Lucas, Jean Jacques Etienne

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Lucas, Jean Jacques Etienne

    Avatar
    Jean Jacques Etienne Lucas


    (1764 – 1819)


    Francouzský námořní důstojník, kapitán lodi Rédoutable v bitvě u Trafalgaru.


    Narodil se 28. dubna 1764 v Marennes ve Francii. V 15 letech vstoupil do řad válečného loďstva a jako plavčík sloužil v letech 1779-1782 na lodi l'Hermione. Na její palubě se účastnil americké války za nezávislost, kde získal první bojové zkušenosti.


    V roce 1784 postoupil v lodní hierarchii výše a stal se pomocníkem kormidelníka. V nové funkci se osvědčil a roku 1788 byl jmenován druhým kormidelníkem a o tři roky později pak prvním kormidelníkem na lodi Fidele, se kterou navštívil Karibik i Indický oceán.
    V roce 1792 získává hodnost poručíka námořnictva (Enseigne de vaisseau) a odplouvá sloužit na Indický oceán, kde zůstává až do roku 1795. Povýšen na nadporučíka (Lieutenant de vaisseau) v roce 1794. V prosinci roku 1796 se účastní neúspěšné invaze do Irska [1].


    Fregatním kapitánem (Capitaine de frégate) se stává v roce 1799, vyznamená se na palubě lodi L´Indomptable během bitvy v Alžírském zálivu v červenci 1801 [2]. Za projevenou odvahu a schopnosti je ještě téhož roku povýšen na kapitána řadové lodi (Capitaine de vaisseau) a je mu svěřeno velení 74dělovou řadovou lodí Hannibal, ukořistěnou právě v první fázi bitvy v Alžírském zálivu. Z toho lze vyvozovat, že na zajetí této lodi měl zřejmě Lucas zásadní podíl.


    Roku 1803 pak se pak stává kapitánem lodi Rédoutable, s níž se o dva roky později účastní bitvy u Trafalgaru, po heroickém boji ztrácí loď a upadá do zajetí. Do Francie se vrací z anglického zajetí až následujícího roku a je za své počínání během bitvy Napoleonem osobně vyznamenán „zlatým křížem čestné legie.“ Tato informace se jeví poněkud záhadnou, protože zlatý kříž je určený pro důstojníky a komandéry, zatímco pro legionáře (od roku 1804 rytíře) se používal kříž stříbrný.


    Avšak již 23. října 1805, tedy dva dny po bitvě, sepsal Lucas na palubě anglické lodi Swiftsure zprávu o ztrátě Redoutable, kterou podepsal jakožto „kapitán a důstojník čestné legie“. Mohlo by to tedy znamenat, že Lucas získal hodnost důstojníka Čestné legie již dříve (zřejmě v bitvě v Alžírském zálivu) a Napoleon jej po Trafalgaru povýšil z důstojníka na komandéra [3].


    Roku 1806 je nicméně zbaven velení, protože před císařem obhajoval chování admirála Villeneuva během bitvy u Trafalgaru. Nicméně roku 1809 znovu přebírá velení nad 74dělovou lodí Régulus, s níž se účastní bitvy u ostrova Aix [4].


    V noci z 11. na 12. 4. byla kotvící francouzská flotila napadena hořícími brandery. Lucasův Régulus, ve snaze uprchnout před blížícími se plápolajícími loděmi, najel na mělčinu. Lucas jej dokázal ráno uvolnit, avšak musel při tom obětovat většinu děl, které svrhl do moře. Régulus si ponechal jen 12 šestatřicetiliberních děl a 4 osmnáctiliberní. Régulus zamířil do Rochefortu, pronásledován několika anglickými brigami a bombardovacími čluny. Lucas nechal prorazit otvory v zrcadle lodi, a na úrovni každé dělové paluby a dokonce ve vlastní kajutě nechal postavit po dvou dělech, celkem tak Régulus měl na zádi 6 děl. Hned 13. 4. těchto 6 děl muselo vypálit v zuřivé přestřelce s anglickými pronásledovateli 450 koulí. Régulus byl třikrát zasažen výbušnými granáty z moždířů anglických bombardovacích člunů; dva explodovaly nad lodí a zasypaly její palubu střepinami – nezpůsobily však žádnou škodu. Poslední dopadl shora na palubu, prorazil ji a explodoval až na spodní dělové palubě, kde zranil čtyři muže, celkem toho dne Régulus ztratil z posádky 1 mrtvého a 5 raněných.


    Následujícího dne trvalo utkání tři hodiny a Régulus ztratil dalšího padlého a 4 raněné. V noci se podařilo francouzské lodi odpoutat, avšak 16. 4. Régulus znovu uvázl na mělčině poblíž Fouras. Pomocí člunů byl však odtažen zpět na hloubku. Lucas věděl, že bude opět dostižen a připravil se k boji: větší část zásob střelného prachu nechal namočit, aby snížil nebezpečí výbuchu, z náhradních lan nechal splést síť, kterou pak napnul nad horní palubou, aby tlumila dopad moždířových granátů či jejich střepin. Ze svinutých náhradních plachet pak nechal vytvořit provizorní bandáž na boky lodi, jako ochranu proti dělovým koulím. Neopomněl také připravit vodní pumpy.


    Všechny přípravy mohl zúročit 20. 4., kdy se pronásledovatelé opět dotáhli na dostřel. Na Régulus se sneslo 173 moždířových granátů, z nichž 6 zasáhlo cíl, všechny se však naštěstí roztrhly ještě ve vzduchu, Régulus měl nicméně těžce poškozenou takeláž, prostřílenou záď jako síto, a několikrát proraženou palubu. Boj trval od 2 hodin odpoledne až do půl sedmé, Régulus ztratil 2 mrtvé a 4 raněné, sám vypálil ze zadních 6 děl na 400 koulí a poškodil dvě brigy.


    Čtvrtý a poslední střet začal 24. 4. v 7 hodin ráno a bojovalo se až do 16:00. Angličané tentokrát zkusili vzít Régulus do kleští z takového úhlu, že na jejich plavidla (z jedné strany útočila briga a z druhé několik hmoždířových člunů) nebylo možné vést palbu ani ze záďových, ani bočních děl. Lucas nechal rozbít prosklené galerie na zádi, což mu umožnilo vytočit záďová děla šikmo. Régulus opět vypálil na 500 ran a poškodil jednu brigu; sám byl zasažen 15krát. Zvlášť těžce bylo zasaženo plachtoví, zato anglické hmoždíře tentokrát nebyly příliš účinné – na palubu spadlo jen něco málo střepin. Z posádky nikdo nepadl, 6 mužů bylo raněno.


    Angličané konečně v noci z 25. na 26. 4. upustili od pronásledování. Régulus jehož záď „byla úplně rozbitá, jednak nepřátelskými dělovými koulemi, jednak vlivem otřesů z 1 380 dělových výstřelů, které jsme vypálili během našich čtyř střetů“, vplul do kotviště v Rochefortu o tři dny později za bouřlivého jásotu obyvatel města.


    Za všechny zásluhy, jichž ve službě dosáhl, by se Lucas stal jistě admirálem. Po bitvě u ostrova Aix však kritizoval admirála Allemanda pro jeho volbu kotviště, a zejména soustředění všech francouzských lodí blízko u sebe, což je právě vystavilo hrozbě branderového útoku. Tato kritika zapříčinila, že zůstal nadále pouze kapitánem.


    Roku 1810 převzal velení 74dělové lodi Nestor, která sloužila jako školní loď pro výcvik námořních dělostřelců. V této funkci setrval šest let, avšak když se Napoleon vrátil z Elby, Lucas mu znovu přísahal věrnost, takže po definitivní Napoleonově porážce v roce 1815 se stala Lucasova další služba (v nyní už královském námořnictvu) nežádoucí a byl propuštěn do výslužby.


    Zemřel v Brestu o tři roky později 29. května 1819 ve věku 55 let.



    Poznámky:


    1 - Šlo o velkolepou akci, jejímž smyslem bylo vylodit francouzské jednotky v Irsku, spojit se s početnými irskými nacionalisty a podnítit vzpouru proti anglické vládě. Po porážce anglických sil se měl irský ostrov stát základnou pro samotnou invazi do Anglie. V prosinci flotila 48–50 lodí s 13 000–15 000 vojáky na palubách vyplula z Brestu, vyhnula se blokující anglické flotile a zamířila k irským břehům. Flotila však byla rozehnána silnou bouří, jen část francouzských lodí dorazila k místu vylodění v zátoce Bantry v jihozápadním Irsku, avšak nebyl tu žádný z velitelů. Špatné počasí neumožnilo vojáky vylodit na břeh, lodě v zátoce bičované bouří několik dní vyčkávaly a potom zamířily do Francie, kam se však vrátilo jen 35 lodí.


    2 – Bitvou v Alžírském zálivu se označují dvě oddělená střetnutí mezi anglickou a spojenou francouzsko-španělskou flotilou, vybojovaná 8.–12. července 1801. Francouzský admirál Linois připlul do kotviště v Alžírském zálivu se třemi řadovými loděmi a jednou fregatou. Přístav v zálivu byl chráněn čtyřmi pobřežními pevnůstkami a navzdory své blízkosti Gibraltaru tak byl považován za bezpečné kotviště. Angličanům blízkost francouzských lodí nedaleko Gibraltaru byla samozřejmě trnem v oku a byly neprodleně vyslány síly, aby tuto hrozbu eliminovaly.
    V první fázi bitvy Angličané pod velením admirála Sira Jamese Saumareze v síle 6 řadových lodí (sedmá, doprovázená brigou, nestihla dorazit včas) odvážně vpluli do zálivu, kde pod ochranou děl přístavních pevnůstek kotvily francouzské lodi, které byly dokonce úmyslně posazeny na mělčiny, aby bylo zabráněno jejich zajetí. Po tvrdém boji, kde manévrování ztěžoval slabý vítr a četné mělčiny, Angličané ztratili jednu loď, která najela na mělčinu a byla zajata, 121 anglických námořníků bylo zabito a 240 raněno, Francouzi měli 306 mrtvých a 280 raněných. Angličané pak vypluli ze zálivu a následující 4 dny obě strany opravovaly škody, Francouzi pak stáhli své lodě z mělčiny a připravovali je pro vyplutí.
    12. 7. pak francouzská eskadra, posílená mezitím 5 španělskými řadovými loďmi, vyplula na moře, neprodleně sledována anglickou flotilou. Anglická 74dělová loď HMS Superb odvážně vplula mezi španělské 112dělové lodi Real Carlos a San Hermenegildo a napadla je současně palbou z obou boků. V nastalém zmatku a oblacích kouře Španělé nezpozorovali, že Superb mezi nimi proplul a napadl francouzskou loď St. Antoine, kterou později zajal. Obě španělské lodi zatím pokračovaly v palbě a omylem se navzájem ostřelovaly, dokud obě nevyletěly do povětří. Pak bitva skončila, Angličané ztratili 17 mrtvých a 100 raněných, ztráty spojenců činily na 2 000 mužů, z čehož ovšem na 1 700 námořníků zahynulo na palubách obou vybuchnuvších španělských lodí.



    3 - jakožto komandéra jej označuje http://home.arcor.de/thomas_siebe/lucas.html


    4 – Bývá označována také jako bitva u Aix Roads či Basque Roads. Jde o úzkou plavební dráhu mezi mělčinami u ostrůvku Aix v Biskajském zálivu, ohraničenou ostrovem Ile dˇOléron na západě a ostrovem Ile de Re na severu. Na sever od ostrůvku Aix se nachází přístav La Rochelle, dole na jihovýchodě pak další důležitý Rochefort.
    Právě pod ochranu pevnostních děl ostrůvku Aix se uchýlila francouzská flotila, v síle 10 řadových lodí, čtyř fregat a jedné zásobovací lodi, pod velením admirála Zacharie Allemanda, jejímž úkolem bylo prorazit k francouzským državám v Zámoří. Anglická admiralita, znepokojená koncentrací takové síly, chtěla pochopitelně francouzskou flotilu zničit, vyvstal však problém, jak toho docílit mezi mělčinami a blízko silných pobřežních baterií. Anglickému admirálovi Johnu Gambierovi bylo Admiralitou doporučeno použití branderů, avšak Gambier, coby silně věřící člověk, použití tohoto „hrozného způsobu válčení“ odmítl. Akcí byl proto pověřen kapitán Lord Thomas Cochrane. Ten se rozhodl kromě 20 branderů použít nejdříve 4 výbušné lodi, neboť se domníval, že jejich exploze by mohly Francouze odradit od pokusů brandery odtáhnout či se k nim jinak přiblížit. Cochrane osobně vedl útok v noci z 11. na 12. 4. 1809 na první výbušné lodi. Loď vybuchla předčasně, posádka se stihla zachránit jen tak tak, její exploze však přetrhla plovoucí závěru z plovoucích klád (o níž Angličané neměli ani tušení), která zamezovala vstupu do plavební dráhy. Tím bylo umožněno vplutí ostatních branderů. Ačkoliv jen 4 brandery se dostaly do blízkosti francouzských lodí (na nichž místy zapálily část takeláže), a nebyla spálena ani jedna francouzská loď, po rozednění se ukázalo, že brandery vyvolaly mezi Francouzi takovou paniku, že kromě dvou všechny jejich lodi uvízly na mělčině v zoufalém útěku co nejdál od plápolajících branderů. Cochrane vyzýval Gambiera, aby ihned zaútočil všemi silami, ten se však obával mělčin i pobřežních baterií a odmítl. Nakonec zaútočil Cochrane sám se svojí lodí, Gambier jej váhavě podpořil 6 loděmi až poté, co příliv snížil riziko mělčin. Mezitím se však většině francouzských lodí podařilo uvolnit z mělčin a odplout; dosáhly toho však jen za cenu shození přes palubu většiny děl. Nakonec Angličané zajali tři lodi a jednu její posádka spálila, aby nepadla do rukou nepříteli. Francouzi měli 250 mrtvých, 800 raněných a 650 zajatých, Angličané ztratili pouze 32 mrtvých a raněných. Cochrane po návratu do Anglie obvinil Gambiera, že měl příležitost úplně zničit nepřátelskou flotilu a neučinil tak. Gambier požadoval válečný soud a ten jej osvobodil. Ve skutečnosti nebyla francouzská flotila bez děl bojeschopná a do francouzských kolonií tak žádné zásoby ani posily neodpluly.


    Prameny:


    en.wikipedia.org


    perso.orange.fr


    www.napoleon.org


    http://www.histoirepassion.eu/spip.php?article539


    www.everything2.com


    en.wikipedia.org


    http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Algeciras


    cgi.ebay.fr


    http://home.arcor.de/thomas_siebe/lucas.html


    uk.encarta.msn.com


    www.bbc.co.uk
    [url][/url]
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/69034#242645Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Zdroj obrázku: http://cache.viewimages.com

    Zdroj obrázku: http://cache.viewimages.com
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/69034#242646Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Ještě přikládám zprávu o potopení Reoutable, sepsanou samotným Lucasem, neboť se domnívám, že si zaslouží, aby se zde objevila.


    Nejsem příliš zdatný angličtinář, proto naleznete-li v překladu nepřesnosti (na níže uvedeném odkazu je možno si tuto zprávu přečíst v angličtině), informujte mě prosím.




    ZPRÁVA


    Vypracována pro Jeho Excelenci ministra pro námořnictvo a kolonie, od M. Lucase, námořního kapitána, důstojníka Čestné legie, o námořní bitvě u Trafalgaru mezi spojenou flotilou Francie a Španělska pod velením admirálů Villeneuvea a Graviny a anglickou flotilou pod velením admirála Nelsona; a zvláště o boji mezi 110dělovou Victory, vlajkovou lodí admirála Nelsona, Temeraire stejné síly a další lodí, dvojpalubníkem, a Redoutable, jejímž velením mě Jeho Veličenstvo pověřilo.


    Monseigneur,
    ačkoli je ztráta Redoutable součástí porážky, kterou utrpěly spojené flotily Francie a Španělska v krvavé bitvě nedaleko mysu Trafalgar, tato část týkající se této konkrétní lodi, si přesto zaslouží význačné místo v análech francouzského námořnictva. Proto dlužím, při vzpomínce na odvážné muže, kteří padli během toho hrozného boje, nebo šli ke dnu v troskách Redoutable, když se potopila, a také pro slávu malé skupiny těch, kteří přežili to nepopsatelné zabíjení, předložit ve zprávě pro Vaši Excelenci obraz jejich smělých činů, úsilí jejich odvahy, a nad tím vším projevy jejich lásky k Jeho Císařskému a Královskému Veličenstvu, jehož jméno opakovali tisíckrát s krajním entuziasmem, což jim, zdá se, poskytovalo onu nepřemožitelnost. Nic se nemohlo rovnat zanícení takových hrdinů, když jsem jim oznámil, že se chystáme abordovat anglickou vlajkovou loď; a dokonce sám neohrožený Nelson by nemohl zemřít ušlechtileji, než v boji s nepřáteli tak hodnými jeho kuráže a veliké slávy.


    Nyní se ujmu objasnění pohybů obou flotil během celé akce. Byl jsem však obklopený záblesky děl a kouřem, proto jsem dokázal jen chvílemi rozeznat lodě v mé těsné blízkosti.. . Ale popíši všechny detaily, které se odehrály na palubě Redoutable při střetnutí, během něhož se má loď ocitla před ústím děl a čelila salvě za salvou lodi o sto deseti dělech, stejně silné Temeraire, a třetí lodi se dvěma palubami, jejíž jméno neznám.


    (Zde je vynechána část zprávy, ve které Lucas popisuje události od rána až do počátku bitvy, pozn. překl.)


    V jedenáct hodin flotila vztyčila své barvy. Vlajka Redoutable šla nahoru velmi působivým způsobem; bubny tloukly „Aux Drapeaux“; vojáci vzdávali čest zbraněmi. Pak důstojníci vlajce zasalutovali a mužstvo sedmkrát zvolalo „Ať žije císař!“


    Nepřátelský oddíl, který směřoval proti našemu středu, byl v jedenáct hodin na našem levoboku a vlajková loď Bucentaure zahájila palbu. Přikázal jsem několika dělostřeleckým velitelům, aby šli nahoru na příďovou nástavbu a zjistili, proč některé z našich lodí střílely špatně. Oni zpozorovali, že všechny jejich výstřely šly příliš nízko a padly krátké. Pak jsem jim vydal rozkazy, aby se snažili nepřátelskou loď zbavit stěžňů a především mířili rovně. Ve čtvrt na dvanáct Redoutable otevřela palbu salvou z první dělové paluby. Ta uťala vrchol předního stěžně a ráhno Victory, načež se jásot a pokřik rozléhal všude po naší lodi. Naše palba byla dobrá a za méně než deset minut britská vlajková loď ztratila zadní stěžeň, vrchol předního stěžně, a brámovou čnělku hlavního stěžně. Mezitím jsem se stále držel tak blízko za Bucentaurem, že na mě několikrát volali z jejich záďové galerie, že se srazíme; vskutku, čelen Redoutable se dotýkal zábradlí na zádi vlajkové lodi; ale podle mne se nebylo čeho bát.


    Poškození způsobená Victory nijak neovlivnila odvážný manévr admirála Nelsona. On stále znovu setrvával v pokusu o přerušení linie před Redoutable, a hrozilo, že do nás vrazí, jestliže mu neuhneme. Ale blízkost britské vlajkové lodi, ačkoli těsně následované Temeraire, místo aby zastrašilo mou neohroženou posádku, jen zvýšila jejich zanícení; a abych ukázal anglickému admirálovi, že se nebojíme jeho pokusu o naše zablokování, nechal jsem rychle připravit abordážní kotvice v našem ráhnoví.


    Victory nyní úspěšně proplula za zádí francouzského admirála, srazila se s námi takovým způsobem, že naše záď ležela vedle její záďové paluby. Z této pozice jsme vrhli kotvice na její palubu. Ty na přídi se přetrhly, kromě těch držených vepředu; a zároveň námi vypálená salva měla za následek hrozné zabíjení. Nějakou dobu jsme pokračovali v palbě, navzdory určitým potížím u děl. Místy jsme museli používat lanové nabijáky (jedná se o třímetrový kus tlustého lana s dřevěnou nabijákovou hlavou na jednom konci a mokrou houbou vytěráku na konci druhém. Tento druh nabijáku se používal pokud byl prostor pro nabití děla omezen, tedy když musely být zavřené střílny, ať už kvůli vlnobití, či kvůli palbě nepřátelských ručních zbraní, pozn. překl.) a střílet s děly zasunutými uvnitř, jsouce neschopni je vytáhnout ven, protože střílny byly zablokované bokem Victory. Zároveň jinde jsme střelbou z mušket prostrčených skrz naše střílny do střílen Victory zabránili nepříteli v nabíjení jejich děl a oni zanedlouho zastavili palbu úplně. Je to den slávy pro Redoutable, jen kdyby mohla bojovat pouze s Victory! Anglické baterie, neschopné nám déle vzdorovat, zastavily palbu. Já si pak počal uvědomovat, že nepřátelská posádka se chystá k pokusu o abordáž. Najednou jsem nechal zaznít trubky, dávajíc tak rozkaz k nástupu na palubu. Všichni se ihned urychleně hnali zdola nahoru, ve skvělé formaci; důstojníci a kadeti se vrhli ke svým lidem, jako by šli na přehlídku. Za méně než minutu se naše paluby hemžily ozbrojenými muži, kteří se s rychlostí rozmístili na zádi i v lanoví a plachtoví.


    Je nemožné říci, kdo byl první.


    Pak mušketýři zahájili těžkou palbu, ve které admirál Nelson bojoval v čele své posádky. Naše palba byla nicméně tak rychlá, a tak moc překonávala tu jejich, že za méně než čtvrt hodiny jsme umlčeli Victory úplně. Víc než dvě stě ručních granátů jsme mrštili na její palubu s maximálním úspěchem; její paluby byly pokryté mrtvými a raněnými. Admirál Nelson byl zabit palbou našich mušketýrů. Ihned potom byla horní paluba Victory opuštěna a ona znovu zastavila palbu, ale přechod na její palubu se ukázal být obtížným, kvůli pohybům obou lodí, a vyšší horní palubě Victory. Proto jsem vydal rozkaz, aby byly přeseknuty úvazy hlavního ráhna, které by tak mohlo posloužit jako most. Zároveň lodní námořní kadet Yon a čtyři námořníci přelezli na palubu Victory přes její kotvu, a my jsme se tak dověděli, že u jejích baterií nikdo nezůstal. V té chvíli, když je moji odvážní chlapíci spěchali následovat, trojpalubník Temeraire, který viděl, že Victory již nebojuje, což musí jistě znamenat, že je zajata, přirazil pod plnými plachtami k našemu pravém boku. My jsme se ihned ocitli pod plnou palbou jeho děl, které se nás svými ústími téměř dotýkaly.


    Je nemožné popsat krveprolití způsobené vražednou salvou této lodi. Víc než dvě stě našich odvážných mužů jí bylo zabito nebo zraněno. Já jsem byl tehdy zraněn také, ale ne tak vážně, abych musel opustit mé stanoviště. Nebyl jsem nyní schopen cokoliv podniknout na straně Victory a odeslal jsem zbytek posádky, aby obsadil baterie na druhé straně a pálil do Temeraire ze všech děl, které při srážce zůstaly vcelku.


    Rozkazy byly splněny; ale od té doby jsme byli tak oslabení a měli tak málo děl, že Temeraire nám odpověděla s ohromnou převahou. Zanedlouho potom se další loď, dvojpalubník, jehož jméno se nemohu vzpomenout, postavila napříč za zádí Redoutable a střílela na nás v rámci dostřelu z pistole (
    Ttady se Lucas mýlí, žádná další loď už Redoutable nezahákovala. Je ovšem možné, že některá z anglických lodí proplula těsně za zádí Redoutable a při té příležitosti ji ostřelovala. Mohlo by jít o Neptune, jenž byl třetí v řadě za Témeraire. Vzhledem k Lucasově dezorientaci způsobené oblaky kouře a záblesky děl z bezprostřední blízkosti je takový omyl zcela pochopitelný, pozn. překl.)
    Za méně než půl hodiny byla naše loď tak hrozně rozbitá, že vypadala jen o málo víc než hromada trosek. Soudíce bezpochyby podle vzhledu, na nás nyní z Temeraire volali, abychom se vzdali a neprodlužovali zbytečný odpor. V odpověď jsem okamžitě nařídil několika vojákům, kteří byli blízko mě, odpovědět jim palbou; což učinili s ohromnou hbitostí. Téměř ve stejném okamžiku hlavní stěžeň Redoutable padl na palubu anglické lodi. Dva stěžně Temeraire se pak zřítily dolů na naši palubu. Naše celá záď byla proražená, páka kormidla, kormidlo i příď úplně rozbité na třísky, konstrukce zádi i paluby prostřílené skrz na skrz. Všechna naše děla byla buď rozdrcená nebo rozstřílená salvami Victory a Temeraire. Navíc, 18librový kus na dolní palubě, a 32librová karonáda na příďové nástavbě se roztrhly, zabíjejíce a zraňujíce velkých množství mužů. Trup sám byl prostřílený skrz naskrz; palubní nosníky byly zničené; kryty střílen utržené nebo rozbité na kusy. Čtyři z našich šesti pump byly tak poškozené, že byly nepoužitelné. Žebříky zadní paluby byla polámané, což učinilo komunikaci se zbytkem lodi velmi obtížnou. Všechny paluby byly pokryté mrtvými, ležícími pod troskami. Z posádky 634 lidí (většina pramenů uvádí, že posádka Redoutable čítala 643 mužů, možná jde o překlep, pozn, překl.) jsme měli 522 vyřazených z boje; z toho 300 bylo zabito a 222 zraněno - mezi nimi téměř všichni důstojníci. Řada zraněných zahynula na spodní palubě pod čarou ponoru. Ze zbývajících 121 mužů jich mnoho bylo zaměstnáno ve skladech a prachárně. Baterie a horní paluby byly prakticky opuštěné, a my jsme nebyli schopni dalšího odporu. Nikdo, kdo neviděl stav Redoutable, si vůbec nemůže utvořit představu o její strašné situaci. Opravdu nevím o nikom na palubě, kdo by nebyl postřelen. Uprostřed tohoto hrozného krveprolití a pustošení moji skvostní chlapíci, kteří nebyl zabiti a dokonce také ranění dole na nejspodnější palubě, pokračovali v pokřiku „Ať žije císař!“, „Ještě nejsme zajati!“ a „Je kapitán ještě naživu?“ Nějaká dehtovaná plachta na zádi se vznítila asi touto dobou, ale šťastnou náhodou jsme plameny udrželi pod kontrolou a zanedlouho jsme je uhasili.


    Victory v té době již nebojovala. Byla zaměstnána jen snahou dostat se od Redoutable. My jsme mezitím nicméně byli rozsekáni křížovou palbou z Temeraire, se kterou jsme ještě bojovali, a z další lodi, která ještě střílela do nás od zádi. Nebyli jsme již schopni čelit té palbě, a neviděl jsem žádné šance na záchranu, zbytek našich lodí byl příliš daleko na závětrné straně, aby nám mohl přijít na pomoc, a tak jsem již déle neotálel s kapitulací. Prosakování vody bylo dostatečně vážné, aby způsobilo potopení lodi, takže nepřítel by ji nezískal. To mě nakonec uspokojilo a vydal jsem rozkaz ke spuštění vlajky. Vlajka tak či tak spadla spolu se zřícením hlavního stěžně. Pak nás opustila loď, která do nás střílela zezadu, ale Temeraire pokračovala v palbě. Ona nepřestala, dokud její muži nebyli odvoláni, aby pracovali na uhašení požáru, který vypukl na palubě jejich vlastní lodi. To bylo v půl třetí odpoledne.


    Victory, Redoutable, Temeraire a Mercure (sic! Zde jde zjevně o omyl, žádná loď toho jména se bitvy nezúčastnila ani na jedné straně, navíc, jak jsem již poznamenal, spojeny byly jen tři lodi, pozn. překl.) byly po celou dobu spojeny, kvůli jejich stěžňoví spadenému z jedné lodi na druhou. Nemohly použít svých kormidel a tak tvořily jednu masu, která driftovala vydána na milost větru. Tímto způsobem pak vrazily do Fougueux, která bojovala proti několika nepřátelským lodím a zůstala jimi opuštěna, aniž by spustila vlajku. Ona byla zbavena stěžňů a plachtoví a plula zcela neovladatelná a vyřazená. Po zachycení skupinou našich lodí ji abordovala Temeraire. Fougueux byla stejně neschopna vážného odporu. Její odvážný kapitán, Baudouin, se o něj sice dokonce pokusil, avšak marně. Byl zabit hned na začátku a jeho zástupce byl zraněný v stejném okamžiku; načež několik mužů Temeraire naskákalo na palubu a zmocnili se lodi.


    Nepřítel nepodnikal žádné kroky k tomu, aby se zmocnil Redoutable, jejíž netěsnosti byly tak značné, že jsem se začal obávat, aby loď neklesla ke dnu dřív, než budou zachráněni ranění. Oznámil jsem stav věcí na Temeraire a varoval je, že jestliže nám nepošlou nějaké lidi s vodními pumpami a neposkytnou nám okamžitou pomoc, budu nucen na naší lodi založit požár, jenž by pak zachvátil i Temeraire a Victory. Ihned po tom dva důstojníci a několik námořníků a pěšáků přešlo na naši palubu a zmocnilo se lodi. Jeden anglický pěšák, který prolezl na dolní palubu skrze střílnu, byl napaden jedním z našich zraněných námořníků ozbrojeného mušketou s bodákem. Vrhl se na Angličana s běsněním a křikem, „musím zabít ještě jednoho z nich!“ Vrazil bajonet mariňákovi do stehna a muž se zřítil mezi obě lodi. Navzdory tomuto incidentu jsem byl nicméně schopen přesvědčit Angličany, aby zůstali na naší palubě. Chtěli se totiž vrátit na svoji loď a nás ponechat osudu.


    Bylo ke třem hodinám, když několik lodí našeho předvoje, který byl proti větru, nás křižovalo na pravoboku a zřejmě se právě stahovaly z bitvy, ačkoli nebyly znatelně poškozeny. Vypálily na naší skupinu několik výstřelů, ale z velké dálky. Několik jejich dělových koulí dopadlo na palubu Redoutable, jednomu z anglických důstojníků utrhly stehno a on za chvíli zemřel.


    V půl čtvrté se Victory oddělila od Redoutable, ale byla v tak rozbitém stavu, že zůstala neschopna z boje. Až v sedm večer se dostala Redoutable od Temeraire, který stejně ještě zůstala zaklesnuta s Fougueux. My jsme ještě nebyli formálně vzati do zajetí, ale anglická Swiftsure nyní přijela a vzala nás do vleku.


    Celou noc jsme strávili u dvou pump, které jediné zůstaly funkční, aniž by jakkoli byly schopné udržet vodu dole. Jen málo Francouzů bylo schopno plnit své povinnosti ve spojení s anglickou jednotkou na palubě v pumpování, utěsňování netěsností, zakrývání otvorů střílen, a pak nastoupili na záď lodi, která hrozila zhroucením. Vskutku, žádná dřina nebyla pro ně příliš tvrdá. Uprostřed celého zmatku a hrozného nepořádku na palubě, stěží udržujíce loď nad vodou, s mezipalubími a bateriemi zavalenými mrtvými, jsem zpozoroval několik z mých odvážných chlapíků, zvláště mladých kadetů, z toho několik raněných, jak sbírají zbraně, které pak ukrývali na dolních palubách, se záměrem, jak mi řekli, k opětovnému převzetí lodi. Nikdy nebylo tolik projevů neohroženosti, srdnatosti a odvahy předvedeno na palubě jedné lodi; celá historie našeho loďstva se nemůže pochlubit tím, čím oni.


    Druhý den ráno kapitán Swiftsure poslal člun, aby mě vzal na palubu, společně s nadporučíkem Dupotetem a námořním kadetem Ducrestem, a my jsme tam byli náležitě uvedeni. V poledne Redoutable ztratila přední stěžeň a zůstal jí jen jeden. V pět večer voda stoupla až k pumpám, proto velitel kořistníků (překladatelský oříšek - v originále použito slovo prizemaster, tedy něco jako loďmistr ukořistěné lodi, pozn. překl.) vyvěsil nouzový signál a všechny čluny Swiftsure byly spouštěny, aby zachránily posádku. Vítr byl tehdy velmi silný, a moře se vzdouvalo velmi vysoko, což činilo vynášení zraněných velmi obtížným. Ti ubozí chlapíci, ve své podstatě si uvědomující, že loď jde ke dnu, byli téměř všichni vyneseni a položeni na zadní palubě. Bylo možno zachránit jen několik z nich. V sedm večer byla záď zcela ponořená. Redoutable se potopila s velkým množstvím raněných na palubě. Potkali smrt s kuráží hodnou lepšího osudu. A sto šedesát devět mužů, tvořících zbytek odvážné posádky Redoutable, se ocitlo společně na palubě anglické lodi. Sedmdesát bylo vážně zraněno a šedesát čtyři mělo zranění méně vážná. Všichni ranění byli odesláni do Cádizu pod bílou vlajkou příměří a nakonec jen třicet pět mužů z Redoutable bylo vzato do Anglie jako váleční zajatci.


    Výsledek bitvy, pokud se týče Redoutable, byl tento: ztráta lodi a zničení tří čtvrtin její posádky. Na druhé straně bez pomoci poutala během bitvy pozornost dvou třípalubních lodí, Victory a Temeraire; a tímto způsobem plně zaměstnávala samotného admirála Nelsona, který by se mohl uvolnit jen s nadměrnou odvahou. Anglie ztratila hrdinu jejího loďstva, který padl před odvážnými muži Redoutable. Víc než tři sta mužů, několik z nich vyšší důstojníci, bylo vyřazeno z boje na palubách nepřátelských lodí. Victory ztratila zadní a hlavní stěžeň; a obecně veškeré její paluby byly těžce poškozené, stejně jako kormidlo. Temeraire ztratila dva stěžně; dvě spodní ráhna, páka kormidla a kormidlo bylo zničené děly naší horní paluby. Obě lodě se musely vrátit do Anglie, aby podstoupily velké opravy.


    Přikládám k této zprávě oba soupisy lodní posádky Redoutable, před bitvou i po ní. Ukáží vám ztráty lidí všech tříd. Také přikládám jmenovitý seznam důstojníků, jak zařazených, tak kadetů. Pochvaly a uznání, jež jsou ode mne očekávány k jednomu každému z nich, nelze vyjádřit. Nikdo, kdo neviděl odvahu důstojníků a mladých kadetů, stojících v čele našich nastupujících čet, si nemůže utvořit představu o jejich překypujícím zanícení, jejich skvostné odvaze, zvlášť když stáli v čele odvážných mužů, kterým veleli, před síťovou bandáží (myšlena bandáž smotaná z houpacích sítí, jimiž byla v bitvě tvořeno provizorní ochrana boků paluby, pozn. překl.) ozbrojeni pistolemi a tesáky, jiní s karabinami, ze všech stran ostřelováni mušketýry a vrhající granáty. Proto lodní důstojníci i důstojníci pěšího pluku, námořníci i vojáci, předvedli všichni stejnou měrou nepřekonatelnou statečnost, a v mém předloženém seznamu je nemožné jmenovat některé, kteří by byli nejzasloužilejší.


    Monseigneur, já mám tu čest být nejpokornější a nejoddanější služebník Vaší Excelence.


    Kapitán Redoutable


    Zdroj: http://www.wtj.com/archives/lucas_01.htm
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/69034#242788Verze : 1
    MOD