Cvičné a jiné pevnůstky a bunkry v bývalém VVP Milovice-Mladá

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Cvičné a jiné pevnůstky a bunkry v bývalém VVP Milovice-Mladá

V. část - Tajemný bunkry na Kozím hřbetu a v Mordový rokli...

    Avatar
    Další ráno, další pochod do školky, další samotný dopoledne. Práce doma sice jak na kostele, ale při správným rozvržení by se to mělo za odpoludne zvládnout. Plánuju proto další toulačku. Jsem sice poněkud na vážkách, rád bych se zajel podívat do Kostelce nad Černými Lesy (pátrám po jedný spolužačce ze základky...). Ale nakonec vítězí dobrodružství. Další průzkum bunkrů v oblasti bejvalýho VVP. Tentokrát o to tajemnější, že mám v plánu navštívit objekty, ve kterejch byla za Ivana údajně uložená jaderná letecká munice...


    Času bylo,... pcha,... celý dopoledne! Rozhodl jsem se proto vyrazit pěšky a nechat auto odpočívat v garáži. Ze školky jsem tedy zamířil přímo do polí za Milovicema. Po polní cestě a po mezičkách směrem k lesíku na vršku Na Vinici. Kupodivu jsem tudy ještě nikdy nešel ani nejel na kole. Vždycky jsem to tak nějak stočil přímo k letišti, nebo na silnici do Zbožíčka. Tak tentokrát poprvé tudy... A bylo to fajn, byť cesta a terén vůkol všeobecně byly už poněkud rozměklý. Holt, už je teplo i po ránu. Teda,... "teplo"... Skrz malej lesík, spíš jen takovej ostrůvek stromů uprostřed polí. Obehnanej byl kol dokola soustavou zákopů a zemljanek, vzniknuvších pravděpodobně, z hlediska archeologickýho, v době ranně airsoftový. Kousek přes pole, dalších pár stromů a už jsem se drápal přes pangejt na silnici u letiště...
    Prolézt dírou v oplocení nebyl vůbec problém. Vlastně, žádný oplocení tady už skoro není. Ostnáč buď zreznul a rozpadl se, nebo si s ním někdo zabezpečil zahradu. Lidé jsou různé... Přímo proti mě zvedal se od země malej kopeček, z jehož svahu vykukoval betonovej prefabrikát - vchod do bunkru. Respektive asi spíš do krytu. Šlo v podstatě jen o betonovou skořápku pod zemí, jedna místnost, asi pro obsluhu letištního zařízení. Jen,... říkám si,... jedna přesně mířená naváděná pumelice a,... no nic. Čert vem partu maníků...
    Pochodujíc přes rozsáhlou letištní plochu přímo k ÚLům, představoval jsem si, jak to tady asi tenkrát mohlo vypadat. Ten frmol všude okolo, burácení motorů "Třiadvacítek" nabo "Jednadvacítek", startujících po letkách... Vždyť tady seděl celej leteckej pluk! Osobně jsem těch ÚLů napočítal ke třiceti. To musel bejt fakt hukot, teda...
    Škoda, že se to tady po odchodu Rusáků přestalo využívat. Kompletně vybudovaná letecká základna s celým zázemím, sklady, ubytování, nemocnice, celý letecký město. Když si to člověk projde, opuštěný zdevastovaný paneláky, desítky paneláků, poničený, plesnivý, mokrý,... co nešlo ukrást, to se rozbilo,... všude odpad a špína... Pro nadšence do air-softu je to asi ráj, to celkem chápu. Jinak ale naprostej zmar. Jak v Černobylu...
    Snad jeden jedinej barák mě tam tak trochu,... no,... potěšil snad ani ne. Ale byl jsem rád, že jsem ho, byť víceméně náhodou, našel. Vila z roku 1916, sice taky poničená a rozpadající se, avšak pamatující ještě zlatý doby první republiky, kdy se v těchto místech cvičili i budoucí osobnosti československýho letectva. Václav Bergman třeba,... nebo Franta Peřina... Nedalo mi to a musel jsem si tu tehdy asi nóbl vilu prolézt od stropu až dolů. Tři podlaží, dvě nadzemní, rozsáhlý sklepy, mnoho místností, velká půda,... to teď opravit (asi by to spolklo vééélikej peníz...), to by byla hacienda. Jen jí ještě přenést někam jinam...


    Silnice podél "sídliště" Boží Dar byla jakýmsi předělem mezi měsíční krajinou a krásným hlubokým lesem. Jakej kontrast! I když samozřejmě ten les sám o sobě taky není prost známek po ruskejch okupantech. Uprostřed lesa nachází se soustava obrovskejch bunkrů, obehnanejch ostnatým drátem a obestřenejch tajemstvím. Teda,... aspoň pro mě. Kdesi na netu (http://www.glenfir.ir.cz například...) dočetl jsem se totiž, že za Ivana byla v těchto bunkrech uskladněná jaderná letecká munice...
    Tuhle domněnku dokládají prý i vzpomínky vojáků, kteří zde sloužili (marně přemejšlím, jestli někoho takovýho znám. Snad nějaký letci,... Ruda Peleška nebo Wjetvička... Možná táta, že by něco... Na vojně sem občas jako řidič přivez nějakou tu "šajbu"...),... něco málo se dá vyčíst i z uveřejněných dokumentů CIA...


    "...87. Sovětské sklady nukleárních zbrani ve východní Evropě.
    Ve východní Evropě se nalézá 23 sovětských skladovacích zařízeni, z nichž některé téměř jistě obsahují nukleární zbraně. Jedenáct z nich je umístěno na sovětských taktických letištích, dalších 12 jsou samostatná zařízeni určena pro skladování hlavic taktických řízených střel a raket. Nevěříme tomu, že by některý ze skladu ve východní Evropě obsluhovaly nebo kontrolovaly státy Varšavské smlouvy.
    88. V závislosti na typu skladování, sklady ve východní Evropě mohou celkově pojmout 370 až 1070 taktických nukleárních bomb a 1700 až 2900 hlavic pro Scud a Frog. Skladovací kapacita nukleárních hlavic se zda byt přiměřená, ale kapacita skladovaných bomb se zdá nedostatečná pro uspokojivé zabezpečení taktických jaderných operaci /konec věty je bohužel vymazán/. Odhaduje se, že Sověti mají skladovací kapacitu pouze pro 200 až 500 bomb ve východním Německu, 70 až 185 v Polsku a 30 až 95 v Československu. Pravděpodobně plánují přesunout zbývající bomby a hlavice z četných skladů taktických nukleárních zbraní v západní časti SSSR před nebo během válečného stavu. Identifikovali jsme bunkry ve 12 sovětských taktických letištích ve východní Evropě, které mohou být určené pro skladování nukleárních bomb během krize nebo války. Ačkoliv se tato zařízeni nezdají být aktivní v čase míru, pravděpodobně mohou byt připraveny přijmout nukleární bomby přepravené z SSSR během několika hodin..."



    Sklady si v lesích nad Božím Darem postavil Rus sám a taky je měl v držení. Snad proto je informací o nich jak šafránu. A jestli tady jaderný hlavice, respektive jaderný letecký bomby, skutečně byly uskladněný, o tom už lze asi jen spekulovat. Každopádně není bez zajímavosti, že tyto prostory, doposud obehnaný řadami rezavějícího ostnatýho drátu, nehlídaly pravidelný jednotky ruský armády, ale speciální útvary podřízený přímo Kremlu. Když v jednadevadesátým SA z Milovic odešla, prováděla naše armáda v oblasti kontrolní měření s negativním výsledkem. Ale,... všichni víme, jak to tady chodí...
    Po dlouhý rovný a silně zledovatělý asfaltce prošel jsem krásným hustým lesem až nahoru na hřeben Kozího hřbetu. Přivítala mě rozpadlá brána a závora, několikero oprejskanejch cedulí, strážní domek či vrátnice,... vše obehnaný desítkama betonovejch sloupků s ostnatým drátem v několika řadách. V zemi podél cest byly vykopaný a zamaskovaný palposty. Ty však vznikly s největší pravděpodobností až v době nedávný. Vlastně, celej rozsáhlej objekt je podobnejma stanovištěma posetej. Okopy, palebný stanoviště, střílny, zátarasy,... další z památek na šílence v maskáčích, střílející po sobě po lesích plastikovejma kuličkama. Nic ve zlým,... taky mě to kdysi bralo... V domku obehnaným vysokým valem, zřejmě bejvalý stanoviště radiostanice, nalezl jsem dokonce mapku a vlajku. Cože? Angola?... No...
    Obešel jsem obrovskej bunkr kolem dokola, pootevřel pancéřovaný vrata a nahlídnul dovnitř,... spíš než skladiště mi to připomnělo hangár. Obrovská místnost, do který by se vešlo několik transportérů nebo náklaďáků. Ale kdo ví, třeba tenkrát... Regálů by se sem taky vešlo spousta...


    Opustil jsem tyhle prostory a vyrazil víceméně po paměti a instinktu směrem k Mordový rokli. Normálně zadem, skrz děravý oplocení. Když může srna, proč bych nemohl já, ne? Navíc, já jen nakouk, kdežto srna nakoukla a ještě okousala trávu... Džouk... Každopádně zvěře sem chodí spousta (asi je tu tepleji...). Na zemi ve sněhu jsou vyšlapaný hotový dálnice. A nejen od srn a zajíců. Mezi stovkama stop jsou k zahlídnutí i stopy od jelenů a divočáků. Sníh a led už pomalu mizí, takže jsou i v blátě, všechny krásně vymáčknutý a dobře čitelný. To je asi paradox zdejší přírody. A vůbec přírody ve všech bejvalejch i současnejch VVP. Zajednak poškození vzniklý používáním bojový techniky, ropný produkty, munice, odpad a tak, zajednak místa, kam se normálně nesmělo, takže zvěř a příroda měla relativně dost klidu a času na regeneraci. Krom toho zde díky tomu přežívají specifický rostlinný i živočišný druhy, který buď už jinde zanikly, nebo ani jinde u nás nežily. Konečně, dole na travinách střelnice Pod Benáteckým vrchem, už je přírodní rezervace. Celý bych to tady zachoval tak, jak to je. Jako rezervaci. Přírodní určitě a taky rezervaci doby minulý. Snad by se lidi poučili...


    Bunkry na Mordovkách znám už z dřívějška. Navštívil jsem je poprvé tenkrát, když se slavilo 100 let od založení VVP. Pamatuju si ten šok, když jsem se odvážil vstoupit do černočerný tmy v závěsu za nějakým chlapíkem s malou baterkou. Chlapík najednou zmizel někam za roh a já neviděl ani na centimetr před sebe. Musel jsem čekat a doufat, že se bude vracet stejnou cestou. Pamatuju si i na vlhko v pozádí, když jsem nakouk do temný chodby a ze tmy najednou vystoupil fousatej hromotluk v ruský uniformě. Tfuj! Málem jsem z toho měl čoko...
    Tenkrát tam ale byla spousta lidí, úplně jiná atmosféra. Při nespočetnejch houbařskejch výpravách (v lesích nad letištěm vždycky rostlo hodně hub. Asi jsou tam na to podmínky...) jsem se dovnitř nedostal. Neměl jsem baterku, navíc tahat tam drobotinu a Štěpu,... no,... blbej nápad... tentokrát jsem ale byl vybaven i tou baterkou, a tak bylo jasný, že minimálně nakouknu...
    Opravdu jsem jen nakouk. Atmosféra uvnitř mohutný betonový stavby, zatuchlý, vlhký a plesnivý, není nic moc. Temnota, zvuky, strach, za každým rohem čekáš, kdo Tě bací,... všude bordel, kabely, dráty, díry,... před vchodem dokonce vystřílený nábojnice zašlapaný v blátě... Asi mě opustila odvaha, zašel jsem jen za roh do chodby, nakouk do dvou tří místností a zase (raději) tu temnou hnusnou díru opustil. tohle je na pořádnou baterku a na víc lidí pohromadě. A na plánek. Samotnej člověk by se tam takhle ztratil a za pár let by v prachu a špíně našli jen ohlodaný kostě zabalený do kraťasů a bundy od Haničky...


    Malá fotogalerie...


    Třičtvrtě na jedenáct. Za hodinu a drobek měl jsem vyrazit do kindršůle pro malou Štěpuli. No,... čas mě sice zatím nijak nehonil, ale bylo to tak akorát, vyrazit v poklidu ku domovu...
    Po asfaltce k silnici na Boží Dar, kolem strážního stanoviště a závory, proklouzal jsem se po naleštěnejsch ledovejch kolejích od aut. Nemusel jsem se ani moc namáhat. Jelo to z kopce samo. Takže šlo jen o udržení rovnováhy. Pak přes silnici do lesa Kateřina a směrem ke střelnici. A že jsem toho měl v nohách už celkem dost, moc jsem se nehnal. A snažil se taky trochu užít si něčeho jinýho, než jen betonu, bunkrů, zřícenin a bordelišť po Rusákách a Čecháčcích. Trošku tý přírody. Les, louže s tajícím ledem, sluníčko, stromy, trávu a suchý kytky, ptáky a tak... Hlavně pak na střelnici, kudy jsem si zkrátil cestu domů, neb se mi rozhodně nechtělo jí obcházet po silnici...
    Akce to byla super. Nejlepší stejně pak ale bylo, vlézt si do sprchy, pustit na sebe horkou vodu a trošku se odpařit. A ve školce? Je snad něco lepšího, než malá holka, která se svítícíma očima a pusou od ucha k uchu skočí do náruče?...
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/68887#241842Verze : 0
    Avatar
    Jeden z téměř třiceti ÚLů na letišti Milovice-Mladá...
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/68887#241843Verze : 0
    Avatar
    Tajemný bunkr na Kozím hřbetu...
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/68887#241844Verze : 0
    Avatar
    Mohutný objekt na Mordové rokli...
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/68887#241845Verze : 0