Dějiny českých zemí v obrazech

recenze poskytnutá PhDr. Janem B. Uhlířem

Diskuse

Vymyšlená historie 1938-1945
Detailnější pohled do jedné kapitoly Dějin českých zemí v obrazech


Recenze
Ve čtrnácti samostatných svazcích vyšly postupně v minulém desetiletí v nakladatelství Albatros ilustrované Dějiny českých zemí. Určeny byly především dětem končícím základní školu. Obsah všech těch čtrnácti svazků se nyní dočkal souborného vydání pod názvem Dějiny českých zemí v obrazech, s podtitulem Od pravěku po současnost. Na první pohled je zde důvod k jásotu: konečně je na světě tlustospis, z nějž mohou děti v kostce čerpat vše "o nás" - od údajů o předcích zvaných Homo erectus a pobývajících na břehu jezera tam, kde se dnes nachází obec Přezletice, až k rozpadu Československa v roce 1992. Vše bohatě a barevně ilustrováno. Souhrnná váha tohoto tlustospisu přesahuje tři kilogramy.


Avšak: oříškem každého takového souborného a kolektivního projektu je udržení kvalitativní vyrovnanosti jednotlivých dílů. Následující řádky se zaměřují na jeden díl, na Československo v letech 1938 až 1945. Autory této části, která v knize o 976 stranách zabírá stránky 832-896, jsou textově Pavel Augusta a František Honzák, výklad ilustroval Jiří Petráček. Z této dílčí perspektivy je tudíž nutno následující značně kritické řádky pojímat - nejde o "zúčtování" s celou knihou. Nicméně detailnější pohled na jednu kapitolu Dějin českých zemí v obrazech logicky nemůže nevrhat pochybnosti i na kapitoly další.


Troufám si tvrdit, že část věnovaná letům 1938-1945 je naprosto katastrofální. Profesionální historik nemůže nebýt těmito novými pověstmi českými šokován. Je dokonce ochoten připustit, že jde o velmi specifickou provokaci s cílem vytrhnout kolegy se specializací na moderní dějiny z jejich latentního zimního spánku. V horším případě - což je daleko pravděpodobnější - jde o autorskou fabulaci, spíchnutou velmi horkou jehlou. Text, z nějž by všechny níže naznačené nesmysly mohly být opsány, téměř jistě neexistuje; neporodily jej ani temné doby, kdy české dějiny směli konstruovat pouze prokádrovaní marxisté-leninisté.


Nejprve "aperitiv" z části předchozí, tedy o Československu v letech 1918-1938 (autoři textu jsou titíž). Na mapě znázorňující "Československo po mnichovském diktátu" je Německu přiřazena vymyšlená vlajka třetí říše. Stejně nesmyslná je postava regenta Horthyho (na bílém koni) umístěná na Slovensko; kromě toho je na této mapě přičleněna oblast Petržalky a jejího okolí k Maďarsku, ačkoliv připadla k Východní marce (bývalému Rakousku).


Omyl, chyba, nesmysl
A nyní postupme do inkriminované části knihy. Otevírá ji matoucí mapa Evropy let 1940-1941, kde jsou vyznačeny nejen hranice v tu dobu neexistující Československé republiky, nýbrž i protektorátu, ačkoliv ten byl integrální součástí třetí říše a vždy pro něj byla stanovena identická barva jako pro Německo. Ale budiž. Pak je tu však řeč tvrdých faktů ...


Například: slovenský sněm nevyhlásil 14. března 1939 Slovenskou republiku (vznikla až 21. července 1939), nýbrž pouze slovenskou samostatnost. Prezident Emil Hácha 15. března 1939 nepodepsal v Berlíně žádnou smlouvu, natož smlouvu protektorátní (na Výnosu o vzniku protektorátu Čechy a Morava se 16. března 1939 nepodílel v Praze žádný Čech). Nikdy neexistovala funkce prezidenta protektorátu - Emil Hácha byl titulován jako státní prezident. Úlohou jediné české politické strany - Národního souručenství - v žádném případě nebyla výchova českého národa k říšské myšlence. Vláda ministerského předsedy Aloise Eliáše nebyla druhou, ale první protektorátní vládou (druhorepubliková vláda Rudolfa Berana pouze přesluhovala do dubna 1939). Ostatky Karla H. Máchy nebyly v květnu 1939 na Vyšehrad přeneseny z Litoměřic, ale z Pantheonu Národního muzea v Praze, kam byly uloženy již v říjnu 1938 poté, co Litoměřice připadly třetí říši.


A můžeme pokračovat: představitelé české intelektuální elity nebyli ze Slovenska vyhnáni až po březnu 1939, ale již po říjnu 1938. Studentští předáci nebyli 17. listopadu 1939 popraveni na kobyliské střelnici, nýbrž v jízdárně ruzyňských kasáren; kobyliská střelnice se totiž k popravám počala užívat až od poloviny roku 1942 ...


Seznamy kolaborantů nemohly být nikdy uveřejněny, protože nikdy neexistovaly. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě nebylo založeno v roce 1941, ale o rok později. Takzvaný Řád svatováclavské orlice se ve skutečnosti nazýval Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí knížete Václava. Sokolové nenosili uniformy, ale kroje. Český domácí odboj nebyl s exilem ve spojení vysílačkami od počátku, ale až od srpna 1939. Aktivistický novinář Karel Lažnovský nezemřel na základě otravy na recepci u předsedy protektorátní vlády Eliáše 18. září 1941, nýbrž až o tři týdny později. Štábní kapitán Václav Morávek nebyl zastřelen 11., ale 21. března 1942. V červenci 1940 neuznala Velká Británie československou vládu - uznala pouze vládu prozatímní, což je rozdíl.


Zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha nemohly při atentátu smrtelně zranit střepiny bomby, neboť ta byla tvořena plastickou trhavinou bez pláště. Protektorátní Židé nenosili žluté šesticípé hvězdy od června 1939, ale od září 1941; první židovský transport z protektorátu nemířil v listopadu 1941 do Terezína, ale v říjnu 1941 do Lodže. V roce 1940 nebojovaly v bitvě o Británii tři, nýbrž dvě československé stíhací perutě RAF. V době Pražského povstání nebylo zbudováno na tři tisíce barikád, nýbrž tisíc šest set barikád.


Trenér Andrej Hlinka
Za kritizovaný text jsou v první řadě odpovědni jeho autoři. Na vině je rovněž nakladatelství, neschopné či neochotné opatřit si kvalitní recenzenty. Svůj díl nese i historická obec - autora této recenze samozřejmě nevyjímaje; její členové si problematických pasáží při první publikaci tohoto dílu buď nevšimli, anebo to "nechali být" a na ukrutný výskyt nepřesností neupozornili.


Lze předpokládat, že žáky a studenty, jimž je publikace z Albatrosu primárně určena, české dějiny zajímají. Pakliže však tito zájemci vezmou Dějiny českých zemí v obrazech za bernou minci, nedivme se, až jednou budou s vážnou tváří tvrdit, že Emil Hácha byl kronikářem doby Karlovy, Andrej Hlinka trenérem českého hokejového týmu z Nagana a že si vojáci Rudé armády na střeše dobytého říšského sněmu připíjeli Molotovovým koktejlem.


Poznámka FV, výše uvedený text je recenzí prvního vydání knihy:


Dějiny českých zemí v obrazech
Od pravěku po současnost



Autoři textů:
Pavel Augusta, Zdeněk Bígl, Marcela C. Efmertová, František Honzák, Petr Klučina, Naďa Kubů, Jitka Lněničková, Helena Mandelová, Jiří Pernes.
Ilustrace a fotografie různí autoři.
Albatros, Praha 2006, 976 stran, náklad neuveden, doporučená cena 1299 korun.
ISBN: 80-00-01704-0


Autor recenze: Jan B. Uhlíř
Převzato se souhlasem autora a redakce MF DNES, vytištěno v sobotu 16. prosince 2006
URL : https://www.valka.cz/Dejiny-ceskych-zemi-v-obrazech-t50250#193473 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více