Schönborn, Friedrich Karl von

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Schönborn, Friedrich Karl von

    Avatar
    Reichsvizekanzler, Fürstbischof Friedrich Karl Reichsgraf von Schönborn
    Říšský vicekancléř, knížecí biskup Friedrich Karl říšský hrabě Schönborn


    1674-1746



    Fürstbischof von Bamberg und Würzburg
    knížecí biskup bamberský a würzburský
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/47564#186235Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Friedrich Karl Reichsgraf von Schönborn




    Friedrich Carl von Schönborn se narodil 3. března 1674 v Mohuči. Jeho otec Melchior Friedrich říšský svobodný pán von Schönborn zastával funkce nejvyššího dvorního maršálka v kurfiřtské arcibiskupské Mohuči, státního ministra a císařského tajného rady. Jeho matkou byla Maria Sophia, rozená von Boineburg. Mezi jeho kmotry patřili arcibiskupové mohučský (Lothar Friedrich von Metternich-Burscheid) a trevírský (Karl Kaspar von der Leyen). Přišel tedy na svět v prostředí, kde se výrazně spojovala světská a duchovní moc (což bude v rodě Schönbornů platit i v pozdějších dobách), neboť mohučský arcibiskup současně zastával vysoký říšský církevní úřad a zároveň disponoval významným říšským územím, včetně k němu příslušejícího kurfiřtského hlasu. Rodina Schönbornů byla ambiciózní. Jeho prastrýc Johann Philipp von Schönborn zastával dokonce mimo jiné i úřad mohučského arcibiskupa. Jenže zemřel v únoru 1673 a krátce poté potkal stejný osud i Franze Georga von Schönborna, který se ucházel o uvolněný mohučský arcibiskupský stolec. Růst vlivu rodu Schönbornů se tak na chvíli přibrzdil, ale ne nadlouho.


    Malý Friedrich Karl vyrůstal v Mohuči a posléze od roku 1681 převážně v Aschaffenburgu, kde spolu se svým starším bratrem Johannem Philippem Franzem (měl ještě dva mladší bratry - Damiana Huga a Franze Georga) navštěvoval jezuitské gymnasium. Na jeho kariéře se začalo pracovat již záhy. V roce 1683 se stal mladším kanovníkem (bez úřadu a hlasu v kapitule) ve Würzburku, o dva roky později v Bamberku. V roce 1687 se stěhuje do Würzburku a poté do Mohuče, neboť zde navštěvoval university. Léta 1690 až 1693 strávil v Římě, kde navštěvoval Collegium Germanicum. Získal si zde pozornost a uznání pro svou inteligenci a výřečnost. Po svém návratu z Říma mu byla příznivě nakloněna štěstěna, neboť jeho strýc Lothar Franz von Schönborn se stal v roce 1693 knížecím biskupem v Bamberku a posléze dokonce arcibiskupem mohučským. To bylo příslibem pro úspěšnou cestu vzhůru.


    Mladý Friedrich Karl se tedy vrátil ze studií domů. Ale moc dlouho doma nepobyl. Bylo vhodné získat nějaké ty zkušenosti ze světa. A tak doprovázel spolu s bratrem svého otce na cestách po Evropě. Zavítali do Nizozemí, kde zrovna probíhala mírová konference v Rijswijku, Anglie a Francie, kde na Friedricha Karla zapůsobil styl života na dvoře Ludvíka XIV. Diplomatické zkušenosti nasbírané na těchto cestách začal ihned zúročovat v letech 1698-1701, kdy fungoval jako vyslanec svého strýce, mohučského arcibiskupa Lothara Franze von Schönborna, v Lotrinsku, Sasku, Kolíně, Trevíru a Würzburku. To mu pomohlo získat větší přehled v předivu diplomatických vztahů té doby. Stranou nezůstala ani církevní kariéra. V létě 1701 obdržel Friedrich Karl ve frankfurtském dómu nižší svěcení a stal se podjáhnem. Následovalo přijetí do chrámové kapituly ve Würzburku v roce 1704 a v Bamberku o rok později. Takové obročí jistě nebylo špatné a zakládalo naději na růst v církevní kariéře, ale osud přichystal ještě skoro čerstvému třicátníkovi skvostnější dráhu.


    V lednu roku 1705 zemřel ve Vídni říšský vicekancléř Dominik Andreas hrabě Kaunitz. Tato smutná událost otevřela Friedrichu Karlovi dveře k vzestupu. Jeho arcibiskupský strýc totiž z titulu své funkce říšského arcikancléře disponoval prezentačním právem právě k této uvolněné a vlivné říšské funkci. Kromě práva měl i vhodného kandidáta - svého synovce. Důvěra, jíž si u svého strýce vysloužil během svého vyslancování, došla hmotného zhodnocení. Na císařském dvoře toto jeho rozhodnutí vyvolalo sice odpor, ale Lothar Franz si prosadil svou a tak jeho synovec putoval do Vídně, aby se ujal jemu svěřeného úřadu.


    Schönborn překonal nedůvěru u dvora a získal si důvěru Habsburků. Během své takřka třicetileté kariéry v úřadě říšského vicekancléře dokázal pozdvihnout vážnost a význam vicekancléřského úřadu. Měl například významný podíl na tvorbě a prosazení tzv. Pragmatické sankce. Navázal zde také řadu přátelských vztahů, mimo jiné například s Evženem Savojským. Jeho služba Habsburkům mu vynesla pozemky na území monarchie a významné finanční odměny.


    Již od narození se ale pohyboval v prostředí, kde se potkávalo církevní a světské prostředí. Vysoké světské funkce dosáhl. Úsilí bylo tedy napnuto i směrem ke kariéře duchovní (resp. ke kariéře ve smyslu obsazení významného církevního obročí). A opět zde sehrál důležitou roli jeho arcibiskupský strýc. Ten zastával kromě postu arcibiskupa mohučského i post knížecího biskupa bamberského. A tak se stal v roce 1708 Friedrich Karl von Schönborn biskupem-koadjutorem v Bamberku. Měl tak zajištěnu držbu tohoto postu po strýcově smrti. Celou věc sice kazila skutečnost, že papež Klement XI. tuto skutečnost potvrdil až o dva roky později. Prozatímní útěchou mohlo být jmenování titulárním biskupem arkadiopolským. Tomuto obročí ovšem nebyl přikládán ani zdaleka takový význam - šlo o diecézi existující jen titulárně. Na další postup v církevní kariéře si musel počkat. Z titulu své funkce u dvora musel během války o španělské dědictví stát na habsburské straně, což vedlo k odcizení s papežskou stolicí, což právě negativně ovlivňovalo jeho naděje na zisk zajímavých církevních beneficií. Nevyšel tedy pokus získat post koadjutora v Mohuči, ani ve Würzburku. Po smrti würzburského biskupa Johanna Philippa von Greiffenclau-Vollrathse v roce 1719 pomýšlel na obsazení tohoto obročí, ale musel se tohoto plánu vzdát. Úřad získal jeho starší bratr Johann Philipp Franz. Ten sice již v roce 1724 zemřel, ale i tentokrát Friedrich Karl von Schönborn neuspěl. Úřad získal Christoph Franz von Hutten.


    Nicméně tento stav netrval věčně. Friedrich Karl von Schönborn si vylepšil svoji pozici u papežské stolice, neboť se výrazně podílel na vídeňské mírové smlouvě mezi Rakouskem a Španělskem, jež byla uzavřena v dubnu 1725 a byla pro církevní stát docela příznivá. Tento fakt se zhmotnil v roce 1727, kdy byl chrámovou kapitulou ve Würzburku zvolen proboštem. Následujícího roku mu knížecí biskup würzburský von Hutten udělil svěcení na diakona. V následujícím měsíci ho jeho strýc v Mohuči vysvětil na kněze a několik dní poté v mohučském dómu na biskupa. Završením tohoto přípravného procesu bylo papežské breve, jež činilo Schönborna způsobilým ke zvolení do kterékoliv německé diecéze. Předposledního lednového dne roku 1729 zemřel jeho strýc Lothar Franz von Schönborn. Friedrich Karl se stal jeho nástupcem na biskupském stolci v Bamberku (byl tam již koadjutorem, jak zmíněno výše). V tom samém roce byl zvolen i do čela würzburské diecéze, která se uvolnila po smrti biskupa von Huttena.



                      

                      Franz Ignaz Roth: Friedrich Karl Reichsgraf von Schönborn (převzato z artnet.com)



    Do roku 1731 pobýval Schönborn kvůli svému kancléřskému postu převážně ve Vídni. Pak ovšem došlo v jeho životě ke zvratu. Jeho strýce nahradil po smrti v úřadu mohučského arcibiskupa Franz Ludwig von Pfalz-Neuburg. Ten ovšem již v dubnu 1732 umřel a toto velmi významné beneficium se uprázdnilo. Schönborn choval naděje na zisk tohoto obročí. Jenže císařský dvůr mu to překazil. Schönborn se stáhl do Würzburku a po dvou letech se vzdal i úřadu říšského vicekancléře.


    Po vypuknutí války o rakouské dědictví se na prosbu císařovny Marie Terezie Friedrich Karl von Schönborn vrátil roku 1742 zpět do Vídně. Zůstal sice přívržencem Marie Terezie, ale do říšské politiky již aktivně nezasahoval. Ke konci svého života se věnoval především svým beneficiím a majetkům. Zemřel po krátké nemoci 26. července 1746 ve Würzburku.


    Friedrich Karl říšský hrabě von Schönborn byl významným politickým a církevním činitelem v rámci tehdejší Evropy, především ale v rámci římské říše; je těsně spjat s dějinami podunajské monarchie. Ale do dějin se nezapsal jen jako politik či církevní hodnostář. Byl zároveň reformátorem, stavitelem a mecenášem v raně osvícenském duchu. Prostřednictvím vyhlášek reformoval na svých knížecích územích (Bamberk, Würzburk) hospodářství a administrativu, především finance a soudnictví. Zlepšil stav silnic a lesního hospodářství. Ve Würzburku se zasloužil o rozšíření university, v Bamberku o její vznik na základech teologicko-filosofické akademie. Věnoval se i církevním záležitostem. Snažil se o prohloubení náboženského života a byl pravidelným účastníkem různých mší, bohoslužeb a procesí. Zasloužil se rovněž o stavbu či renovaci mnoha církevních staveb. Svoji pozornost věnoval i světským stavbám. Do historie Würzburku a Bamberku se tedy zapsal spolu se svým strýcem jako velký stavitel a mecenáš. Mezi jeho nejvýznamnější stavební počiny patří dokončení rezidence ve Würzburku (stavbu začal jeho bratr Johann Philipp Franz), stavba dvorní kaple v bamberské rezidenci, zámek ve Wernecku, poutní kostel v benediktínském Münsterschwarzachu a dokončení zahrad a pomocných budov u zámku Weissenstein u Pommersfeldenu. V bamberské a würzburské diecézi bylo opraveno či postaveno přes sto kostelů (včetně Schönbornské kaple ve würzburském dómu a dvorní kaple v bamberské rezidenci.


    Stavebně se ale nerealizoval jen na území svých biskupských územích. Jelikož fungoval u císařského dvora ve Vídni, musel si zajistit zázemí i zde. V roce 1710 získal panství Göllersdorf v Dolních Rakousích a zde si na místě staršího opevnění nechal vystavět zámek Schönborn. Vznikla tak malebná trojkřídlá stavba s přilehlou rozsáhlou zahradou, oranžerií a kaplí. V osmém vídeňském okrsku si nechal na Laudongasse mezi lety 1706 až 1711 vystavět Schönbornský palác. Nejčastějšími architekty jeho staveb byli Johann Lukas von Hildebrandt a Balthasar Neumann.


    Drobnou zajímavostí na konec je osud jeho pozůstatků. Podle jeho závěti bylo jeho tělo uloženo do Schönbornské kaple würzburského dómu, srdce putovalo do dvorní kaple bamberské rezidence a střeva, oči a jazyk spočinuly v loretánské kapli göllersdorfského zámku.






    Zdroje:


    Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon
    Německá Wikipedia
    The Hierarchy of the Catholic Church
    Webservice der Stadt Wien
    Landesmuseum Niederösterreich
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/47564#186409Verze : 0
    MOD