Křesťanství

Úvodní upozornění : cílem tohoto tématu je popsat toto náboženství a jeho vývoj, čistě faktograficky. Žádné znevažující diskuse, výpady nebo urážky v těchto tématech nebudou tolerovány ! Naopak rádi uvítáme jakoukoliv faktograficky zaměřenou pomoc, kterou nám budete schopni poskytnout a dotazy směřované k rozšíření či upřesnění obsahu tohoto tématu.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#125199 Verze : 0
Nejrozšířenější náboženství na světě. Nicméně má taky nejvíce frakcí - tedy západní (katolictví, protestanství ...) a východní (pravoslavné).
Jedná se o monoteické náboženství. Vychází částečně z Judaismu a to hlavně tím že starý zákon (část Bible) je defakto shodná s náboženskými texty Judaismu. Nejdůležitější postavou Křesťanství je Ježíš Kristus. Na začátku svého působení byli křesťané pronasledováni oficiálními římskými úřady a rovněž mezi obyvatelstvem neměli velkou popularitu (např. se na ně sváděli i různá neštěstí jako požáry apod.) byli předhazování v Koloseu dravé zvěři nebo jiným způsobem zabíjeni. Žili proto spíše v ústraní a schováni např. v hrobkách či katakombách - ty třeba zdobyli motivem ryby - jeden z prvních znaků počátků křesťanství. Později bylo křesťanství uznáno jako jediné státní náboženství. Po rozdělení Římské říše na západní a východní došlo i k prvnímu dělení náboženství v západním tak došlo k daníí prvních základu katolistické církve se sídlem v Římě a ve Východořímské řísi k dání prvních základů Pravoslavné církve se sídlem Kostantinopoli. po pádu Západořímské říše (476 n. l.) dobytím Říma, převzali barbarské kmeny toto náboženství, které se pak zejméne rozvíjelo v oblastech západní a částečně Jižní Evropy. Pravoslavné náboženství - pak později expandovalo na východ - například na Velkou Moravu či po vyhnání učenců Cyrila a Metoděje na území dnešního ruska. Dali základ prvnímu psanému slovanskému jazyku a dokonce se staroslovanština stála po latině a řečtině třetím jazykem povoleným pro bohoslužby a jiné církevní obřdady. Později dochází k úpadku církve (odpustky atd. ). To vedlo k mnoha odštěpeným církvím a mj. i k husitskému hnutí. Rovněž v období středověku tzv. Křižácké výpravy do svaté země - Izraele. Později Inkvizice - pronásledování posedlých, čarodějnic - mnohdy rozsáhlé monstrprocesy. Obvinění byli mučení poté většinou upálení - to vše ale vykonávala světská moc. Po objevení Ameriky a pronikaní ana ostatní kontinenty a v průběhu kolonizace dochází k převrácení původního obyvatelstva na víru - mnohdy za užití násilných prostředků. V současné době jsou asi dvě nejsilnější frakce - Pravoslavná a Katolická - ta ma sídlo ve Vatikánu (nejmenší stát) hlavou je Papež. Nejznámější je asi nedávno zesnulý Jan Pavel II. občanským jménem Karol Wojtyla - Polák a první papež neitalského původu - navíc pocházel z tzv. "socialistického" bloku. Novým pontifikovaným papežem se stal němec Josef Ratzinger papežským jménem Benedikt XVI..


Bible - kniha Křesťanství, má dvě části - Starý a Nový zákon. Je nejprodávanější, nejčtenější, nejrozšířenější, ale rovněž nejkradenější knihou. Když Gutenberg vynalezl knihtisk stala se první tištěnou knihou.
Název z řečtiny Biblos = kniha. Říká se ji taky kniha knih. Má dvě části:
Starý zákon - je defacto shodný s judaistickými texty - popisuje stvoření světa bohem, a historii židů - např. David a Goliáš.
Nový zákon - vlastně o narození, životě a učení Ježíše Krista a začátcích křesťanství.


Ježíš Kristus hlavní ústřední postava Nového zákona - označuje se za boha nebo syna božího. Z tohoto důvodu vznik teorie Trojjedinosti. Od jeho narození se určuje naše datum (před kristem - po kristu - nebo také našeho letopočtu). Začíná tak od nuly. Ale vyskytly se pochybnosti zda rok "nula" je opravdu rokem "nula" a ne třeba -1,2,3 nebo i 3,4 ... Ježíš se narodil v Betlémě 24. prosince (významný svátek - Vánoce - narození Páně) narodil se Panně Marii a Josefovi. Jeho narození zvěstovala kometa. Přišli se mu poklonit lidé z širokého okolí včetně tří králů. Již od děctsví byl velmi nadaný pro teologický debaty a v brzké době kolem sebe shromáždil skupinku věřících a účedníků. Nechal je pokřtít Janem Křtitelem - který prý v něm poznal Syna božího. V té době nebyl křest normální - vzal si druhé jméno - Kristus. Posléze byl pronasledován - hlavně židovským obyvatelstvem - považovali ho za "kacíře". Byl zadržen, souzen a odsouzen k trestu smrti ukřižováním - v té době obvyklým trestem. Po asi třech dnech bylo povoleno aby byl sundán a uložen do hrobu, z něhož pak na Velký pátek (Velikonoce) odešel - zmtrvých stání.


Panna Maria - matka Ježíše Krista, patronka těhotných a matek. Má zasvěceno mnoho svatostánků - většinou zobrazována s malým Ježíšem - jen zcela vyjímečně zobrazena v době gravidity. Jako "modla" velice oblíbená a po plastikách ukřižovaného J.K. jsou její obrazy nejčastější.


Trojjedinost - existuje jen jediný bůch, ale ... tomu odporuje začátek bibel o stvoření světa kde se vyskytuje Duch boží (nevím teď přesně z hlavy), dále se mluví o bohu a následně o Ježíšovi - z toho vychází rozpor. Teorie vysvětluje že se jedná o jednu a tutéž nadpřirozenou existenci ale že následující nemá ponětí o předchozích.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126479 Verze : 0
Dovoluji si doplnit a poněkud poupravit stať o Panně Marii:


Panna Maria není po Ježíši nejdůležitější postavou křesťanství. Křesťanství stojí především na víře v tzv.trojjedinost Božské osoby - Boha Otce (Stvořitele, nejvíce představeného ve Starém zákoně, a to jako ústřední sílu, vedoucí, poučující a mnohdy též trestající ty, kdo v nějž věří), Boha Syna (tím je Ježíš Kristus, ústřední postava Nového zákona, uváděná jako jakési "zlidštění" osoby Boha, jehož úkolem je ukázat lidu pravou víru prostřednictvím mnoha příkladů, např.poukazováním na marnivost, pomíjejícnost hmotných statků, ale i slitování se nad druhým a pomoc bližnímu;Ježíšova smrt je pak dle křesťanské tradice především vykoupením lidí z tzv.dědičného hříchu a sejmutím hříchů světa) a Boha Ducha svatého (těžko popsatelné síly, jež proniká společenstvím věřících a sjednocuje je v jednu velkou rodinu;mimo to je právě Duch svatý onou silou, díky níž dívka Maria počala svého syna Ježíše "bez poskvrny", tedy bez lidského vlivu, přestože jejím manželem byl Josef.
Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, jakož i celý mariánský kult, však nepřichází okamžitě, tedy v prvních letech po Ježíšově mučednické smrti. Tato myšlenka byla v průběhu staletí formována na tzv.církevních koncilech - sněmech nejvyšších církevních hodnostářů, kteří se v určitých obdobích scházeli k projednávání a uzákonění (zdogmatizování) některých myšlenek, potřebných pro další život církve. Počáteční dogma o Mariině neposkvrněném mateřství se poprvé objevilo na koncilu v Efesu v 5.století, v průběhu staletí prošlo mnoha údobími sporů (východní církve jej nikdy zcela nepřijaly), kupříkladu byl projednán a jako dogma stanoven i prvek o jejím nanebevzetí, a nakonec až na II.vatikánském koncilu v 60.letech 20.století ji papež Pavel VI. pohlásil "Matkou církve". Jedná se tedy o velmi důležitou osobu v životě křesťanů, avšak nikoli postavenou na úroveň Božských bytostí. Nicméně právě skutečnost, že se prostá dívka stala Bohorodičkou, z ní činí jednu z nejvíce uctívaných osob křesťanského náboženství. Je také uctívána pomocí mnoha modliteb jako přímluvce u svého syna, Ježíše Krista.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126493 Verze : 0
Trojjedinost Boží je také jednou z nejčastěji kritizovaných a zároveň nejméně chápaných charakteristik křesťanství. Vyskytují se názory, že tedy bohové musí být tři, jinak není možné aby cokoli existovalo ve třech podobách. Podle křesťanství však tomu právě tak je. Bůh Otec, Syn i Duch svatý jsou neoddělitelné osoby. Jeden bez druhého neexistují, nezastupují se ani nejsou jeden důležitější než druhý. Prostě - Trojice Boží.
Zdá se to možná nepochopitelné. Avšak náboženství (jakékoli) je především víra. Nikoli popsatelná věda, kterou je možno dokazovat, měřit či uchopit. Víra, na níž pak může stát například osobní zkušenost, díky níž můžeme formovat svůj osobní vztah k té které víře. Právě i pochopení trojjedinosti Boží je základním prvkem víry křesťanů. Ostatním, nevěřícím, se to jistě může zdát jako těžko pochopitelné a nelze je za to vinit. Avšak je tu řeč o jedné z největších hybných sil lidstva, proto je jisté, že pochopení těchto křesťanských tajemství a záležitostí víry je pro miliony křesťanů na celém světě vcelku srozumitelné.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126497 Verze : 0
Pokud vim, existuje rozpor mezi nekterymi smery krestanstvi v tom, zdali byl Jezis Kristus bohem, nebo jen jeho synem.


Jinak Standuv uvodni prispevek budeme muset dost radikalne upravit. Obecne to neni spatne, ale vzato do detailu je to dost nesmyslne. Krestanstvi bylo uznano za jedine statni nabozenstvi. Tato veta je sama o sobe bezcenna, JAKEHO statu, KDY ? Toto je faktograficke forum, to nepouziva vyrazy jako "pozdeji", ale DATA, CISLA, LETOPOCTY Smile Musi to byt presne, nezavadejici. Berme to tak, ze sem prijde clovek, ktery o krestanstvi nevi vubec nic, a potrebuje si udelat uceleny a historicky presne usazeny obraz o tom, jak se toto nabozenstvi vyvijelo a jak ovlivnovalo historii lidstva.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126528 Verze : 0
Ok hned jakmile budu mít čas tak to upravím - též jsem to psal v jednu hodinu ráno Laughing
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126537 Verze : 0
Těch nesmyslností je tam více, křesťané sice nebyli v římě příliš oblíbeni pro své nesnášenlivé chování ale předhazování dravé zvěři je spíše vyjímka a pozdější pomluva, další je třeba "Křižácké výpravy do svaté země - Izraele" v té době žádný Izrael nebyl a země se jmenovala palestina, navíc spousta křížových výprav (podstatná většina) směřovala jinam. Nebo "Ježíš Kristus hlavní ústřední postava Nového zákona - označuje se za boha nebo syna božího" pokud se pamatuji správně Ježíš se sám za boha neoznačuje, je za něj označován jinými a to obvykle až po své smrti a vzkříšení. Nebo "Posléze byl pronasledován - hlavně židovským obyvatelstvem " ono vzhledem k tomu že Ježíš byl žid a žil v židovské komunitě těžko ho mohl pronásledovat někdo jiný Smile ostatně ani křtění nebylo v té době nijak neobvyklé některé židovské sekty ho prováděly, proto byl Jan také nazýván Křtitelem. Dále "odsouzen k trestu smrti ukřižováním - v té době obvyklým trestem" ani to není pravda, ukřižování nebylo v té době v palestině obvyklým trestem, Ježíš byl souzen za to že se provinil proti náboženství a trestem za jeho provinění bylo ukamenování, byl ale zcela proti pravidlům vydán k potrestání římské moci a ukřižován, to vedlo k tomu že ve dvacátém století byl jeho rozsudek přezkoumán Sanhedrinem tedy židovskou církevní radou a právě pro několik podobných procesních chyb zrušen Smile
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126540 Verze : 0
Neobliba křesťanů v Římě pramenila spíše z jakési "obavy z něčeho neznámého", v co věřila určitá skupinka lidí. V zemi, kde se ostatní (řekněme tedy nekřesťanské) obyvatelstvo dosud klanělo starým bohům, jak je dnes známe z antických bájí, a kde byl režim ovládaný osobami typu císaře Nerona, musel být nutně tento nový směr víry terčem mnoha dohadů, spekulací a nepravd, jaké je provázely prakticky až do doby, kdy se křesťanství stalo oním státním náboženstvím v Římské říši, což bylo za vlády císaře Konstantina I. roku 313.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126555 Verze : 0
"Po asi třech dnech bylo povoleno aby byl sundán a uložen do hrobu, z něhož pak na Velký pátek (Velikonoce) odešel..." - mrtve telo bylo sundano jeste ten samy den (v patek - zatim jeste obycejny) a pohrbeno. Zmrtvychvstani se udalo o tri dny pozdeji....
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126558 Verze : 0
to Scotty obávám se že pravda je jinde, římané byly nábožensky celkem snášenliví a do svého panteonu celkem bez problému adoptovali spoustu cizích bohů a v římě stály jejich chrámy. Problém byl s židy a později křesťany pro které mnohobožství bylo zásadní kacířství a bohužel právě křesťané (a židé) se pokoušeli bojovat proti cizím bohům, to se promítlo i do vztahu říma k tomu to novému náboženství. Pozdější romantické zvěsti o zlých římanech a hodných křesťanech jsou spíše propagandou zvítězivšího náboženství. Ono zřejmě ani s tím Neronem to nebylo tak hrozné jak se o něm v křesťanské literatuře tvrdí, ale to sem do tématu o náboženství moc nepatří.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126566 Verze : 0
pripravuji ucesanejsi dejiny, ale mam ted mizerny pristup k siti, takze si to nejdrive v klidu napisu a pak to sem vlozim, zatim mejte trpelivost Smile
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126571 Verze : 0
Máme trpělivost, Adminku Very Happy , učesanější dějiny to bude chtít, to je pravda Very Happy
To bitaxe : o té náboženské snášenlivosti Římanů opravdu velmi silně pochybuji, pravda je že by mě docela zajímalo, kteří cizí bohové měli své svatyně v Římě, ale to je vcelku jedno. Taky nevím, jakým způsobem by mohli prvotní křesťané bojovat proti cizím bohům, maximálně modlitbami... Nesnášenlivost mohla být znakem židů, křesťané se ale drželi zcela jiných hodnot, které jistě římská společnost nemohla chápat. Tohle je dost citlivé téma a bude to spíše věc názoru, a ten sem opravdu nepatří.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126575 Verze : 0
1. Římané celkem tolerantní byli (jistě, jak, kdy). Například ve vojenských táborech se to náboženskými směry jen hemžilo, obzvláště došlo-li na příchod posil z východu, kde bylo různých kultů přehršel.


2. Prvotní křesťané byli spíše pacifistického ražení. Těžko by proti někomu bojovali neideologickými prostředky. Římu spíše vadilo, že odmítali uznávat císaře jako boha a narušovali tak integritu státu. V momentě, kdy se stalo státním náboženství dochází k tomu, že původní pacifistický náboj je pozvolna střídán mocenským nábojem, neboť křesťanství se stalo jedním z prostředků udržování integrity státu (později bude mít podobnou funkci ve středověku). Logicky, jak získali moc, tak se jí snažili za každou cenu udržet a rozšiřovat.


K té trojjedinosti. V opozici k "oficiální verzi" bylo třeba ariánské učení, jež bylo sice zakázáno, ale jež přispělo k přijetí křesťanství Germány.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126597 Verze : 0
Ještě drobnost. Dnešní křesťanství není v podstatě vírou Ježíše, ale tím co nastolil jeden z jeho nástupců Saul, z kterého se posléze stal Pavel. Tzv. paulinismus je dokonce v některých věcech v rozporu s Ježíšovou vírou, což byl více méně judaismus. Z paulinismu se vyvinulo dnešní křesťanství, tak jak ho dnes známe.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126603 Verze : 0
On vývoj křesťanství v raných letech (nebo stoletích) je vůbec dost křivolaký, pokud vím původně bylo evyngelií podstatně víc, a teprve nějaký koncil rozhodl která jsou "platná" a ostatní byla ničena a tím se víra sjednocovala do jednoho směru, původně se od sebe jednotlivé obce křesťanů poměrně dost lišily, takže ranné křesťanství si nesmíme představovat jako jednotnou víru tak jak si ji představujeme dnes, Navíc evangelia byla sepsána až poměrně za dlouho po smrti Ježíše a za dobu šíření se ústní tradicí samozřejmě i u stejného evangelia došlo k odchylkám.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126623 Verze : 0
To bitaxe : máš pravdu, těch raných křesťanských směrů bylo povícero (zmínění ariáni, nestoriáni, později jansenisté, maronité, nebo později též směry, z nichž se vyvinula kupř.koptická církev v Egyptě nebo různé asyrské či etiopské odnože atd.). Na určitém místě v Bibli (fakt si nevzpomenu kde Smile ) je takový vývoj církve přirovnán k "železu, jež se taví v ohni", aby se z něho stala skutečně kvalitní a čistá hmota. Podobně tomu bude i u tohoto vyznání. Pokud bychom srovnávali křesťanství s ostatními náboženstvími, dá se vidět, že právě u něho existovalo nejvíce pokusů o jakousi reformu (to ale jistě nebylo vždy ku prospěchu věci, neboť mnohé z oněch prvních odlišných proudů buďto kolem sebe shromáždily jen pramálo přívrženců, nebo se pokoušeli o jakési vlastní výklady Kristova života a pokud přímo nebyli někým rozprášeni, brzy se na jejich myšlenky - mnohdy jistě bludné - zapomnělo). Jiné se uchytily jen v určité zemi a postupem času se rozrostli na vcelku početnou náboženskou obec (arménští křesťané, západosyrští monofyzité) a přetrvali leckde do současnosti.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126630 Verze : 0
hlavne u rima bych tu existenci vice bohu nevidel jako "toleranci", ale spise jako "vycuranost", proste aby si nenastvali mnoho z podrobenych narodu/kmenu, akceptovali cast jejich bozstev, coz nutne neznamena, ze rimane jako takovi se hlasili prave k temto bohum. Je to do URCITE MIRY podobne muslimum, kteri ale neakceptovali dalsi bozstva, jen na svem podrobenem uzemi tolerovali existenci jinych vyznani, pokud jim jejich vyznavaci odvadeli v poradku dane ... Kazdopadne uz se dostavame trochu mimo ramec krestanstvi Smile
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#126636 Verze : 0

Citace - bitaxe :

pokud vím původně bylo evyngelií podstatně víc, a teprve nějaký koncil rozhodl která jsou "platná" a ostatní byla ničena a tím se víra sjednocovala do jednoho směru, původně se od sebe jednotlivé obce křesťanů poměrně dost lišily, takže ranné křesťanství si nesmíme představovat jako jednotnou víru tak jak si ji představujeme dnes, Navíc evangelia byla sepsána až poměrně za dlouho po smrti Ježíše a za dobu šíření se ústní tradicí samozřejmě i u stejného evangelia došlo k odchylkám.



Počas prvého a začiatkom druhého storočia n.l. boli kresťanmi všeobecne prijímané známe štyri evanjeliá, kniha Skutky apoštolov a 12 listov apoštola Pavla. Spočiatku boli pochybnosti len ohladne niektorých menších spisov. Medzi známe doklady patrí napríklad Muratoriho zlomok (objavil Ludovico Antonio Muratori v knižnici v Miláne, publikovaný 1740). Neskôr okolo roku 230 n.l. Origenes Alexandrijský potvrdil, že aj ďalšie knihy (z prvého storočia - napr. list Jakuba) sú biblické.
No približne v polovici 2. storočia sa objavili kritici (napríklad Markion), ktorí spochybňovali pravosť niektorých kníh a vytvárali vlastné zoznamy. Preto začali vznikať mnohé rozpory.
Ale knihy a listy Nového zákona, tak ako ich poznáme dnes však potvrdili napríklad Hieroným, či Augustín. A ako napísal Bitaxe na Treťom kartáginskom koncile v roku 397 n.l. bolo definitívne rozhodnuté, o vierohodnosti 27 kníh Nového zákona, tak ako ich poznáme dnes a ako ich prijímali prví kresťania.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#136472 Verze : 0

Citace - Standa :

Ježíš Kristus Od jeho narození se určuje naše datum (před kristem - po kristu - nebo také našeho letopočtu). Začíná tak od nuly. Ale vyskytly se pochybnosti zda rok "nula" je opravdu rokem "nula" a ne třeba -1,2,3 nebo i 3,4 ... Ježíš se narodil v Betlémě 24. prosince (významný svátek - Vánoce - narození Páně) narodil se Panně Marii a Josefovi.



Presný dátum narodenia Ježiša Krista nie je známy, neuvádza ho Biblia, ani žiaden iný zdroj. Dôvod stanovenia osláv na 25. decembra nie je presne jasný, no tento dátum sa zhoduje so zimným slnovratom a pravdepodobne bol vybraný aby sa zhodoval s pohanskými sviatkami znovuzrodenia slnka. Vianoce vznikli v dobe, keď bol kult Slnka v Ríme obzvlášť silný.
Dátum narodenia Ježiša Krista nie je možné presne zistiť, hoci z biblickej chronológie vyplýva, že išlo (v súlade s naším dátumovaním) o rok 2 pred naším letopočtom. Možno išlo o zimné obdobie, no niektorí sa prikláňajú skôr k jeseni (september/október).
Tak, či onak nemôžeme s istotou povedať kedy presne sa Ježiš Kristus narodil.


Poznámka: Súčasné dátumovanie nepozná rok 0 (nula). Po roku 1 pred naším letopočtom (B.C.) nasledoval rok 1 nášho letopočtu (A.D.).
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#136476 Verze : 0
Poperve krestanstvi jako statni nabozenstvi bylo prijato v Armenii,podle tradice se uvadi rok 301 n.l.
Jinak v krestanstvi ma jeste mene zname smery jako treba Armenska apostolsska(obcas uvadena jako Gregorianska)cirkev a ruzne cirkevni tzv. "hereze"(doufam ze to napsal spravne) jako treba sekty nestorianu v Syrie.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#136517 Verze : 0
Opravdu je křesťanských směrů mnohem víc, tak jak píše kaskad, jsou třeba koptští křesťané (asi nejvíc blízcí původnímu křesťanství) ariáni, nestoriáni a další směry (podle "velkých" církví jako jsou katolíci a další jsou to opravdu hereze tedy odpadlíci, reálně ale jsou prostě křesťané a tedy z našeho pohledu sem samozřejmě patří. Křesťanská církev se mnohokrát dělila a její jednotlivé směry se od sebe v mnoha věcech dost liší.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#136550 Verze : 0

Citace - bitaxe :

Opravdu je křesťanských směrů mnohem víc, tak jak píše kaskad, jsou třeba koptští křesťané .... Křesťanská církev se mnohokrát dělila a její jednotlivé směry se od sebe v mnoha věcech dost liší.



To je fakt, hlavne v dnešnej dobe jestvuje mnoho cirkví i siekt, ktoré sa hlásia, ku kresťanstvu. Asi by bolo teba založiť fóra k známym dnešným kresťanským náboženstvám. Na tomto fóre (o kresťanstve všeobecne) by sa podľa mňa malo písať hlavne o prvých rokoch kresťanstva (Ježiša Krista asi prirodzene uznávajú všetky kresťanské náboženstvá).
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#136583 Verze : 0
Tak bych tady měl drobné šémátko, abych naznačil, jak probíhal vývoj křesťanství vlastně až dodnes. Kromě základního východiska, kterým je samozřejmě Ježíš, je tam uveden (hlavně samozřejmě kvůli tomu, o čem kniha, ze které jsem to ofotil, je) i další zdroj, a tím je gnose, synkretický nábožensko filosofický směr, který v sobě spojoval zoroastriánský dualismus, novoplatonskou filosofii a další prvky, později, v rámci tzv. křesťanské gnose, včetně křesťanství. Z gnose, křesťanství ( hlavně tzv. židokřesťanství) a zoroastrismu pak vyházel i Mání, perský prorok žijící ve třetím století n. l., který tak vystavěl vlastní, dualistický náboženský směr, v určité době spolu s gnosí velmi konkurující křesťanům, posléze násilně potlačený. Jak je patrné ze schématu, manicheismus ovlivnil celou řadu křesťanských sekt z počátku tisíciletí, a přes maloasijskou sektu paulikiánů, původně usazených hlavně v Arménii a v jedenáctém století vysídlených Byzancí na bouřlivou balkánskou hranici, ovlivnil i křesťanské, a přesto dualistické bogomily.
Ti vznikli v polovině desátého století na základě učení jistého popa Bogomila (Theofila), který horlivě popíral Starý zákon a za jedinou svatou knihu bral pouze Nový zákon, brojil proti církevní hierarchii a požadoval přísný asketismus. Také popíral, že by tento svět, a s ním zlo, bylo dílem Božím, a označoval je za výtvor boha Starého zákona, tj. Jehovy či Demiurga. V jedenáctém století se bogomilové přes dalmatská přístavní města rozšířili do severní Itálie, Okcitánie a odtud i do severní Francie, Aragonu a Porýní, kde ovlivnili právě se formující (mé oblíbence Smile) sektu katarů. To jsou oni albigenští, jak jsou známi podle jednoho ze svých okcitánských center v Albi. Sami si říkali Dobří, případně Praví křesťané. Paulikiáni, bogomilové i kataři neuznávali Ježíše bohočlověka, to jest neuznávali pojetí Krista jako člověka a Boha zárověň. Přikláněli se k pojetí, že Ježíš byl pouze Božím ztělesněním bez lidské podstaty, proto také neuznávali za nic významného jeho utrpení a smrt na kříži (a s tím spjaté vzetí lidských hříchů na sebe), a za základ brali jeho učení o spáse, Dobrou zprávu. A jsou to právě oni, kvůli kterým (i když důležitost valdenských taky není radno podceňovat), kvuli kterým vznikla papežská inkvizice, svěřená novým řádům minoritů a dominikánů, poté, co se dosavadní inkvizice biskupská ukázala málo účiná, a jsou to oni, kdo se stali roznětkou k první křížové výpravě proti křesťanské zemi, která se uskutečnila v roce 1209 a která po pádu castra Montségur roku 1246 (?) skončila úplným porobením této osobité církve. Její poslední příslušníci se pak ještě sto let sprývali různě po venkově, až se nakonec rozpustili mezi valdenskými v horských údolích Alp. Blížeji k tématu v článku Kataři a katarství zde na Válce.


K dalším termínům, pro počátky křesťanství důležitým: "Monofysité slují bludaři, kteří tvrdí, že v Kristu jest pouze jedna přirozenost, a to božská. Původcem tohoto bludu jest Eutychés, jehož na synodě efeské (449) se zastal patriarcha alexandrijský Dioskuros, ale papež Lev I. dosáhl toho na oekumenické synodě chalkédonské r. 451, že učení Eutychovo bylo zavrženo. Nicméně šířilo se v Palestině, Alexandrii i Antiochii ..." "...Patriarchát alexandrijský, který jest až dodneška středem všech monofysitských církví Syrie a jiných východních provincií. Druhou hlavní zemí monofysitů stala se Armenie. Třetí hlavní zemí, kde monofysitatsví skoro úplně zvítězilo, jest Egypt, kde se k němu podnes přiznávají Koptové. " Monofysité tedy byli i bogomilové a kataři.


"Ariani, sektáři, přívrženci Aria, jenž pocházeje snad z Lybie stal se na počátku 4. století duchovním v Alexandrii..." Tento Arianus začal spor se svým arcibiskupem Alexandrem, když tvrdil, že "Syn vzal exisenci až poté, co byl splozen Otcem, byla tedy doba, kdy nebyl, a má svou podstatu z ničeho. Nemůže být tudíž spoluvěčný Otci a je to tvor božské podstatě cizí a svou přirozeností proměnlivý, ale poněvadž svobodnou vůlí se nezměnil a v dobrém setrval, jmenoval jej Bůh Slovem (Logem), Synem a Bohem a povznesl jej nad veškeré ostatní tvorstvo. Konečně připisoval Arius vtělenému Logovi pouze tělo lidské, místo duše lidské zaujímal v Kristu Logos sám." Ariánství se, jak už tu bylo zmíněno, velmi rozšířilo mezi germánskými kmeny.
Zdroj citací: Ottova encyklopedie.


Pokud na schématu budete sledovat prostřední linii, katolickou, všimnete si tenkých čar s datem k některým jiným liniím- jsou to roky, kdy příslušná církev uzavřela s katolickou církví unii, to jest uznala za hlavu své církve papeže, přestože si obvykle ponechala vlastní ritus, liturgický jazyk apod. Někdy jsou to také roky vzniku daného směru.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#136629 Verze : 0
to koba - myšlenka založit pro každý křesťanský směr samostatné fórum je pěkná, demokratická a nepraktická. Podívá-li se jen na schéma od Aubiho, vyjde nějakých 26 hlavních křesťanských směrů. A to nepočítáme všelijaké sekty a sektičky typu mormonů, koresiánů a pod. Pak by jich byly ne desítky, ale stovky, a fórum válka by muselo hledat minimálně nový název. Takže zůstaňme na jednom místě.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#137783 Verze : 0
Pánové, i to nejstarší ekumenické evangelium bylo poprvé zaznamenáno až někdy po roce 70 našeho letopočtu. Většina evangelií byla, pokud si dobře pamatuji po roce 325 n.l. vyhlášena za falešná a jejich vyznavači začali být již tehdy pronásledování svými spoluvěrci. Ale pokusím se zjistit si to přesněji, ať tu teď moc nekecám.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#140659 Verze : 0
Dovoluji si podotknout, že apoštol Jan (autor jednoho z evangelií) a Jan (autor knihy Zjevení - Apokalypsy) jsou nejpravděpodobněji dvě různé osoby.


Bohužel v současné době nemohu toto tvrzení podpořit nějakými fakty (skusím zapátrat na netu a dám nějaké odkazy), ale vybavuje se mi jeden dokument na CT, který se právě tématikou určení autorství Apokalypsy zabýval.


Nějaké info:
www.mujweb.cz
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#140906 Verze : 0

Citace - janko :

Nějaké info:
www.mujweb.cz



Prečítal som si článok, dokonca i tie o proroctvách a dobre som sa zabavil...
Biblia je kniha, ktorú môže po zbežnom prečítaní vyložiť hocikto ako chce.


janko: Toto nie sú fakty, ale názory a domnienky niektorých ľudí. Možno sa sem zas niekto dá článok, kde vypočíta koniec sveta a podloží to nejakými textami - to však nie sú fakty, ale rôzne výklady a nározy.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#141215 Verze : 0
koba: V članku na který jsem dal link mi šlo hlavně o toto:
"Sám autor v knize uvádí, že se jmenuje Jan. Podle křesťanské tradice se jedná o apoštola Jana, autora čtvrtého evangelia. Biblisté dnes tuto domněnku odmítají. Z textu knihy je patrné, že autor nebyl apoštolem a neznal osobně Ježíše. Výsledky analýzy textů Janova evangelia a Zjevení Janova ukázaly, že jsou dílem různých autorů."


Tento názor byl hezky rozveden a dokazován v dokumentu, který vysílala ČT 2.10.2005 Tajemství Bible: Kniha Zjevení - konec světa?. www.czech-tv.cz


Jednalo se o analýzu textů Janova Evangelia a Knihy Zjevení. Každý spisovatel má totiž nějaká oblíbená slova, která do textu často zařazuje. Použitá oblíbená slova se lišila, což vedlo k závěru, že se jedná o různé autory. Ještě tam byly zmiňovány i nějaké faktografické rysy poukazující na jiného autora, ale to už si nepamatuji.


Bohužel jsem prozatím nikde na netu nenašel (nehledal jsem nijak intenzivně) nějaké info o zmiňované analýze.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#141279 Verze : 0
Rozkol medzi Rímom a Konšatínopolom.


Grécki cirkevní hodnostári vždy vychádzali z jediného Boha - otca. Definovali vzťah Boha – otca voči Bohu – synovi a Duchu Svätému vo svetle tohto jediného Boha (Svetlo zo svetla Boh z Boha). Je to akoby sme mali hviezdu (Boha - otca), ktorá dáva svetlo druhej hviezde (Synovi) a napokon tretej (Duchu). Ľudským očiam sa potom všetky tri hviezdy svietiace jedna po druhej zdajú ako jedna hviezda.
Latinský teológovia na čele so sv. Augustínom nevychádzajú z Boha – otca, ale zo spoločnej Božej podstaty. Teda tri hviezdy nesvietia jedna po druhej, ale svietia v trojuholníku. Pričom prvá a druhá (Otec a Syn) dávajú svetlo tretej (Duchu). Teda Syn je splodený Otcom a Duch je láska medzi Otcom a Synom a vychádza z oboch.
A práve to, že Duch vychádza aj zo Syna bolo pre pravoslávnych neprekonateľnou prekážkou. Podľa ich názoru Duch vychádza iba z Otca. ( Filioque – latinský výraz pomenúvajúci vychádzanie zo Syna.)
A táto Augustínova konštrukcia Božej podstaty sa stala veľmi dôležitou pre Západ. Pričom rímsko-nemecký cisári požadovali túto formuláciu vložiť do vyznania viery. Definitívne sa tak stalo v roku 1014. Východ ešte dnes považuje toto Filioque za sfalšovanie ekumenického vyznania viery a za jasné kacírstvo.


Tento môj príspevok je prevzatý z knihy Katolícka cirkev – stručné dejiny od Hansa Kunga.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#164446 Verze : 0

Citace - bitaxe :

Nebo "Ježíš Kristus hlavní ústřední postava Nového zákona - označuje se za boha nebo syna božího" pokud se pamatuji správně Ježíš se sám za boha neoznačuje, je za něj označován jinými a to obvykle až po své smrti a vzkříšení.



Evangelium dle sepsání Janova:
3,10 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš?
3,11 Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte.
3,12 Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte?
3,13 A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.
3,14 A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka,
3,15 Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
3,16 Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
3,17 Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.
3,18 Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#200402 Verze : 0
Trojice:


Ústřední nauka náboženství křesťanstva. Podle atanasiánského vyznání víry jsou tři božské Osoby (Otec, Syn a Svatý Duch). O každé se říká, že je věčná, všemohoucí, žádná není větší nebo menší než druhá. O každé se říká, že je Bůh, a přece jsou dohromady jen jedním Bohem. Jiná prohlášení dogmatu zdůrazňují, že tyto tři "Osoby" nejsou oddělení a odlišní jedinci, ale jsou třemi způsoby, v nihž existuje božská podstata. Někteří zastánci Trojice tedy zdůrazňují svou víru, že Ježíš Kristus je Bůh, nebo že Ježíš a Svatý Duch jsou Stvořitel JHVH. (JHVH přeloženo z hebrejského tetragrammatu, které znamená "Působí, aby se stalo").
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#221980 Verze : 0
Jaký je původ nauky o trojici?


The New Encyclopaedia Britannica říká: "Ani slovo trojice, ani vyslovená nauka jako taková se v Novém zákoně nevyskytuje, ani Ježíš a jeho následovníci nezamýšleli odporovat starozákonní šemě: "Naslouchej, Izraeli: Pán náš Bůh je jeden Pán." (5.Mojžíšova 6:4)... Nauka se vyvíjela postupně několik staletí a za mnoho rozepří... Koncem 4. století... nabyla nauka o trojici v podstatě podoby, kterou si od té doby zachovala."
- 1976, Micropaedia, Sv. X, s.126.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#221981 Verze : 0
New Catholic Encyclopedia prohlašuje:


"Formulace jeden Bůh ve třech osobách nebyla pevně stanovena, rozhodně nebyla plně vtělena do křesťanského života a do křesťanského vyznání víry dříve, než na konci 4. století. Ale právě tato formulace má první nárok na titul dogma o Trojici. U apoštolských Otců nebylo nic, co by se jen zdaleka blížilo takovému způsobu myšlení nebo stanovisku"
- 1967, Sv. XVI, s.299
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#221983 Verze : 0
The Encyclopedia Americana říká:


"Křesťanství je odvozeno z judaismu a judaismus byl přísně unitářský (věřil, že Bůh je jedna osoba - poznámka autora). Cesta vedoucí z Jeruzaléma do Nikaje nebyla právě přímá. Trinitářství čtvrtého století nezrcadlilo přesně rané křesťanské učení o povaze Boha; bylo naopak odchylkou od tohoto učení."
- 1956, Sv. XXVII, s.294 L.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#221984 Verze : 0
Podle Nouveau Dictionnaire Universel:


"Platónská trojice, sama o sobě pouhé nové uspořádání starších trojic, které se datují od dřívějších národů, se jeví jako racionální filozofická trojice přívlastků, jež daly zrod třem hypostázím neboli božským osobám, o nihž učí křesťanské církve... Pojetí božské trojice tohoto řeckého filozofa (Platóna ze 4. století př.n.l.)... se dá najít ve všech starověkých (pohanských) náboženstvích."
- vyd. M.Lachatre, Paříž, 1865-1870, Sv.2, s.1467.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#221986 Verze : 0
John L. McKenzie, S.J., ve svém
Dictionary of the Bible říká:


"Trojice osob uvnitř jednoty přirozenosti je definována výrazy osoba a přirozenost, jež jsou řeckými filozofickými výrazy; tyto výrazy se v Bibli nevyskytují. Definice trojice vyplynuly z dlouhých rozepří, v nihž někteří teologové tyto pojmy a jiné jim podobné, jako třeba esence a substance chybně uplatńovali na Boha."
- New York, 1965, s.899
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#221987 Verze : 0
Zastánci trojice uznávají, že ani slovo "trojice", ani vyjádření dogmatu o trojici se v Bibli nenalézají. Jsou tam alespoň pojmy, které ono dogma používá?


Vyučuje Bible, že "svatý duch" je osoba?


Mohlo by se zdát, že některé jednotlivé texty, které se vztahují ke svatému duchu, naznačují osobnost. Například o svatém duchu se mluví jako o pomocníku (řecky paraklétos; utěšitel - Kralická Bible - 1613, přetisk 1937, Biblí česká Praha, revidované vydání F.Frencl, Nový zákon Praha, 1940, J.L.Sýkora, nové vydání J.Hejčl; přímluvce - Ekumenický překlad 1979,Nový zákon Praha, 1970, F.Žilka; zastánce - Nový zákon Vídeň, 1983, O.M.Petrů, The Jeruzalem Bible, 1966, hlavní vydavatel Alexander Jones), který vyučuje, svědčí, mluví a slyší. ( Jan 14:16,17,26;15:26;16:13 ) Ale jiné texty říkají, že lidé byli naplněni svatým duchem, že jím někteří byli pokřtěni nebo pomazáni. (Luk. 1:41;Mat 3:11;SK 10:38) Tyto zmínky o svatém duchu se rozhodně nehodí na osobu. Máme-li porozumět tomu, čemu učí Bible jako celek, je třeba vzít v úvahu všechny tyto texty. Jaký je rozumný závěr? Že první zde citované texty používají řečnický obrat personifikující Božího svatého ducha, Boží činnou sílu, jako Bible personifikuje také moudrost, hřích, smrt, vodu a krev.


Svatá písma nám sdělují jméno Otce - JHVH. Přinášejí informaci, že Syn je Ježíš Kristus. Ale nikde v Písmu není použito osobního jména pro svatého ducha


Sk. 7:55,56 podávají zprávu, že Štěpán obdržel nebeské vidění, v němž viděl "Ježíše, jak stojí po Boží pravici". Ale Štěpán se vůbec nezmínil, že vidí také svatého ducha. (Viz také Zjevení 7:10;22:1,3)


New Catholic Encyclopedia připouští:
"Většina Novo zákonních textů zjevuje Božího ducha jako něco, ne někoho; to je zřejmé zejména v podobnostech mezi Božím duchem a silou."
- 1967, Sv. XIII, s. 575
Je tam také napsáno:
"Apollogetové (řečtí křesťanští pisatelé z druhého století) mluvili o Duchu velmi váhavě; s určitou mírou opatrnosti, dalo by se říci, že velmi neosobně."
- Sv. XIV, s. 296
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#221990 Verze : 0
Souhalsí Bible s těmi, kdo učí, že Otec a Syn nejsou oddělení a odlišní jedinci?


Matouš 26:39, Ekumenický překlad:
"(Ježíš Kristus) poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš."
(Kdyby Otec a Syn nebyli odlišní jedinci, neměla by taková modlitba smysl. Ježíš by se modlil sám k sobě a jeho vůle by nutně byla Otcovou vůlí.)


Jan 8:17,18, Ekumenický překlad:
"(Ježíš odpověděl židovským farizeůmSmile Ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mne také Otec, který mě poslal."
(Ježíš tedy rozhodně mluvil o sobě jako o jedinci odděleném a odlišném od Otce.)
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222007 Verze : 0
Učí Bible, že všichni, kdo jsou údajně částí trojice, jsou věční a žádný z nich nemá počátek?


Kolosanům 1:15, 16, Ekumenický překlad:
"On (Ježíš Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi."
V jakém smyslu je Ježíš Kristus "prvorozený všeho stvoření"?


1. Zastánci trojice říkají, že "prvorozený" tu znamená nejpřednější, nejskvělejší, nejslavnější; Kristus se tedy má chápat jako ten, kdo není částí stvoření, ale je nejslavnější ve vztahu k těm, kdo byli stvořeni. Jestliže je to tak a jestliže je nauka o trojici pravdivá, proč se neříká také o Otci a o svatém duchu, že jsou prvorození všeho stvoření? Ale Bible tento výraz používá pouze na Syna. Podle obvyklého smyslu naznačuje "prvorozený", že Ježíš je nejstarší z Otcovi rodiny synů.


2. Před výskytem v Kolosanům 1:15 je výraz "prvorozený" v Bibli již více než třicetkrát a v každém případě, kdy je použit pro živé tvory, má stejný význam - prvorozený je částí skupiny. "Izraelův prvorozený" je jeden z Izraelových synů; "faraonův prvorozený" je členem faraónovy rodiny; "prvorozená zvířata" jsou také zvířata. Proč tomu tedy někteří připisují jiný význam v Kolosanům 1:15? Odpovídá to biblickému pojetí, nebo je to učení víry, které už zastávají a pro něž hledají důkaz?


3. Vylučuje snad Kolosanům 1:16,17 (Ekumenický překlad), že Ježíš byl stvořen, když říká, že "v něm bylo stvořeno všechno... a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho"? Řecké slovo zde přeložené jako "všechno" je panta, skloňovaný tvar slova pas. U Lukáše 13:2 je v Ekumenickém překladu přeloženo jako "ti ostatní", Nový zákon (Praha, 1940), J.L.Sýkora, nové vydání J.Hejčl používá "všichni", Nový zákon (Praha, 1970),F.Žilka a Nový zákon (Vídeň, 1983), O.M.Petrů "všichni ostatní". V souladu se vším ostatním, co se v Bibli říká o Synovi, připisuje moderní překlad stejný význam slovu panta v Kolosanům 1:16,17, takže tam čteme "jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci... Všechny jiné věci bylystvořeny skrze něho a pro něho." Ukazuje se tedy, že byl stvořenou bytostí, součástí toho, co stvořil Bůh.
Z jevení 1:1; 3:14, Ekumenický překlad:
"Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu..., Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek (řecky arché) stvoření Božího." (Podobné znění mají Bible kralická (1613, přetisk 1938, Nový zákon (Praha, 1940), J.L. Sýkora, nové vydání J.Hejčl,Nový zákon (Vídeň, 1983), O.M.Petrů, Nový zákon (Praha, 1970), F.Žilka a jiné překlady). Je to správé vyjádření? Někteří jsou toho názoru, že Syn je tím, kdo dal začátek Božímu stvoření, že byl jeho základním zdrojem. Ale Liddellův a Scottův Greek-English Lexicon uvádí jako první význam výrazu arché slovo "počátek". (Oxford, 1968,s. 252) Logický závěr je, že ten, o němž je zmínka ve Zjevení 3:14, je stvoření, první z Božích stvoření, a že měl počátek. Srovnej Přísloví 8:22, kde se o Synu hovoří jako o zosobněné moudrosti, jak se shodují mnozí komentátoři Bible. Podle Písmo svaté starého zákona (Praha, 1956), Josef Heger a The Jeruzalem Bible (1966), hlavní vydavatel Alexander Jones ta, o kom se zde mluví je "stvořena".
Micheáš 5:2 Bible kralická (1613, přetisk 1938) říká prorocky o mesiášovi, že "jeho východové jsou od starodávna, ode dnů věčnosti." Činí ho to totožným s Bohem? Je nutné si všimnout, že Revised Standard Version, 2. vydání (1971) místo "dnů věčnosti" překládá hebrejštinu "od stavu dávných dnů", Písmo svaté Starého zákona (Praha,1956), Josef Heger (Micheáš 5:1) " v dnech věčných", moderní překlad "ode dnů neurčitého času". Ve světle Zjevení 3:14 o němž byla řeč dříve, Micheáš 5:2 nedokazuje, že Ježíš byl bez počátku.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222014 Verze : 0
Učí Bible, že nikdo z těch, kdo jsou údajně zahrnuti v trojici, není větší ani menší než druhý, že všichni jsou si rovni, že všichni jsou všemohoucí?


Marek 13:32, Ekumenický překlad:
"O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec." (Tak by to samozřejmě nebylo, kdyby si Otec, Syn a Svatý Duch byli rovni a tvořili by jedno Božstvo. A jak někteří naznačují, kdyby Synovi bránilo v poznání, že byl omezen lidskou přirozeností, zůstává otázka: Proč to nevěděl Svatý Duch?)
Matouš 20:20-23, Ekumenický překlad:
"Matka synů Zebedeových... řekla (Ježíšovi): Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království. Ježíš jí však odpověděl: ..., Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec. (Jak podivné, jestliže Ježíš je Bůh, jak se tvrdí.Odpovídal tu Ježíš pouze podle své "lidské přirozenosti"? Jestliže byl Ježíš, jak říkají zastánci trojice vpravdě "bohočlověk" - jak Bůh, tak člověk, ne jeden, nebo druhý - bylo by opravdu důsledné uchylovat se k takovému vysvětlení? Neukazuje Matouš 20:23 spíše, že Syn není roven Otci, že Otec si některé věci vyhradil pro sebe?)
Matouš 12:31,32 Ekumenický překlad:
"Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." (Kdyby byl Svatý Duch osobou a byl Bohem, odporoval by tento text jasné nauce o Trojici, protože by znamenal, že Svatý Duch je v něčem větší než Syn. To, co však Ježíš řekl, naopak ukazuje, že Otec, jemuž "Duch" patřil, je větší než Ježíš, Syn člověka.)
Jan 14:28, Ekumenický překlad:
"(Ježíš řekl:) Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já."
1. Korinťanům 11:3, Ekumenický překlad:
"Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy je muž a hlavou Krista je Bůh." (Kristus tedy očividně není Bůh a Bůh je Kristu nadřazen. Je třeba poznamenat, že to bylo napsáno kolem roku 55 n.l., asi 22 let po Ježíšově návratu do nebe. Zde vyřčená pravda tedy platí o vztahu mezi Bohem a Kristem v nebi.)
1. Korinťanům 15:27,28, Ekumenický překlad:
"(Bůh) pod nohy jeho (Kristovy) podřídil všecko. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil a tak bude Bůh všecko ve všem."
Hebrejské slovo šaddaj i řecké slovo pantokratór se překládá jako "všemohoucí". Obě slova se v původních jazycích opakovaně používají na JHVH Otce. (2:Mojžíšova 6:3; Zjevení 19:6) Žádné z nich se nikdy nepoužívá na Syna nebo na svatého ducha
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222020 Verze : 0
Učí Bible, že každý z těch, kdo údajně tvoří trojici, je Bůh?


Ježíš v modlitbě řekl:"Otče... život věčný je v tom, když poznají tebe jediného pravého Boha, a toho kterého jsi poslal, Ježíše Krista." (Jan 17:1-3, Ekumenický překlad) (Všechny české překlady tu vzhledem k Otci používají výraz "jediný pravý Bůh". The New English Bible (1970) uvádí "který sám jsi vpravdě Bůh". Může snad být někdo "jediný pravý Bůh" neboli ten, který "sám (je) vpravdě Bůh", jestliže jsou tu ještě další dva, kteří jsou ve stejné míře Bohem jako on? Všichni ostatní, o nichž se mluví jako o "bozích", musí být buď falešní, nebo jsou pouze odleskem pravého Boha.)
1.Korinťanům 8:5,6, Ekumenický překlad:
"I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi - jakože je mnoho takových bohů a pánů - my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho." (To představuje Otce jako "jednoho Boha" křesťanů a jako bytost jiného postavení, než má Ježíš Kristus.)
1.Petra 1:3, Ekumenický překlad:
"Veleben buď Bůh a Otec pána našeho Ježíše Krista."(Písma opakovaně i po vystoupení do nebe mluví o Otci jako o "Bohu" Ježíše Krista. U Jana 20:17 sám Ježíš po svém vzkříšení říkal o Otci "můj Bůh". Později, v nebi, jak je zaznamenáno ve Zjevení 3:12, opět použil téhož výrazu. Ale nikde v Bibli není zpráva o tom, že by Otec říkal o Synovi "můj Bůh", a ani Otec ani Syn také neříkají o svatém duchu "můj Bůh".)
V díle Theological Investigations připouští Karl Rahner, S.J.: (Bůh) se přece nikdy nepoužívá ve spojitosti s Duchem a ( ten Bůh) se nikdy nepoužívá v Novém zákoně, když se mluví o (svatém duchu).
- anglický překlad z němčiny, Baltimore, Md., 1961, Sv. I, s. 138, 143.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222029 Verze : 0
STOP !!!


Toto se sice samozřejmě týká křesťanství, ale není to v souladu s cílem této sekce.



Cílem této sekce je poskytnout ZÁKLADNÍ, snadno srozumitelný přehled o jednotlivých náboženských směrech a to především ve vztahu k dějinám.


Takže jde o to, poskytnout informace o době vzniku, o základních myšlenkách, o základních historických událostech spjatých s daným směrem, o počtu věřících, o rozšíření daného směru po světě, o jeho vlivu, o jeho současnosti vzhledem ke geopolitickému vývoji a podobně. Má to být stručný a jasný DOPLŇKOVÝ servis k textům z dějin, především těch vojenských.


Příklad:


Bude zde článek o reconquistě Španělska. Čtenář vidí, že bojovali křesťané proti muslimům a pokud bude chtít, najde zde základní informace o obou směrech a tak si doplní kontext.



Toto není místo pro náboženské disputace či výklad věrouky. Není smyslem zde řešit konkrétní problém (třeba učení o svaté trojici) a ukazovat ho ve světle desítek citací z náboženských textů.


Nejsme náboženské ani filosofické forum, ale VOJENSKO-HISTORICKÉ forum.



Vaše příspěvky jsou tedy určené pro jiné forum !


Nevyhazujeme Vás, ale pokud chcete nadále přispívat do této sekce, tak prosím, takovým stylem, který by odpovídal smyslu této součástui fora. Tedy jen základní a snadno pochopitelné texty poskytující základní přehled o daném náboženském směru.




RoBoT
Náčelník štábu Forum.valka.cz
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222053 Verze : 0
O.K. snažil jsem se v tomto fóru poskytnout kvalifikovanou a podle mého názoru logickou a faktografickou odpověď např. na téma z úvodního článku:


Trojjedinost - existuje jen jediný bůch, ale ... tomu odporuje začátek bibel o stvoření světa kde se vyskytuje Duch boží (nevím teď přesně z hlavy), dále se mluví o bohu a následně o Ježíšovi - z toho vychází rozpor. Teorie vysvětluje že se jedná o jednu a tutéž nadpřirozenou existenci ale že následující nemá ponětí o předchozích.


Mým cílem, který jsem dále chtěl rozvést, bylo ukázat, že do učení církví křesťanstva se po vymření apoštolů ve 2. a dalších stoletích n.l. dostaly nekřesťanské nauky např. trojice a jiné (vánoce, velikonoce atd. ) které nemají naprosto opodstatnění v Bibli. Pouze díky populismu církve a získávání dalších "oveček" přejímalo pohanské zvyky a svátky do svého oficiálního učení.


Nebudu dále zatěžovat logickým dokazováním pomocí Bible, ale doufám, že jsem alespoň částí logických argumentů osvětlil, že dogma trojice je nesmysl a že křesťanstvo se hluboce odchýlilo od principů a čistého učení Bible.


Jsem profesionální voják v důstojnické hodnosti a myslím, že vím co je cílem tohoto webu.


Nebudu tedy dále zatěžovat filosofickými úvahami.


Pokud by někoho zajímaly další argumenty, může svůj dotaz napsat na liborkolacek@seznam.cz
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222059 Verze : 0
Samozřejmě nezpochybňuji kvalifikovanost ani faktickou správnost těch citací a jejich výkladu, ale pro naše potřeby je to příliš do hloubky. Zde nemá moc mysl rozebírat původnost či nepůvodnost jednotlivých dogmat a podobně. Jak řikám, zde se asi nenajde moc čtenářů lačnících po věroučné přednášce. Pokud by se takto rozebrala všechna dogmata a součásti učení církve, tak bysme tu měli 200 stránek, jež by asi přečetlo jen několik nadšenců a studentů teologie. Nám ale jde, jak jsem uvedl, o základní přehled a informační servis pro čtenáře článků např. o různých náboženských vojnách či o dějinách například raného středověků.


Spíše by bylo v tomto tématu lepší například uvést stručnou historii křesťanství (kořeny, vznik, stručně vývoj), jednotlivé směry v křesťanství (vznik, stručná charakteristika, rozšíření a třeba význam) a rozdíly mezi nimi. A to vše psáno jazykem, jež bude přístupný široké čtenářské obci. Pokud ten text bude příliš zahlcen odbornými termíny z oblasti religionistiky a filosofie, pak si to moc lidí nepřečte, bude to pro ně těžko stravitelné. Za takto napsaný text bysme byli velmi rádi.



Takže vřele uvítáme další texty od Vás, ale, prosím, o jejich směřování nastíněným směrem, tedy o více populární, encyklopedičtější a čtenářsky přitažlivější ráz.


Díky za pochopení !


S pozdravem
RoBoT
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222064 Verze : 0
Děkuji o nasměrování a bude-li v mé moci přispět touto formou rád tak učiním.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222170 Verze : 0
Cílem mého zamyšlení je podat přehled vývoje křesťanstva po smrti Ježíšových apoštolů. Slibuji, že se budu snažit ho podat maximálně srozumitelně 


Na úvod je třeba si položit otázku:
Proč je tak důležitých prvních 400 let dějin křesťanstva? Ze stejného důvodu , proč je důležitých několik prvních let dítěte – protože jsou to tvárná léta, kdy se klade základ budoucí osobnosti jedince. Co zjevují raná staletí křesťanstva?


Než na tuto otázku odpovíme, připomeňme si pravdu, kterou vyjádřil zakladatel křesťanství Ježíš Kristus: „Vcházejte úzkou branou, protože široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kteří se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kteří ji nalézají“ (Matouš 7:13,14) Cesta snadných řešení je široká, cesta správných zásad je úzká.


Na počátku křesťanství byly těm, kdo přijali tuto nepopulární víru, otevřeny dvě cesty – držet se Kristova nekompromisního učení a Písem, nebo tíhnout k široké a snadné cestě kompromisu se světem té doby. Jak vidíme, historie prvních čtyř set let ukazuje, kterou cestu si nakonec vyvolila většina.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222186 Verze : 0
Svůdná filozofie


Historik Will Durant vysvětluje:
„Církev přejala některé náboženské zvyky a formy, které byly běžné v předkřesťanském (pohanském) Římě – štólu a jiná roucha pohanských kněží, používání kadidla a svěcené vody při očišťování, pálení svíček a věčné světlo před oltářem, uctívání svatých, architekturu baziliky, římský zákon jako základ pro kanonický zákon, titul pontifex maximus pro nejvyššího kněze a ve čtvrtém století latinu…Brzy se stali původci pořádku a zdrojem moci ve městech spíše biskupové než římští prefekti; metropolité neboli arcibiskupové podporovali, ne-li nahrazovali, provinční místodržitele a biskupský synod vystřídal provinční sněm. Římská církev šla ve stopách římského státu.“
- The Story of Civilization: Part III – Caesar and Christ


Tato ochota činit kompromisy s římským světem je v přímém protikladu k učení Krista a apoštolů. (2.Petra 3:1,2,17; 2.Korinťanům 6:14-17; Zjevení 18:2-5)
Přes tato jasná varování přejali odpadlí křesťané z druhého století náležitosti římského náboženství. Vzdálili se od svých čistých biblických počátků a místo toho oblékli pohanská římská roucha a tituly a napojili se řeckou filosofií. Profesor Wolson z Harvardovy univerzity vysvětluje v knize The Crucible of Christianity, že ve druhém století proudilo ke křesťanství mnoho „filosoficky školených pohanů“. Ti obdivovali moudrost Řeků a domnívali se, že vidí podobnosti mezi řeckou filosofií a učením Písem. Wolson pokračuje: „Někdy se s obměnami vyslovují v tom smyslu, že filosofie je Boží zvláštní dar Řekům skrze lidský rozum, stejně jako Písmo je dar Židům skrze přímé zjevení.“ A pokračuje: „Církevní Otcové… se ujali systematického úkolu ukázat, jak za prostým jazykem, jímž se rádo vyjadřuje Písmo, jsou skryty nauky filozofů zaobalené v nejasných odborných výrazech vytvořených v jejich Akademii, Lyceu a Sloupořadí (střediscích filosofických debat).“
Takový postoj otevřel cestu řecké filosofii a terminologii, aby pronikly do nauk křesťanstva, a to zejména na poli trinitářského učení a víry v nesmrtelnost duše. Jak uvádí Wolson: „Církevní Otcové začali hledat v rejstříku filozofické terminologie dva dobré odborné výrazy, z nichž by se jeden použil k označení skutečné odlišnosti každého člena trojice jako jednotlivce a druhý k označení její vnitřní společné jednoty.“ Přesto však museli uznat, že pojetí „pojetí trojjediného Boha je tajemstvím, jež nelze lidským rozumem rozluštit.“ Apoštol Pavel naopak rozpoznal nebezpečí takové nákazy a překrucování dobré zprávy, když psal galadským a kolosanským křesťanům: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás odvede jako svou kořist prostřednictvím filosofie a prázdného podvodu podle lidského ústního podání, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ (Galaťanům 1:7-9;Kolosanům 2:8; 1. Korinťanům 1:22,23)
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222188 Verze : 0
Vzkříšení zrušeno


Lidstvo neustále zápasí s hádankou své krátké a ohraničené existence, která končí smrtí. Německý spisovatel Bernard Herm uvedl ve své knize The Celts – The People Who Came Out of Darkness: „Náboženství je mimo jiné způsob, jak smířit lidi se skutečností, že jednoho dne musí zemřít, buď slibem lepšího života za hrobem, znovuzrozením, nebo obojím.“ Prakticky každé náboženství je postaveno na víře, že je lidská duše nesmrtelná a že po smrti putuje do posmrtného života nebo se stěhuje do jiného tvora.
Téměř všechna náboženství křesťanstva dnes také přijímají tuto víru. Miguel de Unamuno, přední španělský učenec 20. století, napsal o Ježíšovi:“Věřil spíše ve vzkříšení těla (jako v Lazarové případě) po židovském způsobu, než v nesmrtelnost duše podle řeckého platónského způsobu…Důkazy pro to lze vidět v každé poctivé knize výkladu.“ A došel k závěru: „Nesmrtelnost duše… je pohanské filosofické dogma.“ (La Agonia Del Christianismo) Toto „pohanské filosofické dogma“ proniklo do učení křťanstva, přestože Kristus zjevně takovou myšlenku neměl. – (Matouš 10:28; Jan 5:28,29; 11:23,24)
Lstivý vliv řecké filosofie byl klíčovým faktorem v odpadnutí, jež následovalo po smrti apoštolů. Řecké učení o nesmrtelné duši s sebou neslo potřebu někam duši odeslat – do nebe, pekelného ohně, očistce, ráje, limbu. Manipulací s takovými naukami se stalo pro kněžskou třídu snadné udržovat své stádo v bázni ze záhrobí a mámit z něho dary a příspěvky. To nás vede k další otázce: Jak vznikla v křesťanstvu samostatná třída duchovenstva?
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222189 Verze : 0
Jak se vytvořila třída duchovenstva?


Jinou známkou odpadnutí byl ústup od všeobecné služby všech křesťanů, jak učil Ježíš a apoštolové, k výlučnému kněžství a hierarchii, jež se vyvinuly v křesťanstvu. Během prvního století po Ježíšově smrti sloužili jeho apoštolové spolu s jinými duchovně způsobilými staršími v Jeruzalémě, aby řídili křesťanský sbor. Nikdo nebyl nadřazen ostatním. – Galaťanům 2:9
V roce 49 n.l. se museli sejít v Jeruzalémě, aby řešili otázky, které se týkaly všech křesťanů. Biblická zpráva nám říká, že po otevřené diskuzi „apoštolové a starší muži (presbyteroi) s celým sborem uznali za dobré poslat muže vyvolené mezi sebou do Antiochie s Pavlem a Barnabášem… Svou rukou napsali: Apoštolové a starší muži, bratři, těm bratrům v Antiochii a Sýrii a Kilikii, kteří jsou z národů: Pozdravy!“ Apoštolové a starší očividně sloužili jako správní řídící centrum pro rozptýlené křesťanské sbory. – Skutky 15:22,23.
Když tedy tato řídící skupina v Jeruzalémě byla raně křesťanským uspořádáním pro všeobecný dozor k užitku všech křesťanů, jaký systém řízení měli v každém sboru na místní úrovni? Pavlův dopis Timoteovi jasně ukazuje, že sbory měly dozorce (episkopos z čehož pochází slovo „episkopální“), kteří byli duchovně staršími (presbyteroi), muži, způsobilými svým chováním a svým duchovním smýšlením, aby vyučovali spolukřesťany.(1.Timoteovi 3:1-7; 5:17) V prvním století netvořili tito muži samostatnou třídu duchovenstva. Nenosili odlišný oděv. Poznali se podle duchovního smýšlení. Každý sbor měl radu starších dozorců, ne monarchistickou vládu jednoho muže.


Teprve během času se slovo episkopos (dozorce, dohlížitel) proměnilo na „biskup“, což znamená kněze, který má soudní pravomoc nad jinými příslušníky duchovenstva e své diecézi. Španělský jezuita Bernardino Llorca vysvětluje: „Nejdříve se nedělal dostatečný rozdíl mezi biskupy a presbytery a pozornost se věnovala pouze významu slov; biskup odpovídá dohlížiteli, presbyter odpovídá staršímu muži… Ale pozvolna se rozdíl ujasňoval a jménem biskup byli označováni důležitější dohližitelé, kteří vlastnili svrchovanou kněžskou autoritu a oprávnění vkládat ruce a udílet kněžství.“ (Historia de la Iglesia Católica) Biskupové začali plnit své úkoly v jakémsi monarchistickém systému, a to zejména od počátku čtvrtého století. Byla ustavena hierarchie neboli vládní sbor duchovenstva a časem byl římský biskup, který si činil nárok na to, že je nástupcem Petra, mnohými uznán jako nejvyšší biskup a papež.


Dnes je postavení biskupa v různých církvích křesťanstva postavením vážnosti a moci, obvykle dobře placené a často ztotožněné s elitní vládnoucí třídou v každém národě. Je však obrovský rozdíl mezi jejich pyšným a povýšeným postavením a prostotou organizace v době Krista a starších neboli dozorců raných křesťanských sborů. A co potom řekneme o propasti mezi Petrem a jeho takzvanými nástupci, kteří panují v přepychovém prostředí Vatikánu?
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222190 Verze : 0
Papežská moc a prestiž


Mezi ranými sbory, které přejímaly vedení od apoštolů a starších v Jeruzalémě, byl i sbor v Římě, kam pravděpodobně dospěla křesťanská pravda někdy po letnicích roku 33 n.l. Měl starší jako každý jiný křesťanský sbor té doby a ti sloužili jako rada dozorců, kde žádný nezastával první místo. Na žádné z nejranějších dozorců v římském sboru jistě nepohlíželi současníci jako na biskupy nebo na papeže, protože se monarchistický episkopát v Římě ještě nevyvinul. Počátek monarchistického episkopátu – čili správy jednoho muže – je těžké přesně určit. Důkazy nasvědčují tomu, že se začal vyvíjet ve druhém století. – Římanům 16:3-16; Filipanům 1:1
Titul „papež“ (Z řeckého papas, otec) se během prvních dvou století nepoužíval. Bývalý jezuita Michael Walsh vysvětluje: „Římský biskup byl zřejmě poprvé nazván papežem ve třetím století a titul byl dán papeži Karlistovi… Koncem pátého století papež obvykle znamená římského biskupa a nikoho jiného. Avšak teprve v jedenáctém století mohl papež trvat na tom, že titul platí jen jemu.“ – An Illustrated History of the Popes.
Jedním z prvních římských biskupů, který uplatňoval svou autoritu, byl papež Lev I. (papežem v létech 440-461 n.l.). Michael Walsh dále vysvětluje: „Lev si přivlastnil kdysi pohanský titul pontifex maximus, který papežové používají dodnes a do konce čtvrtého století jej nosili římští císaři.“ Lev I založil svůj postup na katolickém výkladu Ježíšových slov u Matouše 16:18,19. „Prohlásil, že jako byl sv. Petr první mezi apoštoly, měl by kostel sv. Petra dostat prvenství mezi kostely.“ Man´s Religions Tímto činem Lev I ukázal, že zatínco císař drží světskou moc v Konstantinopoli na východě, on uplatňuje duchovní moc z Říma na západě. Tato moc se později ukázala, když roku 800 n.l. papež Lev III. Korunoval Karla Velikého císařem Svaté říše římské.
Od roku 1929 pohlížejí světské vlády na římského papeže jako na panovníka samostatného svrchovaného státu, města Vatikánu. Tak může římskokatolická církev – jako žádná jiná náboženská organizace – posílat diplomatické zástupce, nuncie, k vládám světa. Papež je poctěn mnoha tituly, mezi ně patří Náměstek Ježíše Krista, Nástupce knížete apoštolů, Nejvyšší velekněz universální církve, Západní patriarcha, Primas italský, Svrchovaný panovník města Vatikánu. Je nošen s pompou a obřady, prokazuje se mu čest jako hlavě státu. Šibněte si naproti tomu, jak údajný první papež a biskup římský, Petr reagoval, když mu římský setník Kornélius padl k nohám a vzdával mu poctu: „Petr ho pozvedl a řekl: Vstaň; já jsem také člověk.“ (Skutky 10:25,26; Matouš 23:8-12)
Můžeme se však zeptat, jak vlastně odpadlá církev v oněch raných stoletích získala tolik moci a vážnosti? Jak se prostota a pokora Krista a raných křesťanů proměnila v pýchu a okázalost křesťanstva?
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222191 Verze : 0
Vznik Křesťanstva


Bod obratu pro toto nové náboženství v Římské říši byl rok 313 n.l., datum takzvaného obrácení císaře Konstantina na „křesťanství“. Jak k tomu obrácení došlo? V roce 306 n.l. nastoupil Konstantin po svém otci a časem se stal s Liciniem spoluvládcem Římské říše. Byl ovlivněn matčinou oddaností křesťanství a svou vlastní vírou v božskou ochranu. Než šel v roce 312 n.l. do bitvy u Milvijského mostu nedaleko Říma, tvrdil, že dostal ve snu pokyn namalovat na štíty svých vojáků „křesťanský“ monogram – řecká písmena chí a ró, první písmena Kristova jména v řečtině. S tímto posvátným talismanem porazila Konstantinova vojska svého nepřítele Maxentia.
Krátce po vítězství v bitvě prohlásil Konstantin, že se stal věřícím, ačkoli pokřtít se dal až těsně před smrtí asi o čtyřiadvacet let později. Získal si pak podporu vyznavačů křesťanství ve své říši „přijetím řeckých písmen chí,ró jako svého emblému… Chí,ró se však již používalo jako ligatura (spojení písmen) jak v pohanském, tak v křesťanském kontextu.“ – The Crucible of Christianity, vydáno Arnoldem Toynbeem.
Tak byl položen základ křesťanstva. Britský rozhlasový pracovník Malcolm Muggeridge napsal ve své knize The End of Christendom: „Křesťanstvo začalo císařem Konstantinem.“ Učinil však také vnímavou poznámku: „Dalo by se dokonce říci, že sám Kristus zrušil křesťanstvo dříve, než začalo, prohlášením, že jeho království není z tohoto světa – což bylo jedno z jeho nejdalekosáhlejších a nejdůležitějších prohlášení.“ A bylo také jedno z nejpřehlíženějších náboženskými a politickými vládci křesťanstva. (Jan 18:36)
S Konstantinovou podporou se stalo náboženství křesťanstva oficiálním státním náboženstvím Říma. Profesorka náboženství Španie Pagelsová píše: „Křesťanští biskupové, kdysi zatýkaní, mučení a popravovaní, nyní byli zproštěni daní, dostávali dary z císařské pokladny, vážnost a vlivné postavení u dvora; jejich církve získaly nové bohatství, moc a výsadní postavení.“ Stali se přáteli císaře, přáteli římského světa. (Jakub 4:4)
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222192 Verze : 0
Konstantin, kacířství a pravověrnost


Proč bylo Konstantinovo „obrácení“ tak významné? Protože jako císař měl značný vliv na záležitosti naukově rozdělené „křesťanské“ církve a přál si ve své říši jednotu. Tou dobou zuřil spor mezi řecky a latinsky mluvícími biskupy o „vztahu mezi Slovem neboli Synem Božím, který byl vtělen v Ježíše, a samotným Bohem, nyní nazývaným Otec – neboť jeho jméno Jahve bylo všeobecně zapomenuto“. (The Columbia History of the World) Někteří zastávali biblicky založené stanovisko, že Kristus, Logos, byl stvořen, a proto je podřízen Otci. Mezi nimi byl alexandrijský kněz Airus z Egypta. R.P.C. Hanson, profesor náboženství, říká: „Před vypuknutím ariánského sporu (ve čtvrtém století) neexistoval žádný teolog ani ve východní ani v západní církvi, který by v nějakém smyslu nepovažoval Syna za podřízeného Otci.“ – The Search for the Christian Doctrine.
Jiní považovali názor, že je Kristus podřízený za kacířství, a víc se přikláněli k uctívání Ježíše jako „vtěleného Boha“. Přesto profesor Hanson tvrdí, že období, o němž je řeč (čtvrté století), „nebylo dobou obrany nějaké dohodnuté a ustálené (trinitářské) pravověrnosti proti útokům otevřeného kacířství (ariánství). K námětu, o němž se především diskutovalo, ještě neexistovalo žádné pravověrné učení.“ A pokračuje: „Všechny strany věřily, že autorita Písma mluví v jejich prospěch. Každá prohlašovala druhé za nepravověrné, netradiční a nebiblické.“ Náboženské řady byly touto teologickou spornou otázkou důkladně rozděleny.
Konstantin si přál ve své říši jednotu a v roce 325 n.l. svolal koncil svých biskupů do Nikaje, města, které leželo ve východní, řecky mluvící části jeho říše, na druhé straně Bosporu, než bylo nové město Konstantinopol. Prý se účastnilo 250 až 318 biskupů, jen menšina z celkového počtu, ale většina z nich přitom byla z řecky mluvící oblasti. Nebyl přítomen ani Papež Silvestr I. (The Oxford Dictionary of Popes uvádí ohledně Silvestra I. „Ačkoli byl papežem téměř dvaadvacet let za panování Konstantina Velikého (306-37), v epoše dramatického vývoje církve, zdá se, že ve velkých událostech doby hrál nevýznamnou úlohu… Byli totiž biskupové, z nichž si Konstantin učinil své důvěrníky a s nimiž slaďoval svou církevní politiku, ale Silvestr mezi ně nepatřil.“) Po prudké rozepři vyšlo z tohoto nereprezentativního koncilu Nikajské vyznání se svým silným příklonem k trinitářskému myšlení. Přesto naukový spor nevyřešilo. Neobjasnilo úlohu Božího svatého ducha v trinitářské teologii. Spor zuřil po desetiletí a bylo zapotřebí dalších koncilů a autorit různých císařů a posílání do vyhnanství, aby se dospělo ke konečné schodě. Bylo to vítězství teologie a porážka těch, kteří se drželi Písem.
Jedním z důsledků učení o trojici během staletí bylo to, že jediný pravý Bůh JHVH utonul v bažině Boho-kristovské teologie křesťanstva. Dalším logickým důsledkem té teologie bylo: jestliže byl Ježíš skutečně vtěleným Bohem, potom byla Ježíšova matka očividně „matkou Boží“. To vedlo během let k mnoha různým formám uctívání Marie navzdory úplnému nedostatku biblických textů, které mluví o Marii v jakékoli jiné důležité úloze než jako o pokorné tělesné matce Ježíšově. Římskokatolická církev během staletí rozvíjela a přikrašlovala učení o matce Boží, takže mnozí katolíci ctí Marii mnohem horoucněji, než uctívají Boha.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222288 Verze : 0
Rozkoly v křesťanstvu


Jiným příznačným rysem odpadnutí je, že vede k dělení a tříštění. Apoštol Pavel prorokoval: „ Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“
Již během několika desetiletí po smrti apoštolů se mezi křesťany objevily rozkoly. Will Durant uvádí: „Celsus (odpůrce křesťanství z druhého století) sám sarkasticky poznamenal, že křesťané jsou rozštěpeni do mnoha stran a každý jednotlivec chce mít svou vlastní. Kolem roku 187 n.l. vypočítal Irenaeus dvacet odrůd křesťanství a kolem roku 384 n.l. jich Epifanios napočítal osmdesát.“ – The Story of Civilization: Part III – Caesar and Christ.
Konstantin dával přednost východní, řecké části své říše, a nechal postavit obrovské hlavní město v dnešním Turecku. Nazval je Konstantinopol. Tak se během staletí postoj katolické církve vyhrotil a církev se rozštěpila jak jazykově, tak zeměpisně – latinsky mluvící Řím na západě proti řecky mluvící Konstantinopoli na východě.
Spory o povahu dosud se vyvíjejícího učení působily v křesťanstvu rozruch. Další koncil se konal roku 451 n.l. v Chalcedonu, aby definoval charakter Kristových „přirozeností“. Zatímco západ přijal krédo vydané tímto koncilem, východní církve nesouhlasily, a to vedlo k vytvoření koptské církve v Egyptě a Habeši a „jakobitských“ církví v Sýrii a Arménii. Jednotu katolické církve neustále ohrožovaly rozpory v těžko srozumitelných teologických otázkách, zejména ohledně definice nauky o trojici.
Další příčinou rozdělení bylo uctívání obrazů. Během osmého století se východní biskupové vzbouřili proti tomuto modlářství a vstoupili do takzvaného ikonoklastického neboli obrazoboreckého období. Časem se však vrátili k používání ikon.
Další velká zkouška přišla, když západní církev přijala k Nikajskému vyznání latinské slovo filioque („a ze Syna“), aby naznačila, že svatý duch vychází jak z Otce, tak ze Syna. Konečným výsledkem tohoto vylepšování ze šestého století byla roztržka, když „v roce 876 synod biskupů v Konstantinopoli odsoudil papeže jak pro jeho politickou činnost, tak protože neopravil kacířství dodatku filioque. Tato akce byla ze strany východu součástí úplného zavržení papežova nároku na universální pravomoc nad církví.“ (Man´s Religions) V roce 1054 papežův zástupce exkomunikoval patriarchu konstantinopolského, který dal na oplátku papeže do klatby. Tento rozkol nakonec vedl k vytvoření východních církví – řecké, ruské, rumunské, polské, bulharské, srbské a jiných, které jsou samostatné.
Rozruch v církvi začalo působit i jiné hnutí. Ve 12. století Petr Valdo z francouzského Lyonu „najal několik učenců, aby přeložili Bibli do langue d´oc (místního jazyka) jižní Francie. Horlivě studoval překlad a došel k závěru, že by křesťané měli žít jako apoštolové – bez osobního majetku.“ (The Age of Figur od Willa Duranta) Začal kazatelské hnutí, které se stalo známým jako valdenští. Zavrhovali katolické kněžstvo, odpustky, očistec transsubstanciaci a jiné tradiční katolické zvyklosti a články víry. Rozšířili se do jiných zemí. V roce 1229 se jejich šíření pokusil zastavit toulouský koncil tím, že zakázal vlastnit biblické knihy. Byly povoleny jen knihy liturgie, a to pouze v mrtvé latině. Ale mělo přijít další náboženské rozdělení a pronásledování.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222289 Verze : 0
Pronásledování albigenských


Ve dvanáctém století vzniklo na jihu Francie ještě jiné hnutí – albigenští (také zvaní jako kataři) nazvaní podle města Albi, kde měli mnoho přívrženců. Měli vlastní třídu duchovenstva řídícího se celibátem, jež očekávala, že bude s hlubokou úctou zdravena. Věřili, že Ježíš mluvil obrazně, když při své poslední večeři řekl o chlebu: „Toto je mé tělo.“ (Matouš 26:26) Zavrhovali učení o trojici, panenské zrození, pekelný oheň a očistec. Tím aktivně zpochybňovali římské nauky. Papež Inocenc III. Dal pokyny, aby byli albigenští pronásledováni. „Bude-li třeba,“ řekl „potlačte je mečem.“
Proti „kacířům“ byla svolána křížová výprava a katoličtí křižáci vyvraždili ve francouzském Béziers 20 000 mužů, žen a dětí. Po velkém krveprolévání nastal v roce 1229 mír, když byli albigenští poraženi. Narbonnský koncil „zakázal laikům vlastnit jakouko-li část Bible“. Kořenem problému pro katolickou církev byla zjevně existence Bible v jazyce lidu.
Další krok, který podnikla církev, bylo zřízení inkvizice, tribunálu ustanoveného pro potlačování kacířství. Lidé již byli ovládáni duchem nesnášenlivosti, byli pověrčiví a až příliš ochotní lynčovat a vraždit „kacíře“. Podmínky ve 13. století umožňovaly, aby církev zneužívala svou moc. Avšak „kacíři odsouzení církví měli být vydáni světskému rameni – místním autoritám – a upáleni“. (The Age of Faith) Tím, že církev přenechávala vlastní popravy světským autoritám, byla na pohled bez viny krve. Inkvizice zahájila éru náboženského pronásledování, jež vedlo k zneužívání, falešným a anonymním udáním, vraždám, loupežím, mučení a pomalé smrti tisíců těch, kteří se odvážili věřit jinak než církev. Svoboda náboženského projevu byla potlačena.
Zatímco se toto všechno dělo v křesťanstvu, postavil se jeden osamělý Arab na Středním východě proti náboženské lhostejnosti a modlářství svého vlastního lidu. Založil v sedmém století náboženské hnutí, které má dnes téměř miliardu poslušných poddaných. Toto hnutí je islám.
V sekci islám se pokusím uvažovat o příběhu jeho proroka – zakladatele.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222290 Verze : 0
Reformace


Skutečnou tragédií středověké církve je to, že nešla s dobou… Zdaleka nebyla pokroková, zdaleka neposkytovala duchovní vedení, ale byla zpátečnická a úpadková, zkažená ve všech svých údech.“ To říká kniha The Story of the Reformation o mocné římskokatolické církvi, která ovládala většinu Evropy od 5. do 15. století n.l.
Jak klesla římská církev ze svého všemocného postavení a stala se úpadkovou a zkaženou? Jak to, že papežství, které si činilo nárok na apoštolskou posloupnost, neposkytovalo ani duchovní vedení? A co z tohoto selhání vyplynulo? Odpovědi najdeme, když krátce prozkoumáme, jaká církev se z ní vlastně stala a jakou úlohu sehrála v lidském hledání pravého Boha.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222291 Verze : 0
Církev za odlivu


Koncem 15. století se římská církev s farnostmi, kláštery a konventy po celé své říši stala největším vlastníkem pozemků v celé Evropě. Udávalo se, že vlastnila celou polovinu půdy ve Francii a Německu a dvě pětiny i více ve Švédsku a v Anglii. K čemu to vdlo? „Nádhera Říma koncem 14. a počátkem 15. století nesmírně vzrostla a jeho politická důležitost dočasně vzkvétala, „ říká kniha A History of Civilization. Všechna ta velkolepost ovšem něco stála a k jejímu udržování si muselo papežství najít nové zdroje příjmů. Historik Will Durant popisuje různé způsoby, jež používala:


„Od každého, kdo byl jmenován do nějakého církevního úřadu, se žádalo, aby papežské kurii – papežským správním kancelářím – odevzdal polovinu ze svého úřadu za první rok („anáty“) a potom ročně desetinu, neboli desátek. Nový arcibiskup musel zaplatit papeži značnou část za pallium – stuhu z bílé lny, jež sloužila jako potvrzení a odznak jeho autority. Při úmrtí kteréhokoli kardinála, arcibiskupa, biskupa nebo opata se jeho osobné majetek vracel papežskému úřadu… Za každý rozsudek nebo laskavost kurie se očekával uznalý dar a rozsudek se někdy řídil podle daru.“


Velké peněžní částky, které rok za rokem plynuly do papežských truhlic, vedly nakonec k mnohému zneužívání a korupci. Říká se, že ani papež se nemůže dotknout smůly a neumazat si prsty, a církevní dějiny tohoto období viděly, co jeden historik nazval „sledem velmi světských papežů“. Mezi ně patřil Sixtu IV. (papežem v létech 1471-1484), který utratil velké částky na stavbu Sixtinské kaple, kterou pojmenoval po sobě, a na obohacení svých četných synovců a neteří; Alexandr VI. (papežem v létech 1492-1503), neblaze proslulý Rodrigo Borgis, který otevřeně uznával a prosazoval své nemanželské děti; a Julius II (papežem v létech 1503-1513), synovec Sixta IV., který se víc oddával válkám, politice a umění než církevním povinnostem. Holandský katolický učenec Erasmus s plným oprávněním napsal v roce 1518: „Nestoudnost římské kurie dosáhla svého vrcholu.“
Korupce a nemravnost se neomezovaly jen na papežství. Běžným úslovím té doby bylo: „Chceš-li svého syna zkazit, udělej z něho kněze.“ Dobové záznamy to potvrzují. Podle Duranta, v Anglii mezi „obviněními z pohlavní nezdrženlivosti, vznesenými v roce 1499, asi 23 procent z celkového počtu provinilců byli duchovní, přestože duchovenstvo tvořilo pravděpodobně necelá dvě procenta populace. Někteří zpovědníci vymáhali sexuální přízeň od kajícnic. Tisíce kněží mělo souložnice, v Německu téměř všichni.“ Mravní poklesky sahaly i do jiných oblastí. Říká se, že si v té době ztěžoval jeden Špatněl: „Vidím, že Kristovi služebníci dělají takřka vše jen za peníze; křest za peníze…svatba za peníze, zpověď za peníze – vždyť ani poslední pomazání není bez peněz! Bez peněz nezvoní zvony, bez peněz není církevní pohřeb, takže se zdá, že těm, kteří nemají peníze, je ráj uzavřen.“
Pro shrnutí citujeme slova Machiavelliho, slavného italského filosofa té doby, který se vyjádřil o stavu římské církve na počátku 16. století:
„Kdyby se bylo křesťanské náboženství zachovalo podle příkazů Zakladatele, stát a říše křesťanstva by byly mnohem jednotnější a šťastnější, než jsou. Nemůže být také větší důkaz jeho úpadku než to, že čím blíže jsou lidé římské církvi, hlavně svého náboženství, tím méně nábožní jsou.“
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222293 Verze : 0
Můžu do toho vstoupit ještě i já Smile


Měl bych otázečku.


Co by autor řekl tomu, kdybych jednotlivé odstavce spojil ve článek pro www.valka.cz - samozřejmě při zachování autorství Smile . Dejme tomu pod názvem Vznik a vývoj křesťanství. Případně bych autora poprosil o sestavení takového článku.


Upozorňuji, ale na jednu povinnost - uvedení zdrojů. Předpokládám že ne vše je psáno z hlavy - i když je to jen předpoklad.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222309 Verze : 0
Určitě budu rád, když tak učiníte a spojíte ty odstavce, kromě mého počátečního vzplanutí, kdy jsem se pokoušel rozvrátit dogma o trojici a RoBoT mě včas zastavil.
Jelikož jsem vše psal přímo do "rychlé odpovědi" a nemám text nikde uložen, budu vděčný o jeho spojení Vámi.
Všude v textu, kde jsou citace jsou odkazy na zdroje.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222367 Verze : 0
text vykopírovat nebude problém - udělám to a pošlu přes mail k autorizaci
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222369 Verze : 0
Dobrá, děkuji, není problém.
Ten článek je rozepsaný, jak mám postupovat dál?
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222371 Verze : 0
klidně piš off-line ve wordu já ti snad ještě dnes pošlu to co jsi vložil a až to dopíšeš tak mi to pošleš na adresu clanky@valka.cz a já to zařadím mezi články na www.valka.cz
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222372 Verze : 0
Rané snahy o reformu


Krize v církvi si nepovšimli jen muži jako Erasmus a Machiavelli, ale také sama církev. Svolávaly se církevní koncily, aby řešily některé stížnosti a zlořády; nemělo to však trvalé výsledky. Papežové se hřáli na výsluní osobní moci a slávy a odrazovali od každé skutečné snahy o reformu.
Kdyby si církev důkladněji čistila svůj dům, nemuselo dojít k reformaci. Ale volání po reformě se začalo ozývat z lůna i zvnějšku církve. Výše jsem se zmínil o valdenských a albigenských. Přestože byli odsouzeni jako kacíři a nemilosrdně rozdrceni, probudili v lidech nespokojenost se zlořády katolického kněžstva a zažehly touhu po návratu k Bibli. Takové pocity se projevily u řady raných reformátorů.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222424 Verze : 0
Protesty z lůna církve


Jako o „jitřence reformace“ se často mluví o Johnu Viklefovi (1330?-1384), katolickém knězi a profesoru teologie v anglickém Oxfordu. Dobře si uvědomoval zlořády v církvi, a proto psal a kázal proti takovým věcem, jako byla zkaženost v mnišských řádech, papežské daně, učení o transsubstanciaci (tvrzení, že chléb a víno používané při mši se doslova mění v tělo a krev Ježíše Krista), zpověď a účast církve na světských záležitostech.
Zvlášť výmluvný byl Viklef, když šlo o to, jak církev zanedbává vyučování Bible. Jednou prohlásil: „Kéž by Bůh dal, a každý farní kostel v této zemi měl dobrou Bibli a dobré výklady evangelia, a kéž by je kněží dobře studovali a pravdivě vyučovali lid evangeliu a Božím příkazům!“ Proto si Viklef v posledních letech svého života předsevzal přeložit latinskou Bibli Vulgatu do angličtiny. S pomocí svých druhů, zejména Nicholase Herefordského, vytvořil první úplnou Bibli v angličtině. To byl bezesporu Viklérův největší přínos lidskému hledání Boha.
Viklérovy spisy a části Bible byly rozšířeny po celé Anglii sborem kazatelů, jimž se často říkalo „chudí kněží“,protože chodili v prostém oblečení, bosi a bez hmotného majetku. Také se jim posměšně říkalo lollardi, podle holandského slova lollaerd neboli „ten, kdo mumlá modlitby nebo náboženské písně“. (Brewer´s Dictionary of Prase and Fable) „Za několik let jich byl velmi značný počet,“ říká kniha The Lollards. „Počítalo se, že nejméně čtvrtina národa byla skutečně nebo nominálně nakloněna tomuto cítění.“ To vše samozřejmě nezůstalo nepovšimnuto církví. Viklefa nechali dík jeho významnému postavení u vládnoucích a učeneckých kruhů pokojně zemřít poslední den roku 1384. Jeho následovníci takové štěstí neměli. Za vlády anglického Jindřicha IV. Byli označeni jako kacíři a mnozí byli vězněni, mučeni nebo upáleni.
Viklefem byl silně ovlivněn Čech Jan Hus (1369?-1415), také katolický kněz a rektor pražské univerzity. Stejně jako Viklef kázal proti zkaženosti římské církve a zdůrazňoval důležitost čtení Bible. To na něho rychle přivolalo hněv hierarchie. Roku 1403 nu nařídili, aby přestal kázat protipapežské myšlenky Viklefa, jehož knihy také byly veřejně spáleny. Hus však nato napsal některé z nejzžíravějších odsudků církevních praktik, včetně prodeje odpustků (papežem vydávané listy promíjející hříchy). Roku 1410 byl odsouzen a exkomunikován.
Hus byl ve své podpoře Bible nekompromisní. „Vzbouřit se proti bloudícímu papeži znamená poslouchat Krista,“ napsal. Učil také, že pravá církev vůbec není papež a římské vedení, ale že „je souhrnem všech vyvolených a mystickým tělem Kristovým, jehož hlavou je Kristus, a Kristovou nevěstou, kterou ze své velké lásky vykoupil vlastní krví“. Za to vše byl souzen před Kostnickým koncilem a odsouzen jako kacíř. Prohlásil, že „je lépe dobře zemřít než zle žít“, odmítl odvolat a byl upálen na hranici roku 1415. Týž koncil také nařídil vykopání a spálení kostí Johna Viklefa, přestože ten byl mrtev a pohřben už přes třicet let!
Jiný raný reformátor byl dominikánský mnich Girolamo Savonarola (1452-1498) z kláštera svatého Marka ve Florencii. Stržen duchem italské renesance mluvil proti zkaženosti církve a státu. Jako základ si bral Písmo a rovněž vidění a zjevení, jež prý obdržel, a snažil se vytvořit křesťanský stát neboli teokratický řád. Papež ho roku 1497 exkomunikoval. Příští rok jej zatkli, mučili a oběsili. Jeho poslední slova byla: „Můj Pán zemřel za mé hříchy; nemám dát ochotně tento ubohý život za něho?“ Jeho tělo bylo spáleno a popel hozen do řeky Arno. Savonarola si přiléhavě říkal „předchůdce a oběť“. Za pouhých několik let vypukla reformace plnou silou v celé Evropě.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222425 Verze : 0
Rozdělený dům


Když konečně propukla bouře reformace, náboženský dům křesťanstva v západní Evropě se rozpadl. Býval pod takřka úplnou nadvládou římskokatolické církve a nyní se stal rozděleným domem. Jižní Evropa – Itálie, Španělsko, Rakousko a části Francie – zůstaly převážně katolické.Zbytek se rozpadl na tři hlavní větve: luteránskou v Německu a Skandinávii, kalvínskou (neboli reformovanou) ve Švýcarsku, Nizozemí, Skotsku a částech Francie a anglikánskou v Anglii. Mezi nimi byly roztroušeny menší, ale radikálnější skupiny, nejprve novokřtěnci a později menonité, huterité a puritáni, kteří časem zanesli svou víru do Severní Ameriky.
Během let se tyto hlavní větve dále rozpadly na stovky dnešních denominací – presbyteriánskou, episkopální, metodistickou, baptistickou, kongregační – abych jmenoval jen několik. Z křesťanstva se skutečně stal rozdělený dům. Jak toto rozdělení vzniklo?
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222426 Verze : 0
Luther a jeho teze


Jestliže bychom měli uvést nějaký přesný okamžik, kdy začala protestantská reformace, byl by to 31. říjen 1517, kdy augustiánský mnich Martin Luther (1483-1546) přibil svých 95 tezí na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu, v německém Sasku. Co však vyvolalo tento dramatický čin? Kdo byl Martin Luther? A proti čemu protestoval?
Stejně jako Viklef a Hus před ním, byl i Martin Luther učený mnich. Byl také doktorem filozofie a profesorem biblických studií na wittenberské univerzitě. Získal si značné jméno svým hlubokým pochopením Bible. Přesto měl vyhraněné názory na otázku spásy neboli ospravedlnění vírou spíše než skutky nebo pokání, ani ho nenapadlo rozejít se s římskou církví. Zveřejnění tezí bylo vlastně reakcí na určitou příhodu, a ne naplánovanou vzpourou. Protestoval proti prodeji odpustků.
V Lutherově době se veřejně prodávaly papežské odpustky nejen pro živé, ale také pro mrtvé. „Když mince v pokladničce cinkne, duše z očistce unikne,“ říkávalo se. Pro prostý lid se staly odpustky téměř pojištěním proti trestu za jakýkoli hřích, a pokání zůstalo stranou. „Všude,“ psal Erasmus, „se prodává prominutí muk v očistci; nejenže se prodává, ale těm, kteří je odmítají, se vnucuje.“
Roku 1517 přišel dominikánský mnich Johan Tetel do Jüterbogu u Wittenbergu prodávat odpustky. Tak získával peníze, jež měly zčásti financovat přestavbu baziliky sv. Petra v Římě a také měly pomoci Albertu Hohenzollernovi splatit peníze, které si vypůjčil, aby splatil římské kurii za místo arcibiskupa v Mohuči. Tetzel vynaložil všechno své prodavačské a lidé se k němu jen hrnuli. Luther se rozhořčil a použil toho nejrychlejšího prostředku, jak veřejně vyjádřit svůj názor na celou tu komedii – přibil 95 sporných bodů na dveře kostela.
Luther nazval svých 95 tezí Disputace k objasnění moci odpustků. Neměl ani tak v úmyslu zpochybnit autoritu církve, jako spíš poukázat na výstřelky a zlořády ve věci prodeje papežských odpustků. To vysvítá z následujících tezí:


5. „Papež nemá ani vůli ani moc zprostit jakýchkoli trestů mimo ty, které uložil z vlastní pravomoci…


20. Proto když papež mluví o plném zproštění všech trestů, nemyslí skutečně všech, ale jen těch, které uložil sám…


36. Každý křesťan, který cítí pravé výčitky svědomí, má právem plné odpuštění trestu a viny i bez omilostňujících listů.“


Za pomoci tehdy nedávno vynalezeného knihtisku tyto výbušné myšlenky zanedlouho dospěly do jiných částí Německa – a také do Říma. To, co začalo jako akademická debata o prodeji odpustků, se brzy stalo sporem o otázky víry a papežské autority. Římská církev nejdříve s Lutherem jednala a vyzvala ho, aby odvolal. Když odmítl, byla proti němu použita církevní i politická moc. V roce 1520 vydal papež bulu neboli edikt, který zakazoval Lutherovi kázat a nařizoval spálení jeho knih. Luther se vzpurností veřejně spálil papežskou bulu. Papež ho v roce 1521 exkomunikoval.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222427 Verze : 0
Ještě téhož roku byl Luther povolán ke sněmu do Wormsu. Byl souzen císařem Svaté říše římské, Karlem V., silným katolíkem, šesti kurfiřty německých států a jinými předáky a náboženskými i světskými hodnostáři. Když na něho opět naléhali, aby odvolal, Luther pronesl své slavné prohlášení: „Pokud nebudu usvědčen Písmem a prostým rozumem, … nemohu a nechci nic odvolat, protože jít proti svědomí není ani správné ani bezpečné. Bůh mi pomáhej. Amen.“ Nato byl císařem prohlášen za psance. Avšak panovník jeho vlastního státu, kurfiřt Friedrich Saský, mu pomohl a nabídl mu útočiště na hradě Wartburgu.
Tato opatření však šíření Lutherových myšlenek nezastavila. V bezpečí Wartburgu se Luther deset měsíců věnoval psaní a překládání Bible. Přeložil Řecká písma do němčiny z Erasmova řeckého textu. Později následovala Hebrejská písma. Ukázalo se, že Lutherova Bible je přesně to, co prostý lid potřeboval. Podle zpráv „bylo za dva měsíce prodáno pět tisíc výtisků, za dvanáct let dvěstě tisíc“. Její vliv na německý jazyk a kulturu se často srovnává s vlivem Bible krále Jakuba na angličtinu a Kralické Bible na češtinu a slovenštinu.
V létech po Wormském sněmu získalo reformační hnutí takovou lidovou podporu, že v roce 1526 udělil císař každému německému státu právo zvolit si vlastní náboženství, luteránské nebo římskokatolické. Avšak v roce 1529, kdy císař rozhodnutí zvrátil, některá německá knížata protestovala; tak bylo dáno reformačnímu hnutí jméno protestantismus. O rok později, v roce 1530, vyvinul císař na Augsburském sněmu úsilí o smíření rozporů mezi oběma stranami. Luteráni předložili svou víru v dokumentu, v tzv. Augsburském vyznání, které sepsal Filip Melanchthon, ale jež bylo založeno na Lutherově učení. Ačkoli byl dokument laděn nanejvýš smířlivě, římská církev jej odmítla, a roztržka mezi protestantstvím a katolictvím se stala nesmiřitelnou. Mnoho německých států se postavilo na Lutherovu stranu a brzy následovala Skandinávie.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#222690 Verze : 0
Jak již bylo uvedeno výše, křesťanství má řadu frakcí. Chtěl bych zmínit jednu z nich a sice Koptskou pravoslavnou církev. Založil ji Marek Evangelista roku 33 n.l. v egyptské Alexandrii. Vykazuje cca 15 milionů vyznavačů, žijících mimo Egypta ještě v Libyji, Sudánu, Jižním Sudánu, Středním východě a v diaspoře. Současnou hlavou této církve je papež Tawadros II. Ústředí je katedrála Sv. Marka v Káhiře. Hojně se jako liturgický jazyk používá koptština.



Prameny: en.wikipedia.org
Křesťanství - Katedrála Sv. Marka Káhira

Katedrála Sv. Marka Káhira
Křesťanství - Papež Tawadros II.

Papež Tawadros II.
URL : https://www.valka.cz/Krestanstvi-t34380#687337 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více