Tábory nucené práce lze velmi nešťastně do jisté míry vnímat dvojím způsobem. Jednak jako přesný typ tábora zřízený podle zák. 247/48 Sb., o TNP, a nebo v obecném významu jako tábor, ve které musely nedobrovolné pracovní síly pracovat. Do tohoto obecného významu lze pak zahrnout jak pracovní útvary potrestaných, nápravně pracovní tábory aj., tak i TNP zřízené podle výše uvedeného zákona. Při takto nešťastně míněném významu se můžeme např. v literatuře, ve vzpomínkách pamětníků ale i rozsudcích soudů setkat s termínem tábor nucené práce ve spojení s úplně jiným typem tábora, což do celé problematiky vnáší chaos a častá nedorozumění.
TNP na území Československa existovaly v letech 1948-1954 , budovaly se v místech s nedostatkem pracovní síly (doly, hutě, železárny, stavební závody, státní statky…). TNP byly zřizovány ministerstvem vnitra popř. ministerstvem národní bezpečnosti. TNP byly rozděleny na 4 typy – sběrné tábory, pracovní tábory pro muže, pracovní tábory pro ženy a tábory společné pro muže i ženy.
K tomu, aby byl občan přikázán od TNP, nemusel spáchat žádný trestný čin. Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl preventivně do TNP poslán. Podle tehdejších směrnic zařazení do TNP nebylo trestem, avšak paradoxně doba strávená v TNP se zapisovala do trestního rejstříku.
Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18-60 rokem života až na výjimky bez řádného soudu na dobu 3 měsíců až 2 let, z rozhodnutí funkcionářů NV, členů KSČ a KSS, kteří si tak vyrovnávali účty nejen se svými politickými odpůrci.
Jeden z hlavních významů TNP spočíval především v izolaci nepřátel tehdejšího zřízení , tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou dostávali řádnou mzdu (tu ovčem dostala správa TNP), a politickými školeními na platné spoluobčany budující "novou lepší tedy komunistickou společnost".
V polovině roku 1951 přešly TNP (s výjimkou „uranových“ TNP a „vojenského“ TNP Mírov ) do pravomoci ministerstva spravedlnosti. Ze 6 TNP, které k 1. 6. 1951 ministerstvo spravedlnosti převzalo, zůstaly v říjnu jen 4. Po dvou letech došlo k likvidaci i těchto TNP (TNP Ruskov – 15. 5. 1953; TNP Všebořice – 30. 6. 1953; TNP Gottwaldov 31. 1. 1954 a TNP Brno 15. 2. 1954). Definitivní konec TNP měl na svědomí zákon č. 102/53 Sb. (novela některých ustanoveních trestního práva správního). Dne 15. 2. 1954 byl zrušen poslední TNP na území ČSR – TNP Brno.
zdroj:
SÚA, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104.
Borák, M. Janák, D.: Tábory nucené práce v ČSR 1948 – 1954, Opava1996
Kaplan, K.: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954, Praha 1993
Bártík, F.: Tábory nucené práce na Příbramsku, in: Podbrdsko XIII, Příbram 2006.
TNP na území Československa existovaly v letech 1948-1954 , budovaly se v místech s nedostatkem pracovní síly (doly, hutě, železárny, stavební závody, státní statky…). TNP byly zřizovány ministerstvem vnitra popř. ministerstvem národní bezpečnosti. TNP byly rozděleny na 4 typy – sběrné tábory, pracovní tábory pro muže, pracovní tábory pro ženy a tábory společné pro muže i ženy.
K tomu, aby byl občan přikázán od TNP, nemusel spáchat žádný trestný čin. Stačilo pouhé podezření, že čin může spáchat, a byl preventivně do TNP poslán. Podle tehdejších směrnic zařazení do TNP nebylo trestem, avšak paradoxně doba strávená v TNP se zapisovala do trestního rejstříku.
Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18-60 rokem života až na výjimky bez řádného soudu na dobu 3 měsíců až 2 let, z rozhodnutí funkcionářů NV, členů KSČ a KSS, kteří si tak vyrovnávali účty nejen se svými politickými odpůrci.
Jeden z hlavních významů TNP spočíval především v izolaci nepřátel tehdejšího zřízení , tito se měli v TNP převychovat prací, za kterou dostávali řádnou mzdu (tu ovčem dostala správa TNP), a politickými školeními na platné spoluobčany budující "novou lepší tedy komunistickou společnost".
V polovině roku 1951 přešly TNP (s výjimkou „uranových“ TNP a „vojenského“ TNP Mírov ) do pravomoci ministerstva spravedlnosti. Ze 6 TNP, které k 1. 6. 1951 ministerstvo spravedlnosti převzalo, zůstaly v říjnu jen 4. Po dvou letech došlo k likvidaci i těchto TNP (TNP Ruskov – 15. 5. 1953; TNP Všebořice – 30. 6. 1953; TNP Gottwaldov 31. 1. 1954 a TNP Brno 15. 2. 1954). Definitivní konec TNP měl na svědomí zákon č. 102/53 Sb. (novela některých ustanoveních trestního práva správního). Dne 15. 2. 1954 byl zrušen poslední TNP na území ČSR – TNP Brno.
zdroj:
SÚA, Branně bezpečnostní komise ÚV KSČ, krabice č. 104.
Borák, M. Janák, D.: Tábory nucené práce v ČSR 1948 – 1954, Opava1996
Kaplan, K.: Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954, Praha 1993
Bártík, F.: Tábory nucené práce na Příbramsku, in: Podbrdsko XIII, Příbram 2006.