SS - ORP Orzeł (85A)

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
Sraz říjen 2017 Nelahozeves | US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

SS - ORP Orzeł (85A)

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    ORP Orzeł ORP Orzel
    Originální název:
    Original Name:
    ORP Orzeł
    Kategorie:
    Category:
    ponorka submersible ship (SS)
    Kódové označení:
    Pennant Number:
    85A
    Loděnice:
    Builder:
    N.V. Koninklijke Maatschapij 'De Schelde' ve Vlissingen, Holandsko/Netherland
    Založení kýlu:
    Laid Down:
    14.08.1936
    Spuštění na vodu:
    Launched:
    15.01.1938
    Uvedení do služby:
    Commissioned:
    02.02.1939
    Vyřazení ze služby:
    Decommissioned:
    DD.06.1940 potopena v Severním moři/lost in North Sea
    Potopené lodě:
    Sunk Ships:
    08.04.1940 Rio de Janeiro (5261 t)
    10.04.1940 Ozbrojený rybářský trawler (pravděpodobně)/Armed trawler (probably)
    Velitel:
    Commander:
    DD.06.1938-15.09.1939 Komandor podporucznik Henryk Kłoczkowski
    15.09.1939-11.06.1940 Kapitan marynarki Jan Grudziński
    Jednotka:
    Unit:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Posádka:
    Crew:
    6 důstojníků + 54 poddůstojníků a námořníků/6 officers + 54 non-commision officers and seamen
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Standardní výtlak:
    Standard Displacement:
    1118 t 1100 long tons
    Plný výtlak:
    Full Load Displacement:
    1676 t 1650 long tons
    Výtlak pod hladinou:
    Submerged Displacement:
    1497 t 1473 long tons
    Délka:
    Length:
    84,00 m 275ft 7in
    Šířka:
    Beam:
    6,70 m 22ft
    Ponor:
    Draught:
    4,17 m 13ft 8in
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Typ:
    Type:
    2x diesel 6QD42 Sulzer s celkovým výkonem 3534.6 kW
    2x elektromotor Brown Boveri s celkovým výkonem 820.3 kW
    2x diesel 6QD42 Sulzer with total power 4740 HP
    2x electric motor Brown Boveri with total power 1100 HP
    Výkon:
    Power: (kW/hp)
    3534.6 kW při ? ot/min 4740 bhp at ? rpm
    Šrouby:
    Propellers:
    2
    Zásoba paliva:
    Fuel Load:
    123,5 t 122 long tons
    Výkony:
    Performance:
     
    Rychlost na hladině:
    Surfaced Speed:
    35.9 km/h 19,4 kt
    Rychlost pod hladinou:
    Submerged Speed:
    16.5 km/h 8,9 kt
    Dosah na hladině:
    Surfaced Range:
    12964 km při rychlosti 18.5 km/h 7000 nm at speed 10 kt
    Dosah pod hladinou:
    Submerged Range:
    185.2 km při rychlosti 9.3 km/h 100 nm at speed 5 kt
    Maximální hloubka ponoření:
    Maximum Depth:
    100 m 328ft ft
    Výzbroj a vybavení:
    Armament and Equipment:
     
    Výzbroj:
    Armament:
    1x 105 mm/Bofors vz.25 L/41 (1xI), 125 nábojů
    2x 40 mm/Bofors vz.36 l/60 (1xII/AA), 1200 nábojů
    12x 550 mm (s reduktory na 533 mm), 20 torpéd
    1x 105 mm/Bofors vz.25 L/41 (1xI), 125 shells
    2x 40 mm/Bofors vz.36 l/60 (1xII/AA), 1200 shells
    12x 550 mm (with reductors for 533 mm), 20 torpedoes
    Vybavení:
    Equipment:
    - -
    Uživatelské státy:
    User States:
    Polsko Poland
    Poznámka:
    Note:
    Ponorka náležela ke třídě Orzeł


    Ponorka byla potopena koncem května/začátkem června 1940 v Severním moři (08.06.1940 prohlášena za ztracenou, 11.06.1940 oficiálně uznána za potopenou)


    Překlad jména: orel


    čas ponoření do periskopové hloubky: 50 sekund
    Submarine belonged to Orzeł class.


    Submarine has been sunk end of May/beginning of June 1940 in North Sea (08.06.1940 declared as missing, 11.06.1940 officialy accepted her loss)


    Name translation: Eagle


    Time for diving to periscope depth: 50 seconds
    Zdroje:
    Sources:
    www.orzel.one.pl
    http://en.wikipedia.org
    http://pl.wikipedia.org/
    www.dutchsubmarines.com
    http://marynarkawojenna.pl/start_n.htm
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71323#251222Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Historie ORP "Orzeł" - I.část



    Po stavbě tří ponorek typu „Wilk“ ve Francii se velení Polského válečného námořnictva (Kierownictwo Polskiej Marynarki Wojennej - KPMW) rozhodlo dále rozšířit svou ponorkovou flotu. Vzalo v úvahu zkušenosti a připomínky velitelů tehdejších ponorek a rozhodlo o stavbě dalších lodí, které měly být o něco větší než starší typ, se silnou torpédovou výzbrojí a již bez zařízení ke kladení min. Měly být schopny dlouhé, samostatné akce ve větší vzdálenosti od základny, které se, v polských podmínkách, mohly snadno stát těžko dostupnými nebo nepřístupnými vůbec.
    Ovšem po špatných zkušenostech se stavbou ponorek typu „Wilk“ ve francouzských loděnicích (lodě neměly dobré plavební vlastnosti a byly značné poruchové) KPMW váhalo zadat nové ponorky znovu v této zemi. Protože polské loděnice nebyly schopny potřebný typ vyprodukovat, rozeslalo velení Polského námořnictva své požadavky na stavbu nových ponorek do loděnic v USA, Velké Británii, Francii, Švédsku a Holandsku. Z následných nabídek nakonec zvítězila ta holandská, která byla pro Poláky nejvýhodnější.


    Smlouva o stavbě 2 ponorek (původně se uvažovalo o čtyřech, ale hospodářská situace to neumožnila) byla podepsána 29.ledna 1936 v Haagu, když polskou stranu zastupoval jménem vlády kontradmirál Jerzy Świrski. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že 85% celkových nákladů (kolem 21 milionů złotych) na stavbu uhradí Polsko formou dodávek hospodářských produktů. Holanďané také slíbili odebrat určitou část surovin a polotovarů na stavbu přímo ze zadavatelské země. Část nákladů, především pro stavbu první z ponorek – ORP „Orzeł“, pokryly také výnosy sbírky v polské armádě a mezi obyvatelstvem (např. každý důstojník a poddůstojník měl věnovat 0,5 % svého měsíčního platu). První ponorka měla být hotova nejpozději do 30 měsíců, druhá do 33 měsíců.


    Vypracováním projektu byla pověřena konstrukční kancelář Nederlandsche Veerenigde Scheepsbouw Bureaux v Haagu, konkrétně polský inženýr v holandských službách Kazimierz Leski (podle vlastních slov ani ne tak kvůli kvalitě své práce, ale kvůli tomu, že byl schopen se bez problémů domluvit se svými rodáky) a spolupracovali na něm také představitelé polského Oddělení stavby lodí (Wydział Budowy Okrętów) z PMW. Projekt byl velmi podobný holandskému typu O-19, který se stavěl ve stejné době jako obě polské ponorky, a byl určen pro službu v Indickém oceáně a v koloniích. Oproti staršímu typu „Wilk“ bylo užito modernějších postupů (např. mnohem širší rozsah svařování), navržena byla rychlá ponorka, která se mohla ponořit do hloubky až 100 metrů, dokázala ujet 7000 námořních mil a vydržela až 3 měsíce mimo základnu, se silnou výzbrojí: 12 torpédometů ráže 550 mm (4 samostatné torpm. v přídi, 4 samostatné torpm. na zádi a 2 dvojité otočné torpédomety ve středu lodi) které bylo možno pomocí vložek přizpůsobit anglickým torpédům ráže 533 typu „AB“ – ponorka mohla nést až 20 torpéd. Dále 1x dělo ráže 105 mm typu Bofors v otočném krytém stanovišti před věží a 1x protiletadlové dvouhlavňové automatické dělo ráže 40 mm, opět typu Bofors, které mohlo být spouštěno do vodotěsné studánky na vrcholu věže a během plavby pod vodou tak nenarušovalo aerodynamický tvar trupu. Původně měl být také namontován těžký, dvouhlavňový kulomet ráže 13,2 mm typu Hotchkiss, ale (i když je tento kulomet často uváděn ve výzbroji obou sesterských ponorek ORP „Orzeł“ a ORP „Sęp“) ten zůstal pouze na papíře ve fázi projektu, na lodích se nikdy neobjevil. Stejně tak v prvopočátku velení námořnictva uvažovalo o vybavení obou ponorek malým průzkumným hydroplánem, od toho však bylo nakonec upuštěno, neboť by utrpěly především stabilita a aerodynamičnost lodi.
    Při výstavbě byly použity součástky z více zemí Evropy, např. hřídele lodních šroubů byly z Československa, děla ze Švédska, gyrokompasy z Německa, Poláci dodali baterie akumulátorů, optiku periskopů a radioaparaturu. Nutno podotknout, že v době svého vzniku, byl ORP „Orzeł“ jednou z nejmodernějších ponorek na světě.



    stavba ORP „Orzeł“



    Kýl první z ponorek, budoucího ORP „Orzeł“ byl položen 14. srpna 1936 v loděnici N. V. Koninklijke Maatschapij 'De Schelde' ve Vlissingen, kýl druhé ponorky, budoucí ORP „Sęp“, 17. listopadu téhož roku v loděnici Rotterdamse Droogdok Maatschappij v Rotterdamu. 28. května 1937, na základě rozkazu tehdejšího polského ministra pro vojenské záležitosti, bylo rozhodnuto pojmenovat nově stavěné ponorky jako ORP „Orzeł“ a ORP „Sęp“.
    ORP „Orzeł“ byl, za účasti představitelů obou států a čestné jednotky holandského námořnictva, slavnostně spuštěn na vodu 15. ledna 1938. Křest ponorky provedla manželka generála Sosnkowkého, Jadwiga. Slavnostní chvíli poněkud narušila „nehoda“. Stalo se totiž to, že po uvolnění zajištění nechtěl trup ponorky sjet z loděničního skluzu na vodu. Bylo to pravděpodobně kvůli vrstvě vazelíny, kterou byl skluz namazán a která ztuhla kvůli silným mrazům, které tehdy panovaly. Nejprve se jej pokoušel stáhnout pomocí ocelového lana remorkér „En Avant“, teprve po hodině se to nakonec podařilo dvěma silným lokomotivám, zapřaženým za trup.



    Účastníci křtu - uprostřed paní Jadwiga Sosnkowska



    Spuštění na vodu ORP "Orzeł"



    Ponorka byla uvázána k nábřeží a pokračovaly dokončovací práce. Ty trvaly až do června 1938, pak byl ORP „Orzeł“ odtažen na finální dokončení do doku. V létě přijela do Vlissingen část budoucí posádky, především poddůstojníci – specialisté, kteří měli být vedoucími jednotlivých oddělení. Přijel také velitel, komandor podporucznik Henryk Kłoczkowski, zástupce velitele, kapitan marynarki Józef Chodakowski a torpédový důstojník, porucznik marynarki Andrzej Piasecki. Všichni se měli seznámit se svou budoucí lodí a spolu s ní absolvovat období zkoušek na moři. Koncem července a v srpnu byly u nábřeží provedeny třikrát zkoušky motorů a konečně, 23. srpna 1938, ponorka poprvé vyplula na moře – do delty Skaldy. Veleli jí přidělení holandští důstojníci v čele s kapitánem van Dongenem. Zbytek posádky tvořili Poláci a několik pracovníků loděnice. Při návratu do přístavu kapitán van Dongen, který měl zkušenosti především s menšími jednotkami, špatně odhadl přivazovací manévr a najel přídí ponorky do můstku, spojujícího mola ve vnitřním přístavu, poškodil hřeben na přídi, sloužící k řezání protiponorkových sítí a ponorka uvázla. Až pomocí balastových nádrží se loď podařilo uvolnit. 21. září 1938 ponorka vyplula k dalším zkouškám, torpédovým, k základně Holandského válečného námořnictva v Den Helder. Zkoušky trvaly asi 10 dní a po jejich úspěšném zakončení se ORP „Orzeł“ vrátil do Vlissingen 1. listopadu. Již 12. listopadu znovu vyplouvá, tentokráte až do norských vod, k základně Horten v Oslofjordu, aby zde absolvoval zkušební ponory a zkoušky rychlosti. Ponorka byla testována až do konce listopadu a 2. prosince se opět vrátila do Holandska. Zde již byla naposled umístěna v doku a pod dohledem polské přebírací komise provedeny poslední zkoušky. 2. února 1939 byla na stožár slavnostně vytažena polská vlajka a ORP „Orzeł“ předán Polskému válečnému námořnictvu. 5. února 1939 se pak vydal na cestu do Gdyně.



    ORP "Orzeł" v loděnici De Schelde



    Předválečná služba a počátek války.



    ORP „Orzeł“ dorazil do Gdyně už 7. února 1939, i když musel cestou bojovat se silnou bouří, která zuřila v Severním moři. Zatím zůstal ve válečném přístavu Oksywie a 10. února 1939, během svátku PMW, byl oficiálně uvítán a představen veřejnosti (slavností se účastnilo až 30 000 lidí). Při této příležitosti na věž upevnili tabulku s oznámením, že ponorka byla postavena z výnosů sbírky obyvatelstva.
    Posádka pak s novou ponorkou až do léta tvrdě pracovala – účastnila se různých cvičení a především hlídkových plaveb, aby si dostatečně zvykla na novou zbraň a dokázala ji co nejlépe využívat. Trasy těchto patrol vedly především k německé základně Pillau (dnešní Baltijsk), kde byly sledovány hlavně parníky patřící tzv. Seedienst-Ostpreussen, zásobující přístavy Východního Pruska ze základen III. říše. Docházelo i k incidentům, kdy se náhle objevily německé rychlé čluny, které „cvičně“ sledovaly polskou ponorku nebo podobně se chovající německá letadla.
    1. června 1939 vystřídal dosavadního zástupce velitele v jeho funkci kapitan marynarki Jan Grudziński, převelený ze sesterské ponorky ORP „Sęp“. 17. července se pak ORP „Orzeł“ stal vlajkovou lodí Ponorkové divize.
    24. srpna 1939 byla nařízena mobilizace Ponorkové divize, na ponorce byly namontovány detonátory do torpéd, doplněny zásoby a náhradní díly, velitel také obdržel 9000 USD ve zlatě a polských bankovkách.


    Začátek války, 1. září 1939, zastihl ORP „Orzeł“ v přístavu Oksywie, kde byl vyvázán spolu s další ponorkou ORP „Wilk“. Další tři ponorky měly základnu v přístavu Hel. Rozmístění ponorek souviselo s jejich předpokládanými operačními sektory v případě války. V 5h ráno přišel rozkaz od velitele Divize ponorek z Helu, přikazující všem ponorkám okamžitě vyplout do vyznačených sektorů. ORP „Orzeł“ však nemohl, na rozdíl od ostatních ponorek, vyplout. Komandor podporucznik Kłoczkowski totiž dovolil části posádky, která pocházela z Oksywie, aby noc strávili ve svých domech. Sám rovněž nebyl na ponorce, ale na břehu. Posádka nebyla kompletní, a proto, když v 6h ráno, zaútočily tři německé bombardéry na přístav v Gdyni, ponorka stále zůstávala vyvázaná u nábřeží a čekala na návrat zbytku posádky a velitele. Ten přijel až po půldruhé hodině a ORP „Orzeł“ mohl konečně kolem sedmé hodiny ranní vyplout (zatím na hladině). Na moři později přišel rozkaz, který nařizoval ponorkám operovat pod hladinou a také otevřít zapečetěnou obálku X, obsahující směrnice plánu „Worek“. Podle této direktivy měl ORP „Orzeł“ operovat v sektoru uvnitř Gdańského zálivu (Zatoka Gdańska) na linii: maják v Jastarni – ústí Wisły. Zbytek dne ponorka strávila ponořená na dně, čas od času pak v periskopové hloubce, když velitel pozoroval okolní hladinu, okolní pobřeží a oblohu. Situace bohužel nebyla příznivá, ve vzduchu neměla Luftwaffe protivníka a její letouny se beztrestně proháněly po nebi, včetně velkého počtu průzkumných letadel, takže velitel Kłoczkowski mohl riskovat jen velmi krátká a rychlá pozorování. Večer pak radista ponorky, bosman Kotecki, přijal dva radiokomunikáty – první z velitelství, které oznamovalo termíny dalších komunikátů pro ponorky a druhý, z ponorky ORP „Wilk“, oznamující spatření německých torpédoborců typu „Leberecht Maass“. Po setmění se ORP „Orzeł“ vynořil na hladinu, aby dobil baterie.


    Nad ránem, 2. září 1939, se ponorka znovu ponořila a pokračovala v hlídce. Dopoledne proběhlo v relativním klidu, ale odpoledne, když komandor podporucznik Kłoczkowski pozoroval periskopem nálet na Gdyni, Němci pravděpodobně ORP „Orzeł“ zahlédli, protože několik pum dopadlo nedaleko lodi, plující v periskopové hloubce. Jakmile letadla odlétla, velitel dal příkaz k vynoření, aby se vyvětraly vnitřní prostory. Ponorka již byla pod hladinou téměř 10 hodin a bylo třeba počítat s dalšími 6 hodinami pod vodou – až do soumraku. Je zajímavé, že velitelství toho dne plánovalo využít ponorku k útoku na německý bitevník „Schleswig-Holstein“. Ponorka však depeši nezachytila a z plánu stejně nakonec sešlo, protože německá loď neopustila přístavní kanál. Zbytek dne ORP „Orzeł“ strávil opět pod hladinou a teprve krátce před 20h se ponorka opět vynořila kvůli dobití baterií. Na moři bylo dost živo, především ze strany menších polských lodí, které křižovaly záliv. Ponorka se potkala s jednou z nich – motorovým člunem „M-9.“, od kterého získala stručné informace o náletech na Gdyni a boji polských minolovek s Luftwaffe. Noc byla velmi jasná, ale proběhla klidně, i když se ponorka, z obavy před náletem, během ní několikrát ponořila.


    3. září brzy ráno se ORP „Orzeł“ opět ponořil, tentokráte na celých 16 hodin, pouze několikrát se vynořil na periskopovou hloubku. Celý den však nic nezahlédl. Vynořil se opět až za tmy asi hodinu poté, kolem 21:15 zpozoroval 2 německé torpédoborce, které se naštěstí nepřiblížily (Byly to pravděpodobně „Leberecht Maass“ a „Wolfganag Zenker“, které pluly ze základny v Pillau a ráno zaútočily na lodě v přístavu Hel). Ve 22:00 však byla rozpoznána silueta ponorky ORP „Wilk“, která operovala v sousedním sektoru. Obě lodi se k sobě přiblížily až na vdálenost, která umožňovala hlasitý hovor a oba velitelé ponorek chvíli vedli rozhovor na téma budoucích bojů.


    4. září 1939, v 8h ráno, vydal komandor podporucznik Kłoczkowski první se svých kontroverzních rozkazů. Usoudil, že ponorka je příliš vystavena nebezpečí leteckých útoků a nařídíl změnit kurs na sever a opustit záliv. Tím prakticky porušil rozkazy, což se setkalo s protesty především jeho zástupce, kapitana marynarki Jana Grudzińského, který požadoval, aby o tomto kroku informoval velitelství, což Kłoczkowski odmítl. Hrozilo také nebezpečí, že se „bludná“ ponorka dostane do sektoru jiné ponorky a může být zaměněna za nepřátelskou. Nutno podotknout, že Grudziński si s Kłoczkovským zrovna „nepadli do oka“ a komunikace mezi nimi nebyla příliš ukázkovým příkladem spolupráce. Sám Henryk Kłoczkowski je velmi kontroverzní postavou polského námořnictva. Před válkou byl považován za nejlepšího polského ponorkáře, v průběhu války, především v důsledku svých rozkazů, chování a posléze jeho role v „Tallinském případu“, byl odsouzen a degradován. I v dnešní době je spoustou Poláků považován za zbabělce a zrádce.
    V 15:05, když se ponorka přiblížila k hladině, aby mohla vysunout periskop, byl spatřen německý bombardér. I když se ponorka okamžitě ponořila a snažila se uniknout z místa, kde mohla být spatřena, bylo shozeno několik hlubinných pum a při dalším pokusu o vynoření, kolem 16h, byla znovu bombardována. Jedna z pum vybuchla velmi blízko a způsobila lehké škody. Ponorce se však podařilo ve značné hloubce z bombardované oblasti uniknout. Útok dost negativně zapůsobil na posádku ponorky, především však na samotného velitele, který, namísto toho, aby se snažil mužstvo povzbudit a šel sám příkladem, upadl do silné deprese, která se s přibývajícím časem prohlubovala. Až do večera pak ponorka ležela na dně, protože kapitán Kłoczkowski nechtěl riskovat nebezpečí objevení své lodi. Teprve ve 22:00, shodně se svým dřívějším rozhodnutím, vydal rozkaz k plavbě na sever. Ponorka se vynořila až krátce před půlnocí, aby dobila baterie a vyměnila vydýchaný vzduch uvnitř lodi. Po půlnoci pak bylo dvakrát zachyceno volání o pomoc z ponorky ORP „Ryś“, která v té době bojovala s pronásledovateli. Nebylo však v silách ORP „Orzeł“, aby ohroženému spolubojovníku přispěchal na pomoc, kromě toho, velitel Kłoczkowski hledal trasu německých dopravních lodí a nechtěl „lézt do tlamy nepřátelským válečným lodím“.


    Ráno, 5. září 1939, se ponorka opět ponořila a plula dále na sever. Během dne byly několikrát zaslechnuty výbuchy, ale periskop ukázal jen prázdné moře. Až v 19:30 se ORP „Orzeł“ vynořil poblíž ostrova Gotland, kvůli dobití baterií. Zachytil také radiovou zprávu z Helu, která nařizovala ponorkám změnit dříve vyznačené sektory. Ukázalo se, že dřívější rozkaz velitele ORP „Orzeł“ „předběhl“ rozkaz z velitelství a ponorka se dokonce nacházela mnohem severněji, než byl její nový operační prostor.


    Následující dva dny, 6. a 7. září proběhly v klidu, ponorka patrolovala poblíž Gotlandu, ale nepotkala žádné lodě, na které by mohla zaútočit. Večer, 7. září 1939, navázal ORP „Orzeł“ spojení se svou sesterskou lodí ORP „Sęp“, která se v té době také nacházela u Gotlandu. Informoval ji, že pluje na sever a ORP „Sęp“ se přesunul k pobřeží dalšího ostrova – Őland. ORP „Orzeł“ pokračoval severním kursem, proplul (naštěstí bez poškození) i minovým polem.


    V těchto a následujících dnech se začal zhoršovat stav velitele ponorky, komandora podporucznika Henryka Kłoczkowského. Od 8.září nepřijímal žádnou potravu, pouze pil čaj. Jeho zástupce, Jan Grudziński, jej navštívil v kabině a Kłoczkowski si stěžoval, že je velmi vážně nemocný, dokonce zmínil tyfus. Jeho chování se Grudzińskému příliš nezdálo a nevěřil mu. Když o tom později diskutoval s porucznikem Piaseckim, třetím v pořadí na palubě ORP „Orzeł“, ten se podivoval nad velitelovým náhlým ochořením. Grudziński vyjádřil svou domněnku, že se Kłoczkowski bojí bojovat a nepřímo jej tak označil za zbabělce.
    Několik členů posádky si také stěžovalo na zdravotní problémy, ty však byly jiného rázu, než Kłoczkowského. Kromě těchto problémů se začal zhoršovat také stav ponorky, kromě jiného praskl válec kompresoru, který bez svářečky nebo náhradního dílu (nic z toho na palubě nebylo) nebylo možné opravit.
    Grudziński dva dny urgoval u velitele, aby mohl informovat základnu o jeho zdravotním stavu a stavu ponorky. Kłoczkowski to odmítal, stejně jako dočasné svěření velení svému zástupci. Během těchto dnů nezahlédla ponorka žádnou loď, nepřátelskou, ani neutrální.


    Teprve 10. září 1939 se konečně rozhodl informovat velení o svém stavu. Po komunikaci se základnou dostal ORP „Orzeł“ na vybranou. Buď vysadit velitele v některém neutrálním přístavu a velení by převzal zástupce velitele nebo plout zpátky do přístavu Hel a vzít nového velitele na palubu. Rozhodnutí bylo ponecháno na Kłoczkovském. Ten se rozhodoval téměř dva dny, během kterých se jeho zdravotní stav ještě zhoršil. Vybral si proto pro první variantu.
    13. září oznámil důstojníkům své rozhodnutí a k ohromnému překvapení všech nařídil nabrat kurs na estonský Tallin, ačkoliv se v té době nacházel poměrně nedaleko od neutrálního Švédska. Navíc Estonsko bylo sice neutrální, ale bylo známo, že jeho vláda sympatizuje s fašistickým Německem. Téhož dne o svém rozhodnutí informoval velitelství PMW.


    Mezitím, 12. září 1939, se odehrál na palubě ORP „Orzeł“ další incident, když ponorka zpozorovala osamocenou dopravní loď, kterou Grudziński identifikoval jako německý parník „Bremen“. Žádal, aby, shodně s mezinárodním právem, loď zastavili a zkontrolovali její doklady. Kłoczkowski však nesouhlasil, označil loď za norský parník "Bergen" a odešel zpět do kabiny, což Grudzińského naprosto konsternovalo. (Podle jiné verze Kłoczkowski na loď, identifikovanou jako německý parník, nechtěl zaútočit, protože podle něj byla prázdná a nepředstavovala dostatečně lákavý cíl).


    ORP „Orzeł“ zamířil severo-východním kursem, obeplul Moonsundské ostrovy a vplul do Finského zálivu. Nikým nepozorován minul ostrov Naissaar v ústí Tallinského zálivu a poloostrov Paljassaar a 14. září 1939, kolem 21:30, vplul na rejdu estonského hlavního města a přístavu Tallin.


    Pokračování.......


    Zdroje:
    PEREPECZKO, Andrzej: Bouře nad Atlantikem 1. díl. 1. vydání. Praha: Naše Vojsko 2004. 200 s. ISBN 80-206-0725-0, z polského originálu Burza nad Atlantykiem, Warszawa 1999 přeložil Evžen Škňouřil
    HRBEK, Ivan, HRBEK, Jaroslav: Salvy nad vlnami: Od výstřelů na Westerplatte po zkázu Bismarcka. 1. vydání. Praha: Naše vojsko 1993. 336s. ISBN 80-206-0319-0
    www.orzelorp.republika.pl
    www.orzel.one.pl
    www.orporzel.prv.pl
    www.1939.pl/epizody/e_orzel.htm
    http://en.wikipedia.org/
    http://pl.wikipedia.org/
    http://www.dutchsubmarines.com/
    www.mdk2.lublin.pl

    Plán ORP "Orzeł" b) zdroj: www.mdk2.lublin.pl

    Plán ORP "Orzeł" a) zdroj: www.mdk2.lublin.pl
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71323#251223Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Historie ORP "Orzeł" - II.část



    Tallin


    Jakmile se ORP „Orzeł“ objevil na rejdě Tallinu, spojil se s břehem a požádal o povolení vplout do přístavu. Za půl hodiny se objevil lodivodský člun. Po rozmluvě s kapitánem byli Estonci informováni o kapitánově chorobě a o technických problémech ponorky. Člun odplul pro příkazy, nařizujíc polské ponorce zatím vyčkávat. Asi v 01:30, se objevil další člun, s estonskými důstojníky a námořníky, kteří informovali ponorku, že úřady jí povolili vplout do přístavu. Zanedlouho k boku ORP „Orzeł“ přirazil ještě jeden člun, obsazený námořníky. Ti, bez jakéhokoliv povolení, začali seskakovat na vnější balastové nádrže, aby se dostali na palubu polské lodi. Komandor podporucznik Kłoczkowski okamžitě nařídil zvýšit rychlost, ponorka sebou trhla, někteří nezvaní hosté popadali do vody, další skákali zpět na člun. Dělostřelci obsadili lodní dělo a jeho hlaveň namířili na člun. Po krátké, ostré výměně názorů, bylo dovoleno vstoupit na palubu pouze jednomu důstojníkovi. Estonci následně eskortovali ORP „Orzeł“ do přístavu.


    Ráno, 15.září 1939, komandor podporucznik Kłoczkowski předal velení svému zástupci Grudzińskému, sbalil si všechny své osobní věci, včetně některých jiných věcí z kabiny velitele (údajně např.psací stroj apod) a v doprovodu navigátora ponorky, podporucznika marynarki Mariana Tadeusze Mokrského, se vydal k veliteli estonského loďstva, kde jej očekával také polský vojenský atašé, pplk. Szczekowski. Oba polští námořní důstojníci se dověděli, že Estonci povolili ORP „Orzeł“ pobyt v přístavu po dobu 24 hodin, aby mohl provést opravy a po uplynutí této, mezinárodním právem (Haagská konvence) předepsané doby, má ponorka právo opustit Tallin. Zároveň jim však bylo řečeno, že v přístavu pobývá také německá obchodní loď „Thalassa“, která se chystá vyplout. Shodně s mezinárodním právem tedy ORP „Orzeł“ nesmí opustit přístav dříve, než 24 hodin po odplutí německé lodi. Následně Kłoczkowski s Mokrským odjeli do nemocnice, kde již velitel zůstal a navigátor se vrátil na ponorku a informoval současného velitele Jana Grudzińského o situaci.
    Krátce na to se na palubu ORP „Orzeł“ dostavil estonský důstojník a sdělil veliteli ponorky, že z důvodů odjezdu „Thalassy“ byl pobyt ponorky v Tallinu prodloužen na 48 hodin. To bylo v pořádku a Poláci přijali tento fakt téměř s uspokojením, protože Grudziňski chtěl posádce umožnit odpočinek po bojových operacích. Po obědě také povolil odchod skupiny námořníků do městských lázní. Polským důstojníkům se však brzy stalo podezřelé, že na „Thalasse“ (jejíž posádka, jakmile se v přístavu objevila polská ponorka, okamžitě stáhla nacistickou vlajku a odstranila znaky III.říše) nejsou vidět žádné známky příprav k vyplutí. Navíc se nedaleko ponorky uvázal estonský dělový člun „Laine“. To se brzy vysvětlilo, neboť odpoledne se na palubu ORP „Orzeł“ dostavil vyšší estonský důstojník válečného námořnictva se skupinou ozbrojených námořníků. Přivezl s sebou dopis s rozhodnutím estonských úřadů o internaci polské ponorky. Jako důvod bylo uvedeno prodloužení pobytu ORP „Orzeł“ v přístavu. Kapitan marynarki Grudziński vehementně protestoval proti tomuto zjevnému porušení mezinárodního práva, poukazujíce na to, že prodloužení pobytu ponorky v Tallinu bylo nařízeno místními úřady. Bohužel však, v důsledku hlavní děl estonských válečných lodí v okolí, namířených na polskou loď, musel kapitulovat. Celá posádka pak se vztekem a bolestí sledovala estonského důstojníka, který přešel na záď a serval polskou vlajku ze stožárku. Jakmile polská vlajka zmizela, Němci na „Thalasse“ opět vztyčili vlajku s hákovým křížem, nepokrytě se radujíce z internace nepřítele. Estonci také vzápětí sebrali lodní deník a navigační mapy, podporucznik marynarki Mokrski dokázal tajně zachránit pouze seznam majáků a navigačních světel na Baltu.





    druhý velitel ponorky - kapitan marynarki Jan Grudziński



    Za bezprecedentní a právo porušující internací polské ponorky stál nátlak ze strany německého velvyslance (pravděpodobně také sovětského), který byl o příjezdu ORP „Orzeł“ informován a vše okamžitě hlásil do Berlína. Němci se evidentně snažili zbavit nebezpečného protivníka tou nejméně bolestivou cestou.


    Námořníci z ponorky, kteří odešli do lázní, byli prohlédnuti lékařem a jeden z nich, mat M.Barwiński, byl kvůli rozsáhlým vyrážkám odvezen do nemocnice.
    Grudzińskému bylo později dovoleno odejít v doprovodu estonského důstojníka na polskou ambasádu, kde dostal povolení ke zničení všech tajných dokumentů, šifer, depeší a mapy minových polí.
    ORP „Orzeł“ byl odtažen do hloubi vnitřního přístavu, uvázán a k ponorce byla postavena tříčlenná stráž. Do centrály ponorky byla natažena telefonní linka, napojená na správu přístavu a u telefonu hlídkoval estonský poddůstojník. Další dva estonští námořníci hlídali venku. Jeden na palubě, druhý na břehu.
    V noci téměř nikdo nezamhouřil oka , důstojníci se shromáždili v jídelně, mužstvo pak v centrále ponorky. Je téměř jisté, že myšlenka na útěk z Tallinu se zrodila současně na obou místech, ale dnes je již těžko zjistitelné, kdo byl hlavním iniciátorem. Údajně měl být hlavním organizátorem úřadující zástupce velitele, zkušený ponorkový důstojník, porucznik marynarki Andrzej Piasecki zvaný „Pablo“. Každopádně již následujícího dne posádka ponorky nasadila všechny síly k tomu, aby ponorku udržela v provozuschopném stavu.





    zástupce velitele ponorky - porucznik marynarki Andrzej Piasecki



    Ráno, 16.září 1939, začali Estonci ponorku odzbrojovat. Zkonfiskovali všechny ruční palné zbraně, které na ponorce našli, nicméně jeden revolver se bosmanu Janu Piezgovi podařilo ukrýt. Dále sebrali závěry všech děl, vynesli z ponorky dělostřelecké náboje a začali vykládat torpéda. Byla to těžká, namáhavá práce, kterou se jim navíc polští námořníci snažili znepříjemnit, jak jen to šlo.
    Ráno také přišel navštívit posádku ORP „Orzeł“ britský námořní atašé Giffey. Nebylo mu však dovoleno setkat se ani s velitelem Grudzińským ani s nikým s polských důstojníků. Nechal tedy u polského námořníka svou vizitku, na které později Jan Grudziński nalezl krátký vzkaz „Good luck. God bless You“.
    K večeru polská posádka přerušila estonskou vykládku torpéd s odůvodněním, že je pozdě, je čas na odpočinek, večeři a večerní nástup posádky. Nikdo z unavených estonských námořníků příliš neprotestoval. Kromě toho se ukázalo, že jeřáb, používaný k vytahování torpéd, nedosáhne na záď a bude nutné ponorku přesunout, aby se mohla vyložit i záďová torpéda. Po večeři se také posádka s důstojníky přímo dohodla na to, že se pokusí s ponorkou z přístavu utéct.


    V neděli, 17.září, připlul k ponorce remorkér a pomohl ji otočit tak, aby záď byla dosažitelná jeřábem. ORP „Orzeł“ byl nyní otočen přídí k ústí bazénu. Estonci pokračovali ve vykládce torpéd. Nyní se celá posádka snažila místním námořníkům ze všech sil „pomáhat“. Nakonec všechnu práci dělali prakticky Poláci a výsledek se brzy dostavil. Na dohodnuté znamení odvolal zástupce velitele Piasecki na palubu estonského důstojníka, který v podpalubí dohlížel na vykládku torpéd. Jakmile Estonec odešel, dva polští námořníci – mat Feliks Prządak a mat Paweł Giełdoń přesekli lano jeřábu, který torpéda vytahoval. Poláci okamžitě vše svedli na Estonce. Poškozené lano bylo demontováno, ale protože byla neděle, další nebylo okamžitě k dispozici. Dělníci obsluhující jeřáb, šťastní, že nemusí pokračovat v práci, slíbili jeřáb opravit hned následující den. Na palubě ponorky tak zůstalo 6 torpéd.
    Sabotážní práce pokračovaly. Hlavní radista, bosman Henryk Kotecki, při rozebírání radiostanice způsobil zkrat a následný malý elektrický požár. Vyjasnil pak důvěřivému seržantovi, který na jeho práci dohlížel, že je nutné celou radiostanici znovu složit a nalézt chybu. Voják nezaprotestoval ani jediným slůvkem. Vedoucí strojního oddělení, starszy bosman Wacław Foterek, zase Estoncům kategoricky oznámil, že než se začnou rozebírat hlavní stroje a rozpojovat hlavní hřídele, bude třeba vše vyčistit a namazat a pak teprve se začne s rozebíráním. Estonci na něj nenaléhali.
    Bosman Władysław Narkiewicz předstíral, že na malém člunu loví v přístavním bazénu ryby. Ve skutečnosti pečlivě měřil hloubku kolem ponorky a ve směru předpokládaného úniku.
    Mat Jan Olejnik a mat Ignacy Świebocki dostali propustky a před přístavem navázali družný rozhovor s několika estonskými námořníky. Od těch se dozvěděli o hodinách večerky na místních válečných lodích a pobřežních bateriích, o zvycích lokálních vojenských a přístavních orgánů, umístění světlometů a elektrických kabelů a mnoho dalších užitečných informací.
    Dva další námořníci pak napilovali ocelová lana, kterými byla ponorka připoutána k nábřeží a dělovému člunu „Laine“.
    Přípravy tak byly vykonány a padlo rozhodnutí pokusit se o útěk o půlnoci. K večeru Estonci odešli a ponorku hlídali pouze dva strážní – jeden v centrále u telefonu a druhý na břehu u lávky na loď. Poláci se chovali nenuceně a přátelsky, dokonce se s hlídajícími vojáky podělili o jídlo. Bylo dohodnuto, že signál ke zneškodnění obou stráží vydá porucznik Piasecki, který také vybral pro tento úkol námořníky. Jim také kategoricky přikázal, aby se pokusili obě stráže zneškodnit nekrvavě, co možná nejlidštěji.
    Službu v centrále měl bosman Piezga, jediný, kterému se podařilo ukrýt revolver. Před půlnocí plán narušil neočekávaný přijezd estonského důstojníka, který však zanedlouho opět odjel.


    18.září 1939 ve 02:00 se tak akce rozběhla. Na signal porucznika Piaseckého se mat Olejnik a mat Świebocki vydali na břeh a pod záminkou půjčení zápalek navázali rozhovor se strážným. Po chvíli mu nabídli prohlídku lodního děla. Jakmile Estonec vkročil na palubu, v mžiku jej omráčili a odvlekli do nitra ponorky. Téměř ve stejný moment zneškodnil bosman Piezga revolverem druhého Estonce v centrále. Mat Teodor Pokrywka vynesl telefon na břeh a starszy marynarz Franciszek Chojecki se sekerou přeťal na břehu silný elektrický kabel, pojící ponorku s nábřežím. Přístav se okamžitě ponořil do tmy. Mezitím už na ponorce celá posádka stála na stanovištích a kapitan marynarki Grudziński vydal rozkaz k vyplutí. Ponorka sebou silně škubla, napilovaná ocelová lana praskla a ORP „Orzeł“ vyrazil k ústí přístavu.
    Spící přístav ožil, na estonských lodích se rozsvítily reflektory a jeden z nich zachytil unikající ponorku. V ten samý moment se ozvaly i kulomety, byly vypáleny světlice a strážní na vlnolamu začali na unikající ponorku střílet z pušek. ORP „Orzeł“ obeplul mělčinu uvnitř bazénu a mířil ven. Velitel Grudziński se řídil hrubou mapou dna, kterou nakreslil bosman Narkiewicz. Signalista, hlídkující na můstku v jednu chvíli varovně vykřikl a upozornil velitele na nízký konec vlnolamu. To však již ORP „Orzeł“ zasténal, jeho příď se nadzvedla a zastavil se. Uvázl přímo ve vjezdu do přístavu. Na věži ponorky zabubnovaly kulky z kulometů, ta však tvořila špatný cíl, zahalena namodralým kouřem ze silných diesselů. Pomocí balastů a plného výkonu motorů se však po chvíli podařilo polské lodi vycouvat a uvolnit lehce poškozenou příď. Ponorka změnila kurs a vyplula na volné moře. Jakmile se přiblížila k ostrovu Naissaar, ozvala se i 280 mm a 150 mm děla pobřežních baterií. Nestřílela však přesně a navíc, protože hloubka již byla kolem 20 metrů, ORP „Orzeł“ se začal ponořovat a po chvíli již zmizel pod hladinou. Za několik minut se ponorka dostala na hlubší vodu Finského zálivu a po několika mílich velitel nařídil posadit ji na dno a vypnout všechny motory. Estonci okamžitě začali ponorku pronásledovat, celý den, který ORP „Orzeł“ ležel na dně zálivu, jej hledali pomocí lodí i letadel, shazovali hlubinné pumy, ale bezúspěšně. Večer, když se situace poněkud uklidnila, kapitan marynarki Grudziński vydal rozkaz a ponorka se pohnula směrem k Alandským ostrovům. Když se kolem 20 h chtěl ORP „Orzeł“ vynořit, shodou okolností se objevil na hladině asi 300 metrů před dvěma hlídkujícími finskými loděmi. Naštěstí Finové ponorku nezahlédli a ta se okamžitě znovu ponořila. Velitel Grudziński nechtěl riskovat a tak pokračoval dál směrem k Alandským ostrovům. Pak se konečně mohl vynořit a začít dobíjet baterie.



    Z Baltu do Anglie


    Jakmile se ORP „Orzeł“ dostal na hladinu, kapitán Grudziński informoval v otevřené řeči základnu Hel o úspěšném útěku z Tallinu, udal také, že ponorka nemá mapy ani jiné navigační pomůcky. Na Helu depeši zachytili a odpověděli, že mapy budou na ponorku dodány, neudali však místo. Pravděpodobně předpokládali, že velitele napadne vrátit se zpět na Hel. Nicméně tuto depeši na ORP „Orzeł“ nezachytili a proto velitel usoudil, že Hel byl dobyt a radiostanice zničena.


    Kapitan marynarki Grudziński, se po poradě se svým zástupcem, porucznikem Piaseckým a navigátorem podporucznikem Mokrským rozhodl, že zůstane na Baltu tak dlouho, dokud mu to dovolí zásoby paliva a pitné vody, zůsobí Němcům co nejvíce škod a pak se pokusí s ponorkou uniknout do Anglie. Nejvážnějším problémem byly ovšem chybějící mapy a jiné navigační pomůcky. Bez nich bylo velmi obtížné ponorku navigovat, nehledě na možná nebezpečí v podobě podmořských skal, mělčin a minových polí. Důstojníci se po poradě rozhodli, že zastaví první obchodní loď a mapy si vezmou od ní. Nicméně, protože nemohli spoléhat na to, že se jim to podaří, navigátor, tehdy 22-letý podporucznik marynarki Marian Tadeusz Mokrski, začal připravovat vlastní mapu, na tehdejší dobu pozoruhodné kartografické dílo. Jedinou pomocí mu byl zachráněný seznam majáků a navigačních světel, kde byly uvedeny jednak pozice a jednak charakteristiky (způsob svícení – barvy, délka záblesků, sektory světel apod.) jednotlivých světel. Na starou navigační mapu části polského pobřeží, kterou Estonci nesebrali, nanesl síť rovnoběžek a poledníků v měřítku 1:1 500 000 a postupně zakreslil pozice všech navigačních světel, majáků a světelných bójek. Tímto zůsobem obsáhl celou oblast Baltu, po které se měl ORP „Orzeł“ pohybovat na své cestě do Anglie. Na mapě nebyly ze začátku obrysy břehů, ty byly později doplňovány podle pozorování a významná místa byla pojmenovávána, mnohdy poeticky, vlastními názvy posádky – např. Zátoka dvou Estonců, Křížová cesta, Medvědí průsmyk apod. Podporucznik marynarki Mokrski nazval své dílo „Mapa č.1“ (Mapa Nr.1).



    navigátor ponorky - podporucznik marynarki Marian Tadeusz Mokrski




    Ručně kreslená mapa Baltu, kterou vyrobil návigátor - podporucznik Mokrski



    U Alandských ostrovů ORP „Orzeł“ změnil kurs a zamířil k jihu směrem ke Gőtlandu. 19.září 1939 zachytila radiostanice ponorky zprávu BBC, která oznamovala zprávu, rozšířenou nacistickou propagandou. Hovořilo se v ní o bezprecedentním útěku polské ponorky z Tallinu a rovněž o bestiální vraždě obou estonských strážných, jejichž zohavené mrtvoly vyvrhlo moře. To připomnělo Janu Grudzińskému, že je nutno problém obou Estonců vyřešit.


    V noci z 20. na 21.září se ORP „Orzeł“ vynořil u břehů Gőtlandu a za pomoci silného světla majáku Ostergarn se přiblížil ke břehu. Oba Estonci ( poddůstojník R.Kirikmää a mladší námořník B.Mahlstein) byli vysazeni do člunu s dostatečnou zásobou konzerv, sucharů a alkoholu. Jan Grudziński oba zajatce vybavil také anglicky psaným dopisem pro estonské velení, v němž popisoval, že oba se podařilo přemoct až po houževnatém odporu, při němž zranili několik polských námořníků. Nakonec každému dal i 50 dolarů na cestu zpět do vlasti. Ponorka zůstala na místě 1,5 hodiny, dokud člun nedorazil k, několik mil vzdálenému, pobřeží. Pak vyrazila k jihovýchodu.


    ORP „Orzeł“ bezúspěšně patroloval 9 dnů v oblasti Gőtlandu a pak, 30.září 1939 odplul k ostrovu Őland. V této oblasti hlídkoval až do 6.října a někdy v tomto období zahlédl periskopem ozbrojenou německou loď, mířící pravděpodobně do litevského přístavu Liepāja. Ponorka se snažila dostat do výhodné pozice pro odpálení torpéd, ale při manévrování najela na mělčinu. Při pokusu dostat se na volné moře se v jednu chvíli ocitla nad hladinou. Grudziński však neztratil duchapřítomnost a přikázal signalizovat německé lodi rozkaz k zastavení. Loď sice poslechla, ale vzápětí přivolala šifrovanou depeší německý hydroplán, který na ponorku okamžitě zaútočil. ORP „Orzeł“ se naštěstí včas uvolnil a ponořil a pumy neškodně vybuchly na písčité mělčině.
    Podporucznik Mokrski toto místo později nazval trefně „Lavice strachu“.


    7.října 1939 se velitel Grudziński konečně rozhodl opustit Balt. Ačkoliv ponorka během svého působení nepotopila žádnou loď, vázala na sebe síly nepřítele, který po ní nepřestával pátrat. Němci také museli ke svým konvojům přidávat eskortní lodě, protože ORP „Orzeł“ , jako poslední nepřátelská loď na Baltu, pořád představoval nebezpečí. Po ponorce na Baltu pátralo kolem 50 německých lodí a nezjištěný počet letadel. Německé rádio také několikrát vyzývalo posádku ORP „Orzeł“, aby se vzdala, jinak bude ponorka zničena.


    Utěk ORP „Orzeł“ měl také neočekávané důsledky. Sovětská nákladní loď „Mettalist“ zakotvila 26.září 1939 v Narevském zálivu, posádka ji opustila (na příkaz admirála Kuzněcova) a pak byla potopena torpédovkou „Tuča“ a ponorkou „Šč-303“. TASS pak oznámila, že loď byla potopena polskou ponorkou. Sovětská vláda následně obvinila Estonsko, že útěk ORP „Orzeł“ umožnilo a není proto schopno ochránit svou neutralitu. Po soustavném nátlaku na estonskou vládu pak ultimativně „požádala“ o vpuštění svých vojsk do Estonska, kvůli „ochraně“ svých hranic. Další dva pobaltské státy dopadly později podobně.


    Situace na ORP „Orzeł“ se den ode dne zhoršovala. Posádka byla vyčerpaná fyzicky i psychicky, několik námořníků bylo nemocných a také technický stav nebyl nejlepší. Lehce poškozeno bylo kormidlo i šrouby, po několikerém najetí na mělčinu a skály lehce zatékalo do trupu, tenčily se zásoby paliva a pitné vody.


    Navigátor Mokrski vytvořil další mapu – Dánských úžin a 7.října 1939 kolem 21:00 proplul ORP „Orzeł“ kolem švédského přístavu Ystad a mířil západním směrem. Navigoval pomocí náměrů na známé majáky a sondování hloubky. Musel se však brzy ponořit, protože zpozoroval švédské a německé lodě, hlídající ústí úžin. Na okamžik dokonce světlo ze světlometu sklouzlo po trupu ponorky, naštěstí ji však nikdo nezahlédl. Polská loď se okamžitě ponořila a celou noc proležela na dně.


    Brzy ráno, 8.října, se opět pohnula a v 9:35 proplul ORP „Orzeł“ kolem Trelleborgu, vynořil se, aby nabil baterie a vyvětral podpalubí, a zbytek dne strávil na dně . Večer, v 19:45, se opět vynořil na hladinu a vyrazil dále směrem na sever k Helsingborgu. V kanále Drogden opět posádka prožila chvíle hrůzy, když ponorka musela znovu uniknout pod hladinu před strážními loděmi a navíc najela na podmořský útes. Štěstí však, jako již poněkolikáté, přálo odvážným a ORP „Orzeł“ unikl.


    Kolem Helsingborgu proplul 9.října večer, v průběhu noci se dostal do Kattegatu a celý den, 10.října zde, ležíce na dně, zůstal.


    Další den, 11.října 1939 již proplouval Skagerrakem, kde se kapitan marynarki Grudziński rozhodl, že bude celý den hlídkovat, v naději, že by zde mohl nalézt cíl pro svá torpéda. Počasí však bylo špatné, vál silný vítr, moře bylo rozbouřené a žádná loď se neukázala. Navíc se porouchala lodní radiostanice a ponorka nemohla s nikým navázat spojení.


    12.října 1939 velitel ORP „Orzeł“ konečně přikázal nabrat kurs na Anglii. Moře bylo stále rozbouřené, ponorka navíc nemohla stále navázat spojení. Hrozilo stálé nebezpečí, jednak kvůli neznalosti položení minových polí v oblast, jednak kvůli možnosti útoku spojeneckých hlídkových lodí a letadel. Ponorce se však podařilo celé Severní moře proplout bez incidentů, i když nervové vypětí posádky dosáhlo vrcholu.


    Radiostanici se naštěstí podařilo nakonec opravit a 14.října 1939, brzy ráno, ponorka začala vysílat anglicky mluvenou depeši (kvůli chybějícím šifrám - v otevřeném textu), udávají pozici a upozorňující na chybějící mapy. Jedna z pobřežních stanic zprávu zachytila a předala Royal Navy. Vyslaný torpédoborec HMS „Valorous“ ponorku dost dlouho hledal, než ji nalezl, v 11:00, asi 30 Nm východně od Isle of May. Po vzájemné výměně signálů, když se velitel torpédoborce ujistil, že jde opravdu o polskou ponorku, oznámil ORP „Orzeł“, že jej doprovodí na nejbližší vojenskou základnu Royal Navy. Obě válečné lodi pak odpluly do skotského přístavu Rosyth. Po 44 dnech se polská ponorka opět ocitla ve spřátelené zemi.


    Dokončení......

    Zdroje:
    PEREPECZKO, Andrzej: Bouře nad Atlantikem 1.díl. 1.vydání. Praha: Naše Vojsko 2004. 200s. ISBN 80-206-0725-0 , z polského originálu Burza nad Atlantykiem, Warszawa 1999 přeložil Evžen Škňouřil
    HRBEK, Ivan , HRBEK, Jaroslav: Salvy nad vlnami: Od výstřelů na Westerplatte po zkázu Bismarcka. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1993. 336s. ISBN 80-206-0319-0
    HRBEK, Ivan: Na mořích a oceánech. 1.vydání. Praha: Panorama 1989. 312s text+16s obraz.přílohy. 11-115-89
    www.orzelorp.republika.pl
    www.orzel.one.pl
    www.orporzel.prv.pl
    www.1939.pl/epizody/e_orzel.htm
    http://en.wikipedia.org/
    http://pl.wikipedia.org/
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71323#251665Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Historie ORP "Orzeł" - III.část



    Služba v Anglii


    Jakmile se ORP „Orzeł“ ocitl na základně Rosyth, kapitan marynarki Jan Grudziński požádal Brity o tři věci. Vylodit a hospitalizovat vážně nemocného kuchaře, doplnit zásoby sladké vody a znovu uvést do provozu lodní děla. Pak dal ponorku i s posádkou k dispozici Britům.


    Příprava ponorky k dalším akcím si však vyžádala delší čas. ORP „Orzeł“ měl poškozené kormidlo, lodní šrouby, balasty, věž, do trupu na několika místech zatékalo a další drobná poškození. Také bylo třeba přizpůsobit torpédomety, původně určené pro torpéda typu „AB“, na typ „Mark VIII“. Proto bylo rozhodnuto přemístit ORP „Orzeł“ do suchého doku v loděnici Caledon Shipbuilding & Engineering Company Ltd. v Dundee. 16.října 1939 začaly opravy, které se nakonec neukázaly jako příliš obtížné. Ve stejnou dobu byl v loděnici opravována také další polská ponorka – ORP „Wilk“.


    16.listopadu 1939 navštívil ponorku v doku generał Sikorski a kontradmirał Świrski a vyznamenali část posádky ORP „Orzeł“. Jan Grudziński obdržel Srebrny Krzyż Virtuti Militari (V.stupně) , ostatní důstojníci a 16 členů posádky byli dekorováni Krzyżem Walecznych.


    1.prosince 1939 byla oprava dokončena a ponorka se vrátila na základnu Rosyth. Zde byla zařazena do 2.ponorkové flotily a dostala taktické číslo „85 A“. Základnou flotily byla plovoucí základna ponorek HMS „Forth“. Na ponorku byl přidělen britský styčný důstojník, Lieutenant Commander D.A.Fraser, se dvěma poddůstojníky. Také původní posádka ORP „Orzeł“ byla lehce pozměněna, několik starých členů posádky vylodilo a nalodili noví námořníci. Zvěst o dobrodružném útěku ponorky se rychle roznesla a na celou posádku bylo pohlíženo s velkým respektem.


    8.prosince 1939 Velká Británie oficiálně oznámila přítomnost polských ponorek ORP „Orzeł“ a ORP „Wilk“ ve svých přístavech, vyvracejíce lživou německou propagandu o potopení všech polských ponorek.

    Protože děla ORP „Orzeł byla stále nefunkční (Závěry k švédským dělům Bofors neměli Britové k dispozici a slíbili je objednat přímo ve Švédsku), bylo rozhodnuto využit jej zatím k ochraně příbřežních konvojů.
    9.prosince 1939 proto ponorka vyplula na moře jako ochrana konvoje na krátké trase mezi anglickými přístavy.


    10.prosince 1939 pak ORP „Orzeł“ osobně navštívil král Jiří VI. a vyznamenal kapitana marynarki Jana Grudzińského britským řádem Distinguished Serice Order . Obdiv nad únikem ponorky vyjádřil i Winston Churchill.


    O několik dnů později, až do 20.prosince 1939, pak ponorka doprovázela další konvoj kolem britského pobřeží. Obě první patroly byly využity také jako cvičné. Posádka si musela zvyknout na nové prostředí, nový způsob boje a také britská styčná skupina se musela naučit s Poláky spolupracovat.


    29.prosince 1939 pak ORP „Orzeł“ doprovázel další konvoj, tentokrát již mimo britské vody. Spolu se čtyřmi britskými torpédoborci eskortoval několik nákladních lodí z Lerwicku na Shetlandských ostrovech do norského Bergenu. 4.ledna 1940 se vrátil s dalším konvojem do Firth of Forth. Obě plavby se obešly bez zvláštních událostí, jediným nepřítelem bylo silně rozbouřené moře.


    18.ledna 1940 vyplula polská ponorka na svou první samostatnou patrolu. Dva britské torpédoborce ji doprovodily na otevřené moře a ORP „Orzeł“ zamířil ke Skagerraku. Patrola trvala 16 dnů, ve dne ponorka hlídkovala v periskopové hloubce, v noci se vynořovala a dobíjela baterie. Po celou dobu však nezahlédla žádnou nepřátelskou loď.


    Během února 1940 ponorka vyplula na svou druhou samostatnou hlídku, opět k pobřeží Norska. Znovu však nedosáhla žádného úspěchu.


    26.února 1940 navštívil 2.ponorkovou flotilu král Jiří VI., navštívil ORP „Orzeł“ i ORP „Wilk“ a s velitelem Janem Grudzińským si soukromě pohovořil.



    ORP „Orzeł“ v Rosyth začátkem roku 1940


    V březnu 1940 ORP „Orzeł“ vyplul na dvě samostané hlídky. První z nich, u norského pobřeží nedaleko Stavangeru, proběhla opět bez zvláštních událostí, během druhé, u holandského pobřeží, se v periskopu konečně ukázala loď. Ponorka se pomalu vynořila a vyslala signál k zastavení lodi a kontrole lodních dokumentů. Za několik minut od parníku odrazil člun a po chvíli se na palubu ORP „Orzeł“ vydrápal nervózní palubní důstojník. Dokumenty byly v pořádku, ukázalo se, že je to dánská loď, vezoucí z Dánska do Anglie slaninu a vajíčka. Dánskému důstojníkovi se velmi ulevilo, když zjistil, že jej zastavila polská ponorka a ne německý U-boot. ORP „Orzeł“ se posléze vrátil na základnu Rosyth.



    Potopení Rio de Janeiro


    Na svou pátou samostatnou hlídku vyplul ORP „Orzeł“ 3.dubna 1940. Jeho hlídkový sektor byl opět u pobřeží Norska.


    Až do 6.dubna 1940 plul na hladině, protože se nacházel ve vodách kontrolovaných Royal Navy a RAF. 6 dubna ráno se ponorka ponořila do periskopové hloubky a vynořila se až večer kolem 20h. Přes noc zůstala na hladině a dobíjela baterie.


    7.května 1940 ORP „Orzeł“ dorazil do vyznačeného sektoru a znovu se ponořil.
    Celý den proběhl bez zvláštních událostí, v noci ponorka opět dobila baterie a ráno, 8.dubna 1940 pokračovala, v periskopové hloubce, v hlídce. Počasí i viditelnost byly velmi dobré.
    V 10:15, v době, kdy ORP „Orzeł“ plul nedaleko Kristiansandu, spatřil strážní důstojník periskopem tenký proužek dýmu, který se vznášel nad obzorem jižně od ponorky. Okamžitě informoval velitele, který blížící se loď dlouho pozoroval. Byla zatím příliš daleko, aby ji bylo možné identifikovat, Grudziński však předpokládal, že jde o neutrála, i když plula podezřelým kurzem od pobřeží Dánska nebo Německa.
    V 11:00 však byla loď tak blízko, že velitel mohl spatřit jednokomínový parník střední velikosti, s černým trupem a bílými nástavbami. Mohl také přečíst název „Rio de Janeiro“ a pod ním špatně zamalovaný název mateřského přístavu – „Hamburg“. Loď nenesla žádnou vlajku, ale Grudziński už nepochyboval, s kým má tu čest. Vyhlásil bojový poplach a v centrále se shromáždila abordážní skupina, pod velením zástupce velitele, porucznika marynarki Piaseckého.
    ORP „Orzeł“ se vynořil na hladinu a pomocí vlajkového kódu přikázal lodi zastavit a přivézt na ponorku lodní dokumenty. I když vzdálenost mezi ponorkou a německou lodí nebyla ani 1 Nm a vlajky musely být jasně viditelné, parník neuposlechl výzvy, zvýšil rychlost a zkoušel ponorce ujet. Až když ORP „Orzeł“ také zvýšil rychlost a vypálil dva varovné výstřely z kulometu *), „Rio de Janeiro“ vytáhla na stožár signál, že rozumí a zastavila. Na palubě bylo vidět pohyb a zanedlouho byl spuštěn na vodu člun, do kterého nastoupily dvě osoby – veslař a pravděpodobně důstojník nebo kapitán s dokumenty. Člun odplul několik desítek metrů od lodi, ale pak se zastavil a zůstával na jednom místě.
    V 11:20 byl Grudziński současně informován, že loď vysílá šifrovanou zprávu, a že od norského pobřeží se blíží dva rychlé čluny. Na ORP „ Orzeł“ byl okamžitě vztyčen signál, přikazující opustit loď, která bude za 5 minut torpédována. „Rio de Janeiro“ po chvíli odpověděla, že rozumí, avšak na palubě nebyly vidět žádné přípravy k opuštění lodi, nebyly spouštěny žádné čluny a na palubách se nikdo neobjevil. Kapitánu Grudzińskému došla trpělivost a přikázal vypálit na dopravní loď jedno torpédo. Avšak první bojový torpédový útok polské ponorky se nepovedl a torpédo minulo. Za několik okamžiků vydal velitel rozkaz k druhému výstřelu. Tentokrát torpédo zasáhlo střed lodi, vytryskl gejzír ohně a vody a v boku parníku se objevil velký otvor. „Rio de Janeiro“ se pomalu naklonila na bok, ale nepotápěla se. Paluba parníku ožila a velké množství osob skákalo a padalo do vody. Dalekohledem bylo vidět jejich uniformy v polní šedi. Další pozorování přerušil letoun, který se blížil od břehu (později se ukázalo, že letoun byl norský, pilotován poručíkem R.K.Hansenem).
    Ponorka se okamžitě ponořila do periskopové hloubky, obkroužila německou loď a ve 13:15 z druhé strany vypálila třetí torpédo. Tentokrát se německý parník rozlomil a rychle klesal pod hladinu. Nejdříve se potopila příď, o několik minut později i záď. Kapitan marynarki Grudziński informoval Admiralitu o potopení lodi, ponorka opustila místo útoku a dále hlídkovala ve vyznačeném prostoru.
    Po 16h se polská ponorka vrátila na místo potopení „Rio de Janeiro“ a nalezla na hladině pohupující se mrtvoly v uniformách Wehrmachtu. Kolem 21h pak Britové známili, že britská ponorka potopila německou transportní loď „Rio de Janeiro“ o výtlaku 6800 tun, a že začala invaze do Norska.



    německý parník "Rio de Janeiro"



    Později se ukázalo, že „Rio de Janeiro“ byla součástí operace „Weserübung“ – německého útoku na Norsko a přepravovala kolem 400 německých vojáků (včetně 97 příslušníků Luftwaffe) s výzbrojí a výstrojí a asi 80 koní. Až do útoku polské ponorky neměla Admiralita o probíhající operaci ani tušení. Útok ORP „Orzeł“ byl prvním konkrétním důkazem o invazi. Hlavní invazní síly však byly již několik hodin před potopenou lodí. Část Němců byla zachráněna norskými rybářskými čluny a německými hlídkovými loděmi. Zachránění Němci později dokonce tvrdili Norům, že byli na cestě do Bergenu, aby pomohli bránit Norsko před plánovanou invazí Britů a Francouzů.


    Noc z 8. na 9.dubna proběhla v klidu, 9.dubna 1940, kolem poledne, se v sektoru patroly ORP „Orzeł“ objevily 3 německé hlídkové lodě – velké rybářské trawlery, přizpůsobené k boji proti ponorkám. Ponorka se opatrně vzdálila a vynořila teprve kolem půlnoci, aby dobila baterie.


    10.dubna 1940, kolem 6h ráno, se ORP „Orzeł“ opět ponořil a vrátil se na místo hlídky. 3 německé lodi byly stále na místě a pročesávaly okolí. Kapitan marynarki Grudziński se rozhodl na německé lodě zaútočit. Počkal, až se skupina rozdělí a před polednem přikázal vypálit dvě torpéda na skupinu dvou trawlerů, plujících blízko sebe. Okamžitě po útoku se však polská ponorka neočekávaně stala sama cílem náletu německého bombardéru, který na ni zaútočil běžnými letckými pumami. ORP „Orzeł“ se okamžitě ponořil, takže velitel nestačil zahlédnout výsledek svého útoku. Nicméně o několik minut později zaslechli v ponorce dva vzdálené podmořské výbuchy, z čehož Grudziński usoudil, že útok byl úspěšný. Ponorka klesla až do hloubky 50 metrů a pomalu se odsunula z ohrožené oblasti. Teprve pozdě odpoledne se ORP „Orzeł“ opatrně přiblížil a vynořil na periskopovou hloubku. Na hladině velitel spatřil už jen 2 německé lodě.


    Další den, 11.dubna 1940, objevil ráno ORP „Orzeł“ velkou dopravní loď, o výtlaku kolem 15000 tun. Než však stačil zaútočit, byl napaden německými bombardéry a zbývajícími dvěma trawlery, které se stále nacházely poblíž. Útoky trvaly několik hodin, mezitím však proud snesl ponorku do hloubi fjordu, mimo dosah nepřátelských hlubinných pum. Teprve navečer, kolem 20 h, se velitel Grudziński odvažil vynořit na periskopovou hloubku a obhlédnout situaci. Polská loď se následně vynořila na hladinu a začala dobíjet baterie.


    Krátce po půlnoci však ORP „Orzeł“ objevily znovu německé lodě a pronásledování začalo znovu. Tentokrát byli Němci zvláště zatvrzelí a celý den, 12.dubna, pátrali po ponorce a shazovali hlubinné pumy. ORP „Orzeł“ se několikrát ocitl až za hranicí své konstrukční, povolené hloubky – 80 metrů. Teprve navečer německé lodě odpluly, pravděpodobně usoudily, že ponorka byla zničena. Polská loď se konečně mohl vynořit nad hladinu a nabít baterie.


    Nad ránem 13.dubna dostal ORP „Orzeł“ rozkaz ke změně sektoru hlídky. Ponořil se a kolem poledne již patroloval v nové oblasti, poblíž severního pobřeží Dánska. Během dne byla polská ponorka neočekávaně napadena nepřátelským stíhačem, který ji odtřeloval z kulometů. Nezpůsobil však žádné vážnější škody.


    Až do 14.dubna večer byl relativní klid, kolem 20h zahlédla ponorka 3 velké stíhače ponorek, takže se ponořila a na hladině se znovu objevila až o několik hodin později, aby dobila baterie a obnovila zásoby čerstvého vzduchu.


    15.dubna 1940, kolem 10:00, když ponorka periskopem sledovala německé stíhače ponorek, neočekávaně se vynořila na hladinu (pravděpodobně v důsledku chyby obsluhy hloubkových kormidel) a byla Němci spatřena. ORP „Orzeł“ se okamžitě ponořil, ale německé lodi hned zaútočily. Než se podařilo ponorku stabilizovat, klesla až do hloubky 105 metrů, což byl její nový rekord. Jakmile se podařilo zvládnout situaci, ORP „Orzeł“ v houbce asi 50 metrů pomalu opustil místo svého vynoření. Během této doby byl neustále bombardován. Během posledních několika dní bylo na ponorku shozeno více než 110 hlubinných pum (některé prameny mluví až o 200), aniž by jí způsobily nějakou škodu.
    Ponorka se znovu vynořila až kolem půlnoci, po více než 22 hodinách pod hladinou.


    16.dubna 1940, jakmile se ORP „Orzeł“ ocitl znovu na hladině, kapitan marynarki Grudziński vydal rozkaz k návratu na základnu. Celý den proběhl bez zvláštních událostí, ale následující den, 17.dubna, musela ponorka uniknout pod hladinu před německým bombardérem, který spatřila hlídka. Shozené bomby ji zdaleka minuly. O pár hodin později spatřila hlídka v periskopu tři torpédoborce, které byly identifikovány jako britské. ORP „Orzeł“ se vynořil a po výměně signálů pokračoval v plavbě.


    18.dubna 1940, po více než dvoutýdenní plavbě, se před polednem ponorka znovu objevila na základně v Rosyth.




    *) Pozn.autora: Tato informace pochází od chorąžeho Erycha Sopoćka, který se této plavby účastnil a později zůstal na břehu. Podle některých pramenů měl být ORP „Orzeł“ vyzbrojen dvouhlavňovým kulometem Hotchkiss, ale většina nejdůvěryhodnějších zdrojů uvádí, že tato výzbroj zůstala jen na papíře. Také na plánu ponorky kulomety nejsou vidět. Je tedy zajímavé, z čeho na „Rio de Janeiro“ z polské ponorky stříleli, protože palubní děla byla v té době prokazatelně ještě nefunkční. Bylo by také nelogické, aby Estonci sebrali závěry od děl a závěr z kulometu nechali na lodi. Nejpravděpodobnější tedy je, že Britové vyzbrojili ORP „Orzeł“ nějakým kulometem, nejspíše nelafetovaným. Tuto hypotézu podporuje také zmínka jednoho člena posádky o použití kulometu Lewis proti útočícímu letadlu.



    ORP „Orzeł“ v Anglii



    Konec


    ORP „Orzeł“ zůstal 10 dnů na základně a pak, 28.dubna, vyplul na svou další hlídku do Severního moře. Během této plavby se nestalo nic mimořádného, ponorka nezaútočila na žádnou loď, pouze 10. května 1940 byla sama napadena německým letounem. Při ORP „Orzeł“ opět stálo štěstí a útok se obešel bez poškození. Hned následujícího dne se ponorka vrátila zpět na základnu v Rosyth.


    Pobyt v přístavu se tentokrát poněkud prodloužil, protože konečně byly ze Švédska dodány objednané závěry do palubnívh děl Bofors. Bylo třeba je namontovat a vyzkoušet.
    Během pobytu v přístavu také kapitan marynarki Grudziński oficiálně potvrdil na papíře autorství podporucznika Mokrského, které se týkalo jeho ručně kreslené mapy Baltu a Dánských úžin. Také několik členů posádky, kteří byli nemocní, bylo vystřídáno novými námořníky.


    23.května 1940, ve 23 h, vyplul ORP „Orzeł“ na svou další hlídku. Měl vyznačen sektor západně od Skagerraku – někde mezi východním pobřežím Skotska a jižním pobřeží Norska. Od této chvíle o ponorce nejsou žádné zprávy. Na místě měla být 25.května 1940.


    1.června 1940, v 15:06, základna v Rosyth odeslala ponorce rozkaz ke změně sektoru, 2.června v 10:02 pak další rozkaz, podle kterého měl ORP „Orzeł“ odplout do jiného sektoru, kde měl hlídkovat od 4.června 1940. Tento sektor se nacházel ai 70 Nm západně od dánského Aalborgu. 5.června 1940 pak základna Rosyth přikázala polské ponorce, aby 6.června ve 22:00 ukončila patrolu a vrátila se na základnu. Byl také stanoven termín návratu na základnu – 8.června 1940 ráno. Když se ORP „Orzeł“ ve stanoveném čase neobjevil, téhož dne, ve 12:12 byla vyslána depeše, dotazující se na aktuální pozici ponorky. Tato depeše však, stejně jako předešlé, zůstala bez odpovědi……


    V den předpokládaného návratu, 8.června 1940, byl ORP „Orzeł“ britskou Admiralitou oficiálně označen za pohřešovaný.


    11.června 1940 vydalo velení Polského válečného námořnictva v Londýně následující komuniké : „Z powodu braku jakichkolwiek wiadomości i niepowrócenia z patrolu w określonym terminie - okręt podwodny Rzeczypospolitej Polskiej "Orzeł" uważać należy za stracony.“ ( Z důvodů nedostatku jakýchkoliv informací a nenavrácení se z hlídky v udaném termínu – je třeba ponorku Polské republiky „Orzeł“ považovat za ztracenou)



    O důvodu a místě potopení ORP „Orzeł“ bylo od června 1940 vysloveno a napsáno mnoho teorií, některé z nich více či méně fantastické. Faktem ovšem zůstává, že vrak ponorky se do dnešních dnů nepodařilo nalézt a tak hypotézou zůstává i oficiální verze britské Admirality, že ORP „ Orzeł“ najel na minu 25.května 1940 v neoznačeném minovém poli a v důsledku poškození se potopil s celou posádkou. Tato verze je i dnes historiky považována za nejpravděpodobnější.


    Historie a zážitky ORP „Orzeł“ učinily z této ponorky (především v Polsku) legendu, která si ničím nezadá například s legendou RMS „Titanic“.



    Zdroje:
    PEREPECZKO, Andrzej: Bouře nad Atlantikem 1.díl. 1.vydání. Praha: Naše Vojsko 2004. 200s. ISBN 80-206-0725-0 , z polského originálu Burza nad Atlantykiem, Warszawa 1999 přeložil Evžen Škňouřil
    HRBEK, Ivan , HRBEK, Jaroslav: Salvy nad vlnami: Od výstřelů na Westerplatte po zkázu Bismarcka. 1.vydání. Praha: Naše vojsko 1993. 336s. ISBN 80-206-0319-0
    DOBŘICHOVSKÝ, Zdeněk: Ponorky vyplouvají... .1.vydání. Praha: Práce 1985. 344s text+40s přílohy. 601/22/826
    www.orzelorp.republika.pl
    www.orzel.one.pl
    www.orporzel.prv.pl
    www.1939.pl/epizody/e_orzel.htm
    http://marynarkawojenna.pl/start_n.htm
    http://en.wikipedia.org/
    http://pl.wikipedia.org/
    www.mdk2.lublin.pl/ORPOrzel/orzelmenu.html
    www.moje-morze.pl/orzel2.html
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71323#252405Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Posádka ORP „Orzeł“, která zmizela spolu s ponorkou:


    komandor podporucznik Jan Grudziński - velitel ponorky
    kapitan marynarki Andrzej Piasecki - zástupce velitele
    kapitan marynarki Florian Roszak
    porucznik marynarki Marian Tadeusz Mokrski - torpédový důstojník
    porucznik marynarki Henryk Kamiński
    porucznik marynarki Jerzy Sosnowski
    chorąży marynarki Józef Stelmaszyk
    chorąży marynarki Wacław Foterek - vrchní strojník
    podchorąży Edmund Brocki
    starszy bosman Henryk Kotecki - vrchní radista
    starszy bosman Władysław Narkiewicz
    bosman Józef Adamowicz
    bosman Jan Brzęczka
    bosman Paweł Giełdoń
    bosman Aleksander Kamecki
    bosman Julian Kozowy
    bosman Stanisław Mucha
    bosman Jan Piegza
    bosman Stanisław Samotus
    bosman Wiktor Dąbrowski
    bosmanmat Wojciech Hetman
    bosmanmat Jan Kasprzak
    bosmanmat Edmund Leśniak
    bosmanmat Jan Olejnik
    bosmanmat Teofil Piechota
    bosmanmat Teodor Pokrywka
    bosmanmat Bronisław Prokudowicz
    bosmanmat Tomasz Prządka
    bosmanmat Julian Skarbek
    bosmanmat Zygmunt Sosnowski
    bosmanmat Ignacy Świebocki
    bosmanmat Wacław Szubert
    bosmanmat Jan Torbus
    mat Paweł Czopp
    mat Paweł Górny
    mat Wacław Halaczek
    mat Stefan Janaszek
    mat Józef Kapuściński
    mat Henryk Rebizant
    mat Zdzisław Wilwer
    starszy marynarz Franciszek Chojecki
    starszy marynarz Alojzy Gettka
    starszy marynarz Henryk Grabowski
    starszy marynarz Roman Hagno
    starszy marynarz Wiesław Jakubowski
    starszy marynarz Józef Jarmuż
    starszy marynarz Roman Jasiński
    starszy marynarz Emil Krystek
    starszy marynarz Maksymilian Rudolf Kühn
    starszy marynarz Kazimierz Mazurkiewicz
    starszy marynarz Mariusz Mączarski
    starszy marynarz Zdzisław Mońko
    starszy marynarz Zygmunt Nowak
    starszy marynarz Leonard Palowicz
    starszy marynarz Jan Szal
    starszy marynarz Piotr Jan Zydroń
    marynarz Zbigniew Kawa
    marynarz Józef Prociuk
    marynarz Stanisław Uliczny


    Většina členů posádky sloužila na ponorce od začátku války.
    Spolu s Poláky zahynuli také 3 členové britské styčné skupiny.



    Poslední plavby ponorky se nezúčastnili následující členové posádky:

    podporucznik marynarki Stanisław Pierzchlewski - zahynul 8.10.1943 na torpédoborci ORP "Orkan"
    chorąży Eryk Sopoćko - zahynul 8.10.1943 na torpédoborci ORP "Orkan"
    bosmat Władysław Oczkowski
    bosmat Czesław Olesiński
    bosmat Marek Oldakowski
    mat Alojzy Grewka
    mat Jan Krawczyński
    mat Feliks Prządak - jako jediný se po válce vrátil zpět do Polska
    starszy marynarz Antoni Szymczak



    zdroj: www.moje-morze.pl/orzel2.html
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71323#252752Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Jako doplnění tohoto vynikajícího článku a potvrzení faktu, že historie a zážitky posádky ORP „Orzeł“ učinily z této ponorky v Polsku legendu, bych přidal informaci o filmovém přepisu slavné epizody z její historie - útěku ponorky z estonského přístavu Tallin v září 1939.
    V roce 1958 byl dle této události v Polsku natočen velmi zdařilý válečný film Orzeł . Na produkci tohoto filmu se aktivně podílelo polské válečné námořnictvo a hlavní roli - ponorku ORP Orzeł „hrála“ její sesterská loď ORP Sęp .
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71323#255828Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Ahoj.Byl jsem od 20.7.do 30.7.08 v Polsku, konkrétně v Trojměstí ( Gdaňsk, Gdyně, Sopoty)a v rád bych Vám sděli, že z přístavu Gdyně za přítomnosti současné ponorky polské MW byla vypravena expedice k břehům Norska, která chce objevit vrak a přesně lokalizovat vrak legendární ponorky Orzel.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/71323#275097Verze : 0