DD - USS William D. Porter (DD-579)

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

DD - USS William D. Porter (DD-579)

    Avatar
    DD - 579 USS William D. Porter


    třída: Fletcher


    zařazena do služby: 1943
    potopena: 10.6.1945 u Okinawy - kamikadze


    délka: 114,77 m
    šířka: 12,09 m
    ponor: 3,81 m


    výtlak : 2 325 t
    rychlost: 37 uzlů


    Výzbroj:
    5 x 127 mm
    6 x 40 mm
    10 x 20 mm
    10 x TT 533 mm




    Posádka:
    důstojníci: 9
    námořníků: 264


    Hrbek Ivan, Hrbek Jaroslav: Loďstva států účastnících se druhé světové války, Naše Vojsko, Praha, 1994. ISBN 80-206-0245-3
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/65717#233318Verze : 0
    Avatar
    Don't shoot! We're Republicans!

    Aneb příběh jednoho smůlovatého torpédoborce...

    William D. Porter byl na první pohled obyčejný torpédoborec US Navy třídy Fletcher, stavba zahájena 7. 5. 1942, spuštěn na vodu 27. 9. 1942 a převzat námořnictvem 6. 8. 1943; po působení na Aleutách doprovázel invazní síly na Okinawu, kde ho také potkal konec v podobě kamikaze. Zdánlivě běžná kariéra... Až na pověst lodi a podivný zvyk signalizovat při setkání s "Willie Dee" "Nestřílejte! Jsme republikáni!".
    Původ tohoto pozdravu byl za války převážně neznámý a oficiálně byl zveřejněn až v roce 1958. Takže...

    Po vstupu do služby dostal Porter velmi nezkušenou posádku, dokonce i z důstojníků jen čtyři měli nějaké větší zkušenosti. Kapitán byl ovšem celkem nadějný důstojník a určitě doufal že mu první bojový úkol pomůže v další kariéře. Šlo totiž o doprovod bitevní lodi USS Iowa, převážející F. D. Roosevelta do Afriky, odkud měl dál putovat na konferenci Velké Trojky do Teheránu. Doprovod Iowy tvořily kromě W. D. Porteru další dva torpédoborce.
    První známka potíží se objevila už při vyplutí. Při couvání se Porteru podařilo kotvou zdemolovat bok lodi, zakotvené vedle něj - kotva s sebou vzala zábradlí, záchranné čluny a vůbec všechno, co dost pevně nedrželo. W. D. P. ovšem sám poškozen nebyl, pokud nepočítáme odřenou barvu na kotvě. Ve spěchu se kapitán Porteru stihl jen stručně omluvit a už musel mířit k místu setkání s Iowou.
    Doprovod zpočátku vypadal jako skvělá příležitost ke cvičení posádky. Cesta probíhala kvůli bezpečnosti co nejvyšší rychlostí, což ale znamenalo, že kdykoliv bylo moře jen trochu neklidné, měly torpédoborce co dělat, aby Iowě stačily.
    V zóně největšího nebezpečí, oblíbeném operačním prostoru německých ponorek, náhle zaduněl hromový výbuch. Iowa začala okamžitě v maximální rychlosti kličkovat, zatímco doprovodné torpédoborce zahájily pátrací akci po nepřátelské ponorce - dokud nebyl zachycen signál z Porteru "To jsme byli my". Při plavbě vysokou rychlostí na neklidném moři vibrace uvolnily jednu hlubinnou pumu, a ta měla navíc v rozporu s předpisy aktivovaný detonátor...
    Díky tomu si Porteru všimnul velitel US Navy, Ernest J. King. S postupem času se pak nestačil divit.
    Druhý problém se objevil záhy - Porter zasáhla nečekaně velká vlna, převalila se přes palubu, spláchla do moře množství různé palubní výstroje a jednoho člena posádky. Nedosti na tom, voda pronikla i do kotelny a uhasila ohně, takže se Porter zastavil. To už kapitán věděl, že jeho dosud dobře jdoucí kariéra sjela z dálnice na hodně děravou okresku. Admirál King byl frustrován z toho, že se takováhle věc děje nejen za jeho přítomnosti, ale i za přítomnosti prezidenta, a co je horší, za přítomnosti vedení úhlavního nepřítele (podle zásady pozemního vojska že Německo je protivník, nepřítel námořnictvo). Vyžádal si hodinová hlášení o stavu lodi dokud Porter nebyl znovu schopen plně se začlenit do doprovodu.
    Třetí den cesty bylo počasí příjemné a Iowa uspořádala na žádost prezidenta cvičení v protiletadlové palbě. Vypustila množství meteorologických balonů, na které se pak zaměřila celá její impozantní protiletadlová výzbroj. Velitel Porteru vycítil příležitost a požádal o povolení zahájit palbu na pár balonů, které Iowě unikly a které vítr zahnal k Porteru. Povolení dostal, dělostřelci měli dobrou mušku a vše se zdálo vycházet skvěle - vzhledem k tomu co se stalo pak, šlo jasně o pokus osudu otupit ostražitost.
    Další bod programu představovaly cvičné torpédové útoky torpédoborců na Iowu. Když přišel na řadu Porter, začalo vše skvěle - až do okamžiku simulovaného odpálení. Z torpédometu č. 3 totiž po povelu "odpálit třetí!" vyletělo torpédo a namířilo si to přímo k cíli.
    Porter se okamžitě pokusil varovat signální lampou, ale první zpráva sdělovalo, že sice bylo odpáleno torpédo, ale opačným směem a při pokusu o opravu nezkušený signalista sdělil, že Porter přešel na plný zpětný chod. Kapitán se rozhodl porušit rádiové ticho a nechal vyslat zprávu, ať Iowa okamžitě uhne, ale radista Iowy začal zjišťovat, kdože to volá, takže než se zpráva dostala na můstek, zahlédly torpédo hlídky. Iowa okamžiě zahájila úhybný manévr, tak prudký, že jeden z Rooseveltových bodyguardů musel chytit prezidentovo kolečkové křeslo, aby neujelo, a druhý po zprávě o torpédu instinktivně vytáhl pistoli... Torpédo Iowu nakonec minulo a vybuchlo ve vodě, zvířené prudkým přechodem strojů bitevní lodi na plný výkon, asi 1000 metrů za lodí. Posádka Porteru se radovala, že minuli - až do chvíle, kdy zjistili, že na ně míří všechna děla Iowy, která bylo možné natočit jejich směrem.
    Torpédoborec byl okamžitě odeslán od svazu na Bermudy. V tamním vojenském přístavu už na připlutí čekala po zuby ozbrojená jednotka námořní pěchoty, která poprvé v historii US Navy zatkla celou posádku lodi. Při následujícím vyšetřování se ukázalo, že jeden člen obsluhy torpéd před cvičným odpálením zapomněl vyjmout detonátor z torpédometu č. 3. Byl odsouzen na 22 let nucených prací, ale intervenoval Roosevelt a nakonec se mu nic nestalo. Kapitán a další důstojníci se ovšem s mořem rozloučili a byli přeloženi do kancelářských funkcí na břehu. Loď pak byla přeložena na Aleuty, zřejmě proto, že tam ohrožovala nejméně spojenců. Zároveň se její příběh šuškandou rozšířil po celém námořnictvu a výsledkem byl onen zvláštní pozdrav.
    Na Aleutách se Porteru celkem dařilo, až na jednu noc v přístavu. Námořník v silně podroušeném stavu si usmyslel, že si vystřelí z pětipalcového děla, a jak si usmyslel, tak vykonal. Cvičný granát dopadl s matematickou přesností do zahrádky velitele přístavu.
    S nadcházejícím vyloděním na Okinawě se hodila každá loď, a tak dostal i Porter "milost". Před Okinawou se celkem osvědčil v boji proti kamikaze - až na to, že měl kromě nich na svědomí i tři vlastní letouny a sousední lodě si stěžovaly, že se stávají terčem Porterovy protiletadlové palby častěji, než je zdrávo.
    A v této situaci přišel poslední úder. Na loď poblíž Porteru útočila skupina kamikaze, náhle se jeden odpoutal a zamířil k torpédoborci. Všichni na palubě zajásali, když rozstřílené letadlo spadlo do moře, a nikdo netušil, že vrak pokračuje pod hladinou dál a zpožďovací roznětka v bombě běží... Až vybuchla přímo pod kýlem torpédoborce. Dovnitř se okamžitě začala valit voda, ale zdálo se, že loď aspoň na konci své pouti smůlu prolomila - i když bylo poškození neopravitelné, Porter se potápěl celé tři hodiny a díky "vhodnému" poškození a dostatku doby pro připlutí záchranných plavidel nedošlo při jeho potopení k žádným ztrátám.


    Zdroj: roaring-twenties.com
    www.history.navy.mil
    www.historynet.com
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/65717#237592Verze : 0