Vickers F.B.12C

Jedním z pokračovatelů známého Gunbusu F.B.5 byl i tento typ, vytvořený v roce 1916 jako náhrada za stíhací typy s tlačnými motory D.H.2 a F.E.8. Velkou výhodu proti těmto strojům měl představovat devítiválcový hvězdicový motor Hart, na kterém od počátku války spolupracoval Vickers s firmou Hart Engine Company, s předpokládaným výkonem 112 kW. Fighting Biplane 12 měl také tlačné uspořádání, s jednomístnou gondolou kruhového průřezu umístěnou na vzpěry mezi křídla a konstrukcí převážně z ocelových trubek. Zpoždění ve vývoji motoru vedly k tomu, že do rozestavěného prototypu byl dočasně umístěn použitý motor Le Rhône o 60 kW. V této podobě F.B.12 v červnu 1916 poprvé vzlétl a výkony, s motorem o skoro polovičním výkonu, byly prachbídné. Byl proto přestavěn pro motor Gnome "Monosoupape" o 75 kW, při této příležitosti také došlo k úpravě podvozku, jehož přední vzpěry byly nyní místo do spodního křídla ukotveny do trupové gondoly před křídly, a změn doznala i křídla, nyní s větším rozpětím a více hranatými konci. V této podobě byl v prosinci 1916 jako F.B.12A poslán k operačním zkouškám do Francie, kde se ukázal být na stejné úrovni jako výše zmíněné D.H.2 či F.E.8 - což byl ovšem pro typ, který je měl nahradit, špatný výsledek.
Vznikl proto stroj F.B.12B, který konečně dostal statický hvězdicový motor Hart a křídla o zvětšeném rozpětí. Dokončen byl v lednu 1917, ale vzápětí byl zničen při havárii, což vedlo i k zastavení vývoje motoru Hart. Mezitím byla v listopadu 1916 u firmy Wells z Chelsea zadána zakázka na výrobu 50 strojů (A7351-A7400), označených F.B.12C a lišících se od 12B kromě motorů také plochými boky pilotní gondoly a zvětšenými ocasními plochami. K jejich pohonu byly použity snad všechny dostupné motory, A7351 tak dostal 82kW Le Rhône, další stroj 75kW Anzani, jiné pak Gnomy. Dokončeno bylo nakonec pouhých 18 strojů, testovaných v Martlesham Heath mezi květnem a červencem 1917, a testy ukázaly nedostatečnou ovladatelnost při nízkých rychlostech, špatné podélné ovládáný a další problémy. Bylo kritizováno také umístění kulometu kvůli obtížnému vyměňování bubnového zásobníku. V té době již přicházely nové stíhačky s tažnými motory a mnohem lepšímy výkony a vývoj a výroba F.B.12 byla proto ukončena. Jeden stroj pravděpodobně určitou dobu létal u peruti Home Defence.

Zdroje se rozcházejí, kdo vlastně stavěl oněch 18 sériových strojů: kniha Vickers Aircraft since 1908 uvádí právě firmu Wells, ovšem podle Fighter Aircraft of the 1914-1918 War byly F.B.12C postaveny Vickersem ve Weybridge a Wells naopak postavil prototyp F.B.12B.

Zdroj:
Andrews, C.F., Morgan, E.B. Vickers Aircraft since 1908. Putnam Aeronautical Books, London 1988. ISBN 0 85177 815 1.
Munson, Kenneth. Aircraft of World War I. Ian Allan, London 1967. ISBN 0-7110-0356-4.
Lamberton, W. M. Fighter Aircraft of the 1914-1918 War. Harleyford Publications Ltd, Letchworth 1960.
www.aviastar.org
worldatwar.net
http://www.airwar.ru/enc/fww1/fb12.html