve dva šikmo uložené kanóny Typ 99-1 model 3 ráže 20 mm, každý kanón měl v bubnovém zásobníku zásobu jednoho sta nábojů. Později byla zkoušena instalace jednoho kanónu Typ 2 ráže 30 mm. Tyto zbraně byly nainstalovány do střední části kabiny v místě zrušené sedačky navigátora, letoun byl dvoumístný. Uložení kanónů bylo obdobou „Schräge Musik“, zavedených u německých nočních stíhaček. Kanóny střílely šikmo vzhůru pod úhlem 30° od podélné osy letounu a pro jejich zaměření byl nad hlavou pilota instalován druhý zaměřovač. Bohužel, osádka stíhacího Saiunu se musela spoléhat pouze na svůj zrak, protože žádné radiolokační zařízení usnadňující vyhledání či jiné zařízení pro navádění stíhačky na cíl nebylo nainstalováno. Letoun byl více zatížený a hůře stoupal a do operační výšky bombardérů B-29 se dostal jen s obtížemi. Tato verze je označována jako C6N1-S.


    Prototyp C6N2
    Problém vyššího dostupu a lepší stoupavosti se měl vyřešit pomocí turbokompresoru Ru 212, kterým byl přeplňován motor Nakajima NK9K-Lu Homare 24Lu. Letoun byl dokončen v únoru 1945 a první vzlet se konal v červenci 1945, bylo konstatováno, že výškové vlastnosti letounu C6N2 12 se zlepšily, zvýšila se maximální rychlost na 639 kilometrů v hodině, ale zároveň se snížila spolehlivost pohonné jednotky. Tato verze zůstala zřejmě u jediného vyrobeného exempláře a ten nepřekročil stádium zkušebních letů.


    Další nerealizované projekty
    Další verze zůstaly ve fázi nerealizovaných nebo nerealizovatelných projektů, byl to noční stíhač s turbokompresorovým motorem C6N3, C6N4 měl být zase poháněn motorem Mitsubishi MK9A, tento motor měl být opět přeplňován turbokompresorem a C6N6 měl být stavěn převážně z nedeficitních surovin.


    Jaký Saiun byl?
    Letoun Saiun přišel včas, aby udržel japonské průzkumné letectvo na skutečně dobré úrovni. Byl to moderně konstruovaný letoun, který například nepostrádal samosvorné obaly palivových nádrží a navíc mu jeho vysoká maximální rychlost mu skutečně zaručovala jistou nezranitelnost před spojeneckými námořními stíhačkami, je tak až ironická skutečnost, že posledním sestřeleným japonským letounem byl právě C6N1 Saiun. K sestřelu došlo 15. srpna 1945 v 5 hodin 40 minut, tedy pět minut před ukončením všech nepřátelských akcí mezi Spojenými státy a Japonskem. Průzkumné námořní letectvo si, jako jedna z mála složek, zachovalo potřebnou výkonnostní převahu nad spojeneckým letectvem a Saiun k této skutečnosti velmi přispěl.





    Použité prameny:
    René J. Francillion Ph.D, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-13: 978-0870213137
    Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
    REVI č. 44/2002, Malovaný oblak, str. 2 - 9, REVI Publications, ISSN 1211-0744
    L+K 12/1976, Letadla 1939 - 45, C6N1 Saiun
    http://www.aviastar.org/air/japan/nakajima_c6n.php
    http://www.combinedfleet.com/ijna/c6n.htm
    http://www.airwar.ru/enc/spyww2/c6n.html
    koapp.narod.ru
    archiv autora[/size]
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/32976#314755Verze : 7
    Vláďa MOD