Curtiss-Sperry Flying Bomb

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 84.733,- Kč Chci přispět
Sraz 14.10.2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Curtiss-Sperry Flying Bomb

    Avatar
    Curtiss-Sperry Flying Bomb


    Americký vynálezce Elmer Ambrose Sperry se proslavil hlavně na poli gyroskopických stabilizátorů, jeho návrhy se uplatnily například na amerických torpédoborcích, kte sloužily ke stabilizaci děla na neklidném moři. V roce 1911 začal také přemýšlet o použití gyrostabilizátoru v letectví. V roce 1913 přesvědčil americké námořnictvo, aby mu pro pokusy poskytla jeden ze svých létacích člunů. V roce 1915 se stal jedním ze členů Námořního poradního výboru (Naval Consulting Board), který měl za úkol připravit americké námořnictvo na možné zapojení do evropské války. Zde pomohl prosadit myšlenku „vzdušného torpéda“, nepilotovaného letadla, které by samočinně doletělo k určenému cíli a zničilo ho výbuchem nesené trhaviny. K tomuto účelu se již dříve spojil s Peterem Hewittem, což byl průkopník na poli radiového ovládání a také člen zmíněného výboru. Jimi sestavený ovládací systém, složený s gyrostabilizátoru, aneroidového výškoměru, servomotorů a elektrického generátoru pro jejich pohon, přesvědčil vedení námořnictva k tomu, aby v dubnu 1917 schválilo projekt vzdušného torpéda, tzv. Hewitt-Sperry Automatic Airplane, a přiřklo firmě Sperry Gyroscope Company 200 000 dolarů na jeho vývoj.


    Nejprve Sperry vestavěl svůj řídící systém do hydroplánu Curtiss N-9, aby s jeho pomocí ověřil proveditelnost celého záměru. K tomu námořnictvo v květnu 1917 objednalo celkem pět těchto letadel, později dvě další. Start obvykle vykonal pilot, který pak ale předal řízení autopilotovi a dál nezasahoval. Testy byly víceméně úspěšné, byla dosažena přesnost 3,2 km na dráze dlouhé 50 km. To vedlo k tomu, že námořnictvo u firmy Curtiss objednalo šest draků jejího typu Speed Scout, upravených již jako létající bomby. Sice bylo jasné, že s touto přesností se nehodí k použití proti lodím, někteří ale plánovali jejich využití např. proti ponorkovým základnám.


    Tyto dvouplošníky, poháněné motorem Curtiss, měly nést až 450 kg výbušniny na vzdálenost 80 km. Nakonec nebylo použito Hewitovo radiové řízení, protože ještě nedosáhlo dostatečné spolehlivosti - měly pouze Sperryho autopilot s počitadlem otáček, které po dosažení požadované vzdálenosti vypnulo motor. Flying Bombs, jak byly známy, neměly žádný pilotní prostor, jako podvozek sloužily dvě lyžiny. Po dvou neúspěšných pokusech s vlečením na laně byl pro další starty vybrán klasický katapult s 46m dlouhou dráhou, ani zde ale nepřišel úspěch, stroj se vždy hned po startu rozbil. Proto na počátku roku 1918 byl jeden stroj upraven na pilotovaný, a Sperryho syn Lawrence,se ujal úlohy testovacího pilota. Při těchto pokusech byl tento stroj zničen, další byl zničen málem, když po úspěšném startu náhle Sperry ztratil kontrolu nad řízením, nakonec se mu ale podařilo úspěšně přistát. Tyto pilotované lety vedly k prodloužení trupu o 60 cm a několika dalším úpravám.


    Protože byla potřeba ověřit si aerodynamické vlastnosti stroje, a pilotované lety byly příliš nebezpečné, byl zakoupen automobil Marmon, na který byla létající bomba umístěna. Pak Sperryové testovali chování ovládacích prvků za jízdy po long islandské dálnici, v rychlosti kolem 130 km/h. 6. března 1918 byl dokonce Marmon použit jako startovací platforma a Flying bomb vykonal svůj první od začátku nepilotovaný let. Poté bylo rozhodnuto, že silnice je příliš nerovná, Marmon dostal železniční kola a další pokus proběhl na nepoužívané části železnice poblíž Farmingdale ve státě New York. To ale letadlo vyvinulo takový vztlak, že před jeho odpojením vykolejilo přední kola vozu a vše opět skončilo srážkou.


    Tak zase přišel na řadu katapult, tentokráte nový systém, vytvořený Carlem Nordenem. První zkouška v srpnu 1918 klasicky skončila nárazem, při dalších dvou pokusech byl autopilot Flying Bomb nahrazen starším systémem z N-9, výsledkem ale byl pouze krátký let a tradiční náraz. Poslední pokus o start Curtiss-Sperry Flying Bomb se odehrál 26. září 1918, kdy letoun odstartoval, chvíli letěl, pak ale přešel do výkrutu a zřítil se. To byla definitivní tečka za projektem. protože již nezbyl ani jeden použitelný kus. Sperry a Hewitt se vrátili k N-9. Ani zde se jim nevedlo příliš úspěšně, v říjnu jeden N-9 pravděpodobně zasloužil zápis do knihy rekordů za nejdelší dosažený let s autopilotem, když po automatickém startu pravděpodobně selhalo počitadlo otáček a letadlo zmizelo kdesi nad širým oceánem. Pak nad pokusy převzalo plnou kontrolu námořnictvo, chvíli se dál experimentovalo s N-9, až byl celý program, doplněný také neúspěšnými stroji Witteman-Lewis a NAF, v roce 1922 ukončen. V této době prostě nebyly k dispozici skutečně spolehlivé řídící mechanismy, a námořnictvo se k nepilotovaným letounům vrátilo až v polovina 30. let.


    Název: Curtiss-Sperry Flying Bomb
    Kategorie: projekt létající bomby
    Výrobce: Curtiss Aeroplane & Motor Co
    Vyráběn: 1917
    Vyrobeno ks.: 6
    Osádka: 0
    Pohon: 1x řadový motor Curtiss OX-5 o výkonu 74 kW
    Hmotnost vzletová:
    Hmotnost max. vzletová: 680 kg
    Rozpětí: 7,6 m
    Délka: 4,6 m
    Výška:
    Nosná plocha:
    Rychlost max.: 145 km/h
    Rychlost cestovní:
    Dostup:
    Dolet: 80 km
    Výzbroj: 450 kg výbušnin (plánováno)



    Zdroj:
    www.designation-systems.net
    http://www.vectorsite.net/twcruz_1.html
    en.wikipedia.org
    nationalaviation.blade6.donet.com
    64.233.183.104

    Flying Bomb na automobilu Marmon. Zdroj: http://www.designation-systems.net/dusrm/app4/sperry-fb.html

    Starší podoba na dráze katapultu. Zdroj: http://www.designation-systems.net/dusrm/app4/sperry-fb.html
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71067#250435Verze : 0
    MOD