Miles M.38 Messenger Mk.I

Miles M.38 Messenger


Když v roce 1941 vznikl Miles Mercury, přes výbornou ovladatelnost, krátkou dráhou potřebnou pro vzlet I přistání a dobré chování I při nízkých rychlostech nebyl zaveden do sériové výroby. V červnu 1942 si firma pozvala několik leteckých důstojníků k testům, po kterých se shodli, že jde o ideální stroj pro dělostřelecké pozorování. Milesové dostali několik doporučení pro zlepšení svého typu, která by ho umožnila vyrábět v krátkém čase a ve velkých množstvích. Kladné hodnocení odborníků se ovšem střetlo s názory úředníků leteckých ministerstev, která s tímto typem nepočítala. Přesto po třech měsících byl hotov prototyp upraveného stroje, označeného M.38. Šlo o trup M.28 Mercury, který dostal silnější motor, Gipsy major 1D o výkonu 103 kW, měl upravené prosklení kabiny a v podstatě nové křídlo. Místo složité mechanizace původního křídla zaujaly štěrbinové nové klapky, křídlo bylo zjednodušené a místo zatahovacího podvozku byl použit mnohem jednodušší pevný, obdobný podvozku Magisterů. K prvnímu vzletu došlo 12. září 1942.

Během testů se ukázalo, že původně dvojitý ocas neposkytuje dostatečnou stabilitu při prudkém startu či přistání, byla proto doplněna ještě třetí plocha doprostřed. Prototyp s registrací U-0223 potom s úspěchem prošel i armádními zkouškami. Nadšení pilotů opět muselo porazit neochotu byrokracie, obzvlášť ministerstvo pro leteckou výrobu, které bylo rozlíceno opakovaným porušením pravidel letecké výroby, protože prototyp byl vyroben bez jejich schválení (stejně jako předtím M.35). Výsledkem dlouhé úřední bitvy bylo to, že Messenger, považovaný všemi za ideální dělostřelecký pozorovací letoun, byl objednán až na konci roku 1943 - jako spojovací a kurýrní. Předpokládala se výroba až 250 strojů a na výrobě se měla podílet i továrna v Newtownards v Severním Irsku. Nakonec výrobla skončila po dokončení 21 kusů. Jako osobní letoun ovšem Messenger používal např. maršál Montgomery, (jeho stroj měl sériové číslo RG333), nebo maršál RAF Tedder. V Montgomeryho Messengeru se při prohlídce Normandie proletěl také Churchill a Eisenhower.

Továrna se pokusila vytvořit také variantu M.38A Mariner, která by využila kratinké dráhy potřebné pro start pro hlídkování kolem námořních konvojů. Postaven byl jeden prototyp se záchytným hákem, tyto stroje měly startovat z 18 m dlouhých nouzových palub, hledat ponorky a nepřátelská plavidla, útočit na ně dvěma podvěšenými raketami a poté se vráti na palubu, kde jim přistání měla usnadnit záchytná síť. Pokusy s ní probíhaly ve Woodley v roce 1943, k sériové výrobě ale nedošlo.

V roce 1944 vznikl ještě prototyp M.48 Messenger III s motorem Blackburn Cirrus Major o výkonu 112 kW a novou mechanizací křídla, jeho výsledky ale nebyly natolik lepší, aby stál za zavedení do výroby. Po válce Messenger samozřejmě zaujal i civilní zákazníky, proto vznikla civilní verze Messenger IIA a později několik dalších, které se lišily hlavně použitými motory (kromě Blackburn Cirrus Major 3 také de Havilland Gipsy Major 10 a Blackburn Bombardier 702). Po vyřazení vojenských Messengerů v roce 1948 byly tyto přestavěny na civilní verzi, označenou Messenger 4A. Bylo postaveno celkem 92 strojů všech verzí.


Zdroj:
http://www.airwar.ru/enc/other2/m38.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Miles_Messenger
www.miles-aircraft.com
www.jaapteeuwen.com

Svedinos museum, vlastni foto