Micubiši 2MR (C1M)

Mitsubishi 2MR / C1M Type 10

一〇式舰上侦察机 / - / Námořní průzkumný letoun typ 10


Mitsubishi 2MR1 / C1M1
první verze s mohutným chladičem automobilového typu


Mitsubishi 2MR2 / C1M2
chladiče typu Lamblin umožnily zlepšit aerodynamiku letounu


Mitsubishi 2MR3
u této verze se experimentovalo s umístněním chladičů Lamlin


Mitsubishi 2MR4 / C1M4
toto verze byla sériově vyráběna, křídlo dostalo odlišné koncové oblouky a obě otevřené kabiny se přiblížily, aby byla možná lepší komunikace osádky.


2MRT1
pokračovací cvičný letoun, upravené 2MR1


2MRT1A
pokračovací cvičný letoun s vylepšenými ocasními plochami


2MRT2
pokračovací cvičný letoun, upravené 2MR2


2MRT2A
pokračovací cvičný letoun s vylepšenými ocasními plochami


2MRT3
pokračovací cvičný letoun, chladiče typu Lamblin se přesunuly pod křídla


2MRT3A
konečná podoba cvičného letounu, výbava pro noční létání.

R-1.2
civilní úprava pro výcvik pilotů konverze typu 10-1.


R-2.2
civilní úprava pro výcvik pilotů konverze typu 10-2.


Mitsubishi R-4
civilní konverze 2MR4 pro mapování, uzavřená kabina, přestaveny dva letouny.

2MR7
pro japonské armádní letectvo byl postaven průzkumný dvojplošník, mateřská továrna využila prvky letounů 2MR a B2M


2MR8
zavádějící označení armádního průzkumného hornoplošníku. Tento letoun neměl nic společného s řadou námořních 2MR / C1M


Výrobce: Mitsubishi Nainenki Seizo Kabushiki Kaisha, Nagoya


Vyráběn: 1922 - první vzlet, 1930 - konec výroby


Celkem bylo vyrobeno 159 letadel.



Použité prameny:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, díl 1., Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
archiv autora

Mitsubishi 2MR / C1M


Historie:


Na základě požadavků japonského námořního letectva došlo na samém počátku dvacátých let minulého století k prvnímu většímu vývoji palubních letadel všech kategorií. Japonské císařství v té době uvedlo do provozu letadlovou loď Hóšó a jejím uvedením do provozu předběhlo o plných třináct měsíců i Velkou Británii s její letadlovou lodí HMS Hermes. Japonské námořnictvo pro tuto svou jednotku požadovalo letouny všech kategorií, nejlépe vlastní konstrukce, tím by nebylo závislé na dodávkách letadel z jiných zemí. Kaigun Koku Hombu se tedy obrátilo se na továrnu Micubiši Nainenki Seizo Kabušiki Kaiša, které zadalo požadavky na vývoj palubních letounů. Námořnictvo tyto kroky uskutečnilo v roce 1920, tedy s dostatečným předstihem dvou let, před dokončením své letadlové lodě Hóšó.


Nutno říci, že pro japonské konstruktéry, kteří teprve začínali se svými prvními vlastními konstrukcemi, byl takový rozsah konstrukčních prací příliš velký. Japoncům však přálo štěstí, když v únoru 1921 přijal pracovní pozvání do Japonska dosavadní hlavní konstruktér, právě zaniklé britské továrny Sopwith Aviation Company, Herbert Smith, kterého navíc doprovázelo sedm nejbližších spolupracovníků a to včetně velice zkušeného pilota britského námořního letectva Williama Jordana. Herbert Smith se v továrně Micubiši pustil do práce, nejrychleji postupovaly práce na palubní stíhačce Micubiši 1MF, stíhací letoun byl brzy následován průzkumným letounem 2MR1, kterému se budeme věnovat.


12. ledna 1922 vzlétl první japonský průzkumný letoun vlastní výroby. Letoun se částečně podobal palubnímu stíhači, ale měl mírně větší rozměry, protože byl dvoumístný. Archaický vzhled tohoto stroje byl dán zejména použitím voštinového chladiče automobilového typu, chladič byl namontován tak jako u automobilu - před řadovým motorem Hispano Suiza 8. Již prototyp ukázal, že se bude jednat o povedený letoun a to se také potvrdilo, během své desetileté služby úspěšně plnil úkoly, které na něj byly kladeny a vyráběl se v mnoha verzích.


Druhá verze označená 2MR2 byly zbavena mohutného čelního chladiče kapaliny, ten byl nahrazen tehdy moderními chladiči typu Lamblin umístněnými mezi podvozkovými vzpěrami, touto úpravou se podařilo snížit odpor vzduchu. Další verze měly celkem nepodstatné změny na křídlech (počet žeber a potah) a např. u verze 2MR3 Type 10-3 se posunul chladič Lamblin více dopředu. Verze 2MR4 byla poslední verzí ve výrobě, vylepšení se dotkla konců křídel, které byly zaobleny, pilotní sedadlo se přiblížilo k sedadlu pozorovatele, tím se zjednodušila komunikace, poslední viditelnou změnou bylo přesunutí chladičů Lamblin dolů pod křídla.
Poté, co letoun splnil svou úlohu jako palubní průzkumný stroj a zde je nutno říci, že ji splnil se ctí (při nasazení do bojů v Číně již opravdu ztrácel dech). Tehdy začal přecházet k plnění výcvikových úkolů, zde byl používán pod označením 2MRT1, 2MRT2, 2MRT2A, 2MRT3 a 2MRT3A. V leteckých školách byl používán až do nástupu cvičných letadel Jokosuka K5Y typ 93.


U námořního letectva byl počátkem třicátých let zaveden nový systém značení a letoun verze 2MR1 byl přeznačen na C1M1, verze 2MR2 se změnila na C1M2, z 2MR4 se potom stává C1M4.


Několik strojů bylo použito v civilním letectví, zde se označení změnilo na G-2.2 nebo G-4. V roce 1930 prodalo námořnictvo do civilního sektoru větší množství (nikde není uvedeno přesné číslo) těchto demilitarizovaných letadel, zde sloužily jako nákladní, poštovní a pro přepravu VIP.



Použité prameny:
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
http://en.wikipedia.org/wiki/Mitsubishi_2MR
archiv autora