Lockheed Model 18 Lodestar
Lockheeed Lodestar vznikl z dopravního letounu Lockheed 14 Super Electra. Jako prototyp posloužila jedna ze Super Electer, vrácených do mateřské továrny po sérii havárií tohoto typu. Nový prototyp byl prodloužen o 1,5 m, což umožnilo zástavbu nejméně jedné další řady sedadel, křídla a ocasní plochy byly beze změn. Poprvé vzlétl 21. září 1939. Na americkém civilním trhu našel jenom málo zájemců kvůli konkurenčnímu DC-3, větší úspěch měl v zahraničí. 29 strojů objednala Holandská východní Indie, 21 South African Airways, 12 Trans Canada Airlines a 9 British Overseas Aircraft Corporation, celkem mělo být do zahraničí dodáno 96 strojů. Tyto stroje měly různé verze motorů Pratt & Whitney a Wright Cyclone.
V roce 1940 přišla první vojenská zakázka od US Navy, kam byly Lodestary zařazeny jako R5O. V roce 1941 pak jako transportní letouny zakoupila US Army Air Corps 13 Lodestarů pod označením C-57 s různými verzemi motorů Pratt & Whitney R-1830. Po Pearl Harboru bylo určité množství civilních strojů zabaveno a zavedeno do služby jako C-56. V letech 1942 a 1943 byly dodány vojenskému letectvu C-60A (18 míst, výsadkové). Některé stroje byly dodány do Anglie, kde byly označeny jako Lodestar I (směs různých civilních strojů zabavených v Anglii nebo dodaných z USA), Lodestar IA (civilních strojů, dokončených jako C-59) a Lodestar II (16 C-60 a několik C-60A), většinou provozované jako transportní letouny středního dosahu. Kromě USA používalo Lodestary Royal Air Force, Royal Australian Air Force, Royal Canadian Air Force, Royal New Zealand Air Force, South African Air Force, Brazilské vojenské letectvo a letectvo Holandské východní Indie. Po válce byla část Lodestarů přestavěna na obchodní letouny.
Celkem bylo vyrobeno 625 Lodestarů všech variant, včetně civilních. Jako militarizovaný bratr Lodestaru vznikl Lockheed Ventura.
V USA by stále mělo být 15-20 letuschopných strojů.
Přehled civilních verzí:
* včetně strojů pouze rozestavěných a dokončených pro USAAF
Přehled vojenských verzí:
Lockheeed Lodestar vznikl z dopravního letounu Lockheed 14 Super Electra. Jako prototyp posloužila jedna ze Super Electer, vrácených do mateřské továrny po sérii havárií tohoto typu. Nový prototyp byl prodloužen o 1,5 m, což umožnilo zástavbu nejméně jedné další řady sedadel, křídla a ocasní plochy byly beze změn. Poprvé vzlétl 21. září 1939. Na americkém civilním trhu našel jenom málo zájemců kvůli konkurenčnímu DC-3, větší úspěch měl v zahraničí. 29 strojů objednala Holandská východní Indie, 21 South African Airways, 12 Trans Canada Airlines a 9 British Overseas Aircraft Corporation, celkem mělo být do zahraničí dodáno 96 strojů. Tyto stroje měly různé verze motorů Pratt & Whitney a Wright Cyclone.
V roce 1940 přišla první vojenská zakázka od US Navy, kam byly Lodestary zařazeny jako R5O. V roce 1941 pak jako transportní letouny zakoupila US Army Air Corps 13 Lodestarů pod označením C-57 s různými verzemi motorů Pratt & Whitney R-1830. Po Pearl Harboru bylo určité množství civilních strojů zabaveno a zavedeno do služby jako C-56. V letech 1942 a 1943 byly dodány vojenskému letectvu C-60A (18 míst, výsadkové). Některé stroje byly dodány do Anglie, kde byly označeny jako Lodestar I (směs různých civilních strojů zabavených v Anglii nebo dodaných z USA), Lodestar IA (civilních strojů, dokončených jako C-59) a Lodestar II (16 C-60 a několik C-60A), většinou provozované jako transportní letouny středního dosahu. Kromě USA používalo Lodestary Royal Air Force, Royal Australian Air Force, Royal Canadian Air Force, Royal New Zealand Air Force, South African Air Force, Brazilské vojenské letectvo a letectvo Holandské východní Indie. Po válce byla část Lodestarů přestavěna na obchodní letouny.
Celkem bylo vyrobeno 625 Lodestarů všech variant, včetně civilních. Jako militarizovaný bratr Lodestaru vznikl Lockheed Ventura.
V USA by stále mělo být 15-20 letuschopných strojů.
Přehled civilních verzí:
Verze | Pohonná jednotka | Vyrobených* | Poznámky |
Model 18-07 | Pratt & Whitney R-1690-S1E2-G (652 kW) | 35 | dopravní, 14 sedadel |
Model 18-08 | Pratt & Whitney R-1830-SC3-G (895 kW) | 40 | dopravní, 12 sedadel |
Model 18-10 | Pratt & Whitney R-1830-SC3-G (895 kW) | 39 | dopravní, 14 sedadel |
Model 18-14 | Pratt & Whitney R-1830-S4C4-G (895 kW) | 17 | VIP, 9-13 sedadel |
Model 18-40 | Wright GR-1820-G102A (895 kW) | 26 | dopravní, 12 sedadel |
Model 18-50 | Wright GR-1820-G202A (895 kW) | 13 | dopravní, 14 sedadel |
* včetně strojů pouze rozestavěných a dokončených pro USAAF
Přehled vojenských verzí:
Verze | Pohonná jednotka | Vyrobených | Poznámky |
US Army | | ||
C-56 | Wright R-1820-89 (895 kW) | 1 | zabavený civilní L-18-50 |
C-56A | Pratt & Whitney R-1690-54 (652 kW) | 1 | zabavený civilní L-18-07 |
C-56B | Wright R-1820-97 (895 kW) | 13 | zabavené civilní L-18-40, většinou letouny uniklé z Holandské vých. Indie do Austrálie |
C-56C | Pratt & Whitney R-1690-54 (652 kW) | 12 | zabavené civilní L-18-07 (a L-18-10, L-18-14), |
C-56D | Pratt & Whitney R-1690-25 (652 kW) | 7 | přestavěné civilní L-18-10/18-08 |
C-56E | Wright R-1820-97 (895 kW) | 2 | zabavené civilní L-18-50 |
C-57 | Pratt & Whitney R-1830-53 (895 kW) | 13 | během výroby zabavené civilní L-18-14 |
C-57A | - | 0 | nepoužito |
C-57B | Pratt & Whitney R-1830-53 (895 kW) | 7 | zabavené civilní L-18-08 |
C-57C | Pratt & Whitney R-1830-43 (895 kW) | 3 | konverze z C-60A |
C-57D | Pratt & Whitney R-1830-92 (895 kW) | 1 | konverze z C-57C |
C-59 | Pratt & Whitney R-1690-25 (652 kW) | 10 | zabavené L-18-07, 7 předáno RAF jako Lodestar Mk.IA |
C-60 | Wright R-1820-87 (895 kW) | 36 | zabavené L-18-56, 16 předáno RAF jako Lodestar Mk.II |
C-60A | Pratt & Whitney R-1830-87 (895 kW) | 324 | osmnáctimístný výsadkový |
XC-60B | Pratt & Whitney R-1830-87 (895 kW) | 1 | s experimentálním odmrazovacím zařízením |
C-60C | 0 | plánovaný 21místný transportní letoun, nepostaven | |
C-66 | Pratt & Whitney R-1850-53 | 1 | zabavený L-18-10, 7místný interiér, předán brazilskému letectvu, kde se stal osobním dopravním letounem presidenta Vargase. |
US Navy | | ||
XR5O-1 | Wright R-1820 (895 kW) | 1 | štábní obdoba L-18-40 pro USCG |
R5O-1 | Wright R-1820-97 (895 kW) | 2 | štábní L-18-40 pro US Navy |
R5O-2 | Pratt & Whitney R-1690-25 (634 kW) | 1 | obdoba L-18-07 |
R5O-3 | Pratt & Whitney R-1830-34A (895 kW) | 2 | VIP, obdoba L-18-10 |
R5O-4 | Wright R-1820-40 (895 kW) | 12 | konverze z civilních L-18-56, sedmimístný štábní transportní letoun |
R5O-5 | Wright R-1820-40 (895 kW) | 14 | konverze z civilních L-18-56, čtrnáctimístný transportní letoun |
R5O-6 | Pratt & Whitney R-1830 | 35 | C-60A-5-LO vyrobené pro USAAF a předané US Marine Corps |