Rikugun Ki 93

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Rikugun Ki 93

Rikugun Ki-93 / 陸軍 キ93

    Avatar

    Rikugun Ki-93 - přehled verzí


    陸軍 キ93


    Japonské jméno: ?


    Allied reporting name: not allocated

    Označení Provedení letounu - popis
    Rikugun Ki-93-Ia prototyp těžkého stíhacího letadla, první vzlet duben 1945.
    Rikugun Ki-93-Ib nedokonšený prototyp protilodního bitevního letadla.



    Vyrobeno: 2 prototypy (jeden nedokončen)
    Výroba proběhla v 陸軍航空技術研究所 - Rikugun Kōkū Gijutsu Kenkyū shō (Rikugun, Giken), Army Aerotechnical Research Institute, Tachikawa (Armádní výzkumný ústav letecké techniky v Tačikawě)



    Použité prameny:
    L+K č. 13/1977, Letadla 1939 - 45, Václav Němeček, Rikugun Ki-93
    www.airwar.ru/enc/fww2/ki93.html
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/34944#127021Verze : 3
    MOD
    Avatar

    Rikugun Ki-93
    陸軍航空工廠 キ93




    Historie:


    Před velitelstvím japonského armádního letectva (Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu, 大日本帝国陸軍航空本部) vyvstaly počátkem roku 1944 dva prvořadé úkoly. Spojenci v té době obsazovali japonské základny na tichomořských ostrovech a neustále se tak blížili k mateřským ostrovům. Bylo jasné, že se Japonsko brzy stane cílem těžkých bombardérů Boeing B-29 Superfortress a bylo tak jen otázkou času, až Američané obsadí vhodný ostrov, kde vybudují leteckou základnu (stalo se tak v létě tohoto roku po obsazení Marian). Pokud tedy armádní letectvo mělo zajistit efektivní obranu mateřských ostrovů před nepřátelskými bombardéry, což byl jeho prvořadý úkol, potřebovalo účinnou přepadovou stíhačku. Stíhačku, která by nepřátelské stroje spolehlivě zachytila a sestřelila. Druhým a neméně důležitým úkolem japonského armádního letectva mělo být aktivní vyhledání a ničení menších lodí, ponorek a výsadkových člunů, tedy lodí, které by zajišťovaly přepravu v případě spojeneckého vylodění a pro zajištění plnění takového úkolu potřebovalo výkonné bitevní letouny.


    Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu se tedy obrátilo na své dodavatele letecké techniky s požadavkem na přepadovou stíhačku, tímto zadáním byla spuštěna horečná práce konstrukčních týmů a následně vznikla celá řada zajímavých projektů a prototypů.


    Obranu proti B-29 měly zajistit jednak vysokovýkonné jednomotorové letouny typu Nakajima Ki-87, Tachikawa Ki-94-II, Mitsubishi Ki-73 a Mansyu Ki-98. Jednomotorové stroje byly, alespoň teoreticky, jednodušší a byl zde jistý předpoklad, že budou zavedeny do výzbroje armádního letectva rychleji než stroje dvoumotorové. Těžké dvoumotorové stíhačky potom představovaly druhou cestu. Dvoumotorové letouny měly zase podstatnou výhodu v tom, že je bylo možno lépe upravit i pro plnění bitevních úkolů. Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu bylo z tohoto důvodu více přikloněno těmto univerzálnějším letounům a vyslovilo požadavek na přednostní vývoj těžkých stíhacích letounů, které by bylo možno vyrábět také v bitevním provedení, konstrukční týmy by vyvíjely pouze jeden typ letounu a výroba by později dodávala obě požadované verze.


    Ve vývoji a výrobě dvoumotorových letounů měla společnost 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha díky své starší těžké stíhačce, popř. stíhacímu bombardéru Ki-45 největší náskok před konkurencí, zdržení ve vývoji zde nakonec způsobilo samotné velení armádního letectva, které nejprve požadovalo jednomístnou stíhačku, tak vznikl výkonný přepadový stíhač Kawasaki Ki-96, který však byl postaven pouze ve třech prototypech, armádní letectvo následně poměrně zásadně upravilo svoje zadání a vzneslo požadavek, aby nový stíhač byl dvoumístný, tak vznikl letoun Ki-102 Randy, který se dostal do sériové výroby nevelkého objemu, ale to ještě nebyl všemu konec a armádní letectvo znovu požadovalo jednomístné provedení a tak nakonec vzlétlo ještě několik jednomístných prototypů Kawasaki Ki-108.
    Druhou zúčastněnou společností byla 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha, která postavila "pouhé" čtyři prototypy vysokovýkonného těžkého stíhače Ki-83.
    Posledním zúčastněným byl Armádní letecký technický výzkumný ústav v Tachikawě (陸軍航空技術研究所 - Tachikawa Rikugun Kōkū Gijutsō Kenkyujō (Rikugun, Giken), Army Aerotechnical Research Institute), který vyprojektoval nejprve bitevní protilodní letoun, jehož hlavní zbraní měl být kanón ráže 75 mm, tento projekt byl až následně upraven dle požadavků velení armádního letectva. Inženýři v tomto leteckém ústavu navrhli také stíhací verzi a po schválení projektu armádním letectvem, začala stavba prototypů obou verzí. V systému označování armádních letadel Kitai bylo tomuto typu přiděleno označení Ki-93 a tak je letoun označován jako Rikugun Ki-93.


    Výsledným dílem konstruktérů a techniků tohoto armádního výzkumného ústavu byl vskutku nádherný celokovový dvoumotorový dolnoplošník, který se vyznačoval dokonalým aerodynamickým provedením. Trup letounu byl štíhlý, dvoučlenná osádka seděla na sedadlech ze sebou. Letoun byl poháněn dvojicí mohutných osmnáctiválcových motorů Ha-214, každý disponoval vzletovým výkonu 2 400 koní, tyto motory roztáčely šestilisté vrtule typu VDM. U vrtulí se troch zastavme, tento letoun byl šestilistými vrtulemi vybaven jako první v Japonsku, změna úhlu náběhu vrtulových listů byla prováděna eletricky (to byl právě systém VDM), již během prvního letu však tento systém změny náběhu vykazoval závady. Křídla měla, jak se sluší na rychlý letoun, profil, který umožňuje laminární proudění vzduchu. Prostory pro osádku a motory byly dobře chráněny pancéřováním, palivové nádrže byly samosvorné a navíc vybavené hasícím zařízením. První prototyp byl dokončen ve stíhací podobě, výzbroj této verze byla tvořena právě dokončeným leteckým kanónem Ho-401 velké ráže 57 mm, tato zbraň byla uložena ve výstupku pod trupem, v kořenech křídel byly dva vynikající japonské letecké kanóny Ho-5 ráže 20 mm, druhý člen osádky mohl chránit letoun před útoky ze zadní polosféry kulometem Ho-103 ráže 12,7 mm. Tento letoun létal od dubna roku 1945, s ohledem na celkovou složitost konstrukce však vzlétl pouze k několika zkušebním letům, navíc krátce na začátku těchto továrních zkušebních letů byl letoun poškozen při přistání, poškozen byl podvozek a vrtule, ačkoliv bylo poškození opravitelné, opravy již nemohly být dokončeny, protože letoun byl zničen při bombardování města Tachikawa a tak tyto zkoušky nemohly být dokončeny.


    Druhý prototyp byl údajně dokončen, nebo se nacházel ve stavu těsně před dokončením, ale již rozhodně nevzlétl. Druhý prototyp byl stavěn jako bitevní stroj. Podstatný rozdíl byl ve výzbroji, ta musela být ještě mohutnější, prvořadým úkolem tohoto letounu bylo ničit lodní dopravu. Ve výstupku pod trupem měl být kanón typu 88 ráže 75 mm, ostatní hlavňová výzbroj byla shodná se stíhací verzí, pod křídla bylo možno zavěsit dvě pumy, každá o hmotnosti 250 kg. Nepotvrzené zprávy se týkají silnějšího pancéřování motorů.

    Japonští letečtí konstruktéři armádního výzkumného ústavu odvedli dobrou práci, letoun vypadal slibně, výkony byly uspokojivé, dětských nemocí nebylo údajně mnoho, největší potíže měl působit nevyzrálý kanón Ho-401. Japonská kapitulace a následný konec války přerušil jak vývoj letounu, tak i přípravy pro jeho sériovou výrobu.



    Použité prameny:
    René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
    William Green, War Plane sof the Sekond World War – Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
    William Green a Gordon Swanborough, The Complete Book of Fighter, An Illustrated Encyclopedia of Every Fighter Aircraft Built and Flown, Smithmark Publisher, rok 1995, ISBN-10: 0-83173-939-8
    Air International, May 1977, Vol 12, No. 5., The Giken Fighter, pp. 251–255.
    Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
    L+K 13/1977, Václav Němeček, Letadla 1939 – 45, Rikugun Ki-93
    www.airwar.ru/enc/fww2/ki93.html
    http://www.airtoaircombat.com/detail.asp?id=601
    archiv autora
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/34944#277517Verze : 3
    MOD