Battúta, Muhammad ben Abdulláh ibn

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Battúta, Muhammad ben Abdulláh ibn

    Avatar
    Muhammad ben Abdulláh ibn Battúta - muslimský cestovatel
    (1304-1368/69)


    Muhammad ben Abdulláh ibn Battúta se narodil v marocké Tandže (Tangeru) 24. února 1304.


    Ibn Battúta pocházel z aristokratické rodiny. Vystudoval teologii a práva. Když v roce 1325 opuštěl jednadvacetiletý Ibn Battúta Tandžu, byla jeho cílem Mekka. Jako každý pravověrný muslim musel alespoň jednou za život vykonat hadždž, pouť do nejposvátnějšího města islámu.


    Ani on v té době nemohl tušit, že na cestách stráví 30 let a urazí 120 000 až 130 000 kilometrů. Jeho budoucí putování nebylo, narozdíl od křesťanských, zejména španělských a portugalských dobrodruhů, kteří se teprve chystali na své cesty, putováním ani objevitelským ani cestou za bohatstvím.


    Ani muž jako byl Ibn Battúta se na počátku svého cestování nevyhnul trudnomyslnosti a stesku po domově. Ibn Battúta cestoval po severoafrickém pobřeží, kde vládli různí muslimští vládci. Přes území dnešního Alžírska dorazil do Tunisu (Tunisko).


    Z Tunisu vyrážely na pouť do Mekky celé karavany poutníků. Na sklonku roku 1325 nacházíme Ibn Battútu v čele jedné z karavan mířící do Mekky. Putování v karavanách mělo mnoho výhod, zajišťovalo bezpečnost proti lupičům a poutníci vykonávající hadždž využívali předem připravených zásob vody a potravin, které se neodvážili napadnout ani různí místní muslimští sektářští vládci.


    Přes Tripolis (Tarábulus v Libyi) dorazil Ibn Battúta do egyptské Alexandrie. Zde došlo k setkání, které ovlivnilo celý jeho život. Setkal se se sufim, svatým mužem vyznávajícím súfizmus, mystický islámský směr ovlivněný křesťanstvím a buddhismem. Svatý muž Ibn Battútovi sdělil, že by měl cestovat a setkávat se s dalšími přívrženci súfizmu. Co na tom, že dva z nich se nacházeli až v Indii a jeden v Číně. Ibn Battúta byl od té doby jakoby posedlý cestováním. Chtěl navštívit všechna významná místa a země islámu.


    Jako pravověrný muslim chtěl Ibn Battúta navštívit Mekku v době posvátného muslimské postního měsíce ramadánu. Tento termín však nestihnul a proto se mezitím věnoval cestám po nilské deltě. Navštívil např. starobylý Luxor. Naplánovanou cestu z přístavu Ajdhabu přes Rudé moře do Džiddy nemohl kvůli povstání uskutečnit.


    Ibn Battúta se tedy musel vrátit a do Mekky zamířit přes syrský Damašek. Před příchodem do Damašku ještě Ibn Battúta stačil navštívit Svatou zemi, města Jeruzalém a Betlém.


    Z Damašku vyrážely na cestu mnohatisícové karavany poutníků. V srpnu 1326 vyrazil v jedné z karavan i Ibn Battúta a přes Medinu konečně v polovině října 1326 dorazil do Mekky. V Mekce, do které se měl během svých cest ještě několikrát vrátit, strávil asi měsíc. Ibn Battúta vykonal hadždž, stal se hádžím a mohl se vrátit domů do Tandžy. To však neměl v úmyslu.


    V roce 1325 vyrazil Ibn Battúta na první poznávací cestu. Nejprve mířil do Arábie. Jednou z prvních zastávek byla Basra, jedno z největších a nejvýstavnějších měst muslimského světa, centrum vzdělanosti. V perském Ábádánu (dnes v Íránu) se Ibn Battúta, pod vlivem jednoho asketického súfisty, dokonce málem stal poustevníkem. Nakonec odolal a cestoval po Persii (Íránu).


    Přes Isfahán a Šíráz dorazil do Bagdádu v zemi al´Iraq (Irák). Země byla tehdy součástí říše dynastie Ílchánovců, potomků mongolské dynastie Hulagu. Mongolové byli vůči domácím náboženstvím tolerantní a islám zde mohl být svobodně praktikován. Ibn Battúta měl dokonce čest připojit se ke karavaně ílchánovského panovníka, který právě cestoval z Bagdádu do tehdejšího hlavního města Sulajmáníje (dnes součást kurdské autonomie na severu Iráku).


    Konec roku 1327 zastihnul nemocného Ibn Battútu opět v Mekce. Po ročním odpočinku se Ibn Battúta opět vydává na cestu, která měla trvat od roku 1328 do roku 1330. Nejprve procestoval Jemen a poté zamířil z přístavního města Adenu lodí podél východoafrického pobřeží do Mogadiša (dnes v Somálsku), kde byl uctivě přijat místním vládcem.


    Cílem jeho dalšího putování byly země islám praktikujících Svahilců (Lidí z pobřeží), kteří založili podél pobřeží východní Afriky několik menších států. Ibn Batúta navštívil slavnou Mombasu (dnes v Keni) a dospěl až do města Kilwa Kivinje na území dnešní Tanzánie. Bylo to nejjižnější místo Afriky, které Ibn Battúta navštívil. V roce 1330 zastihneme Ibn Battútu opět v Mekce, která se stává středobodem jeho putování.


    V letech 1330-1333 cestuje Ibn Battúta do Střední Asie. Přes syrskou Latakiji (Lázikíja) míří do Malé Asie, kde navštívil i Konstantinopol. Ze Sinope, města na severním pobřeží malé Asie, se Ibn Battúta přeplavil přes Černé moře. Nejprve míří na sever. Pak, přes Astrachaň, Bucharu a Samarkand, doráží do dnešního Afghanistánu.


    Ibn Battúta se nedal zastrašit ani mohutným pohořím Hindúkúše. Po jeho překonání doráží v roce 1333 do Indie. Ibn Battúta zde vstoupil do služeb sultána Muhammada bin Tughlaka. V letech 1333-1346 působil na jeho dvoře jako soudce. Byla to pro Ibn Battútu změna. Měl vlastní služebnictvo a byl dostatečně finančně zajištěn. Sultán Muhammad bin Tughlak se ještě před Ibn Battútovým příchodem rozhodl pro grandiózní věc, přestěhování hlavního města z Dillí na jih do Daulatábádu.


    Ibn Battúta s odstupem několika let píše o této stále živé a traumatizující události:"Avšak jedním z nejhorších činů tohoto sultána bylo, že donutil všechny obyvatele Dillí opustit své domovy." Důvodem k tomuto činu byl prý odpor obyvatel proti sultánovi, který se za trest rozhodl zničit Dillí. Od obyvatel vykoupil jejich domy, a poté co obyvatelé neuposlechli příkazu, nařídil do tří dnů jejich vytěhování. Proti neuposlechnuvším krutě zakročil. Z faktu, že sultán obyvatelům za jejich domy zaplatil ovšem spíše vyplývá, že mu pravděpodobně šlo o přemístění metropole více do centra říše.


    Ibn Battúta strávil po letech služby u sultána (stihnul zde založit i rodinu) několik měsíců ve vězení. Údajně za zradu. Brzy byl ale propuštěn. Ibn Battúta pak radikálně změnil svůj život. Vzdal se majetku a věnoval se meditaci s dalším příznivcem súfizmu.


    Muhammad bin Tughlak na Ibn Battútu nezapomněl. Pověřil ho diplomatickou cestou do Číny. První pokus dostat se do Říše středu skončil nezdarem. Loď s Ibn Battútou ztroskotala a novopečený diplomat strávil nuceně dva roky na Srí Lance a Maledivách.


    Do Číny ho jeho cestovatelská vášeň dovedla až v roce 1345. V Číně tehdy vládla dynastie Juan, kterou založil dobyvatel Číny, mongolský chán Chubilaj. Čína Ibn Battútu očarovala a cestovatel litoval, že se zde neprosadila islámská víra. Ibn Battúta navštívil Kuang-čou (Kanton) a pravděpodobně i Peking.


    Už o rok později, v roce 1346, Čínu opuští a přes budoucí indonéský ostrov Sumatru a indické Malabarské pobřeží míří do perského Hormúzu (Bandar Abbás). V listopadu 1348 je Ibn Battúta opět v Mekce, kam dorazil pěšky přes Persii, Irák a Sýrii.


    Po dlouhých letech se v roce 1349 objevuje v místě svého rodiště Tandže. Jeho cestovatelská vášeň ještě není uspokojena. Ibn Battúta míří do Evropy, do maurské Granady, která je v té době vazalem Kastilie. V Granadě se setkává s Ibn Juzzajem, mužem, který mu pomůže při sepisování cestopisu Rihla (Cihla).


    Poslední cesta Ibn Battúty vede z Tandžy na jih, do západní Afriky. Cílem je mocná Maliská říše pozvednutá k rozkvětu za vlády Mansá Músy. Mansá Músa se také zúčastnil poutě do Mekky. V roce 1351 zamířil Ibn Battúta do Maliské říše. Ta se ale od smrti Mansá Músy začínala rozkládat. Ibn Battúta byl nemile překvapen, že ho vládce Sulajman ignoroval.


    Ibn Battúta se plavil po řece Nigeru a navštívil města Timbuktu a Gao (v Mali). Potom se vydal na cestu domů. Přes území dnešního státu Niger míří přes poušť do rodného Maroka a v roce 1354 usazuje se ve Fásu. V letech 1355-1356 zde na rozkaz marockého sultána pracuje na díle Rihla (Cihla).


    Muhammad ben Abdulláh ibn Battúta, nejslavnější cestovatel muslimského světa, umírá v roce 1368 nebo 1369 pravděpodobně v Tandže, vyloučit ovšem nemůžeme ani Fás.


    Zdroje:Cesty velkých objevitelů - Burtonová, Cavendish,Stonehouse
    Encyklopedie starověkých civilizací - editor Shona Grimbly
    Toulky minulostí světa díl 4. - editor Zdeněk Volný
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/39814#151730Verze : 0