AD Flying Boat

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

AD Flying Boat

Supermarine Channel

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    AD Flying Boat AD Flying Boat
    Originální název:
    Original Name:
    AD Flying Boat
    Kategorie:
    Category:
    průzkumný/pozorovací letoun reconnaissance/scout aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1916-DD.MM.191R Pemberton-Billing Ltd., Woolston /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1916-DD.MM.191R
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    29 (1412, 1413, N1290, N1520/1529, N1710/1719, N2450/2455)
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.MM.1917
    Osádka:
    Crew:
    2
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    dvouplošník biplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    pevný fixed
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    člunový trup flying boat
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    1138 kg 2508 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    1618 kg 3567 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    15.34 m 50ft 4in
    Délka:
    Length:
    9.32 m 30ft 7in
    Výška:
    Height:
    3.99 m 13ft 1in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    44.5 m2 479 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    ? kg/m2 ? lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    1
    Typ:
    Type:
    Hispano-Suiza o výkonu 119 kW nebo
    Hispano-Suiza o výkonu 149 kW
    dvoulistá vrtule
    Hispano-Suiza, power 160 hp or
    Hispano-Suiza, power 200 hp
    two-blade propeller
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    ? ?
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    160.9 1) km/h v 610 m 1001) mph in 2000 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    ? km/h v ? m ? mph in ? ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    ? m/s ? ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    30 min do 3048 m 30 min to 10000 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    3353 m 11000 ft
    Dolet:
    Range:
    ? km ? mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    ? km ? mi
    Výzbroj:
    Armament:
    1x pohyblivý z,7mm kulomet Lewis 1x flexible .303 Lewis machine gun
    Uživatelské státy:
    User States:
    (AD Flying Boat)
    (Channel Mk.I)
    (Channel Mk.I)
    (Channel Mk.I)
    (Channel Mk.II)
    (Channel Mk.II)
    (AD Flying Boat)
    (Channel Mk.I)
    (Channel Mk.I)
    (Channel Mk.I)
    (Channel Mk.II)
    (Channel Mk.II)
    Poznámka:
    Note:
    1) Channel Mk.II s 179kW motorem Armstrong Siddeley Puma 148 km/h 1) Channel Mk.II with Armstrong Siddeley Puma engine 92 mph
    Zdroje:
    Sources:
    Thetford, Owen. British Naval Aircraft since 1912. Naval Institute Press, Annopolis 1991, ISBN 1-55750-076-2.
    http://www.airwar.ru/enc/flyboat/adflyingboat.html
    http://en.wikipedia.org/wiki/AD_Flying_Boat
    http://sv.wikipedia.org/wiki/Supermarine_Channel
    http://www.airwar.ru/enc/flyboat/adflyingboat.html



    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/67705#450085Verze : 0
    MOD
    Avatar
    AD Flying Boat
    Supermarine Channel



    Továrna Pemberton-Billing Ltd. během "velké války" až na výjimky nevyráběla vlastní typy, ale soustředila se na opravy letadel z francouzského bojiště a stavbu námořních letadel podle vládních specifikací. Tři námořní typy, které byly navrženy leteckým oddělením admirality, také daly základ vlastnímu vývoji, který u společnosti probíhal po válce.


    Leteckým oddělením admirality byl navržen také AD Flying Boat jako hlídkový letoun pro spolupráci s válečnými loděmi. Tvůrcem byl Lt. Linton Hope a dostal podobu konvenčního dvouplošného hydroplánu s dvouplošnými ocasními plochami a dvojitou směrovkou. Pilot a pozorovatel seděli klasicky v zákrytu v přídi, za nimi byl umístěn motor s tlačnou vrtulí. Křídla byla kvůli snazšímu skladování na lodi sklopitelná dopředu. V roce 1915 byly u firmy Pemberton-Billing postaveny dva prototypy, které pak doplnilo 27 strojů z původně objednané osmdesátipětikusové série. První let se uskutečnil v roce 1916, vyrobené letouny se kvůli poměrně brzkému konci války nedostaly příliš do akce. Místo toho si našly poměrně rychle civilní uplatnění.


    Mateřská firma, mezitím přejmenovaná na Supermarine Aviation, po válce koupila zpět 19 letounů, které přestavěla pro civilní použití pod označením Supermarine Channel Mk.I. Přestavba zahrnovala kromě nahrazení původního motoru Hispano Suiza 119kW motorem Beardmore také vytvoření tří otevřených kabin pro pasažéry. První vzlet Channelu I se konal 23. července 1919 a dopravní pobočka firmy Supermarine nejprve pomocí deseti Channelů (G-EAED až G-EADEM) zajišťovala leteckou dopravu mezi jižním pobřežím Anglie a Le Havrem. Jejich využití se prokázalo natolik úspěšným, že brzy přišly objednávky na další stroje z Norska (tři stroje pro společnost Det Norske Luftfartrederi A/S, označení N-9 až N11), kde měly zajišťovat provoz na nové lince Kristiania (Oslo)-Stavanger-Aberdeen. Dva z těchto strojů, N-11a N-9, se postupně dostalo do rukou norského námořnictva jako F.42a F-44, další dva stroje (F.38 a F.40) získalo námořnictvo jinou cestou. Ve službě typ zůstal až do roku 1928.


    Ještě na jaře roku 1920 odkoupila tři z Channelů (G-EAEF, G-EAEG,G-EAEJ) společnost Bermuda and West Atlantic Aviation, která s nimi po dalších deset let provozovala na Bahamách turistické lety. V roce 1922 tři stroje zakoupilo japonské válečné námořnictvo, o rok dříve další putoval do Venezuely. Jeden stroj (zde s poznávací značkou G-NZAI) létal na Novém Zélandě na trati z Aucklandu do Wellingtonu, a snad tento samý používalo také novozélandské námořnictvo k výcviku. Tyto cvičné stroje byly pravděpodobně znovu "militarizovány" umístěním pohyblivého kulometu.


    V roce 1920 vznikla verze Channel Mk.II se 179kW motorem Armstrong Siddeley Puma (tři stroje, snad přestavěné z verze I). V roce 1921 jeden Channel II zakoupilo švédské námořnictvo, které jej používalo prý i s lyžemi. Stroj ale o rok později ještě před započetím porovnávacích testů s německým letounem Caspar S.1 havaroval u námořní základny Harsfjärden a přežil z něj pouze motor. Další stroj mezi lety 1921 a 1924 používalo námořní letectvo Chile. V roce 1920 vznikl také vylepšený prototyp nazvaný Supermarine Commercial Amphibian, který měl uzavřenou kabinu pro dva cestující a, jak je z jasné už z názvu, byl amfibií. Jako motor používal osvědčený Rolls Royce Eagle VIII. Do výroby se ale nakonec nedostal, protože souběžně byl navržen pokrokovější civilní létající člun Supermarine Sea Eagle.


    Prameny:
    http://en.wikipedia.org/wiki/AD_Flying_Boat
    http://fr.wikipedia.org/wiki/AD_Flying_Boat
    www.air-dir.com
    http://sv.wikipedia.org/wiki/Supermarine_Channel
    rnzaf.proboards43.com
    http://www.w3.org/TR/REC-html40
    www.avrosys.nu
    www.plimsoll.org
    http://www.smb.nu/svenskavingar/flygplan.asp?ID=12
    http://daveg4otu.tripod.com/ah1900/suprod.html

    Supermarine Channel Mk.II. Zdroj:http://vintage-aviation.hp.infoseek.co.jp/uk-seaplanes.html

    Channel II, testovaný švédským námořnictvem. Zdroj: http://www.smb.nu/svenskavingar/flygplan.asp?ID=12
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/67705#238726Verze : 0
    MOD