Nakamura, Teruo

Rozpočet tohoto webu pro rok 2016 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 56.655,- Kč Chci přispět
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Nakamura, Teruo

中村輝夫 / なかむら・てるお

    Avatar
    Nakamura Teruo, popř. Nakamura Terua Akio


    původním jménem také Suniyon, po návratu na Tchajwan - Lee Kuang-Huei (podle jiné transkripce jako Lee Guang-Hui)



    Poslední zajatý “japonský voják″



    Narozen: 1918 v městečku Hualian, Tchajwan
    Zemřel: 1978, Tchajwan


    Hodnost: vojín 1. třídy, Itto Hei


    Na konci roku 1974 proběhla světem neobvyklá informace, která si ihned vyžádala přední místa většiny novin světa – na ostrově Morotai byl objeven japonský voják. Po upřesnění informací bylo zjištěno, že tento voják se dobrovolně nevzdal, ale byl zajat, což z něj učinilo do této doby posledního zajatého japonského vojáka. Tento voják tak strávil „válčením“ v džungli skoro 30 let.


    Po odeznění světové senzace, však už jenom pouze pár lidí vědělo celkový příběh tohoto muže. Nicméně, o co byli informace poskytnuté novináři velmi strohé skutečné pozadí tohoto příběhu ukazovalo mnohem zajímavější příběh. Tento příběh bych se teď pokusil poskytnout.


    Ve všech novinách bylo jméno tohoto vojáka uváděno jako Nakamura Terua Akio (či pouze Teruo Nakamura). Japonská vláda se snažila tohoto posledního „navrátilce“, přivítat ve “své domovině“. Nicméně ke zděšení všech japonských diplomatů a lidi zahrnutých do celé této akce, Nakamura prohlásil, že se chce vrátit domů do městečka Hualian na Tchajwanu, ne do Japonska. A teprve tehdy dochází k rozmotání celé jedné dlouhé hádanky, odkud tento udatný voják pochází, kde je jeho původ, apod.. Ve skutečnosti se tak jednalo o muže tchajvanské národnosti, který byl příslušníkem národnostní menšiny zvané Japonci Takasago, tedy příslušníků Austronéské rodiny. Více o těchto jednotkách a domorodcích v mém článku: 001.- 008. Dobrovolnická jednotka Takasago .


    Skutečné jméno Nakamury znělo Suniyon a pocházel z kmene Ami (podle některých zdrojů se jednalo o kmen Puyuma). Narodil se v roce 1918, informace o měsíci a dni nejsou do dnešního dne známy, neboť oficiální matriky pro kmeny Takasago v této době naprosto neexistovali. V průběhu mládí to byl spíše uzavřený a osamělý mladík, který vynikal ve sportovních disciplínách, především baseball, přespolní běh či atletika. V době vypuknutí Druhé světové války v Pacifiku mu bylo 23 let. Díky svému věku tak byl v roce 1943 povolán do armády (s největší pravděpodobností tak na rozdíl od většiny Takasago nebyl dobrovolník!). V armádě pak prodělal těžký výcvik, neboť v roce 1943 byly již jednotky Takasago považovány za plnohodnotné scoutské jednotky. Stejně tak v tomto období přijímá své japonské jméno Teruo Nakamura (popř. Terua Nakamura Akio).


    Po úspěšném zakončení výcviku je zařazen do 4. Takasago-Giyûtai. Tato jednotka byla později přemístěna do svého „bojového sektoru“ v Indonésii na ostrově Morotai. V průběhu těžkých bojů roku 1945 proti spojeneckým jednotkám se v džungli ztratil své jednotce a počal se skrývat. Díky svým tradičním znalostem přežití v divočině, kterými disponovala většina jednotek Takasago, se mu podařilo v džungli Morotae přežít zhruba 29 let než přišel rok 1974.


    V září roku 1974 jeden z letounů leteckých sil Indonésie spatřil na jedné z planin vojenskou osobu a okamžitě tento výskyt hlásil na velitelství. To pak požádalo indonéskou armádu o vyslání průzkumu do této oblasti. Tato jednotka tak zjistila, že se jedná o japonského vojáka, který žije stále v domnění, že válka ještě neskončila. Podle jedné ze zpráv také Nakamura, každé ráno hrdě vztyčoval japonskou vlajku. Nicméně trvalo skoro další dva měsíce než tato informace dosáhla na japonské velvyslanectví, kde se o případ počali intenzivně zajímat. V prosinci roku 1974 tak byla uspořádána „vojenská výprava do oblasti Morotae“. Indonéská armáda pak obklíčila chatu Suniyona. Podle některých ze zdrojů pak japonští představitelé zahráli starou japonskou hymnu a Suniyon vyšel ze svého úkrytu. V každém případě byl tento voják zajat, byla mu odebrána ručnice v naprosto perfektním stavu, posledních 5 nábojů a vojenský nůž. Japonský přidělenec oficiálně oznámil, že Japonsko již kapitulovalo. Poté byl Suniyon na své přání odvezen domů na Tchajwan.


    Bohužel pro něj situace na Tchajwanu již po 30 letech vypadala naprosto jinak – Tchajwan již nebyl koloniálním panstvím Japonska, ale byl ovládán čínskými nacionalisty, kteří prohráli občanskou válku na kontinentě. V každém případě byl Suniyon čínskými Hany označen jako „zrádce Tchajwanu a Hanů“ a moc příjemného zacházení se mu bohužel nedostalo. Při obnovování své občanské registrace byl dokonce přinucen změnit své jméno na Lee Kuang-Huei (podle jiní transkripce jako Lee Guang-Hui). Stejně tak naprosto jiný životní styl, rozpad tradičních zvyků Aborigenců, jejich kultury jistě tomuto muži nepřidal na jeho psychické pohodě. Bohužel pro tragédii naší a historiků, tato situace vedla k naprosté uzavřenosti Suniyona. Jeho vzpomínky nebyly nikdy odhaleny a také se stranil většiny lidí. Jeho rodina (otec s matkou) již zemřeli, dcera zemřela při jednom z náletů Spojenců. Společně s tím Japonsko odmítá vyplácet žold a veteránské příspěvky tomuto vojákovi, neboť podle nich se nejedná o Japonce, i přestože sloužil v japonské armádě a v době války byl považován za Japonce. Jak asi trpká zkušenost a nůž do zad tomuto muži to bylo, se můžeme dozvědět z vyprávění ostatních Takasago, kteří toto definovali jako bratrskou zradu, trpkost. V každém z veteránů Takasago tato zatrpkost a určitá nevraživost vůči modernímu Japonsku po japonském chování vytrvala.


    Jeho opuštěnost, trpké vojenské zkušenosti, léta strávená v džungli a k tomu nepřízeň čínských a japonských úřadů způsobily, že propadl alkoholu a závislosti na nikotinu. V průměru vykouřil denně 3-4 krabičky cigaret. Po 4 letech pobytu na Tchajwanu se jeho tělo s tímto náporem již nevypořádalo, a tak muž, který přežil nástrahy džungle a války, umírá v roce 1978 na naprosté psychické vyčerpání a zejména na rakovinu plic.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/67189#237540Verze : 1
    von Fenstein MOD
    Avatar
    Ještě pár fotek tohoto muže při jedné z nemnohých šancí, kdy se setkal s pár bližními. Podle jejich vyprávění se jednalo o velmi inteligentního muže se zajímavým smyslem pro humor. Fotky byly nafoceny zhruba rok před jeho smrtí.


    V podstatě se jedná o jediné fotky tohoto muže. Žádné jiné, ať již z války či ze svého pobytu na Tchajwanu, nebyly zveřejněny a troufám si říci, ze ani nebyly nafoceny.


    Mimochodem, jde o toho muže vpravo, tedy bez hudebního nástroje. Jak je vidět, i přes svá léta v džungli si podržel své hrdé a vojenské vzezření.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/67189#237541Verze : 1
    von Fenstein MOD
    Avatar
    Zdroje:


    The Yamatodamashi of Takasago volunteers of Taiwan, Chih-Huei Huang, 2005
    Osprey - Men at Arms 369 - The Japanese Army 1931-45 (2) 1942-1945
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/67189#237542Verze : 0
    von Fenstein MOD
    Avatar
    Jeste jedna fotka Nakamury, tentokrate celkem barevna.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/67189#248857Verze : 0
    von Fenstein MOD