>> Pz.Kpfw. V Panther - ve službách cizích armád

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

>> Pz.Kpfw. V Panther - ve službách cizích armád

vojnoví i povojnoví užívatelia

    Avatar
    Panther v československej armáde
    Povojnové zhromaždisko ukoristených tankov Panther bolo v Přelouči v 1.AZ (automobilovej zbrojovke), kde sa koncom roku 1947 previedla generálka prvého Panthera pre potreby tankového učilišťa. Vzhľadom na zložitosť opráv bolo rozhodnuté o vykonávaní generálnych opráv v iných firmách, ktoré na to mali kapacity.
    Celkovo sa v skladoch AZ 1 v Miloviciach k 10/1947 nachádzalo 73 ks tankov Panther všetkých modifikácií (udáva sa 65 bojových tankov s vežou). O rok neskôr je ich počet 74 ks, z toho je uvádzaných 59 bojových tankov s vežou. Na generálky malo byť začiatkom roka 1949 vybratých 40 najschopnejších kusov. Na porade MNO z 28.10.1948 padlo rozhodnutie opraviť 40 bojových tankov a 14 vyprosťovacích tankov. Na generálnych opravách sa podieľali ČKD závod Sokolovo, Praha-Libeň, výzbroj mala repasovať firma Škoda Plzeň, pobočka v Dubnici nad Váhom. 14.1.1949 sa na porade zástupcov MNO, VTV a firmy ČKD preberal postup pri realizácii opráv. Vzorovým vozidlom mal byť Panther ev.č.67.387 zaradenom v Tankovom učilišti. Na rok 1949 sa stanovil zámer opraviť 30 bojových tankov a 14 vyprosťovacích tankov, zvyšných 10 bojových tankov malo byť opravených v nasledujúcom roku. Plány narušil nedostatok potrebných komponentov, ktoré sa museli hľadať na šrotoviskách, či oceliarňach. Preto bolo armádou rozhodnuté, že v roku 1950 sa opraví len 32 bojových tankov T-42/75 bez veží s výzbrojou a 12 (+1 ev.č.67.490) vyprosťovacích tankov VT-42. Celkovo bolo v roku 1950 prevzatých všetkých 13 vyprosťovacích tankov VT-42. Niektoré boli rozdelené k bojovým jednotkám. V roku 1950 bolo prevzatých i všetkých 32 bojových tankov T-42/75, ktoré však boli bez veží s výzbrojou uložené v detašovanom sklade v Miloviciach patriacemu tankovému opravárenskému závodu Z-25 v Šenově pri Novom Jičíne. Zaujímavosťou je informácia, že v roku 1950 bolo zošrotovaných 40 kompletných a 20 nekompletných veží. Zvyšné vraky, ktoré sa nachádzali na zhromaždisku v Miloviciach boli vyťažené na náhradné diely. Vzhľadom na to, že armádne stavy ťažkých tankov naplňovalo iba zopár kusov tanku IS-2 bolo rozhodnuté, že sa uložené tanky T-42/75 dokončia a naplnia požadované počty nedostupných ťažkých tankov (Panther bol v československej kategorizácii vedený ako ťažký tank). Ďalším z dôvodov dokončenia týchto tankov bola meškanie zahájenia licenčnej výroby stredného tanku T-34/85 a uvoľnenie výrobných kapacít. Dokončenie tankov sa predpokladalo v roku 1951, no posledné vozidlá boli dokončené až v roku 1952. Niektoré z nich však neprešli preberacími skúškami a boli uložené do skladov tankových základní. Že sa s nimi nijako vážne neráta bolo jasné i z toho, že sa neuvádzali v počtoch tankovej techniky. Neprebiehal na nich výcvik a napriek značnej snahe opraviť ich vyšla táto snaha naprázdno. Všetky bojové stroje boli uložené v tankových základňach, v ktorých sa sústreďovali, konzervovali a ukladali tzv. nedotknuteľné zásoby. Tie mali slúžiť k vyzbrojovaniu vševojskových útvarov v prípade vojnového ohrozenia. V 1.tankovej základni v Dědiciach pri Vyškove bolo k 1.4.1952 uložených 10 (17) kusov Pantherov. Je pravdepodobné, že Panthery figurovali v zoznamoch uložených vozidiel i v ďalších takýchto jednotkách (2.tanková základňa v slovenskom Martine, resp. v Žiline. Nakoniec všetky bojové Panthery skončili v stave 1.ťažkého tankosamohybného pluku v Strašiciach, kde ich k 8/1955 31 kusov čakalo na zrušenie. V roku 1955 malo prejsť 15 strojov rekonštrukciou na tankové ťahače. Väčšina Pantherov tak doslúžilo ako vyprosťovacie tanky a ťahače. V stave armády bolo v roku 1958/59 vedených ešte sedem vyprosťovacích tankov (vybavené navijákmi a ostruhou) a 15 tankových ťahačov (vozidlá s vežami no bez výzbroje).
    Definitívne boli z armády vyradené v roku 1959, no niektoré stroje dosluhovali ako vyprosťovacie stroje v Československých dráhach (ČSD) až do 70.rokov 20.storočia. Niekoľko kompletných strojov bolo použitých ako rekvizity vo filme režiséra Ivo Tomana z roku 1955 Tanková brigáda.


    Existuje informácia o civilnom repase jedného Panthera na buldozér, ktorý bol využívaný v civilnom hospodárstve. Zaujímavosťou bola spomienka, že tento stroj mal namiesto pôvodného nemeckého motoru Maybach, sovietsky tankový motor V-2. Pravdepodobne sa jednalo o najčastejšie fotograficky podchytený Bergepanther, ktorého fotografie sú prezentované v tejto téme.


    Podľa spomienok otca prispievateľa na www.detektorweb.cz (Mirka Kamenického) boli Panthery uskladnené i používané ešte v rokoch 1954/55 v posádke v strašickom (1. ťažkom tankosamohybnom pluku). Dotyčný pán slúžil vo výcvikovej jednotke, ktorá cvičila posádky tankov IS-2 a SD-152 (ISU-152). Okrem týchto strojov boli vo výzbroji tejto jednotky i koristné Pz.Kpfw.IV alias T-40/75. Zdroj uvádza početný stav okolo okolo 12 ks (+/-). V roku 1955 dochádzalo k ich postupnému vyraďovaniu. Niektoré boli použité ako cvičné ciele pri streľbách (v priestoroch VVP Jince ?). Zaujímavé je kladné hodnotenie jazdných vlastností, vybavenia i pohodlia pre posádku (oproti IS-2/IS-3/SD-152). Neskôr preživšie stroje skončili pravdepodobne všetky v kovošrote.
    Podľa spomienok strýka Martina Máleka, od kotrého pochádza jedna z fotografií, ktorá je datovaná k roku cca 1954, lokalita Luštenice (3.školní tankový prapor ?). Podľa spomienok strýka majiteľa fotografie išlo o Bergepanther, ktorý k jednotke dostal od zrušenej brigády zo Strašíc. Z Lušteníc neskôr tanky putovali do vysokých pecí.
    Jedno torzo Bergepanthera sa dochovalo na strelnici v Bzenci až do rokov 1988/89, následne bolo presunuté do Kbel, aby bolo čoskoro predané/vymenené do zahraničia (André Becker, Belgicko).


    Pokračovanie anabázy tanku Panther v úlohe vyprosťovacích vozidiel.
    Podľa článku Pplk. Petra Turzu, Apológia ročník 1994
    V 10/1945 prebehlo testovanie koristnej techniky, kde sa predviedla v najlepšom svetle vyprosťovacia verzia Bergepanther. Preto už v 11/1945 vznikla na podnet technickej rady veliteľa tankového vojska MNO požiadavka na získanie takýchto strojov z repatriačných požiadaviek. V 9/1946 prebehli ukážkové testy vyprosťovacieho Bergepanthera pre Hlavný štáb armády, ktorý opravila firma ČKD. Následne bolo rozhodnuté získať 20 ks tohoto vyprosťovacieho vozidla, pre službu v novoutváraných tankových a mechanizovaných jednotkách. Možnosti získať použiteľné vozidlá však bol zmarený ich nedostatkom. Celkovo 16 ks Bergepantherov (verzie Ausf.A/G) bolo zhromaždených až v priebehu roka 1947, kedy vrcholil zber tankového materiálu z celej republiky. Z počtu 16 ks však bolo len 14 opraviteľných. Po ich presune z 1. tankovej základne z Milovíc k závodom ČKD Sokolovo a Praha-Libeň, boli koncom 1/1949 prejednané úpravy, ktoré sa mali podniknúť. Bolo rozhodnuté namontovať pancierové chrániče periskopov vodiča a radistu a mal byť odstránený korbový guľomet. Opravené stroje boli k tankovým jednotkám dodávané v období od 5/1949 do 11/1949. Dodatočne boli na požiadavku armády tri tanky Panthera Ausf.A upravené do podoby vyprosťovacích strojov. Dodané boli k 5/1950. V lete 1950 bolo k rovnakým úpravám odoslaných ďalších 8 tankov Panther Ausf.A, no vzhľadom na nedostatočné stavy bojových tankov, bol tento zámer zamietnutý. V čase reorganizácie armády v rokoch 1950/51 boli stroje rozdelené k jednotlivým tankovým a mechanizovaným jednotkám (2 ks vyprosťovacích Pantherov slúžili v 1.tankový pluk v Strašiciach v období medzi rokmi 1951 - 1955/56). Intenzívne sa využívali ako pri výcviku, tak i pri vyprosťovacích prácach. K roku 1955 sa udáva početný stav 13 ks vyprosťovacích strojov. V roku 1960 boli po nadmernom opotrebovaní a nedostatku náhradných dielov vyradené zo služby v armáde.
    Poznámka: Jednotlivé zdroje sa v informáciách mierne líšia.


    Na moje otázky na VÚA Praha ohľadom dostupnosti fotografií tanku Panther v československej armáde odpovedá riešiteľ Mgr. Martin Dubánek:

    Citace :

    Ve fondu MNO 1951-1970 se s určitostí nachází několik fotografií vozidla (bez věže) a tanku zničeného při pokusech s kořistním 12,8cm Flakem.

    Poznámka: Pokiaľ publikovanie na neziskovom inetovom portáli www.valka.cz je nekomerčná záležitosť (? - chce to právny výklad), tak cena kópií fotografií je prijateľná. Pražáci, resp. tí, ktorí majú možnosti a sú ochotní investovať pár korún majú tú možnosť získať ich (snáď i pre náš web).


    Odpoveď na otázku týkajúcu sa oficiálneho označovania strojov Panther a polemikou, či im patrí označenie T-42/75 N alebo patrí toto označenie jednej z modifikácií Pz.Kpfw.IV (T-40/75 N):

    Citace :

    Údaj o označování německých tanků v poválečné čs. armádě jako T-40/75 N a
    T-42/75 N byl čerpán z následujícího dokumentu:
    VHA, MNO-VŽV 1955, K 360, sig. 99/4/13/2, čj. 0051650, kde se hovoří o tom, že VTMV vyřazuje tanky T-40/75 N a T-42/75 N. Typové označování čs. techniky 1945-1960 není řešiteli tohoto dopisu zcela jasné a vzhledem k faktické absenci Pz V ve výzbroji čs. armády se domníval, že se jedná o verze Pz IV (např. starší verze F a novější J).

    Poznámka: Vzhľadom na určitú nelogickosť delenia a mierneho neprehľadu značenia jedného typu stroja, hoci rozdielnych verzií sa stále prikláňam k tvrdeniu, že označenie T-42/75 N patrí tanku Panther. Staršia verzia F totiž bola krátkohlavňová verzia. Medzi F a J sú ešte verzie G a H a tie by snáď mali mať podľa tejto logiky tiež vlastné označenie. Zaujímavá je zhoda číselných značení strojov s číselným značením kanónov (KwK 40 pri Pz.Kpfw.IV a KwK 42 pri Pantherovi). Pokiaľ by to bola pravda, znamenalo by to, že ak boli T-42/75N vyraďované z výzbroje, museli do nej byť i zaradené. To vyvracia bežné tvrdenie, že hoci armáda vlastnila tieto tanky, do výzbroje neboli zaradené. Ak však mali tvoriť istú zálohu, tak museli naň byť cvičené posádky. Možnosť výcviku je istá, vzhľadom na zjavné využívanie vyprosťovacích strojov. Otázne je využívanie plnohodnotných tankov.


    Československé projekty samohybných diel na platforme Panthera:
    105 mm ShH vz.18/40N na platforme Panther
    152,4 mm ShH vz.18/47 na platforme Panther
    105 mm kanón vz.18 N na platforme Panther
    305 mm mínomet B-20 na platforme Panther


    Armádne registračné číslo
    Druh vozidla (T-42/75, VT-42, SD)
    Výrobné číslo podvozku (Fgst.Nr.)
    Verzia (Ausf.)
    Dátum výroby
    Továreň
    Dátum prevzatia
    Jednotka
    Poznámka
    67.387
    T-42/75
    124864
    Panther Ausf.G
    10/1944
    Daimler-Benz
    1947
    Tankové učilište
    Pre potreby TU bol v roku 1947 opravený AZ 1. V roku 1949 bol tank prekonvertovaný do podoby vyprosťovacieho tanku a dostal registračné číslo 79.729.
    67.490
    VT-42
    175573
    Bergepanther Ausf.A
    3/1944-10/1944
    Demag (výroba prevzatá z Daimler-Benz)
    1948
    Tankové učilište
    Pre potreby TU bol v roku 1948 opravený v Škodových závodoch. Po ďalšej oprave bol od 13.7.1950 zaradený k 23.tankovej brigáde.
    67.493
    152,4mm ShH 18/47N
    213083
    Panther Ausf.D
    5/1943
    M.N.H.
    1949
    Tankové učilište
    Po zrušení prototypu samohybného dela bol prekonvertovaný na bojový tank a dostal registračné číslo 79.695.
    67.494
    105mm ShK 18N
    214852 (neexistujúce ?)
    ?
    ?
    ?
    1949
    Tankové učilište
    V roku 1950 bol prototyp zrušený. Využitie platformy pravdepodobne na vyprosťovacie vozidlo.
    79.684
    T-42/75
    217735 (neexistujúce ?)
    ?
    ?
    ?
    10.11.1949
    Tankové učilište (1.Tankový pluk ?)
    Pôvodne určený v stavbe prototypu s 88 mm protitankovým kanónom vz.43/41N (zámer zrušený). Rovnaký zdroj tvrdí ,že tank bol pridelený k Tankovému učilišťu až 15.12.1949 (od 1.Tankový pluk ?).
    79.685
    T-42/75
    128689
    Panther Ausf.G
    10/1944
    M.N.H.
    neprevzatý

    Pôvodne určený v stavbe prototypu s 88 mm protitankovým kanónom vz.43/41N (zámer zrušený). Pri preberaní sa zadrel motor - odoslaný k oprave. Po oprave dostal nové registračné číslo 79.737.
    79.694
    T-42/75
    213743
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Po dozbrojení v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52 prevzatý 18.12.1952.
    79.695
    T-42/75
    213083
    Panther Ausf.D
    5/1943
    M.N.H.
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Prekonvertovaný z prototypu 152,4mm ShH 18/47N ev.č.67.493. Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Po dozbrojení v rokoch 1951/52 prevzatý 18.12.1952.
    79.696
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Po dozbrojení v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52 prevzatý 18.12.1952.
    79.697
    T-42/75
    213180
    Panther Ausf.D
    7/1943
    M.N.H.
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Po dozbrojení v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52 prevzatý 18.12.1952.
    79.698
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.699
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.700
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.701
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.702
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.703
    T-42/75
    124857
    Panther Ausf.G
    10/1944
    Daimler-Benz
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Po dozbrojení v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52 prevzatý v 18.12.1952.
    79.704
    T-42/75
    128706
    Panther Ausf.G
    10/1944
    M.N.H.
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Po dozbrojení v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52 prevzatý v 18.12.1952.
    79.705
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.706
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.707
    T-42/75 (VT-42 (?))
    ?
    Panther Ausf.G (Bergepanther Ausf.G ?)
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52. Vzhľadom na dochovanú fotografiu vyprosťovacieho tanku s týmto ev.číslom je sporné, či išlo o bojový Panther. Možné je, že bol časom prekonvertovaný z bojového tanku na vyprosťovacie vozidlo.
    79.708
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.709
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.710
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.711
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.712
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.713
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.714
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.715
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.716
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.717
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.718
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.719
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.720
    T-42/75
    ?
    ?
    ?
    ?
    17.11.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.721
    T-42/75
    128736
    Panther Ausf.G
    10/1944
    M.N.H.
    4.9.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.722
    T-42/75
    128397
    Panther Ausf.G
    7/1944
    M.N.H.
    4.9.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.723
    T-42/75
    121074
    Panther Ausf.G
    9/1944
    M.A.N.
    4.9.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.724
    VT-42
    175655
    Bergepanther Ausf.A
    pred 10/1944
    Demag
    17.5.1950
    23.Tanková brigáda

    79.725
    VT-42
    175652
    Bergepanther Ausf.A
    pred 10/1944
    Demag
    17.5.1950
    21.Tanková brigáda

    79.726
    VT-42
    175740
    Bergepanther Ausf.G
    1944/45 (?)
    Demag
    17.5.1950
    Tankové učilište

    79.727
    VT-42
    175585
    Bergepanther Ausf.A
    pred 10/1944
    Demag
    17.5.1950
    11.Tanková brigáda

    79.728
    VT-42
    175678
    Bergepanther Ausf.G
    koniec 1944 (?)
    Demag
    17.5.1950
    1.Tanková brigáda

    79.729
    VT-42
    124864
    Panther Ausf.G
    10/1944
    Daimler-Benz
    13.7.1950
    1.Tankový pluk
    Prekonvertovaný z T-42/75 registračného čísla 67.387.
    79.730
    VT-42
    152557
    Panther Ausf.A
    5/1944
    Daimler-Benz
    13.7.1950
    11.Tanková brigáda

    79.731
    VT-42
    128774
    Panther Ausf.G
    11/1944
    M.N.H.
    13.7.1950
    12.Tanková brigáda

    79.732
    VT-42
    129091
    Panther Ausf.G
    3/1945
    M.N.H.
    13.7.1950
    12.Tanková brigáda

    79.733
    VT-42
    211141
    Panther Ausf.D
    7/1943
    Daimler-Benz
    13.7.1950
    21.Tanková brigáda

    79.734
    VT-42
    273753 (?)
    ?
    ?
    ?
    13.7.1950
    21.Tanková brigáda
    Pravdepodobne pisárska chyba. Možná zámena čísel "1" za "7" (? 213153 - Panther Ausf.D, 7/1943, M.N.H.).
    79.735
    VT-42
    128936
    Panther Ausf.G
    1/1945
    M.N.H.
    4.9.1950
    ?

    79.736
    T-42/75
    125144
    Panther Ausf.G
    1/1945
    Daimler-Benz
    4.9.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52.
    79.737
    T-42/75
    128689
    Panther Ausf.G
    11/1944
    M.N.H.
    4.9.1950
    Tanková zbrojnica Z-25
    Uložený v detašovanom stredisku v Miloviciach v Prahe. Dozbrojený v ČKD Sokolovo, Praha-Libeň v rokoch 1951/52. Pôvodné ev.č.79.685.




    *zdroje:
    Peter Turza - Vojenská história 2/1998 - str.98-102 - Tanky nemeckého pôvodu vo výzbroji čs. armády 1945-59, rok vydania 1998, čerpané zo zdrojov MNO
    Peter Turza, Vyprosťovacie tanky nemeckého a anglického pôvodu vo výzbroji Čs. armády po roku 1945, časopis Apológia, ročník 1994
    Vladimír Francev - Československé tankové síly 1945-1992, vydavateľstvo Grada, rok vydania 2012, ISBN: 978-80-247-4029-4
    Walter J. Spielberger - The Panther & Its Variants, rok vydania 1993, ISBN-10: 0887403972, ISBN-13: 9780887403972
    www.detektorweb.cz
    http://www.vojenstvi.cz/vasedotazy.htm
    armada.vojenstvi.cz (Vladimír Francev - Kořistní obrněná vozidla ve výzbroji čs. armády (3.část))
    www.panther1944.de
    Thomas L. Jentz - Germany's Panther Tank : The Quest for Combat Supremacy, ISBN 10: 0887408125 / 0-88740-812-5, ISBN 13: 9780887408120, rok vydania 1995
    Thomas L. Jentz, Hilary Louise Doyle - Panzerkampfwagen "Panther" Ausfuehrung D with Versuchs-Serie Panther, Fgst.Nr.V2, Panzer Tracts No.5-1, ISBN: 0-9708407-8-0
    Thomas L.Jentz, Hillary L.Doyle, Lukas Friedli - Bergepanther Ausf.D, A, G, Panzer Tracts No.16-1, rok vydania 2013, ISBN: Bez ISBN
    Fraser Grey - Post war panzers, German weapons in Czech service, Guideline Publication, ISBN: 978-1-908565-04-4
    http://modelforum.cz/viewtopic.php?f=652&t=69453


    *fotozdroje:
    - modelforum.upce.cz
    - obrázky z filmu Tanková brigáda, 1955
    - časopis Československý voják, ročník 1957
    - časopis Československý voják, ročník 1959
    - dokument ČT 1 : www.ceskatelevize.cz
    - s povolením publikovať od majiteľa fotografie Martina Máleka: https://www.facebook.com/groups/307283852755257/
    - www.facebook.com
    - http://www.hartziel.de/_typen/bergepanther.htm

    Pravdepodobne dobový záber vraku Bergepanthera, ktorý bol predaný v roku 1989. Záber pravdepodobne pochádza zo strelnice v Bzenciach. Následne bol vrak presunutý do Kbel, kde sa však dlho neohrial a putoval k rakúskemu zberateľovi. Neskôr sa stal súčasťou zbierky belgického zberateľa André Beckera, kde sa podrobil čiastočnej rekonštrukcii a v nedokončenej podobe je stále v Beckerovej zbierke.



    Pravdepodobne pôvodný stav po dodaní z Československa.

    Československý Bergepanther v zbierke belgického zberateľa André Beckera.

    Čiastočne zrekonštruovaný Bergepanther získaný v 9/1989 (?) z Československa.

    Fotografia z roku cca 1954, lokalita Luštenice. Podľa spomienok strýka majiteľa fotografie išlo o Bergepanther, ktorý sa k jednotke dostal od zrušenej brigády zo Strašíc. Z Lušteníc neskôr tanky putovali do vysokých pecí. Na čelnom pancieri je evidenčná značka. Po preskúmaní v grafickom editore by som povedal, že ide o ev.č.79.707. Zdá sa, že je to vozidlo v plnej kondícii, vybavené svetlometom, nemeckým notekom a klaksónom.

    Tento Bergepanther Ausf.G sa 12.12.1951 v Miloviciach zúčastnil testovania priechodivosti cez protitankové prakážky (v tomto prípade ide o oceľové ihlany typu B).

    Osudové okamžiky Frýdlant v Čechách 1958, Rozvodněná řeka Smědá strhla do dravého proudu osobní vlak (2003). Režie L. Klega, ČT1

    zdroj: časopis Voják via Dolin

    fotografie z časopisu Československý voják 1957

    Farebná reprodukcia obrázku nižšie. Zdroj : Československý voják 1959.

    http://forum.valka.cz/download.php/id/35048



    Nejaké pojazdné, nie statické Panthery.







    Vyprosťovací Panther zasahuje pri vlakovom nešťastí z roku 1958,kedy sa osobný vlak zrútil do rieky Smědá zo svahu podmytého prudkými dažďami.Tragédia sa odohrala na trati medzi Libercem a Frýdlantem,pod frýdlandským zámkom v Čechách.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#72879Verze : 58
    MOD
    Avatar
    Bergepanther ve službě u ČSLA


    Podle vzpomínek Mjr. v.z .Ing. Jaroslava Taušnera (Jaroslav Taušner bol prvým majstrom v riadení tanku v ČSSR spolu s Kpt. Bílým z armádnych dielní v Plzni) spísal Ing. Miroslav Háze


    Minimálně do roku 1959 byly 2 ks Bergepanthera dislokovány u Divizní tankové dílny 13. tankové divize v Milovicích-Mladá. (Obr. 1)
    Vzhledem k náročnosti seřízení, obsluhy, přepravy a velké spotřeby paliva byly tyto stroje používány jen pro těžké vyprošťovací práce. Díky velké tažné síle navijáku 180t byl stroj používán v rámci celé republiky ( vyprošťovací tank T-55 měl jen 130t). Tank byl plně vybaven pro vyprošťovací práce. Přeprava tanku probíhala většinou po železnici. Kvůli překročené ložné šířce se tank musel přepravovat po železnici jen po určitých tratích, které splňovaly náležité technické parametry.
    O údržbu a seřízení se staral p. Švára, který byl za války totálně nasazen v Německu přímo u výrobce motorů Maybach na motorové brzdě, takže tento motor velice dobře znal a dokázal jej seřídit na všech 12 válců, což v praxi bylo dost náročné. Pan Švára též navrhl a provedl přestavbu jednoho milovického Bergepanthera na sovětský motor z T-34. Tato přestavba byla vyvolána hlavně velkou spotřebou paliva motoru Maybach a nedostatkem náhradních dílů na tento motor. Přestavba se zdařila a tank pak ještě nějaký čas sloužil u ČSLA.
    Tank měl 11 rychlostí vpřed a 2 vzad. Jako jediný tank u ČSLA měl RJ=b/2 což znamená, že se na místě otočil okolo svého těžiště, což jiné tanky z II. Světové války neměly.
    Tank z Milovic se např. používal na tahání kamene v Železném Brodě, který byl určen na Stalinův pomník, při vyprošťování lokomotivy při železničním neštěstí na trati mezi Libercem a Frýdlantem (obr.2) a při vojenských přehlídkách tankových jednotek na Letné.
    Tanky byly nastříkány zeleně na všech plochách a podle vzpomínek p. Taušnera pravděpodobně tank (viz. obr.2) kompletně pocházel z německé výroby.


    *zdroj:
    Ing. Miroslav Háze
    Mjr. v.z .Ing. Jaroslav Taušner


    Publikované na www.valka.cz s autorským povolením.
    Fotografie doposiaľ neboli nikde publikované.

    Milovice-Mladá. Jaroslav Taušner v brigadýrce před Bergepantherem

    1958-Bergepanther sjíždí z železničního vagónu a bude vyprošťovat osobní vlak, který se zřítil do řeky Smědá na trati mezi Libercem a Frýdlantem. Za řízením Bergepantheru sedí staršina Jaroslav Plašil.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#323471Verze : 2
    MOD
    Avatar
    O zaradení Bergepanterov v päťdesiatych rokoch v jednotkách ČSA svedčí i priložená fotografia s popisom, v ktorom sa píše o zámene motora za motor V-2 z tanku T-34. Preto som nechal ten popis pod fotografiou.


    *zdroj:
    Obrana lidu 1956 č.226


    *Doplnenie Braňo :
    Spomenutý stroj, alebo jeden z niekoľkých strojov, ktorý(é) mohol prejsť takouto modifikáciou je spomenutý v téme o prestavbách platforiem ISU na civilné buldozéry.





    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#292751Verze : 4
    Avatar
    Panther jak ho (asi) neznáte
    aneb
    krátká epizoda typu Pz.Kpfw.V v Ozbrojených silách Spojeného království



        Tvrzení, že všichni zájemci o historii 2.světové války vědí, že Britské jednotky používaly v boji ukořistěné německé tanky je
    1. poněkud opovážlivé (protože ne každý to opravdu ví),
    2. poněkud přitažené za vlasy (protože by jich snad musely být desítky, ne-li stovky, aby se to právě takhle dalo říct) a
    3. založeno alespoň částečně na pravdě, neboť několik obrněných vozidel, resp. tanků německého původu Britové skutečně v boji používali a další po ukončení války podrobili rozsáhlým zkouškám


        V této otázce se soustředíme na jeden z nejúspěšnějších a snad nejvíce ceněný tank Pz.Kpfw.V Panther.


        Možná víte, že příslušníci 4 Bn Coldstream Guards v průběhu bojů v Západní Evropě používali tank Panther, přezdívaný CUCKOO („Kukačka“), ne každý však pravděpodobně slyšel o vozidle téhož typu, nazývaném DESERTER („Dezertér“), jež bylo používáno v průběhu Italského tažení britskými tankisty od Royal Tank Regiment. Oba Panthery, pokřtěné novými jmény se zřetelnou dávkou suchého britského humoru však nebyly prvními a zdaleka ne posledními vozidly tohoto typu, která se do rukou Britů dostala…


        V pozdním létě 1943 byl do Velké Británie lodí ze SSSR dopraven Panther D s věžovým číslem 433, ukořistěný sovětskými vojáky v provozuschopném stavu v průběhu bitvy u Kurska. Vozidlo původně patřilo 51 Panzer Abteilung a nelze s jistotou tvrdit, za jakých okolností bylo ukořistěno.
        Nesporné je, že vozidlo na britské konstruktéry během krátké doby udělalo svými technickými parametry, odhadovanými (bojovými) vlastnostmi a vůbec konstrukcí jako takovou jistě velký dojem, protože dosud jej znali pouze ze značně (jak jinak) zkreslených zpravodajských informací. Není jistě bez souvislosti, že právě v závěru roku 1943 britské Ministerstvo obrany specifikovalo své požadavky na vývoj nového tanku, později známého jako Centurion, jehož konstrukce byla do jisté míry typem Pz.Kpfw.V Panther ovlivněna. Výroba Centurionů se rozběhla teprve v lednu 1945 a britští specialisté měli dostatek času na porovnání obou konstrukcí, zřetelná podobnost zvláště přední části korby obou vozidel a obecně konstrukce nového britského tanku tedy jistě není zcela náhodná.
        Určitý počet provozuschopných či jen málo poškozených Pantherů různých variant se do britských rukou dostal po dni D a vozidla byla později na Britských ostrovech podrobena intenzivním zkouškám. Bezesporu proběhly postřelovací zkoušky Panthera v rámci vývoje nového střeliva pro kanóny britských tanků a jiné protitankové zbraně, zkoušky odolnosti proti již zavedeným a nově vyvíjeným protitankovým minám a pravděpodobně další široká škála testů, bohužel však žádná zpráva o jejich výsledcích nebyla zveřejněna a dosud pravděpodobně zůstávají skryty v britských archívech na rozdíl od podrobných výsledků rozsáhlých zkoušek a testů tanku Tiger, ukořistěného Brity v bojích v Tunisku. Přesto však lze s jistotou tvrdit, že Panther byl typem, o který se Britové ze všech (jim dostupných) německých tanků zajímali nejvíce.


        Po porážce Německa a blížící se kapitulaci císařského Japonska docházelo ke snižování vojenské přítomnosti spojeneckých (s výjimkou sovětských) ozbrojených sil v Evropě. The British Army of the Rhine (BAOR - Britská rýnská armáda) byla postupně redukována na mírové počty a stejně tak v okupačních sektorech Západních mocností postupně mizely válečné trosky a jiné pozůstatky rozvratu posledních válečných měsíců.
        Mezi příslušníky jednotek REME (Royal Electrical and Mechanical Engineers), konkrétně u 823 Armoured Troops Workshop v německém městě Laatzen působil mladý kapitán W.J.Hadlow. V tomto městě, ležícím jižně od Hannoveru, byl za války závod na výrobu a opravy dělostřelecké techniky, který byl poškozen spojeneckým bombardováním a také zahraničními dělníky, kteří těsně po osvobození zničili velkou část strojů a dalšího zařízení, jež spojenecké nálety přežilo. Je těžké vyhodnotit, zda byl závod poškozen více bombardováním či tím, co v něm proběhlo po příchodu Spojenců, jisté však je, že v létě 1945 byly výrobní a opravárenské haly sice poškozeny, ale stály, jejich zařízení však bylo v troskách.
        Hadlow se, společně s několika důstojníky z velitelství BAOR, zúčastnil někdy v srpnu 1945 inspekce objektů továrny Maschinenfabrik Niedersachsen v části Hannover-Linden (MNH), která se jako jeden z podniků podílela na výrobě a konečné montáži tanků Panther a stíhačů tanků Jagdpanther. Samozřejmě že také tento závod dostal svůj díl spojeneckých pum, přesto jeho objekty nebyly zasaženy tolik, jako tomu bylo u průmyslových objektů a obytných budov v ostatních částech města. Důležité však je, že v objektu MNH byl inspekční skupinou nalezen větší počet částečně smontovaných obrněných vozidel výše uvedených typů a dostatek dílů pro dokončení montáže alespoň části z nich. Právě tímto úkolem, tedy zabezpečením vyproštění vozidel z trosek a zajištěním jejich konečné montáže, byl kapitán Hadlow pověřen.

        Vzhledem k tomu, že objekty MNH v Hannoveru byly poškozeny bombardováním podstatně vážněji, než dělovka v Laatzenu, bylo rozhodnuto přesunout část technického zařízení, vozidla (v co nejlepším technickém stavu) a upotřebitelné díly z MNH právě tam a zde jejich montáž dokončit.
        Pokud však mluvíme o „vozidlech v co nejlepším technickém stavu“, je třeba si uvědomit, že šlo ve většině případů pouze o „prázdné“ korby, některé již částečně smontované podvozky jen na pojezdových kolech, v lepším případě pak i s pohonnou jednotkou a na pásech. Ostatní montážní celky, skupiny a podskupiny, věže a kanonová výzbroj byly ve více-méně kompletním stavu roztroušeny podél montážních linek v objektech MNH, mezi troskami a nebo pod nimi.
        Příslušníci REME museli řešit nejen otázku vyproštění vozidel a dílů pro jejich montáž z trosek, jako podstatně složitější se ukázal úkol jejich přepravy z Hannoveru do Laatzenu. Široké okolí MNH bylo v troskách, zavaleno zbytky rozbombardovaných budov, bylo nezbytné použít těžkých mechanizmů pro jejich odstranění a vyčištění cest.
        Stejně jako v Hannoveru bylo nutno řešit vyproštění vozidel a dílů pro jejich konečnou montáž z trosek a navíc přepravu přes město, podobná situace byla v laatzenské dělovce. Jako první byl zprovozněn objekt hlavní montážní haly s velkým pojízdným portálovým jeřábem, britští vojáci byli schopni opravit v podstatě vše, neuměli však zahájit výrobu německých tanků...


        Hadlow dokázal přesvědčit jednoho z mistrů z MNH a ten s sebou do Laatzenu přivedl dalších několik zkušených dělníků, kteří se dříve podíleli na konečné montáži Pantherů a Jagdpantherů v Hannoveru a měli montážní postupy „v krvi“. V podstatě to bylo jediné možné řešení, protože k dispozici nebyly ani technické výkresy, ani technologické postupy, Hadlow totiž neměl k dispozici ani základní příručku pro osádky tanků.
        Bez ohledu na to, že na přepravě materiálu z MNH do Laatzenu se podílela celá jednotka REME s vyprošťovací a přepravní technikou, na konečné montáži Pantherů a Jagdpantherů se v dělovce měli, kromě německých dělníků, podílet pouze kapitán Hadlow a jeden z britských poddůstojníků, o jehož zaujetí úkolem (a pravděpodobně i do jisté míry okouzlení německou technikou) svědčí i skutečnost, že odmítl demobilizovat a vrátit se domů až do dne, kdy všechna použitelná vozidla budou smontována…
        Práce Hadlowovy skupiny se samozřejmě nedá ani zdaleka přirovnávat skutečné „výrobě“ tanků, šlo skutečně o „pouhou“ kompletaci vozidel s využitím konstrukčních celků, skupin a podskupin, nalezených a vyproštěných z trosek továrny MNH v Hannoveru.
        Tak, jak byla postupně do Laatzenu přepravována „torza“ tanků, z dalších míst v okolí se shromaždoval jiný materiál – například optika a zaměřovače byly nalezeny v podzemní továrně (dislokované v jednom z místních dolů), z jiných míst byly přiváženy akumulátory, elektrovýzbroj vozidel a další díly. Němečtí dělníci, placení nejen příděly potravin a cigaret, se snažili. Konec konců – dostávali velmi dobrý plat v době, kdy kvalifikovanou práci bylo těžké najít, navíc dělali to, čemu dobře rozuměli a věděli, že jejich výrobky jsou „spolehlivě odzkoušené v předchozí praxi“ válečných let.
        Hadlow si například všiml zvláštní pozornosti a péče, která byla německými dělníky věnována skladování, manipulaci a montáži torzních tyčí pojezdového ústrojí tanků, při níž byla dodržována až úzkostlivá opatrnost.


        Práce pokračovaly přibližně 9 měsíců, během nich bylo (v podstatě) zkompletováno celkem 9 Pantherů typu G a 12 vozidel JagdPanther.
        Poté začaly zkoušky „nových“ vozidel – ve dvou fázích.
    Zprvu probíhaly pouze zkoušky vozidel bez výzbroje (tanky bez věží, stíhače tanků bez kanonů, s otvorem masky zbraně zakrytým deskou) jak jízdou po komunikaci (a dokonce po dálnici z Laatzenu do Hannoveru), tak v náročném terénu Hannoverheide, rozsáhlé oblasti vřesovišť kolem města.
        Pokud se týče jízdních zkoušek na komunikacích, vzhledem k tomu, že město bylo velmi poničeno a odstraňování trosek se zpožďovalo, konaly se na hannoverské dálnici a přilehlých komunikacích. Tanky byly z Laatzenu převáženy na podvalnících jen v neděli, v den, kdy byl minimální provoz na komunikacích ven z města a stejným způsobem byly do objektu dělovky po zkouškách dováženy zpět. Přeprava tanků byla složitá, nejen kvůli velikosti vozidel a jejich přepravníků, ale také vzhledem k množství trosek ve městě a jeho blízkém okolí. Mnoho mostů bylo poničeno nebo úplně zničeno v závěru války a podle těchto podmínek se musely plánovat trasy přepravy, přesunů po vlastní ose a vlastních zkušebních jízd.
        Při zkušebních jízdách vozidel mimo zpevněné komunikace byl podle dobových fotografií terén velmi podmáčený a řidiči i ostatní vojáci z Hadlowovy jednotky REME mnohdy museli zapadlá vozidla vyprošťovat.

        Napřed byla tedy vyzkoušena provozuschopnost vozidel, teprve poté byly na Panthery montovány věže, do Jagdpantherů kanóny ráže 88 mm a s takto zkompletovanými vozidly opět proběhly jízdní zkoušky jak na komunikacích, tak v terénu. V průběhu této etapy se začaly množit stížnosti místních obyvatel na řidičské kvality britských vojáků, neboť v několika případech došlo k poškození budov u komunikace na britské poměry nezvykle dlouhými kanóny vozidel.
        V závěru zkoušek byla po očištění a provedené údržbě opatřena všechna vozidla nátěrem standardními německými kamuflážními barvami ze skladů a byla „připravena pro službu“. Provedené kamuflážní schéma je, bohužel, z dochovaných fotografií jen těžko rekonstruovatelné, pravděpodobně šlo pouze o nátěr barvou odstínu Dunkelgelb bez další kombinace odstínem jiným.


        Na jaře 1946 byl projekt ukončen a kapitán Hadlow byl přemístěn k jiné jednotce do dalšího působiště a desátník Bell demobilizoval a vrátil se domů, do Velké Británie. Ještě před tím však Hadlow nechal vyrobit a na zkompletované tanky nechal instalovat desky s vyrytým „věnováním“, které popisovaly podíl 823 Armoured Troops Workshop na „výrobě“ vozidel. Tyto desky jsou dosud na Pantherech a Jagdpantherech, dochovaných v expozicích muzea v Bovingtonu a dalších expozicích IWM.
        Kapitán Hadlow naštěstí záhy zjistil, že jeden z jeho podřízených je vášnivým fotografem a ačkoliv fotomateriál a chemikálie byly v Německu nedostatkovým zbožím, právě díky němu je tato „poválečná etapa života“ tanků Panther a stíhačů tanků Jagdpanther vcelku podrobně dokumentována již od doby jejich montáže až po výše popisované zkoušky. Kolekce fotografií, takto pořízená, je v současnosti majetkem muzea v Bovingtonu.


        Další část historie „britských“ Pantherů a Jagdpantherů již není tak důkladně zdokumentována. Kapitána Hadlowa, zařazeného v té době u jednotky REME, dislokované v Lüneburgu, navštívil někdy v létě 1946 mistr z Hannoveru a informoval jej, že Panthery jsou dále zkoušeny na Lüneburském vřesovišti.


        Velením blíže neurčeného útvaru RAC (Royal Armoured Corps), dislokovaného v rámci BAOR v Německu, byla pro tyto zkoušky (můžeme je považovat za „vojskové“) zformována samostatná rota a Hadlowův známý ještě s několika dělníky byli vyzváni k zajištění údržby vozidel po dobu těchto zkoušek.
        Bohužel, s odstupem času nelze dohledat, o kterou jednotku RAC šlo a nejsou dostupné ani výsledky zkoušek, pokud byly vůbec oficiálně zpracovány. Totéž je nutno konstatovat v souvislosti s dokumenty, které kapitán Hadlow zpracoval v průběhu svého působení v dělovce v Laatzenu při zkouškách v ní smontovaných vozidel.


        Další důkazy o probíhajících zkouškách Pantherů jsou datovány do léta 1948 a byly zpracovány příslušníky FVPE (Fighting Vehicle Proving Establishment) v Chertsey, hrabství Surrey. Dokumenty se zmiňují o zkouškách jízdních a řekněme bojových vlastností Pantherů, které probíhaly pod řízením a dozorem FVDD (Fighting Vehicle Design Department). Podle těchto dokumentů prošly „přejímacími“ zkouškami, plánovanými a organizovanými v plném rozsahu podle tehdy platných britských standardů, dva tanky Panther, dva Jagdpanthery a jeden Bergepanther. Přitom Bergepanther měl podle dokumentů ještě před zahájením zkoušek najeto 600 km, ostatní vozidla byla „v podstatě“ nová (a bezesporu patří k vozidlům, zkompletovaným v Laatzenu pod řízením kapitána Hadlowa). Jedinými náhradními díly, pro tuto etapu zkoušek dostupnými, byly pohonné jednotky, z nichž jedna byla ještě před zahájením zkoušek zamontována do Bergepanthera.


        Předtím, než budeme pokračovat v popisu zkoušek, jako logická se jeví otázka osudu ostatních vozidel, smontovaných v Laatzenu. Obvyklou praxí je podrobit nové tanky (a jiná obrněná vozidla, nově vyvíjená či kořistní) zkouškám nejen jízdním (tak, jak bylo popsáno výše), ale také zkouškám střelby a postřelování. Pokud se týče zkoušky tanku Panther postřelováním (tedy odolnosti proti zásahům municí z různých zbraní), jedno vozidlo posloužilo jako cíl při zkouškách těžkého tanku Tortoise v Německu, přitom nelze s jistotou určit, zda šlo o tank kořistní či po válce zkompletovaný v dělovce v Laatzenu. Další vozidla byla použita k dalším různým zkouškám (např. s cílem zjistit schopnosti resp.časové normy možností použití vozidla, meziopravní a údržbové normy, životnost skupin a podskupin), zkouškám odolnosti proti minám atd.

        Zkoušky tanku Panther, tak jak byly prováděny pod řízením FVDD na Britských ostrovech, podle některých indicií skončily zklamáním.
        Dostupná hlášení konstatují, že zkoušky byly předčasně ukončeny vzhledem k tomu, že všechna vozidla trpěla závažnými závadami na řízení a až nepříjemně často docházelo k požárům v motorovém prostoru (zde bych si dovolil tvrdit, že tím může trpět v zásadě každé obrněné vozidlo, pokud není řádně ošetřováno, jsou trpěny „úkapy“ PHM a v motorovém prostoru je při „údržbě“ ponechán dostatek hořlavého materiálu, jako např. hadry nasycené mazivy atd.). Vzhledem k absolutnímu nedostatku náhradních dílů (pohonná jednotka není zcela logicky vše, co na vozidle v průběhu zkoušek může vypovědět službu) došlo ještě před předčasným ukončením zkoušek ke kanibalizaci některých vozidel. Situace byla natolik zoufalá, že ze zajateckého tábora byl povolán bývalý německý tankista, příslušník osádky Pantheru proto, aby pomohl alespoň radou… Ten (údajně) prohlásil, že řidiči Pantherů byli poučeni, aby používali sofistikovaný systém řízení vozidla (poloměr zatáčení konstantní podle zařazeného rychlostního stupně) bez směrových spojek, přímo brzdících až blokujících pás… Za důvod takové praxe byla Brity považována vysoká poruchovost koncových převodů, které byly právě při použití směrových spojek velmi zatěžovány.


        Jako nejpravděpodobnější příčina požárů v motorovém prostoru byly označeny netěsnosti palivové soustavy, zvláště karburátorů, přičemž závady tohoto typu se projevily na všech čtyřech zkoušených vozidlech, na některých opakovaně. Za jízdy se nebezpečí této závady projevovalo podle hlášení dlouhými plameny z doběla rozžhavených výfuků a (zkušební) řidiči záhy zjistili, že v takovém případě je lepší zastavit dodávku paliva a motor nechat „zadusit“ než vypnout prostě zapalování proto, že v takovém případě hrozil „zpětný zášleh“ a vzplanutí motoru.
        I přes výše zmiňované „nectnosti“ stojí za to zmínit alespoň některé z výsledků programu testů. Například jako nejvyšší rychlost z „letmého“ startu, dosažená při zařazeném 7.převodovém stupni, je uváděna rychlost 29,4 mil/h, z „pevného“ startu bylo po ujetí ½ míle dosaženo rychlosti 19,2 mil/h (řazený rychlostní stupeň není uveden), nejvyšší dosažená rychlost na komunikaci nebyla kvůli problémům s řízením vozidel (z bezpečnostních důvodů) zjišťována a zrušen byl také test jízdy terénem na vzdálenost 25 mil při udržení co nejvyšší bezpečné rychlosti.
        Převodovka Panthera byla vyhodnocena na základě jízdních testů jako „příliš ostrá“ (rozuměj rychlá), 7.převodový stupeň mohl být zařazen prakticky pouze pro dlouhé přesuny po komunikaci na rovině a bez sebemenšího stoupání, šance na jeho použití při jízdě v terénu byla hodnocena jako menší než minimální.
        Panther zatáčel na poloměru od 22 stop (při zařazeném prvním převodovém stupni) až do 295 stop (při zařazeném 6.převodovém stupni), při této zkoušce se zařazeným 7.převodovým stupněm byl poloměr označen jako „příliš velký pro přesné měření“. Poslední test, kterému byla vozidla podrobena, byla schopnost překonávat stoupání – na svahu No.4 (22,12%) na zkušební dráze v Miles Hill. Poslední z tanků byl zastaven na brzdách v polovině svahu a než došlo k rozjezdu (zahájení zkoušky), brdy selhaly. Vozidlo se neovládáno svezlo ze svahu a zastavilo se o pařez. Přitom došlo k poškození torzní tyče a (zcela logicky) převodovky. Vzhledem k tomu, že dva další tanky byly v průběhu předchozích testů již z velké míry kanibalizovány na náhradní díly a třetí vozidlo mělo poškozeno řízení z nedokončeného testu jízdy terénem na vzdálenost 25 mil při udržení co nejvyšší bezpečné rychlosti, toto znamenalo praktický konec programu zkoušek. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno v souhrnném hlášení, zpracovaném k 20.únoru 1948.
        Souhrnné hlášení, tak jak již bylo zmíněno, dále zdůrazňuje, že testy vozidel byly příliš krátké na to, aby mohly poskytnout objektivní údaje pro hodnocení (a přitom znovu opakuje hodnocení nedostatků řízení, tendence k požárům v motorovém prostoru atd.), přitom uvádí některé další skutečnosti, například poznatky pátracích týmů, působících na území okupovaného Německa, o vývoji dalších modifikací tanku Panther s elektrickou a hydraulickou převodovkou.


        Bergepanther, který byl zařazen do zkoušek v Surrey byl jedním z nejméně dvou vozidel toho typu, ukořistěných Spojenci. Přitom souhrnné hlášení se zmiňuje o vozidle, získaném Američany v Belgii, kteří v březnu 1945 zpracovali Ordnance Technical Intelligence Report právě o tomto typu vozidla. Šlo pravděpodobně o Bergepanthera s korbou D, vozidlo bylo získáno úplné, včetně příručky pro osádku, což bylo hodnoceno zvláště pozitivně. O původu Brity zkoušeného Bergepanthera nebyly zjištěny žádné podrobnosti kromě popisu technického stavu z června 1945 – zde je stav popsán jako dobrý, vozidlo plně provozuschopné, ale bez příručky pro obsluhu. Šlo o vozidlo s korbou A, s naprosto kompletním příslušenstvím a vybavením, proto testům mohlo být podrobeno prakticky vše, co se ve vozidle nacházelo…


        Hlavním cílem testů Bergepanthera, které se konaly v Chobhamu, bylo ověření celkové koncepce vozidla s předpokladem uplatnění získaných poznatků v konstrukci britských vyprošťovacích vozidel.
        Bylo konstatováno, že naviják Bergepanthera má, bez dalších zařízení, přímý tah 40 t a s využitím vlastního vybavení vozidla (kladek a kotvících prvků) může být tento výkon zdvojnásoben. Vlastní naviják byl poháněn z přídavné převodovky, zařazené mezi pohonnou jednotku vozidla a spojku. Ovládací prvky navijáku byly umístěny vpravo, vedle sedačky velitele vozidla, za nevýhodu bylo považováno, že mezi nimi nebylo ovládání dodávky paliva – při použití navijáku tedy kromě muže, obsluhujícího naviják na pravé sedačce bylo třeba i přítomnosti řidiče na jeho stanovišti. Ovládací prvky navijáku zahrnovaly páky režimu vpřed/vzad, brzdy lana a páku spojky náhonu navijáku. Vzhledem k tomu, že výstup pohonu navijáku byl mezi spojkou a motorem, před zapojením navijáku bylo nezbytné zastavit pohonnou jednotku vozidla – také to bylo zkušebními řidči vyhodnoceno jako nevýhoda koncepce vozidla.
        V souhrnném hlášení je zmíněna také radlice, používaná pro kotvení vozidla při vyprošťování, hodnocení se však soustřeďuje na pouhé konstatování, že je zvedána a spouštěna pomocí navijáku a v obou polohách může být uzamčena. V souvislosti s radlicí je dále zmíněna montáž mezikusu k tažnému háku na zádi vozidla.
        Hodnocení podtrhuje možnost použití skládacího jeřábu/výložníku, který může být ustaven na pravé i levé straně korby vozidla a výrazně ulehčuje manipulaci se všemi přenosnými zařízeními, kladkami a zvedáky, v pochodové poloze uloženými ve velké bedně nad původním věncem věže, pod níž je uložen vlastní naviják. Mohutný dřevěný trám, uložený v pochodové poloze na boku nástavby nad navijákem, může být namontován na patky na přídi korby vozidla a využit při tlačení vyprošťovaného vozidla.
        Praktický test Bergepanthera zahrnoval vyproštění „pohybu neschopného“ Churchillu ARV Mk.II z hlubokého příkopu, do něhož vjel přídí tak, že se prakticky „zapíchnul“ do protisvahu. Panther poté nacouval k „poškozenému vozidlu“ a po zastavení motoru byl zapojen náhon navijáku. Poté byl motor Bergepanthera opět natočen a pomocí navijáku spuštěna radlice a vytaženo vlečné lano. To bylo připojeno ke dvojici tažných lan Churchillu s vřazeným dynamometrem pro změření tažné síly. Pak byl motor Bergepanthera opět zastaven a náhon navijáku odpojen.
        Po spuštění motoru tažného vozidla začala vlastní operace – Bergepanther se začal pohybovat vpřed, aby zaujal pozici, vhodnou pro vyproštění Churchillu a po zemi vlekl spuštěnou radlici. Když se tak stalo a lana byla natažena, proběhla opět „procedura připojení náhonu navijáku“ (zastavit motor, připojit náhon, natočit motor). Napřed byl Bergepanther „přitahován“ k vyprošťovanému Churchillu i přesto, že řidič „stál na brzdách“, ale v okamžiku, kdy se radlice zaryla do podkladu dostatečně hluboko, vše běželo podle očekávání. Pomalu, ale přece jen byl Churchil, s hmotností přibližně 40 t, postupně vytahován z příkopu, přitom hodnoty naměřené dynamometrem se pohybovaly v rozmezí 46 – 50 t. Je nezbytné podotknout, že nebyly použity žádné kladky a naměřené hodnoty se tedy vztahují k přímému tahu navijáku Bergepanthera.
        Ze souhrnného hlášení vyplývá, že Bergepanther byl považován za užitečné a plně službyschopné vyprošťovací vozidlo, schopné zajistit vyproštění kterékoliv jiné (v té době existující) německé obrněné vozidlo. Osádka dvou mužů je plně dostačující pro manipulaci se všemi zařízeními vozidla a v nouzi i pro vyprošťování, je schopna provést jakoukoliv vyprošťovací operaci zvláště v situaci, kdy bude pomáhat osádka vyprošťovaného vozidla. Za nevýhodu Bergepanthera byl pak považován otevřený prostor osádky, nechráněný proti střelbě horní skupinou úhlů. Dále bylo konstatováno, že některá zařízení Bergepanthera byla zkonstruována jako zbytečně složitá, na druhou stranu bylo oceněno, že (na rozdíl od podobných britských vozidel) v Bergepantheru nejsou žádné těžké kladky, zvedáky ani jiná zařízení, která by bylo nutno vynášet a dále přenášet jen silami osádky. Souhrnné hlášení se, kromě výše uvedeného, zmiňuje i o tom, že ač jistě užitečná, v Bergepantheru není přenosná svářecí souprava pro menší opravy v polních podmínkách. Tolik tedy souhrnné hlášení FVDD o zkouškách Pantherů v Surrey.


        Na závěr si položme opět otázku o dalším osudu těchto vozidel. Je naprosto jisté, že Bergepanther se do současnosti nedochoval – ani osud navijáku, který byl po dlouhá léta udržován na základně FVDD v Chertsey, v současnosti nelze ověřit.
        Jagdpanther a Panther patří mezi exponáty muzea RAC v Bovingtonu a s jistotou můžeme tvrdit, že jde o vozidla smontovaná pod dohledem kapitána Hadlowa v Laatzenu. Ten si je jist, že bovingtonský Panther je vozidlo, smontované v Laatzenu jako osmé v pořadí a je v relativně dobrém technickém stavu (nutno podotknout, že v průběhu zkoušek v Chertsey byla na tomto vozidle poškozena převodovka). Jagdpanther však je ve stavu podstatně horším. Po dlouhá léta byl vystavován pod širým nebem, vystaven všem vlivům počasí a zvláště prosolenému vzduchu pobřží Dorsetu, to je zřetelné zvláště v jeho interiéru. Jedna ze zadních torzních tyčí Bergepantheru je s největší pravděpodobností prasklá, přesto právě tento typ patří mezi atraktivní exponáty muzea. V muzeu RAC byl 75 mm kanón z Panthera, s jistotou však lze tvrdit, že nepocházel z žádného z tanků smontovaných po válce – jeho maska byla kryta Zimmeritem. Tento exponát byl prodán do Německa a využit při rekonstrukci jiného vozidla.
        Zbytek vozidel pravděpodobně skončil jako „hard targets“ na tankových střelnicích britské armády v Německu či přímo v Británii i kdyby byla dnes nalezena, půjde již jen o nerekonstruovatelné trosky se strukturou ementálského sýra…
        Bohužel, nedochoval se ani první z Pantherů, které se do Británie dostaly – právě Panther D, dodaný ze Sovětského svazu v roce 1943, který by bezesporu byl vzácným doplňkem expozic muzea RAC v Bovingtonu.


        Dlouho mi vrtalo v hlavě, proč Britové tak litovali skutečnosti, že (na rozdíl od Američanů) k vozidlům nezískali původní příručky pro osádky.
        Po vcelku krátkém hledání mi došlo, že důvod byl typicky vojenský – tyto příručky základních pravidel a zásad pro provoz a údržbu byly totiž psány formou komiksů…


    P.S. Fotografie vložím pudovou metodou - buď to pude, nebo to nepude...


    S využitím článku ve čtvrtletníku Wheels + Tracks, zdrojů volně přístupných na Internetu, podle připomínek "zkušenějších" a z vlastní palice zpracoval palič






































    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153801Verze : 0
    Avatar
    Pokračování fotopřílohy ke zkouškám Pantherů, Jagdpantherů a Bergepanthera ve Spojeném Království.


    Zkoušky probíhaly za řízení FVDD (Fighting Vehicles Design Department) v hrabství Surrey.
    Bergepanther ani Sturmmörser Tiger (Sturmtiger) se bohužel nedochovaly










    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153836Verze : 0
    Avatar
    Panther u 4 Bn Coldstream Guards
    neboli
    KUKAČKA, KTERÁ SNÁŠELA DO VLASTNÍHO HNÍZDA



    Použití cizí výzbroje, zvláště ručních střelných či chladných zbraní není v historii válek ničím neobvyklým – ve vypjatých okamžicích boje v zákopech, v momentě selhání nebo poškození vlastní zbraně, ve stavu nouze nejvyšší či v jinak popsatelné a pro moderního Evropana přitom tak těžko představitelné situaci voják učinil vše, aby získal jakoukoliv zbraň a využil ji pro vlastní přežití na bojišti.
    Navíc, podle starého a dosud bezesporu platného přísloví „Za plotem je tráva vždy zelenější“, voják vždy považuje protivníkovu výzbroj za o něco lepší a poněkud účinnější (oni přece netrpí pod naší dělostřelbou tak, jako my mezi výbuchy granátů jejich těžkých děl), než vlastní… Toto vše nepřestalo platit ani v okamžiku, kdy se na bojišti objevily stroje a vozidla – zpočátku technika přepravní (automobil) a zanedlouho také bojová (tank, přepravník děla či houfnice). Právě nové zbraně byly vždy, v míru i za války, předmětem jistého vzývání na straně vlastní (snaha o posílení pozice země v míru, zvrat či urychlení průběhu operací ve válce) a obav na straně protivníka, které vyplývaly z jejich neznalosti, zkreslených zpravodajských informací o nadhodnocených počtech a přeceňovaných bojových vlastnostech, obav z vyššího účinku nových či neznámých zbraní, vlastního oslabení atd.


    Již v průběhu 1.světové války bylo jedním z úkolů, vydávaných frontovým jednotkám, cíleně získávat zbraně a výzbroj protivníka, v mnoha případech však takto činili vojáci v poli samostatně, z vlastní iniciativy. Dobové snímky zachycují nejen vojáky, se zájmem si prohlížející nepřátelskou těžkou výzbroj, ale dokumentují i její použití proti původnímu uživateli v boji. V takovém případě byly zpravidla použity vlastní rozpoznávací znaky co největšího rozměru a počtu, které měly minimalizovat nebezpečí napadení takových vozidel vlastní palbou – „friendly fire“.


    Přesto a nebo právě proto, že 2. světová válka byla již válkou více či méně mechanizovaných armád, používání nepřátelské techniky nabylo vyšší intenzity… Toto bylo typické pro Wehrmacht v prvních letech konfliktu, kdy do jeho výzbroje byly zařazeny trofejní tanky, vozidla a dělostřelecká technika československá, některé polské a francouzské typy a po katastrofě BEF (British Expeditionary Force – Britský expediční sbor) u Dunkerque také tanky a jiná vozidla britského původu. Nejinak tomu bylo v bojích v severní Africe a později v Evropě a to na straně jak Osy, tak armád Spojenců.
    Za zajímavé můžeme, právě vzhledem k určité technologické a od určitého okamžiku i početní převaze Spojenců, považovat použití ukořistěných či na bojišti zanechaných tanků a samohybných děl v průběhu posledního roku války, po invazi do Normandie a v bojích za osvobození Evropy.
    Tolik tedy na úvod, přestaňme teoretizovat a zabývejme se fakty….


    V prvním článku jsme rozebírali zájem Britů o německé tanky PzKpfw Panther a krátce jsme zmínili i dvě konkrétní vozidla, která byla na britské straně použita v boji. Mezi ně patří mediálně známější Panther, nazvaný CUCKOO („Kukačka“), používaný tankisty 4 Bn Coldstream Guards na evropském bojišti a zřetelně méně známý (a méně fotografovaný) DESERTER („Dezertér“), použitý příslušníky 145 RAC (8 Bn Duke of Wellington’s Regiment) v Itálii.

    Po neúspěchu operace Market Garden v září 1944 byla 6 Guards Tank Bde zasazena do bojů o ovládnutí holandské osady Overloon. V průběhu těchto bojů, někdy v říjnu 1944, byl tankisty 4 Bn Coldstream Guards objeven ve stodole opuštěný PzKpfw Panther, původně zařazený v sestavě Panzerabteilung 2 Panzerbrigade 107. Vozidlo bylo (v zásadě) provozuschopné a po nezbytné malé opravě se skutečně po vlastní ose přesunulo do brigádních dílen. Zde byly na vozidle provedeny další opravy a nezbytné úpravy s využitím dílů jiných nenávratně poškozených vozidel téhož typu, vozidlo bylo opatřeno novým nátěrem a opatřeno předepsanými spojeneckými rozpoznávacími znaky…
    Vzhledem k tomu, že šlo o skutečnou raritu, právě další použití tohoto Panthera bylo několikrát zmíněno v historii útvaru a bylo také předmětem zájmu spojeneckých válečných korespondentů a fotografů.
    Panther byl zařazen k velitelství útvaru, který jej získal, tedy k velitelství 4 Bn Coldstream Guards a byl „pokřtěn“, jak již bylo několikrát řečeno, jménem CUCKOO. To je vcelku logické, neboť všechny tanky velitelství byly označeny „ptačími“ jmény. Jistě však sehrál svou roli suchý humor britských vojáků – tank jistě mohl být pojmenován jinak, ale v tomto případě to asi byla skutečně první „Kukačka“, která „snášela vejce do vlastního, (tedy) německého hnízda“.

    Do první akce byl Panther zasazen při dělostřeleckém přepadu a ostřelování hradu Geijsteren, na řece Meuse (Maas), severně Venlo…, který následoval po neúspěšném útoku pěchoty proti silně bráněným německým pozicím. Objekt hradu a německé uzly odporu byly relativně malým cílem pro brigádní (těžké) dělostřelectvo a tak byly zasazeny do boje tanky Churchill velitelství praporu. Jejich 6ti liberní a 75 mm kanóny sice nebyly až tak účinné proti silným kamenným zdem hradu, podle bojového hlášení však jejich palba však byla velmi přesná a zvláště 95 mm houfnice zaznamenaly dostatek zničujících zásahů jednotlivých odporů. Panther se svým 75 mm kanónem vedl naprosto přesnou palbu na palebné prostředky v oknech hradu a zaznamenány byly i zásahy cílů uvnitř hradu skrze tato okna…
    Později je zmiňováno použití Panthera v průběhu operace „BLACKCOCK“ v oblasti jižně od Venlo při útoku proti německému městu Waldenrath, kdy byly, kromě palebné síly a přesnosti optiky hlavní výzbroje tanku, vyzdvihovány zvláště jeho manévrovací schopnosti v členitém terénu. Jak historické prameny Coldstream Guards konstatují, podmínky na komunikacích i v terénu byly v okolí Waldenrathu velmi složité. Všude tam, kde hladké pásy Churchillů a plamenometných tanků Churchill Crocodile prokluzovaly na zledovatělém povrchu a vozidla se smekala po ledu do silničních příkopů, Panther CUCKOO, o osm tun těžší, projížděl bez jakýchkoliv problémů vysokou rychlostí a vedl účinnou palbu na zjištěné cíle v případě nutnosti krýt vyprošťování zapadlých vozidel…
    Dalším prostorem, kde 4 Bn Coldstream Guards působil, byla oblast Reichswaldu. Útvar byl zasazen do boje v rámci operace „VERITABLE“ v členitém kopcovitém a hustě zalesněném terénu. Právě zde, jak zápis útvarové kroniky zaznamenal, smutně skončil Panther CUCKOO svůj boj na straně Spojenců. Při přesunu do výchozího postavení k útoku na německou osadu Kleve došlo k závadě na palivové soustavě vozidla (vysadila palivová pumpa a vhledem k nedostatku náhradních dílů nebylo možno ji opravit) a vozidlo bylo ponecháno opuštěné. Další osud tanku se nepodařilo (jak jinak) dohledat.


    Vraťme se zpět, k německému útvaru Panzerbrigade 107, do jejíž sestavy CUCKOO původně patřil. Tato brigáda měla velmi krátkou bojovou kariéru, bojovala prakticky jen v oblasti Limburg a v severní části provincie Noord Brabant, přibližně mezi Eindhoven, Venlo a Roermond na jihovýchodě Holandska. Po rozbití v boji byly zbytky brigády staženy za řeku Meuse (Maas) a staly se základem pro nově formovanou 25 Panzergrenadier Division. Panzerbrigade 107 byla původně vyzbrojena Panthery G časnějších variant, bez zesílení spodní části masky kanónu a bez zvýšeného krytu větráku vstupu vzduchu vlevo na pancíři krytu motoru. Jak dobové snímky dokumentují, k těmto vozidlům patřil i Panther, později ukořistěný Brity a pojmenovaný CUCKOO. Vozidla Panzerbrigade 107 byla ve většině případů kamuflována buď jednolitým nátěrem barvou Dunkelgelb („Evropská žlutá“) a nebo kamuflována kombinací tří barev, s největší pravděpodobností Dunkelgelb-Rotbraun-Grün, s „obláčkovým“ dělením kamuflážních polí. Zdokumentováno je také označení vozidel trojmístnými čísly a kříži na věžích vozidel. Popis původního vzhledu vozidla, známého později jako CUCKOO ani jeho taktické číslo se mi, bohužel, nepodařilo dohledat a všechny dotazy mým zahraničním kolegům se vrátily nezodpovězeny.


    Poněkud lepší situace je v otázce vzhledu vozidla po jeho ukořistění tankisty 4 Bn Coldstream Guards a v průběhu jeho používání v boji. Sice nelze určit přesný odstín barvy, která byla pro kamufláž ukořistěného Panthera použita v brigádních dílnách před jeho „zařazením do služby“, ale je více než jisté, že šlo o jednolitou kamufláž jediným odstínem barvy.
    Prakticky můžeme vyloučit možnost, že by byl CUCKOO ponechán v původní kamufláži Dunkelgelb (která by se jevila na snímcích ve srovnání s ostatními vozidly velitelství praporu výrazně světlejší) a nebo dokonce v případné třítónové kamufláži barvami Dunkelgelb-Rotbraun-Grün. Na snímcích vozidla nejsou patrné žádné zbytky původních křížů či číselného označení a můžeme tedy s vysokou jistotou usuzovat na to, že vozidlo bylo kompletně překamuflováno, podle tehdejších britských zvyklostí pravděpodobně barvou odstínu Olive Green, eventuálně Khaki Drab…
    Snímky dále dokazují použití od ruky malovaných (a přitom vcelku pravidelných) bílých spojeneckých hvězd v relativně tenkém kruhu na obou stranách věže se středem mírně za hranou/ohybem jejího bočního pancíře. Za více než pravděpodobné lze považovat použití tohoto označení hvězdou v kruhu také na pozici „Allied (Air) Recognition Sign“, tedy na stropě věže, eventuálně na krytu pohonné jednotky. Za pravděpodobnější pozici umístění této třetí hvězdy považuji strop věže Panthera, neboť u valné většiny ostatních vozidel 4 Bn Coldstream Guards byla právě zde. Prostě a jednoduše, CUCKOO shora fotografován nebyl a pokud ano, pak přiznávám, že mi tyto snímky nejsou dostupné.
    Mně dostupné snímky (na rozdíl od některých sdělení zahraničních kolegů) však nepotvrzují použití dalších prvků standardního markingu 4 Bn Coldstream Guards, tedy „praporního“ čísla 153, jež by mohlo být (a údajně alespoň na počátku služby Panthera u útvaru bylo) namalováno bílou barvou na pravé schránce na nářadí na zádi vozidla (správně mělo být na zeleném poli s bílou čarou podél jeho spodního okraje) ani čísla WD registrace (ve tvaru T 123456) na žádné z jeho předepsaných pozic.
    Jediným dalším identifikovatelným označením vozidla je jméno CUCKOO, namalované na obou stranách věže podél spodní hrany jejího bočního pancíře. Z fotografií je patrné, že tento nápis je proveden barvou poněkud jiného odstínu, než bílé hvězdy a nelze vyloučit, že šlo skutečně o jiný (přibližně krémový nebo dokonce žlutý odstín) a nebo byla barva podkladu nedostatečně zaschlá a vyrazila na povrch nápisů….


    Jak jsem se již zmínil, volba jména CUCKOO pro tank nebyla náhodná, neboť „ptačí“ jména nesla i ostatní obrněná vozidla velitelství 4 Bn Coldstream Guards. Tak například Churchill velitele praporu byl pojmenován EAGLE („Orel“), Churchill jeho pobočníka nesl jméno SEAGULL (Racek“), M-3 White Scout Car zástupce velitele praporu byl pojmenován VULTURE („Sup“) a M-3 White Scout Car velitele velitelské čety praporu nesl jméno OWL („Sýček“), další vozidlo tohoto typu neslo jméno ROBIN („Červenka“). Humber Scout Car spojovacího důstojníka byl pojmenován PIGEON („Holub“), Humber zpravodajského důstojníka pak prozměnu jméno OWLET („Sovička“), vozidlo styčného důstojíka bylo pojmenováno LINNET („Stehlík“), další vozidla typu Humber Scout Car nesla jména WREN („Střízlík“), EAGLET („Orlík“) a GULL („Racek“)…
    Ve výše popsané kamufláži (jednolitá, pravděpodobně odstínem Olive Green či Khaki Drab) byl Panther CUCKOO zasazen 27.listopadu 1944 při dělostřeleckém přepadu hradu Geijsteren, na řece Meuse. V průběhu operace „BLACKCOCK“, někdy v lednu 1945, však byl terén pod silnou sněhovou pokrývkou a vozidla praporu byla kamuflována buď pruhy a plachtami tkaniny bílé barvy (nelze vyloučit prostěradla z „místních zdrojů“) a nebo byla přímo kamuflována smytelnou bílou barvou. To byl také případ Pantheru CUCKOO, podle přiložených snímků byla korba a pojezdová kola kryta v podstatě jednolitým nátěrem se znatelnými tahy štětkou, na přední část boků věže pak byly naneseny vodorovné vlnovky s nepravidelnými mezerami prosvítající podkladovou barvou a markingem. Záď věže nebyla bíle kamuflována stejně jako část masky kanónu.
    V průběhu operace „VERITABLE“, tedy někdy na začátku února 1945, byl Panther CUCKOO zachycen opět v jednolité kamufláži jediným odstínem pravděpodobně zelené barvy, jen „praporní“ číslo na zádi vozidla již prakticky zmizelo…


    Tak také, jak dokazuje fotografie, vypadal v okamžiku, kdy byl ponechán opuštěný poblíž cesty na přístupech k německé osadě Kleve.


    S využitím zdrojů a databází volně přístupných na Internetu, podle připomínek "zkušenějších" a z vlastní palice zpracoval palič




























    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#154169Verze : 0
    Avatar
    Ne vždy oko dokáže pojmout to, co zachytilo políčko filmu a i po dlouhé době se může objevit něco nového - Panther po určitou dobu provozovaný tankisty 4 Bn Coldstream Guards a pojmenovaný Cuckoo měl vlevo na zádi namontovánu bednu, která by snad měla být "pozdního" typu či z vozidla, vybaveného infraoptikou...


    To jen pro toho, kdo by chtěl postavit model PzKpfv V Ausf. G Frühe version v těch správných barvách...


    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#216049Verze : 0
    Avatar
    Panther v bulharskej armáde


    Známe mi je nasadenie jedného Panthera v rámci obrneného práporu 1. armády, ktorý figuroval v prehľade techniky zo 16.3.1945. Celkovo 15 ks tankov získala bulharská armáda ako korisť od sovietskej armády tesne pred koncom vojny. Do akej miery slúžili v radoch bulharských vojsk mi nieje známe. Jedinou zmienkou je používanie strojov Panther v kombinovanej školnej jednotke a v rámci 1. obrnenej brigády v druhej polovoci roku 1945.
    Veže a pravdepodobne i "kompletné" stroje boli použité ako stále palebné palposty. Internetový zdroj uvádza pravdepodobný výskyt 10-15 ks takýchto palpostov v priesmyku Makaz na bulharsko-gréckej hranici. Zdroj sa odvoláva na vojenskú dokumentáciu, v ktorej sa tieto bunkre spomínajú. Prístup k nim je ale sťažený. Do polovice 90.rokov tam bolo mínové pole a pohyb v tejto oblasti bol nebezpečný.


    *zdroj:


    www.ostpanzer.com
    www.achtungpanzer.com








    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153951Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Panther v sovietskej armáde








    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153954Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Panther v rumunskej armáde


    V lete 1944 malo byť Rumunsku dodaných 10 ks Pantherov. Tesne pred dodaním strojov sa Rumunsko obrátilo proti niekdajšiemu spojencovi a dodávka strojov nebola zrealizovaná. Údajne mali tieto stroje posilniť maďarské jednotky.
    Po skončení bojov v Európe bola rumunská armáda sovietmi oklieštená len na pešie jednotky, až na jar 1946 obdržali rumunské jednotky okrem nemeckých stredných tankov Pz.Kpfw. IV zo sovietských skladov i 13 ks Pantherov verzií D, A i G. Tie sa udržali vo výzbroji rumunskej armády (mechanizovaná/obrnená divízia "Tudor Vladimirescu-Debrecen" a "Horia, Cloşca şi Crişan ") až do roku 1954, kedy boli nahradené sovietskou tankovou technikou.


    *zdroj :
    www.detektorweb.cz
    http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/
    www.worldwar2.ro
    www.worldwar2.ro



    Tanková divízia "Tudor Vladimirescu-Debrecen", prehliadka 1.5.1948 v Bukurešti



    Vraj tieto lavičky pochádzajú z Rumunska.

    Prehliadka z 10.5.1946
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#154636Verze : 3
    MOD
    Avatar
    Panther v maďarskej armáde


    K 8/1944 mali maďarské tankové jednotky obdržať celkovo 25 ks Pantherov (udáva sa verzia Ausf.D). Z tohoto počtu malo byť 10 ks strojov určených pre Rumunsko, no po prechode Rumunska na stranu ZSSR boli predané Maďarom. Stroje mali byť v stave 2. tankovej divízie. Podľa niektorých zdrojov sa malo jednať o stroje s nemeckými posádkami.


    Charles K. Kliment, Dénes Bernád - Maďarská armáda 1919 – 1945, rok vydania 2007, ISBN: 978-80-86158-50-1
    Ivo Pejčoch, Oldřich Pejs - Obrněná technika 6, Střední Evropa 1919-1945 I.část, vydavateľstvo ARES, Praha 2005, ISBN 80-86158-46-2
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#252258Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Panthery v poľskej armáde


    Zaujímavou epizódou používania ukoristených tankov Panther je varšavské povstanie z roku 1944. Po priblížení sa východnej fronty k Varšave vypuklo 1.8.1944 o 17.00 hod. povstanie. Jednotky, ktoré mali v stave tanky Panther, boli sústredené v západných častiach Varšavy. Staršie informácie tvrdili, že ukoristené Panthery boli z niektorej z tankových divízií SS, ktoré sa nachádzali v meste, resp. na predmestiach Varšavy. Podľa nových zistení ukoristené stroje patrili 27. pluku 19.tankovej divízie. Divízia bola prevelená zo západnej fronty, kde svoje stroje Panther Ausf.A prenechala 11. tankovej divízii a bola čerstvo prezbrojená novými Panther Ausf.G.
    Ráno 2.8.1944 sa niekolko Pantherov presúvalo cez mesto pravdepodobne po trase ulíc Górczewska-Mlynarska-Smetna-Powazkowska-Okopowa. Na Okopowej ulici pri židovskom cintoríne bola kolóna napadnutá povstaleckými vojakmi. Tí napadli kolónu troch strojov zápalnými fľašami a jeden tank zhorel. Posádka tanku presadla do druhého Panthera. Druhý stroj sa dostal ďalej na ulicu Mireckiego, kde bol zasiahnutý ručnými granátmi a neskôr i granátom "Gamon", ktorý poškodil zadnú časť veže. Stroj skĺzol po dlažbe a vletel do dreveného domčeka, ktorý mu stál v ceste. Posádka padla do zajatia. Posledný stroj bol poškodený ručnými granátmi a po náraze do stĺpa zostal stáť na električkovej trati. Stroj jeho posádka opustila, hoci bol takmer nepoškodený. Obe minimálne poškodené stroje teda padli do rúk povstalcov, ktorí sa rozhodli opraviť ich a použiť v bojoch. Celý deň 2.8. stáli oba stroje na svojich miestach. 3.8. vznikla v rámci práporu "Zoska" pancierová čata, ktorej veliteľom sa stal ppor. Wacek (Waclav Micuta). Povstalci nepoužívali svoje mená, ale používali prezývky. Jeden zo zajatých Nemcov sa pokúšal naštartovať prvý poškodený Panther, no zistili, že stroj má poškodenú palivovú pumpu. Medzitým sa formovali posádky pre obe tanky.


    Prvá posádka :


    - veliteľ – ppor. Waclav Micuta (Wacek)
    - vodič – pchor. Zdislaw Moszczenski (Ryk)
    - strelec-rádiooperátor – kpr. Jan Zenka (Walek)
    - nabíjač – pchor. Witold Bartnicky (Kadlubek)
    - strelec – pchor. Jan Myszowski-Boginsky (Bajan)
    - muničný zásobovač – pchor. Mieczyslaw Kijewski (Jordan)


    Druhá posádka :


    - veliteľ – dca por. Eugeniusz Romanski (Rawicz)
    - vodič - pchor. Jerzy Miskiewicz (Tomek)
    - strelec-rádiooperátor – civilné meno neznáme (Pobóg)
    - nabíjač – pchor. Witold Ocepski (Downar)
    - strelec – pchor. Jerzy Michalski (Dabrowa)
    - muničný zásobovač – pchor. Zbigniew Ocepski (Kostrzewa)


    Posádky mali po 6 členov z toho dôvodu, že velitelia tankov mali zároveň i iné veliteľské úlohy a v čase ich plnenia sa chcelo zabrániť tomu, aby tanky mali neuplné stavy.


    Celý deň 3.8. sa posádky zoznamovali s technikou a snažili sa o opravy. Poobede sa dostavil majster Jan Luniewski (pracoval v nemeckom autoparku - Kraftfahrpark) a tomu sa po výmene vzduchového filtra a regulácii zapaľovania bez problémov nahodiť motor prvého tanku. Za to neskôr obdržal vyznamenanie. 3.8 alebo 4.8. sa tank presunul po ulici Okopowa ku kostolu sv. Augustína pri ulici Nowolipky, kde prebehli skúšky kanónu. Cieľom streľby bolo nemecké guľometné hniezdo umiestnené vo veži kostola. To bolo dvoma výstrelmi zlikvidované.
    Po celý čas existovala snaha o vyprostenie druhého tanku z dreveného domčeka a jeho opravu. Skúšalo sa vyprostenie pomocou prvého Panthera, no neúspešne. Stroj nebol schopný vytiahnúť ho z ruín a vytiahnúť ho 3 metrovým kamenistým násypom. Preto sa pristúpilo k rozobratiu ruín domu a tak sa následne podaril opoškodený stroj vyprostiť.
    Prehliadka prvého tanku zistila, že má menšie poškodenia, no po rýchlych opravách bol tank plne bojeschopný. Tank dostal na počesť padlého spolubojovníka ppor. Tadeusza Tyczynskiego jeho prezývku "Pudel". Posádka mala však pre svoj tank i vlastnú prezývku "Magda". Preto tento Panther figuruje pod oboma názvami. Druhý tank, ktorý obdržal prezývku "Felek" bol v oprave. Informácie o jeho bojaschopnosti sa líšia, pretože sa v čase povstania neviedli nejaké zápisy, či hlásenia a informácie pochádzajú len zo spomienok účastníkov povstania. Poškodenie veže (vytrhnutie časti panciera v zadnej časti veže) bolo podľa jedných zdrojov opravené v noci zo 4. na 5.8., podľa iných tvrdení až 6., či 7.8. Podľa nesúladu týchto tvrdení, je ťažké sledovať i bojovú činnosť tankov počas týchto dní.
    Prvými bojovými akciami bolo dobytie koncentračného tábora a zmocnenie sa nemocnice sv.Žofie a policajnej školy dňa 5.8.1944. Význam pomoci tanku v boji o koncentračný tábor odrážali i mimoriadne nízke straty na strane povstalcov (1 mŕtvy a 1 ranený). Druhá akcia, obsadenie nemocnice a policajnej školy však bola krvavejšia. Stroj "Felek" mal podporiť útok práporu "Miotla", no až do začatia útoku neobržal povolenie strieľať. O tom bol upovedomený veliteľ práporu "Miotla", no medzitým sa útok už začal. Veľmi rýchlo však stroskotal pod obrannou guľometnou paľbou. V nastalej situácii vzal por. Zygmunt Zbichorski ("Zygmunt") zodpovednosť na seba a rozhodol sa zapojiť tank a jeho posádku do boja. Po tomto rozhodnutí povstalci prevzali na bojisku iniciatívu a splnili svoje zámery.
    V noci z 5. na 6.8. prebiehala údržba strojov.
    Ďalšou akciou bola 8.8. podpora jednotiek na ulici Karolkovej. Na rohu ulíc Karolkowa a Mireckiego bol jeden z Pantherov (Magda-Pudel) trafený troma strelami nemeckého tanku. O tom, ktorá nemecká jednotka to bola a aký stroj sú len dohady. Je viacero možností. Buď sa jednalo o Pz.Kpfw.IV Ausf.H z 3.SS Pz.Div. alebo o Jagdpanzer 38(t)/StuG III Ausf.G zo 743.Pz.Jg.Abt. Časť posádky bola zranená, stroj len mierne poškodený a opravený. 9.8. pravdepodobne prešli tanky opravami a 10.8. pokračovali v bojových akciách. Posádka "Magdy" zničila Sd.Kfz.263 (8-rad) a samohybné delo. Popoludní likviduje guľometné hniezdo vo veži kostola sv. Karola Boromeusza. V ten deň kvôli kritickej situácii povstalcov, ktorým hrozilo odrezanie od jednotiek v Starom meste rozhodnuté, že kvôli veľkým problémom s elektrobatériami Panthera "Felek" bude tento zničený. Munícia bola prenesená do "Magdy", ktorá nasledujúci deň t.j. 11.8. poskytuje podporu pri protiútoku povstalcov na Stawki. “Magda″ je poškodená a zanechaná svojmu osudu.





    Jeden ukoristený Panther je známy z prehliadky poľskej 1. pešej divízie "Tadeusza Kościuszki" v Nemecku 22.5.1945. Po skončení vojny mali nejaké Panthery poslúžiť k výcviku.



    *zdroj:


    Janusz Ledwoch – PzKpfw V Sd Kfz 171 "Panther" Czesc I, vydavateľstvo Militaria, Varšava 1998, ISBN 83-7219-010-0
    www.modelarstwo.org.pl









    1. pešia divízia "Tadeusza Kościuszkého", Nemecko 22.5.1945

    Po vojne Panther poslúžil ako cvičebná pomôcka ?
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#375908Verze : 0
    MOD
    Avatar
    No, tak tohle má jistý pikantní nádech… (obr. panther.jpg)
    1. Než jsem si uvědomil, na čem je vlastně uchycené „U“ oko na sekyře korby vpředu, považoval jsem to za T-54…
    2. Jo, je to vyprošťovák Panther
    3. A zvlášť pikantní je to proto, že tu fotku jsem vkládal do tématu ke K-61 a nebo k maskovacím převlekům … já… Smiling Army


    Nicméně, dovolím si být trochu skeptický k braňovu tvrzení (ale plně ho chápu), že je to vozidlo zachyceno při výcviku… Vzhledem k tomu, jak stojí (a jak je „umně“ zamaskováno, aby svou přítomností nerušilo záběr) mám bohužel pocit, že je tam jen jako „oživení plochy“ výcvikového prostoru… i přes to, že na něm někdo sedí.


    My jsme takhle po (obyčejném posádkovém) VVP měli „poházeny“ vraky několika T-34, SU-100, !!! Mig-19 a !!! Mi-4, BTR-50 (origoš ze SSSR), Tatru 128 a !!! BRDM-1, o „SKOTech“ nemluvě, neb ty byly dosud ve výzbroji… A taky Leopard-1 (jo, nedělám si …, velmi věrnou plechovou maketu se všemi typickými znaky vozidla toho typu).
    Oba (Martin i Braňo) dobře víte, jaké fotky z výcviku jsem měl na mysli. #Evil Bat


    Jsem programový skeptik a proto můžu být jenom příjemně překvapen tak, jako v tomto případě.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#217191Verze : 0
    Avatar
    Historie a plastikové modelářství (HPM), 2007, ročník XVII, číslo 11, článek Mgr. Martina DUBÁNKA a Ing. Jana LAKOSILA "Nástin vývoje čs.protitankových zátarasů po roce 1945" obsahuje na straně 41 vpravo dole pěkný snímek československého BergePantheru při nájezdové zkoušce na zátaras složený z B jehlanů...


    Snímek je datován rokem 1951, vozidlo je (s nejvyšší pravděpodobností) kamuflováno tradiční "khaki" zelenou a nemá žádný viditelný marking nebo číselné označení...


    Možná mne klamou oči, ale řekl bych, že střílna (dolního) kulometu byla zaslepena.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#236631Verze : 0
    Avatar
    Je tedy někdo schopen dohledat a/nebo definitivně potvrdit, u kterého útvaru/kterých útvarů či svazku byly "bojové" (ale i vyprošťovací) Panthery zařazeny a jaký tedy na nich probíhal výcvik a kde???
    Podle předchozího příspěvku kolegy Shimmanskyho (príspevok na žiadosť Schimmanského zmazaný * edit - Braňo) by (ten výcvik) mohl být dost intenzivní, když ty tanky tak rychle "odcházely"...
    Až někdo ukáže fotky, tak nezaslouží pochvalu, ale nakopat do...


    Až se jednou (snad se toho dočkám a budu ještě při síle) objeví fotky našich Pantherů při výcviku, údržbě apod., tak, jako se po letech objevují jako králíci z klobouku fotky československých Cromwellů, osobně půjdu a prisámbohu tomu kouzelníkovi "nakopu...".
    Jestli to někdo suší, aby na tom jednou vydělal, tak to není nic jiného než sketa.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#158301Verze : 0
    Avatar
    Pokud vím jeden Jagdpanther stojí v Imperial War Museum v Londýně (je rozřezaný aby do něj bylo vidět)
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153807Verze : 0
    Avatar
    Jestli je bez Zimmeritu (žádné vozidlo z dělovky v Laatzenu nebylo "napastované") a na předním pancíři tabulka, o níž hovoří článek, pak můžeme konstatovat, že jde o jeden z těch 12 Jagdpantherů, které byly spolu s Panthery smontovány "Hadlowovým mezinárodním týmem" v Laatzenu...
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153808Verze : 0
    Avatar
    Tak ne, ne, ne - v hale IWM v Londýně stojí Jagdpanther velitelský, s Zimmeritem (jemné čtverečky), jde o starší variantu (všechna vozidla z Laatzenu byla s korbou G - rovná hrana nad pásy...).
    Podle mně dostupných údajů bylo vozidlo těžce poškozeno v září 44 v boji palbou Cromwellu poručíka W.H. Griffithse 2nd Armoured Reconnaissance Bn Welsh Guards přímo v nebo v těsné blízkosti Hechtel, Belgie...


    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153825Verze : 0
    Avatar
    Francouzi z mašin které získali postavili po válce prapor, ale pokud vím neměli je dlouho, zřejmě problém s ND, postupně byly ve škole a pak vyřazeny. Sověti je zas tak moc nepoužívali, Reálně doloženo je užití 3-4 mašin v oblasti Varšavy (předměstí Praga) kde na nich jezdila jedna četa, v době kdy měli šanci získat Panthery už nebyla taková nouze a kořistní stroje se masově neužívali (to je záležitost spíš do roku 1942), ono i dřív je to spíš jednotlivé mašiny, zde šlo údajně o nové mašiny ukořistěné a použité, ani tady není jasné jak dlouho je měli (přecvičení asi nebylo a tak představa kvalitní stroj = lepší výsledky je spíš zbožné přání, Posádky techniku neznaly, popisy v cizí řeči asi taky nepřidaly moudra takže to bude spíš vyjímka. Myslím že krom francouzů nikdo Panthery ve větší míře nevyužil, ve francii se pro ně dělaly komponenty (to možná přispělo) Ono po válce nebylo moc důvodů ho zavádět, spojenecké techniky bylo (a levně) dostatek takže proč se trápit s něčím na co nejsou (a nebudou) ND, i když je to možná lepší než Sherman nebo T-34. Navíc možná působila i váha stroje na kterou nebyly tehdejší mosty stavěny.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153862Verze : 0
    Avatar



    Ta horní fotka je právě zmiňovaná četa z předměstí Praga. Vypadá dost "propagačně" ale údajně byla nasazena bojově (polské Militarie to aspoň tvrdí a dávají i kamufláž v jednolité žluti).
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#153969Verze : 0
    Avatar
    To bitaxe: Myslím, že Sověti měli o Panthera dost velký zájem a používali ho dost rádi..., problém nevycvičenosti osádek bych neviděl jako neřešitelný - existovala mutace příručky pro osádky Panthera v ruštině, nevím v jakém, ale vyšla v asi dost velkém nákladu, když se dnes vyskytuje častěji než ta původní německá...
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#154177Verze : 0
    Avatar
    No já zase uvažuji jinak, na němeskou techniku v sovětských rukou je celkem dost fotek, na Panthery jich (kupodivu) moc není přesto že se s blížícím koncem války fotilo (a filmovalo) čím dál víc, dokonce ani v kolonách po válce jich moc nenajdeš. Příručky byly vydány na skoro všechnu německou techniku, možná že je jich tolik právě proto že je nikdo nedostal (ty německé ano Smile ) Existovala dokonce i na Pz 38 a to jich prý rusové použili jen asi deset (fotky jsou známé. Ale třeba jich měli použito hodně a jen se o tom neví, fakt je že jediná jednotka je ona četa 3 - 4 strojů (mluví se o 4 ale na fotkách jsou jen 3) z Pragy (fotek je víc jedna z nich je ta Branova.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#154190Verze : 0
    Avatar
    Zajímavý panter G který byl vytažený v Saumuru v červnu 2007.
    Myslím, že jde o stroj používaný po válce Francouzi ale nedovedu odhadnout autentičnost kamufláže, byť její opotřebení by odpovídalo dobové kamufláži.








    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#223826Verze : 0
    Avatar
    Stroj bol ukoristený francúzskou 2.obrnenou divíziou 13.9.1944 a bol v užívaní FFI (viď. marking). Stroj bol vystavený do roku 1975 v armádnom múzeu Les Invalides v Paríži. Po následnej rekonštrukcii bol odoslaný do Saumuru.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/40205#227628Verze : 1
    MOD