Ferebee, Thomas Wilson

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Ferebee, Thomas Wilson

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Ferebee Ferebee
    Jméno:
    Given Name:
    Thomas Wilson Thomas Wilson
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Thomas Wilson Ferebee
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    plukovník Colonel
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    09.11.1918 Mocksville, Severná Karolína
    09.11.1918 Mocksville, North Carolina
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    16.03.2000 Windermere, Florida
    16.03.2000 Windermere, Florida
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    - -
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    bombometník Enoly Gay ktorý zhodil prvú atómovú bombu na Hirošimu The bombardier of Enola Gay that dropped the first atomic bomb on Hiroshima
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    http://www.mishalov.com/Ferebee.html
    http://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Ferebee
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/69477#381241Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Colonel Thomas Wilson Ferebee



    Thomas Wilson Ferebee se narodil 9. 11. 1918. Vyrůstal na farmě poblíž Mocksvillea, města v centrální Severní Karolíně asi 20 mil jihozápadně od Winston - Salem, jako třetí z jedenácti dětí. V roce 1935 ve věku 17 let navštěvoval vysokou školu Lees - McRae College v Banner Elk. Nadaný odmalička ve sportu, hlavně v atletice, získával ceny v běhu, košíkové, fotbalu a snil o budoucí karieře profesionálního hráče baseballu. Po jedné sezóně, kdy zkoušel šanci jako poloprofesionál v Boston Red Sox (některé prameny uvádějí St. Louis Cardinals) nebyl zařazen do základního hráčského týmu. Vstupuje tedy do armády a když jej krátce po nástupu zranění kolena vyřadilo ze služby u pěchoty, byl přijat k leteckému výcviku. Po dvou letech letecké školy byl vyřazen jako poručík se specializací bombometčík a v červenci 1942 je převelen v rámci European Theater of Operations na základnu v Polebrook v Anglii k 97th Bombardment Group (Heavy). Navíc ke stejné posádce bombardéru B-17 jako jeho spolužák ze školy navigátor Theodore Van Kirk. Pilotem jejich letounu byl major Paul Tibbetts. Jejich letoun B-17 F, výrobní číslo 41-24444/Superman byl později přejmenovaný na "Red Gremlin"- "Červený skřítek". Z doby před zahájením bojových náletů je známá fotografie celé posádky na letišti v Bovingtonu, Hertfordshire ze dne 23.srpna 1942. Stojí před zbytky havarovaného letounu B-17 "Rockwell Raiders" , který vyjel při startu z dráhy 24. června 1942. Vrak bombardéru pak sloužil jako simulátor pro výcvik posádek. Již krátce po příletu - 17. srpna 1942 - letěli společně s dalšími 17 bombardéry B-17 na první denní nálet v Evropě. Cílem bylo seřazovací nádraží v Sotteville Rouen a železniční dílny v Buddicum. Tento první denní nálet amerických bombardérů byl pro Němce nečekaným překvapením a všechny bombardéry se vrátily zpět. Celkem se Ferebee zúčastnil ještě 13 bombardovacích misí z Anglie. V té době již patřil k nejlepším bombometčíkům a účastnil se nejdůležitějších spojeneckých úderů proti nacistickému Německu jako vedoucí bombometčík. Do výčtu misí, kterých se zúčastnil, je možno uvést i první hromadný denní nálet na Lille ( spolu s bombardéry B-24 Liberátor z nové operační 93th Bombardment Group tehdy letělo více jak 100 bombardérů ) a dalších úspěšných náletů např. na základny ponorek či na obsazená naftová pole v rumunské Ploesti. Ne vždy však tyto mise proběhly bez problémů. Při návratu z náletu na Le Traig ve Francii se "Red Gremlin" střetl se slavnými Göringovými "žlutonosými" Messerschmitty Me 109E patrně z I./JG 1. Přes zranění členů posádky (zraněn byl i velitel Paul Tibbetts) i poškození letounu z tohoto střetu nakonec vyvázli. Ferebee se účastnil i dvou tajných diplomatických misí "Red Gremlinu" - přeletů na Gibraltar. Při prvé z nich v říjnu 1942 převezli generálmajora Mark Clarka na jeho schůzku se Svobodnými Francouzi při přípravě na invazi do Severní Afriky (známou jako "Operace Torch" ). Z Gibraltaru na jednání do Alžíru pak převezla generála Clarka ponorka. Clarkova mise byla úspěšná; četné francouzské jednotky spolupracovaly po zahájení invaze se spojeneckými výsadky. Po úspěšném návratu dostala posádka "Red Gremlinu" příkaz dopravit na Gibraltar i vrchního velitele celé "Operace Torch" generála Dwighta Eisenhowera a jeho štáb. K této přepravě bylo vedle vedoucího "Red Gremlinu" vyčleněno ještě 5 dalších B-17 . Druhého listopadu přeletěli z Polebrooku na letiště v Hurn poblíž Bournemouth v Anglie, kde se měli setkat se svými pasažéry. Ti přijeli z Londýna vlakem další den ráno. Pro špatné počasí byl však ten den let zrušen a "Ike" se svým štábem se vrátil do Londýna. Počasí se však i další dny nelepšilo a tak bylo rozhodnuto Eisenhowerem, že se let uskuteční za každou cenu. I když jedna z B-17 , pro poruchu brzd neodstartovala, přelet zbylých pěti se uskutečnil 5. listopadu 1942, tři dny před plánovaným datem invaze za velmi špatného počasí. Navigátor Theodor Van Kirk na tento let vzpomíná : " Když jsme nastoupili do letadla, byla naložena také veškerá zavazadla která patřila devíti řádným členům posádky a pěti pasažéřům. Většina této váhy byla umístěna v pumovnicích a v nosu letadla. Přestože to znamenalo, že bombometčík poručík Thomas W. Ferebee musel strávit celý let v malém úzkém průchodu mezi kabinou pilota a oddělením navigace, byl toto nejúčinější způsob jak naložit letadlo". Šesté letadlo, které pro poruchu brzd přiletělo až druhý den, bylo za letu napadeno poblíž španělských břehů třemi německými stíhačkami a jen s obtížemi se ubránilo. Pro dalších pět byl však let riskantní také. Tibbets musel letět téměř v nulové výšce nad mořem kvůli husté mlze. Jakmile se "létající pevnosti" přiblížily k Gibraltaru, byly napadeny německým Ju - 88. Spitfiry z Gibraltaru jej však naštěstí včas zahnaly. Tím ale problémy nekončí. "Red Gremlin" i další B-17 musí ještě skoro hodinu oblétávat Gibraltar při mořské hladině a čekat na příznivý vítr potřebný k tomu, aby na "Rocku" bezpečně přistáli. Nakonec letadla přistanou a "Operace Torch" začíná.


    Po zahájení invaze převáží "Red Gremlin" generála Mark Clarka a jeho lidi do Alžíru a pak se také zapojují do letecké podpory invaze. Tak se stal "Red Gremlin" prvním bombardérem B-17 bojujícím v severní Africe. Po příletu zbytku 97th BG se od listopadu pak celá skupina účastní invazních náletů v severní Africe. Využívají svých zkušenosti z náletů v Evropě a opět systematicky bombardují německá vojenská zařízení v přístavech, doky a letiště. Tibbetsova skupina B-17 byla umístěná nejprve v Maison Blanche v Alžíru, pak v Tafaraoui u Oranu v Alžíru, a následně v Biskra také v Alžíru. V jednu kritickou chvíli invaze, kdy Němci protiútokem obsadili důležitý přístav Bizerte, byl letecký maršál Sir William Welsh, velitel Royal Air Force v severní Africe potěšen nabídkou pomoci od Tibbetse a vyjádřil to typicky anglickým způsobem: "Jestli byste chlapci šli tam nahoru a obtěžovali je s několika bombami, byla by to pro nás neocenitelná služba". Nic nenamítali a 16. listopadu 1942 vedl Tibbets bombardovací eskadru na nálet proti německé letecké základně Sidi Ahmed v tuniské Bizerte. Pro německou polní základnu byl tento nálet naprostým překvapením. Bombardéry "nachytaly" nepřátelské letouny na zemi, zabili většinu pilotů a posádek, které byly na začátku náletu v jídelně. Útok byl tak úspěšný, že Tibbets byl schopný se s "Red Gremlinem" vrátit na základnu, natankovat, znovu se vyzbrojit a opětovně napadnout Bizerte ještě před tím, než Němci mohli zorganizovat obranu letiště. O tomto náletu se také zmiňuje ve svém dopise rodičům zadní střelec "Red Gremlinu" Sgr. John Tittsworth když píše :.."byl to nejlepší výsledek bombardování, jaký kdy vůbec viděl bojový pilot". Další americký letec napsal: "Na ploše letiště byla zanechaná masa sálajících, zkroucených hangárů a planoucí sklady".


    Všichni tři přátelé - velitel Paul Tibbets, Thomas Ferebee a navigátor Theodore Van Kirk létali spolu na "Red Gremlinu" až do 1. ledna 1943. V té době, kdy má Ferebee odlétáno již 30 bojových letů, se jejich cesty na čas rozdělují. Paul Tibbets přechází do Alžíru k 12. Air Force a Ferebee přechází k 3th Bombardment Wing do Bisbry v severní Africe. "Red Gremlina" převzal druhý pilot a navigátor Theodore Van Kirk s ním létal až do své 50. bojové mise. V červnu 1943 odchází Paul Tibbets a Theodor Van Kirk zpět do USA. Ferebee pokračuje v náletech v Africe a Evropě až do května 1944, kdy po dosažení nezvykle vysokého počtu 64 bojových misí se vrací z Itálie do USA. Zde nastupuje nejprve na šestitýdenní zdravotní dovolenou na Maimi Beach a potom odchází do Galvensonu v Texasu na 6 týdnů na školení. Ve svých 26 letech, v létě 1944 byl již majorem. Po školení byl převelen do Ardmore v Oklahomě až do posledního týdne v říjnu 1944, kdy dostal rozkaz se hlásit na základně 393rd Bombardment Group v Windoveru v Utahu. Na letiště ve Windoveru přiletěl 4. nebo 5. listopadu, ve stejný den, kdy na Windoverskou základnu přilétá i jeho bývalý velitel podplukovník Tibbets, se kterým se od října 1943 neviděl. Není to však souhra náhod. Tibbets si totiž Ferebeeho výslovně vyžádal jako "...nejlepšího bombometčíka který vůbec kdy hleděl do okuláru Nordenova bombardovacího zaměřovače..". Povolává jej tedy do Wendoveru ve státě Utah k právě zakládané 509. kombinované operační skupině - 509th Composite Group. Výše zmíněná kombinovaná operační skupina byla vytvořená pod krycím názvem "Project Alberty" a jako letecký realizační tým "Projektu Manhattan" cvičena ke svržení první atomové bomby. Celkem patnáct posádek bylo vycvičeno k tomuto úkolu a patnáct B - 29 Superfortresses bylo upraveno k tomu, aby nesly a svrhly jadernou pumu. Zanedlouho je na doporučení Ferebeeho povolán do Windoveru i navigátor Theodore Van Kirk, zadní střelec John Tittsworth a další zkušení členové posádek, které Paul Tibbets nebo Ferebee znají ze svých dřívějších působišť. Nakonec má 509. kombinovaná operační skupina 15 letounů B-29 a 1 800 lidí. Dne 17. prosince 1944 byla tato kombinovaná operační skupina formálně aktivována a vedle již zmíněného leteckého a letového personálu zahrnovala i inženýry, údržbu a technické jednotky, vojenskou policii i lékařskou jednotku s odborníky na poli radiologie. Vzhledem k tajemství, které jí obestíralo a jejímu exklusivnímu postavení, a to nejen v rámci základny 393rd Bombardment Group , byla přezdívaná žertem "Tibbetsovo soukromé vojenské letectvo".


    Následoval intenzivní a náročný výcvik v dálkové navigaci nad mořem, přesného bombardování z velkých výšek, kdy musí posádky každým shozem zasáhnout cvičnou bombou z výše 9 kilometrů cíl o průměru 91 a půl metru, a obtížné pilotáži, kdy následně po odhozu pumy musí provést pilot ve střemhlavém letu horizontální otočku o 155 stupňů a tak se co nejrychleji vzdálit od epicentra výbuchu (bezpečná vzdálenost byla teoretickým výpočtem stanovena minimálně na 12,8 km). Během května 1944 je 509. kombinovaná skupina v naprostém utajení a po částech přesunuta na tehdy největší leteckou operační základnu světa, vybudovanou na Tinianu, velkém ostrově Marianského souostroví. V té době je celá skupina vybavena zcela novými vylepšenými letouny B-29C Superfortresses ( např. se zvýšeným motorickým výkonem, vstřikovaním paliva, vyztuženou konstrukcí draka, natáčecími listy vrtulí, rychlým pneumatickým ovládáním šachty pumovnice atd ). Stejně jako cvičné stroje používané doposud, byly i nové B-29C "odstrojeny" a tak oproštěny od veškeré zbytečné váhy, včetně pancéřování a obranných zbraní. K obraně byl ponechán pouze zadní kulomet. Takto odlehčené stroje dosahovaly vyšší dostupnosti a manévrovací obratnosti. Na Tinianu se pokračuje v intenzivním výcviku až do 6. srpna 1945. Ten den v časných ranních hodinách usedá Ferebee spolu s dalšími 11 členy posádky do bombardéru B - 29C Superfortresses výrobního čísla B - 29 - 45 - MO - 44 - 86292 Victor 12 s atomovou bombou přezdívanou "Little Boy" v pumovnici. U letounu s operačním číslem 82, který nese jméno Tibbetsovy matky "Enola Gay" je (stejně jako u všech ostatních šeti letounů zapojených do akce) na směrovce přemalován znak skupiny "Kótovací šipka" na krycí znak "R v kruhu", což je známý znak 6th BG. Obtížný start značně zatíženého stroje se povedl a po více jak šestihodinovém letu (se 17vteřinovým zpožděním proti letovému plánu) se objevují nad I.P. - výchozím bodem linie náletu na Hirošimu. Hirošima se prostírá soustředěně na pěti velkých ostrovech říční delty. Na vrcholu jednoho z centrálních ostrovů je výrazný zaměřovací bod - most Aioi. Most je svým tvarem nezaměnitelný pro svůj netypický "T" tvar, způsobený nakládací lodní rampou v jeho středu. Tom Ferebee při jeho prvním spatření na průzkumných snímcích budoucích cílových měst na něj bez otálení položí prst a prohlásí :" Toto je perfektní A.P. (záměrný bod)" Nyní - 16 kilometrů od cíle pohlédne do zaměřovače a hlásí "OK - mám most". Po malé úpravě kurzu 90 sekund před shozem bomby předává Tibbets kontrolu nad letadlem Ferebeemu a jeho Nordenovu zaměřovači spřaženému s automatickým pilotem. Ferebee řídí let pomocí prvků zaměřovače až do odhozu pumy a uzavření bombové šachty. V 8:14:17 místního času Ferebee zapnul do sluchátek posádky tónový signál ukazující odpočet 60 sekund do odhozu. V 8:15:17 tón zmlkl - "Little Boy" sklouzl ve výši 8 kilometrů ze závěsu a opustil pumovnici. Po hlášení Ferebeeho :"Puma odhozena" přebírá Tibbets zpět kontrolu letounu a ostrou klesavou zatáčkou se snaží uniknout co nejdále od zničujícího účinku tlakové vlny. Výbuch první atomové letecké bomby s destruktivní silou rovnocennou 20 tisícům tun TNT nastává po 43 vteřinách jejího volného pádu od odhozu ve výšce 578 metrů nad Hirošimou. A i když byl letoun v okamžiku výbuchu vzdálen od epicentra 16,9 km, ukázaly měřící akcelerátory urychlovací náraz tlakové vlny o síle 2 a půl G.
    Po návratu na Timian během bouřlivých oslav úspěchu, dekoruje general Carl "Tooey" Spaatz plukovníka Tibbetse Distinguished Service Cross a další členy posádky Air Medals.


    Zajímavá je Ferebeeho vlastní vzpomínka na nálet na Hirošimu. Ferebee - veterán 64 bojových letů, prospal většinu cesty do Hirošimy a paradoxně tedy ani neslyšel, jak Tibbets oznamuje zbytku kmenové posádky (z níž to nikdo kromě velitele Tibbetsse díky přísnému utajení ještě nevěděl ) jakou bombu vlastně mají zavěšenou v pumovnici. Takže když jediným trhnutím páky v 8 hodin a 15 minut nad cílovým bodem - mostem Aioi v Hirošimě bombu uvolnil ze závěsu, nevěděl vlastně o tom, že shazuje první operačně použitelnou atomovou bombu na světě. Jak sám později uvedl, tuto skutečnost se dozvěděl až po návratu letounu na Tinian, kdy k němu přistoupil generál Jim Davies a řekl :.. "Tome, právě jste svrhli první atomovou bombu a můžete teď hovořit s presidentem a oznámit mu to". Jak dále Ferebee vzpomíná : " To bylo poprvé, co jsem kdy slyšel slovo "atomový" užité ve spojení s naším projektem. Byl jsem zmatený, nevěděl jsem, co to přesně znamená, a muselo mi být vysvětleno, k čemu vlastně došlo. Můj hlavní zájem však byl ten, že to fungovalo a že možná brzo celé miliony lidí mohou jít domů."


    Očekávaná kapitulace Japonska se však nekoná. Tak hned druhý den startuje znovu "Enola Gay" se svou kmenovou posádkou vedená tentokrát majorem Lewisem spolu s ostatními letouny skupiny s konvenčními pumami na palubě k dalším náletům. V letounech upravených na přenos jedné pumy je místo atomové bomby zavěšena velká puma stejné velikosti, váhy a tvaru jak atomová bomba, ale naplněná vysoce brizantní trhavinou. 9. srpna 1945 startuje ke "Special Bombing Mission #16" - pod vedením majora Chuck Sweeneyho další B-29 "Bockscar" operační číslo 77 s plutoniovou atomovou bombou "Fat Man" na palubě a shazuje ji v 11:00 místního času na Nagasaki. Japonsko se však vzdává až 14. srpna 1945 - 8 dní po výbuchu atomové bomby v Hirošimě a 5 dní po výbuchu plutoniové bomby nad městem Nagasaki a dalším hromadném náletu 11. srpna, kterého se zúčastnilo přes 1 000 letounů B-29 opět včetně upravených letounů 509. kombinované operační skupiny. Po hrozbě, že tyto nálety budou pokračovat každý den, mu nic jiného již nezbývalo. Je málo známou, i když velmi zarmucující skutečností, že při tomto "konvenčním" náletu zahynulo více civilistů, než při obou předcházejících atomových náletech. Zde je možno připomenout slova Ferebeeho, který prohlásil po letech :" Necítím lítost nad tím, co jsme udělali, ale je mi smutno z toho, že jsme to museli udělat!"


    Po druhé světové válce se Ferebee účastní "Operation Crossroads" - zkoušek jaderných pum na atolu Bikini. Následně slouží v korejské válce a později, již s trojí kvalifikací bombometčíka, navigátora a radarového operátora, létá během studené války na palubě B - 47Stratojet. V roce 1954 sloužil jako americký zástupce pro Operational Requirements v NATO. Dále slouží jako zástupce velitele pro údržbu pro 2.BW a 484. BW. S touto 484th BW byl poslán na Andersonovu leteckou základnu na Guamu, odkud létal na B - 52 nálety nad Vietnam. Během své aktivní služby byl vyznamenán 1x Silver Star, 1x Bronze Star, 1x Legion of Merit, 2x Distinguished Flying Crosses 4x AF Commendation Medals a Air Medal s 13 dubovými snítkami.


    Když odešel jako plukovník v r. 1970 z Air Force do výslužby, pracoval jako realitní agent v Orlandu a jeho okolí na Floridě. Umřel na rakovinu slinivky 16. března 2000 ve věku 81 let ve svém domě v Windermere na Floridě. Přežila jej jeho manželka Mary Ann Conrad Ferebee a čtyři synové.


    Na ukazovateil postaveném v hranicích města Mocksvillea je jednoduchý nápis: "Rodné město plukovníka Thomas W. Ferebee, bombometčíka na Enole Gay. Svrhnul atomovou bombu na Hirošimu, Japonsko, 6. srpna 1945."
    509th bombardovací skupina existuje dodnes, létá s B2 Spirit Stealth Bomber z Whiteman AFB v Missouri.
    A "Červený skřítek" ? Ten válku také přežil a po jejím skončení přeletěl zpět do USA.



    Prameny :


    Gordon Thomas, Max Morgan Witts : Enola Gay, Naše vojsko, Praha 1984, vydání I., 28 - 109 - 84
    http://home.att.net/~sallyann4/secret-mission.html
    www.nuclearfiles.org
    http://search.abaa.org/dbp2/book337283972.html
    http://www.b17database.de/data.php?block=11


    Foto z
    www.mphpa.org
    www.mphpa.org
    http://www.armyairforces.com/forum/m_64497/tm.htm
    http://cnn.com/2000/US/03/16/pohřební obřad.ferebee.ap/index.html


    T.W.Ferebee a jeho Nordenův zaměřovač u "Enola Gay"

    Posádka "Enola Gay" po návratu

    Dekorace posádky po návratu z náletu na Hirošimu

    Návrat "Enola Gay" z náletu na Hirošimu

    Pohled na "Severní pole" Tinianského letiště

    Nordenův bombový zaměřovač typ Viktor 4120, M9B, který byl použitý Tomem Ferebee při shozu první atomové bomby. Je nyní nainstalovaný na přídi B- 29; " Enola Gay", v National Air and Space Museum na Dullesově letišti ve Washingtonu DC.

    Atomová bomba "Little Boy"

    Plán letecké základny Wendover, Utah

    Letecká základna Wendover, Utah,

    Plukovník P. W. Tibbets , velící důstojník; 2. poručík. Ryan, druhý pilot; Ferebee, pumometčík ;; Poručík. T. J. (Dutch) Van Kerk, navigační důstojník; Sgt. W. K. (Blackie) Hughes, střelec; Sgt. O. S. Splitt, rádio operátor; Sgt. J. P. Fezerld,

    Kamufláž a označení B-17 "Red Gremlin"

    Plukovník T. W. Ferebee při odchodu z armády
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/69477#244641Verze : 0