Heinkel HE 5

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Heinkel HE 5

Přehled verzí

    Avatar
    Heinkel HE 5


    Typová řada vodních průzkumných letounů Heinkel HE byla spjata hlavně se vznikajícím švédským námořním letectvem. V roce 1926 se ale objevila další strana, když o podobné letouny projevilo tajně zájem obnovující se německé námořnictvo. Ernst Heinkel na požadavek cvičného a průzkumného letadla zareagoval úpravou osvědčené konstrukce, svého typu HE 2, vyráběného v licenci ve Švédsku a jehož původ sahal až k prvoválečným strojům Hansa-Brandenburg W.29. Nový letoun tedy byl opět vzpěrovým dolnoplošníkem smíšené konstrukce, se dřevěným, plátnem potaženým křídlem, až na malé plochy kolem trupu, které byly pokryty překližkou. Kostra trupu letadla a ocasní plochy byly svařeny z ocelových trubek potažených plátnem. Podvozek představovaly dva dřevěné plováky uchycené na trubkový rám.


    U dvoumístné průzkumné varianty se předpokládalo použití dvou nebo tří kulometů, jednoho pevného a jednoho ovládaného střelcem. Školní varianta měla být trojmístná. Z praktických důvodů prvním postaveným prototypem byl právě formálně civilní trojmístný stroj, který dostal evidenční číslo D-937 a který se stal prototypem HE 5a. Jako motor byl použit anglický dvanáctiválcový, vodou chlazený Napier Lion IX o výkonu 335 kW s dvoulistou dřevěnou vrtulí. Vzápětí vznikl i druhý prototyp, který se lišil motorem Gnome-Rhone Jupiter VI o výkonu 313 kW (licenční Bristol Jupiter) a mírně zvětšenými vodorovnými ocasními plochami. Tento stroj dostal označení HE 5b.


    Po testech byly oba stroje přihlášeny na závody německých vodních letadel, které probíhaly v červenci 1926 ve Warnemünde. Tato soutěž se ukázala být pro Ernsta Heinkela velmi povzbuzující, protože prototypu HE 5a se podařilo získat celkové prvenství a první místo v rychlostních závodech, kde druhé místo získal HE 5b. Testy odolnosti proti vodě sice nedopadly nejlépe, přesto ale na sebe zakázky nenechaly čekat.

    Na základě druhého prototypu, HE 5b, byla dohodnuta licenční výroba ve švédské společnosti Svenska Aero, o které bude řeč později. Tyto stroje se lišily motory a také použitím duralových plováků místo dřevěných.


    Testy a provoz v SSSR
    Další zakázka přišla ze Sovětského Svazu, kde již dosluhovaly dosavadní létající čluny Grigorovič i Savoie S.16. Sovětští vojenští zástupci dohodli zakoupení jednoho prototypu a případnou licenční výrobu, pokud testy dopadnou dobře. Tento prototyp dostal označení HE 5c a používal vodou chlazený dvanáctiválec BMW VI 5,5. 17 října 1927 byly dokončeny testy prototypu ve Warnemünde a stroj byl rozebrán, zabalen a poslán parníkem do Oděsy a odtud do Sevastopolu. 20. října již byl HE 5c schválen komisí vojenského letectva Černého moře s tím, že bude nutno nejprve napravit škody vzniklé během transportu.


    Opravy a montáž rozloženého prototypu zkomplikovalo, že společně s ním nebyla dodána dokumentace a nákresy. K letovým testům byl stroj konečně připraven až v březnu 1928, kdy byla dokumentace doručena přes obchodní zastupitelství v Berlíně a He 5c mohl poprvé vzlétnout.


    Tento první prototyp, továrního čísla 272, byl trojmístný a neměl žádné úchytné body pro výzbroj. Podle letových testů (pilotem byl mimochodem R. L. Bartini, pozdější letecký konstruktér) měl letoun podstatně horší vlastnosti, než udával výrobce, ale pilotům se jeho chování líbilo. Na ovládání reagovalo včas a přiměřeně, zároveň bylo dokonce možné na chvíli pustit řízení. Špatně ale bylo hodnoceno chování Heinkelu během vzletu a přistání. Zkoušky prvního HE 5c ukončilo poškození motoru. 5 dubna NTK vyhodnotilo výsledky zkoušek, podle kterých mělo letadlo dobré letové vlastnosti, ale velmi bylo zkritizováno chování na vodní hladině kvůli špatnému vyvážení - stroj měl "těžký zadek″. Proto byl doporučen pouze provoz na řekách a nebylo doporučeno podvěšovat bomby.


    Mezitím už byl v Německu dokončen druhý prototyp, No. 289. Ten původně, až na určitá vyztužení plováků, odpovídal tomu prvnímu, ale byl podstatně přestavěn potom, co 23. listopadu 1927 navštívil Warnemünde zástupce UVVS Charlamov. Ten prohlédl rozestavěný stroj a rozhodl, že má být dokončen jako dvoumístný a že má být doplněn i o vojenské vybavení. To se mělo skládat z kulometů (jeden pevný Vickers 1924 a jeden pohyblivý Lewis 1924 v zadním prostoru, zatím ale nebyly umístěny), radiostanice, fotoaparátu a pumových závěsů. Ty byly umístěny pod trup do míst zrušené kabiny a nosnost byla stanovena na 160 kg. Vše samozřejmě bylo nutno přes Berlín odeslat ke schválení.


    V kabině pozorovatele měl být pumový zaměřovač Hertz, fotoaparát "Potte" a radiostanice, která používala anténu vypouštěnou skrze trubici pod trupem. Elektřinu mělo zajišťovat dynamo na rameni na pravé straně trupu. Sedmého prosince už byly připraveny výkresy nového uspořádání. 24. března byl i tento prototyp naložen na loď a odcestoval do Sevastopolu. Až do 17. května skončila přejímka, která konstatovala zplesnivění některých částí.


    26. listopadu 1928 byl druhý prototyp otestován na vodě a tentokrát už shledán uspokojivým. Vzápětí tak proběhl i první let. Už 1. prosince 1928 byly oba HE 5c ve stavu 65. oao černomořského letectva v zálivu Nachimova. Tam Heinkely sloužily bez větších problémů několik let. Přesto ale už ze SSSR žádné objednávky na další stroje nepřišly. 9. srpna 1929 byl stroj č. 289 s trupovým číslem "2" zničen při přistání, když s ním pilot přejel až na břeh. V této době už letectvo očekávalo modernější stroje, proto byl č. 272 předán do námořní letecké školy v Ejsku, kde je uváděn ještě v roce 1933.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/68667#240788Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Použití HE 5 v Německu
    V Německu pokračovly zkoušky a vývoj HE 5 až do poloviny 30. let. Byly postaveny ještě čtyři HE 5c, které ale zůstaly ve vlasti. V roce 1928 vznikla modifikace HE 5e s motorem BMW VIE5.5 Z o výkonu 373/447 kW. Ta měla také upravený tvar ocasních ploch. Této varianty bylo postaveno sedm kusů, a v roce 1929 vznikla u firmy Focke-Wulf varianta HE 5f s motorem BMW VIE. 7,3 Z (559 kW), podle které byly postaveny čtyři stroje pro tajnou jednotku německého námořnictva.
    Všechny HE 5 zbylé v Německu formálně vlastnila firma Severa, kryjící námořní letectvo. Tato společnost měla základny v Kielu, na Norderney, Wangerooge a ve Wilhelmshavenu, a zde se školili budoucí němečtí piloti, pozorovatelé, radiotelegrafisté a mechanici. Letadla firmy Severa také zajišťovala nákladní i pasažérskou dopravu a provozovala záchranářství. V roce 1928 bylo z prostor bývalé letecké továrny Caspar Werke v Travemünde vytvořeno speializované "Seeflugzeug-Erprobungstelle Travemünde" (SES), kde byl letouny HE 5a a HE 5e testovány. V únoru 1929 byla firma Severa GmbH fiktivně převedena pod Luft Hansu jako její "pobřežní oddělení", a v červenci bylo krytí ještě jednou změněno, tentokráte na firmu Luftdienst GmbH . Činnost ale zůstávala neustále stejná, a Heinkely se zde pravidelně účastnily cvičení Kriegsmarine, přestože před západními pozorovateli zůstaly utajeny. Luftdienst měl celkem 14 HE 5 různých verzí. V roce 1933 byly všechny stroje předány státní civilní letecké škole a vzápětí byly postupně nahrazovány modernějšími He 60. Jeden stroj, verze HE 5f s civilní registrací D-OIMP, se z větší části dochoval.


    Švédská licenční výroba
    V roce 1926 bylo ustaveno švédské letectvo a bylo pod něj převedeno všech dvanáct dosud letuschopných "Hans", tedy Heinkelů HE 1 (dosud ovšem známých jako Caspar S.1), HE 2 a HE 4, respektive S 2, S 3 a S 4, jak znělo jejich označení u švédského námořního sboru. Letectvo s nimi bylo spokojeno, proto když vznikl jejich nástupce, přišla firmě Heinkel (a jejímu subdodavateli, Svenska Aero AB) objednávka na postupně celkem čtyřicet dalších strojů podle prototypu HE 5b.


    V létě 1927 tak byly u Svenska Aero AB vyrobeny první čtyři licenční stroje HE 5, konkrétně verze Heinkel HE 5/s (tak je označena ve švédských zdrojích) s motory Bristol Jupiter VI-A o výkonu 335 kW. Tyto stroje byly dvoumístné a do služby byly zavedeny jako S 5.


    V letech 1927-1932 byly dodávány třímístné stroje HE 5/t (označení S 5A), které používaly stejné motory jako předchozí. Deset strojů vyrobyla továrna Svenska Aero AB a dalších dvanáct dílny letectva ve Västeras (Centrala Flygverkstaden Västeras, CFV, později CVV - Centrala Verkstaden Västeras). Tyto stroje již měly radiostanice. V roce 1933 byl u CFV vyroben další Heinkel HE 5/t, který ale používal motor Nohab Mercury My VI-A o výkonu 447 kW. Šlo o licenci britského motoru Bristol Pegasus I. Tento stroj dostal přiděleno označení S 5B.


    V letech 1934 až 1936 pak navázala výroba modelu Heinkel HE 5/t TB, u letectva zavedeného jako S 5C. Ten se od předchozích strojů, v podstatě jen HE 1 s jinými motory, odlišoval mnohem více. Motor, taktéž Nohab Mercury, byl kryt prstencem Townend, byla přepracována pilotní kabina, ocasní plochy a dostal nové plováky systému Short. Všech devět strojů této verze bylo vyrobeno v dílnách CVV. Na tuto verzi přímo navázal S 5D, který se lišil motorem Nohab Mercury My VII-A o výkonu 503 kW a třílistou vrtulí. Dodány byly čtyři stroje, vyrobené v letech 1936-1937 také u CVV.


    Všechny verze, až na S 5, které pravděpodobně nebyly ozbrojené, měly na palubě dva kulomety m/22 ráže 7,9 mm, jeden pevný a jeden pohyblivý na oběžném kruhu Scarff v zadním prostoru. Poslední stroje Heinkel HE 5 byly ze stavu švédského letectva vyřazeny až v listopadu 1945.


    Zdroj:
    Kroschel, G., Stützer, H. Die deutschen Militärflugzeuge 1919 - 1934, Weltbild Verlag, Augsburg 1994. ISBN 3-89350-693-4.
    Karlström, Björn. Flygplansritningar 4: Svenska Flygvapnets Spaningsflygplan 1926-86. Allt om Hobby, Stockholm 1988. ISBN 91-85496-27-8.
    Andersson, Lennart. Soviet Aircraft and Aviation 1917-1941. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-859-3.
    http://www.airwar.ru/enc/other1/he5.html
    http://www.avrosys.nu/aircraft/Spaning/205S5.htm
    http://www.aviastar.org/air/germany/he-5.php
    http://www.smb.nu/svenskavingar/flygplan.asp?ID=98
    www.muzeumlotnictwa.pl
    Absolon, Rudolf: Die Wehrmacht im dritten Reich


    Heinkely perutě F 2, Hägernäs, Stockholm. Ve předu je verze S 5D, za ním S 5C. Zdroj: http://www.airwar.ru/image/idop/other1/he5/he5-2.jpg
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/68667#240882Verze : 1
    MOD