Galbraith, Daniel Murray Bayne

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 85.000,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Galbraith, Daniel Murray Bayne

    Avatar
    Captain Daniel Murray Bayne Galbraith


    27. 4. 1895 - 29. 3. 1921


    Stíhací eso 1. světové války, 6 sestřelů
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/70721#249202Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Daniel Galbraith se narodil 27. dubna 1895 v malém městečku Carleton Place, v Ontariu v Kanadě. V letech 1914-15 navštěvoval vysokou školu St. Adrewa v Torontu.


    V roce 1915 se Galbraith spolu se svými kamarády A. R. Brownem a S. Edwardsem pocházejícím taktéž z Carleton Place (všichni tři se později stali stíhacími esy) rozhodli přihlásit do armády, chtěli však sloužit v letectvu a to tehdy nebylo možné přímo z civilu. Cesta na oblohu vedla jedině z řad pozemního vojska. Jenže všem třem kamarádům bylo jasné, že než bude jejich žádost vyřízena, mohli by také v zákopech západní fronty padnout.


    Proto se rozhodli na konci léta roku 1915 odejít do USA a v Daytoně v Ohiu se zapsat do letecké školy bratří Wrightů. Věděli totiž, že pilotní diplom je okamžitou univerzální vstupenkou k letectvu. Kamarádi se také dohodli, že se přihlásí k námořnímu letectvu RNAS (Royal Navy Air Service – Královská letecká služba), zčásti kvůli zdánlivě bezpečnější službě, částečně kvůli vyššímu žoldu.


    Galbraith spolu s ostatními ukončil pilotní školu na podzim roku 1915, ihned podepsal závazek ke vstupu do RNAS a byl ustanoven do hodnosti Probationary Flight Sub-Lieutenant (námořní podporučík na zkušební dobu). 15. listopadu se již nacházel v letecké škole RNAS v Chingfordu v Anglii.


    1. 4. 1916 byl po zdárném ukončení výcviku přeložen k 1. námořnímu křídlu (1st Naval Wing), kde postupně vystřídal základny Cranwell, Dover a Eastchurch. Létal zde na letounech Nieuport a jeho hlavní náplní bylo hlídkování nad vodami kanálu La Manche, kde pátral po nepřátelských ponorkách, od vlastních plavidel zaháněl německé hydroplány a hlásil pohyby obávaných Zeppelinových vzducholodí.


    15. července 1916 pak v kokpitu Nieuportu 10 v. č. 3963 zaútočil na hydroplán poblíž Ostende a sestřelil jej. Tím získal své první vítězství.


    Svůj úspěch zopakoval na konci léta, tentokráte již v kokpitu menšího a mrštnějšího Nieuportu 11, když se utkal s dalším německým hydroplánem. Toto i předchozí střetnutí popisuje návrh na Galbraithovo vyznamenání zaslané velitelstvím RNAS:


    „28. září 1916 tento důstojník, během hlídky nad mořem, spatřil velký nepřátelský dvousedadlový hydroplán. Nepřátelský stroj vybuchl ve vzduchu, což bylo pravděpodobně způsobeno jeho bombami, které byly zasaženy a explodovaly. Z jeho pozice, se jeví jako pravděpodobné, že tento stroj chtěl zaútočit na jihovýchodní pobřeží Anglie. Stroj Flight Sub-Lieutenanta Galbraitha byl hrozně poškozený střelbou nepřítele, jeho čelní sklo a zaměřovač kulometu byl odstřelen pryč hned zpočátku utkání, ale pilot pokračoval v útoku. Toto střetnutí bylo dosvědčeno pilotem a pozorovatelem francouzského hydroplánu.


    Navíc k výše uvedenému 21. července se tento důstojník utkal s nepřátelským hydroplánem blízko Ostende. Nepřátelský stroj získal výhodnou pozici. Flight Sub-Lieutenanta Galbraith provedl se svým strojem přemet přes Němce a tak získal žádanou polohu vzadu za ním. Německý pilot byl viděn, jak byl zasažen, stroj přepadl do vertikálního pádu a rozlomil se v plamenech. Tento důstojník je extrémně kurážný pilot, a poskytuje konzistentně dobrou službu od 12. června 1916."


    Návrh (i když v případě prvního Galbraithova vítězství se autor zmýlil v dataci události, viz výše) padl na úrodnou půdu a 25. října přinesly London Gazette citaci k jeho vyznamenání DSC:


    „V uznání jeho služeb při útoku na velký dvousedadlový nepřátelský hydroplán 28. září 1916. Stroj Flight Sub-Lieutenanta Galbraitha byl hrozně poškozený palbou z nepřátelského stroje, který nakonec vybuchl ve vzduchu."


    Shodou okolností pouhé tři dny před uveřejněním této citace Galbraith sestřelil již na zbrusu novém Sopwithu Pup další hydroplán poblíž Blankenberghe . Není však zcela jasné, u jaké jednotky tohoto sestřelu dosáhl, protože právě od 25. října již byl veden ve stavu nově vznikající 8. námořní squadrony, zatímco u 1. wingu už také podle všeho nesloužil. Jinak za své vítězství z 28. září byl také ještě navržen na vyznamenání posádkou zmíněného francouzského hydroplánu, která mu vítězství dosvědčila. Proto od Francouzů obdržel také Croix de Guerre, citace vyšla v rozkaze 36. armády č. 30, datovaném 8. října 1916 (v London Gazette byla tatáž citace zveřejněna až po válce – 28. 2. 1922).


    Nyní, s nástupem k 8. squadroně dislokované ve Francii, se náplň Galbraithovy práce radikálně změnila. Squadrony RNAS se již neomezovaly na hlídky nad mořem, ale aktivně se po boku RFC zapojovaly do vzdušných bojů nad zákopy poblíž pobřeží či britských námořních základen ve Francii.


    Squadrona začala plnit svoje povinnosti nad frontou od 3. listopadu 1916 a již o týden později 10. 11. Galbraith otevřel skóre jednotky, když se nad Bapaume ve svém Pupu utkal se stíhacím Rolandem (nejspíš verze D.II)a srazil jej k zemi v neřízeném pádu.


    O šest dnů později poslal k zemi bez řízení pozorovací LVG a tím získal nárok na titul esa. Stejný typ zničil 23. 11 u Cambrai. Za tuto akci byl vyznamenán Barem k DSC, přičemž citace byla uveřejněna 16. 2. 1917:


    „Za zjevnou udatnost. 23 listopadu 1916 napadl bez pomoci formaci šesti nepřátelských letadel, žádný jiný spojenecký stroj nebyl v nejbližším okolí. Jeden nepřátelský stroj byl sestřelen, druhý byl přinucen k přistání a zbývající čtyři stroje se pak vzdaly boje a přistály. V několika dalších vzdušných bojích Flight Lieutenant Galbraith prokázal výjimečnou udatnost, zvláště 10. a 16. listopadu 1916, kdy v každém z těchto dní úspěšně napadl a sestřelil nepřátelský stroj."


    Protože již 7. 12. 1916 utrpěl z těžké zranění, které jej vyřadilo na dlouhou dobu ze služby, počet Danielových vítězství se zastavil na čísle 6. V porovnání se závratnými počty sestřelů ostatních es v pozdějších fázích války se může zdát tento počet zanedbatelný, avšak to je pouze povrchní pohled. V té době totiž Galbraith patřil (když pomineme fenomenálního A. Balla s 30 vítězstvími) k předním britským esům, např. budoucí velikáni J. McCudden a R. Collishaw tehdy měli na kontě 1 respektive 2 sestřely.


    Jak už jsme poznamenali, Galbraith utrpěl blíže nespecifikované zranění, které si vyžádalo dlouhodobou hospitalizaci. Až v červnu 1917 je přidělen na základnu Manston v Anglii. V dubnu 1918 působil na základně Redcar jakožto instruktor. Během roku se zúčastnil protiponorkových akcí v Itálii. V srpnu 1918 působil na ministerstvu letectví a 25. září 1918 byl přeřazen k 11. skupině, kde válku zakončil.


    Na rozdíl od svých přátel Browna a Edwardse zůstal po válce ve službě v kanadském letectvu. Již 29. března 1921 však zahynul při automobilové nehodě.


    Prameny:


    kilby.sac.on.ca
    www.theaerodrome.com
    http://www.airforce.ca/wwi/GONG-4.G-H.html
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/70721#255395Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Portrét "lovce hydroplánů"

    Zdroj obrázku: http://kilby.sac.on.ca/ActivitiesClubs/cadets/History/MilitaryOldBoys/WWI/GalbraithMurray.html
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/70721#255415Verze : 0
    MOD