Jasínek, Lubomír

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Jasínek, Lubomír

    Avatar
    kapitán i.m. Lubomír Jasínek
    (14.11. 1920 - 16.1. 1943)


    Lubomír Jasínek se narodil v Hodoníně, ale už od dětství bydlel s rodinou v Přerově. Jeho otec Jakub Jasínek sloužil za 1. světové války v legiích, pak na dráze jako výpravčí.


    Po skončení obecné školy vystudoval reálku v Lipníku nad Bečvou. Miloval přírodu, rád sportoval a moc si přál dostat se na lesnickou školu. Přišla však okupace a mladý Lubomír se zapojil do ilegální činnosti. Na třetí pokus se mu pak - s pomocí Obrany Národa - dne 20.2. 1940 podařilo u Hodonína přejít protektorátní hranici na Slovensko a přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii se dostal do Francie, kde v Agde dne 27.4. vstoupil do čs. zahraniční armády jako vojín u pěšího pluku č. 2.


    Po porážce Francie odplul 7.7. 1940 do Anglie, kde 28.10. 1940 složil přísahu. Byl zařazen do spojovací čety 1. pěšího praporu (od 1.1. 1941). Pěší jednotky v Británii však ještě dlouho neměly příležitost do boje s nacistickými okupanty zasáhnout.


    Lubomír Jasínek absolvoval několik speciálních radiových kursů, ve kterých vynikal jako nadprůměrný radista, a v létě 1942 (už po atentátu na R. Heydricha) byl nyní již jako svobodník (od 7.3. 1942) vybrán jako člen paraskupiny ANTIMONY k seskoku do vlasti, kde měl spolu s velitelem npor. Františkem Závorkou a šifrantem čet. Stanislavem Srazilem vybudovat zpravodajskou organizaci, předat domácímu odboji vzkazy od zahraničního vedení, připravit vysazení dalších parašutistů z Anglie a hlavně podat informace o stavu odbojových organizací (většinou rozbitých gestapem).


    Členové výsadku 24. října úspěšně seskočili a, i když na několikátý pokus, uchytili se na zadaných kontaktních adresách. Navázali spolupráci s komunistockou sítí, které nakonec víceméně omylem předali dvě ze svých tří radiových stanic. Podařilo se jim kontaktovat několik odbojových skupin (hlavně ÚVOD) a pravidelně vysílat do Londýna.


    Nicméně německý zvláštní protiparašutistický referát jejich vysílání monitoroval a na přelomu roku vyslal k jejich odhalení dva ze svých nejspolehlivějších spolupracovníků, Jaroslava Nachtmanna a Karla Čurdu. Jejich úsilí vedlo poměrně rychle k cíli.


    13. ledna byli zatčeni někteří z přechovávatelů parašutistů a za použití "zostřených metod" výslechů bylo jen otázkou krátké doby, než bude zjištěn momentální úkryt parašutistů. Řídící učitel z Veselí, Karel Hlaváček, přistoupil 15. ledna 1943 několik hodin po svém zatčení na ojedinělou, tzv. Hlaváčkovu smlouvu s gestapem - se souhlasem K.H. Franka mu byla zaručena beztrestnost pro něj i ostatní, kdo parašutistům pomáhali, a to, že s parašutisty bude jednáno jako s válečnými zajatci; samozřejmě výměnou za to, že prozradí jejich současnou pozici.


    Toho dne dorazil Jasínek za svým velitelem Závorkou do Rovenska, kde byli informováni o zatčení Hlaváčka, a rozhodli se odejít dalšího dne v 5 hodin ráno. Už ve dvě hodiny ráno však do Rovenska dorazila kolona osmi aut gestapa, kterou Hlaváček úmyslně vedl (dokonce dvakrát!) kolem úkrytu parašutistů, aby se je tak pokusil posledním prostředkem varovat. Bezúspěšně. Na náměstí pak Hlaváček gestapákům sdělil, kde se parašutisté ukrývají.


    V doprovodu četníků, starosty a Hlaváčka byl pak dům obklíčen a parašutisté všemi přítomnými přemlouváni, aby se vzdali - Němci hrozili Rovensku osudem Lidic a Ležáků. Když jim Hlaváček oznámil, jakou smlouvu s gestapem vyjednal, prohlásil prý Závorka: "Nejsem padlý na hlavu, abych věřil smlouvě s gestapem." Jasínek požadoval na veliteli rozkaz k boji a s už odjištěnou pistolí byl připraven vrhnout se do zoufalého boje proti patnácti kryjícím se gestapákům kolem domu.


    Závorka si nebyl ochoten vzít na svědomí případný masakr obyvatel obce, nechal si proto oficiálně přečíst "Hlaváčkovu smlouvu", jejíž součástí byla také klauzule o tom, že jestli se parašutisté dobrovolně nevzdají, pozbývá platnosti, a pak si vzal půl hodiny na rozmyšlenou. Nakonec prohlásil, že se nechají zatknout jedině českými četníky. Když ho vrchní strážmistr Kodet vedl k autu, oznámil mu: "Živého mě nedostanou" a rozkousl ampulku kyanidu.


    Jasínek, kterého vedl jiný četník pár kroků za velitelem, šel klidně, šeptajíc slova české hymny. Když gestapáci viděli, co Závorka udělal, vrhli se na Jasínka, aby mu zabránili spáchat také sebevraždu. Ten však pouze zopakoval velitelova slova: "Nás nikdy živé nedostanou". Ampulku s jedem totiž už spolkl, což znamenalo, že bude žít jen doku žaludeční šťávy nerozloží její obal, tedy asi třicet minut...


    Po okamžitém převozu na náměstí k lékaři se tento pokusil Jasínkovi vypumpovat žaludek, což se mu ale nepodařilo. Jasínek se pak pod dohledem užaslých četníků, gestapáků a lékaře s cigaretou v ruce s naprostým klidem procházel po ordinaci a prohlížel si obrazy na zdi. Kolem 5:30 ráno 16.1. 1943 Lubomír Jasínek ztratil vědomí a krátce na to zemřel.


    Lubomír Jasínek byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, k 10.4. 1943 povýšen i.m. na podporučíka pěchoty a 17.7. 1948 na kapitána pěchoty v záloze. Byla mu také posmrtně udělena Pamětní medaile.


    Závěrem se ještě krátce zmiňme o osudech ostatních zúčastněných - třetí člen desantu, Stanislav Srazil, se v bezvýchodné situaci vzdal gestapu pár hodin po smrti svých druhů. Byl Němci až do poloviny ledna 1944 využíván k radiové protihře s Londýnem, který se mu však podařilo varovat. Poté co gestapo jeho varování dešifrovalo, byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně a po mimořádně brutálním zacházení v prosinci 1944 zastřelen.


    "Hlaváčkova smlouva" byla oproti očekávání gestapem skutečně dodržena (s výjimkou popravené Anny Marklové), ba dokonce rozšířena na některé ukrývatele Vladimíra Krajiny, zástupce ÚVODu, s nímž výsadek během svého působení v Protektorátu úzce spolupracoval. Zachránila tak asi 40 lidských životů... Hlaváčkovi se podařilo navíc duchapřítomně během výslechu zabránit prozrazení části zpravodajské sítě, které se následný zátah gestapa skutečně vyhnul. Podle své vlastní výpovědi byl Hlaváček rozhodnut po zatčení parašutistů spáchat sebevraždu, k čemuž dokonce od gestapáků měl dostat pistoli. To potvrzuje i skutečnost, že cestou z úřadovny gestapa v Jičíně do Rovenska se celá kolona zastavila ve Veselé, kde se Hlaváček rozloučil s rodinou. Po akci mu gestápaci odmítli slíbenou pistoli vydat, získal proto žiletku a při převozu autem zpět do Jičína si podřezal zápěstí. Toho si však po určité době jeden z gestapáků všiml a Hlaváček byl odvezen do nemocnice. Válku nakonec přežil.


    zdroje: Historie a vojenství 1/2006
    http://www.lib.cas.cz/parasut/jasinek.htm#zivot
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40119#153442Verze : 0